S ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem jednali ve čtvrtek šéfové polské, francouzské a německé diplomacie Sikorski, Laurent Fabius i Frank-Walter Steinmeier. Regulérně demokraticky zvolené vedení země se snažili přimět ke kapitulaci a vyhlášení předčasných prezidentských i parlamentních voleb – a k rychlému vzniku proevropské vlády. Janukovyč nakonec brutálnímu nátlaku ustoupil a kapituloval. Souhlasil s vypsáním předčasných voleb a s revizí ústavy. Není zatím vůbec jasné, zda „dohodu“ bude respektovat celá opozice, zvláště pak její vojenské křídlo. Ale i kdyby ano, změní to něco?
Zásadní politický komentář k situaci na Ukrajině poskytl dnes Institut Václava Klause. Přinášíme ho v plném znění:
1. Ukrajina je ve své dnešní podobě do značné míry umělým celkem, který se samostatným státem stal až v důsledku rozpadu SSSR před dvěma desetiletími.
2. Jsou v něm na jedné straně území na západě země, která nikdy součástí Ruského impéria nebyla (Zakarpatská oblast, Halič a další) a k Rusku byla připojena až po 2. světové válce, území poznamenaná bojem za ukrajinskou samostatnost (i na straně nacistů), a na straně druhé od 18. století čistě ruské oblasti (Krym, Oděsa, východ země), pro něž samostatnost Ukrajiny znamenala vytržení z původního národního celku.
3. Jistá umělost tohoto státního útvaru a rozdílné představy jeho obyvatel o jeho budoucnosti a směřování paralyzovaly jeho politický život od samého počátku. I z Prahy jsme to dobře viděli. Své vykonala i nezvládnutá transformace země, tíživé dědictví komunismu i ekonomický a politický chaos posledních dvaceti let.
4. Ukrajina zůstala a nemohla nezůstat zemí hluboce ekonomicky zakotvenou v postsovětském prostoru, navázanou a v mnoha ohledech závislou na Rusku. To je přirozené, a neexistuje žádná snadná cesta, jak to změnit.
5. Pro Rusko je Ukrajina více než nejbližší zahraničí, více než např. Estonsko, Tádžikistán či Ázerbájdžán. Je to historická kolébka jeho státnosti a kultury, domov desítek miliónů Rusů.
6. V této situaci představa některých lidí v Evropě, a zdá se i předních představitelů EU, reprezentantů dnešní České republiky a hlavně politických aktivistů, že je možné připustit střet o orientaci Ukrajiny a vést boj o její směřování na Západ či Východ, ignoruje realitu. Zemi to vede do neřešitelného konfliktu, který může skončit pouze tragédií.
7. Udržet Ukrajinu v její objektivně existující geopolitické situaci jako samostatný a současně fungující a prosperující stát vyžaduje dlouhodobě jak od jejích politiků, tak i od zahraničních partnerů velkou míru zdrženlivosti a diplomatického umu. Na všech stranách jsme bohužel svědky pravého opaku.
8. Ze strany Západu jde o velkou nezodpovědnost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiny, že skutečně existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopny Ukrajinu jako celek v jejím západním směřování nejen podpořit, ale i dlouhodobě zajistit. Takový jasný a pevný zájem a ochota nést za něj oběti na Západě ve skutečnosti chybí. Západ pomohl rozběhnout krizi, jíž si ve skutečnosti nepřeje a jejíž důsledky není ochoten nést.
9. Postavit Ukrajinu před volbu – Východ nebo Západ, znamená ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje.
10. Rovněž se zdá, že si to většina zúčastněných začíná uvědomovat. Otázkou je, zda již není pozdě. Iluzí je zejména představa, že tento problém mohou vyřešit nové volby.
Václav Klaus, Jiří Weigl, 21. února 2014
Čtěte ZDE: Scénář převratu na Ukrajině jako kopie předešlých: Občanská válka v horké fázi. V Kyjevě bojují oddíly vycvičené NATO. Přinášíme unikátní fotografické dokumenty a videa
Pokrytečtí čeští politici
S tímto hodnocením musí každý rozumný pozorovatel souhlasit: Volby nic nevyřeší. Ty předchozí byly svobodné – a dokonce pod „kontrolou“ zahraničních pozorovatelů. Jejich výsledkem jsou nakonec boje v ulicích. Přesto, narozdíl od Václava Klause, všichni čeští politici po nových volbách umanutě volají. Samozřejmě že tak jenom opakují fráze nadiktované z Bruselu
I kdyby se nakrásně obrovská propagandistická mašinérie Západu dala do pohybu a podařilo by se jí předčasné volby (dojde-li k nim) osvědčenou metodou zmanipulovat, co by se změnilo? Pokud by tentokrát ve volbách dominovala západní Ukrajina, půjde do ulic zase východní část země?
