Martin Zvěřina ve svém sloupku (Soudci ve sklípku, LN 10. 3.) vytýká prezidentu republiky, že se rozhodl nejmenovat za soudce dvaatřicet soudních čekatelů mladších třiceti let. Jeho emotivní článek je plný omylů a neznalostí.
Jak to vidí prezident
Prezident je přesvědčen a dal najevo, že zlepšení stavu našeho soudnictví není možné bez soudců, jejichž osobní i profesionální zrání je již na dostatečně vysokém stupni.
Prezidentův názor je konzistentní, diskutoval o něm s několika ministry a dávali mu za pravdu.
V dopise, který zaslal před dvěma měsíci ministru spravedlnosti, konstatuje, že jeho úmyslu zlepšit české soudnictví jmenováním dalších nových soudců rozumí, ale upozornil ho i na možná rizika.
Stanovení věkové hranice je poselstvím
"Váš záměr může být úspěšný pouze za předpokladu, že nově jmenovaní soudci budou osoby dostatečně vyzrálé a disponující patřičnou odbornou i životní zkušeností. Pevné stanovení věkové hranice sice nemůže být stoprocentní zárukou připravenosti kandidáta pro výkon této náročné funkce, přesto je její stanovení jistým poselstvím adresovaným zájemcům o tuto profesi i těm, jejichž osudy budou mít noví soudci v soudní síni ve svých rukou." Tento prezidentův postoj je konzistentní, diskutoval o něm již s několika ministry spravedlnosti a pokud vím, všichni mu v jeho názoru dávali za pravdu.
Pomoc ministerstva je vítaná, nikoli zavazující
Autor článku navíc asi neví, že ministerstvo spravedlnosti ani nikdo jiný nejsou ústavou delegováni, aby vybírali budoucí soudce. To náleží pouze prezidentu republiky. Pomoc ministerstva spravedlnosti je proto v tomto smyslu pro hlavu státu vítaná a důležitá, ale nikoli zavazující. Předseda vlády "pouze" jmenování následně kontrasignuje.
Otázky sugestivně nesoudné
"Sledujeme zde prezidentovu aktivitu, nebo aktivismus? Není snad tato věc v kompetenci vlády, jmenovitě ministra spravedlnosti?" ptá se autor. Jak je zřejmé, není.
To je jenom jedna z mnoha věcí, které si měl pan Zvěřina zjistit, než začal psát. Sotva by se pak mohl nakonec zeptat: "Budou prezidentovi napříště vadit i někteří univerzitní profesoři s ,nevyzrálými' názory?" Zde totiž autor odhaluje, že si vůbec neuvědomuje, k jak vážnému problému se vyjadřuje.
Soudcové a profesoři
Špatný univerzitní profesor může člověka jistě také ošklivě poznamenat, ale rozhodně ho nepošle do vězení, nevezme mu dítě nebo majetek. Nezralý člověk v taláru to však udělat může. Nejen z toho soudím, že to, co autorovi v tomto případě chybělo nejvíc, je prostá soudnost.