Proto se prakticky všichni, bez ohledu na politickou příslušnost, shodují, že za všechno může prezident Janukovyč. Svorně jej vyzývají k rezignaci a předčasným prezidentským a parlamentním volbám. V jedné řadě se tak ocitl prezident Miloš Zeman, který servilně zrušil Janukovyčovu návštěvu Prahy a vyzval jej k uspořádání předčasných voleb, stejně jako jeho rival Bohuslav Sobotka, který v Bruselu podpořil všechny nápady EU včetně sankcí. I toto bychom si měli pamatovat, až půjdeme v květnu k volbám do Evropského parlamentu.
Dojemná shoda všech. Až na Křečka
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek si předvolal ukrajinského velvyslance v Praze, aby mu sdělil své „znepokojení“ nad brutálním postupem vlády. Pozadu nezůstal ani Jan Zahradil. „Myslím, že jak sankce, tak eventuálně nějaká úvaha o zákazu pobytu nebo vstupu některých Ukrajinců na území EU jsou zcela na místě,“ prohlásil vždy politicky korektní europoslanec za ODS.
Dojemnou shodu většiny naší politické reprezentace včetně komunistů a Tomio Okamury, který také vyzval Janukovyče k předčasným volbám, narušil jen opatrný hlas zdravého rozumu: Zástupce ombudsmana Stanislav Křeček na sociální síti zpochybnil lživý obraz, který se nám snaží média i politici o dění na Ukrajině vsugerovat a nahlas zauvažoval, jestli by české úřady v takovém případě postupovaly jinak než Janukovyč:
„Chtěl bych upozornit na to, že se na Ukrajině nedemonstruje proti diktátorskému režimu, ale proti režimu, který byl zvolen ve svobodných demokratických volbách, a to je přeci něco jiného a trochu se na to zapomíná. Není jasné, co si vlastně Ukrajinci myslí, a je dáván prostor jen té demonstrující straně, což vždy nemusí vyjadřovat názor celého národa,“ řekl Lidovým novinám. Nová ombudsmanka Anna Šabatová ho následně „demokraticky“ vyzvala, aby se zdržel komentářů.
Národní demokraté odsuzují vměšování Západu
Jedinou silou na naší politické scéně, která se nepřidala k honu na prezidenta Janukovyče a legální ukrajinskou vládu, je nedávno vzniklá strana Národní demokraté. Ti ve svém prohlášení odsoudili vměšování Západu do vnitřních záležitostí Ukrajiny:
„NE Bruselu – Národní demokracie se znepokojením sleduje situaci na Ukrajině a vyzývá k obnovení pořádku a ke klidu. Jednoznačně odmítáme plány západních politiků na uvalení sankcí v jakékoli podobě. Považujeme to za otevřené vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu a za prostředek k získání rozhodujícího vlivu na dění v zemi. (...)
Nezpochybňujeme, že nespokojenost mnoha ukrajinských občanů je z nemalé míry oprávněná. Zároveň jsme si ale dobře vědomi toho, že dění posledních týdnů je součástí geopolitické hry, v níž jde o sféry vlivu a jež je v konečném důsledku namířena proti Rusku. Západ chce ovládnout významné nerostné a hospodářské zdroje na ukrajinském území. (...)
I s ohledem na permanentní vměšování Západu do dění v zemi se obáváme, že možnosti nenásilného řešení nepokojů, které se zvrhly v nezřízené řádění radikálů a pochybných živlů, jsou značně omezené. Oceňujeme, že vládní silové složky se až dosud uchylovaly k násilí jen minimálně a že se legitimní představitelé Ukrajiny nenechali vyprovokovat k neuváženým činům. NE Bruselu – Národní demokracie se nicméně domnívá, že už je načase obnovit pořádek a zakročit proti těm, kteří se aktivně snaží o státní převrat.“
Na Ukrajině nic nekončí
Kromě bojů v ulicích Kyjeva se naplno rozhořela i propagandistická válka. Síly Nového světového řádu, které tuto nebezpečnou geopolitickou hru rozehrály, mají stále stejný světovládný cíl, jenž zatím nebyl naplněn vítězstvím, jak si představovaly. V tomto smyslu ukrajinská krize nekončí.
Požadavek nových voleb, na který nyní Viktor Janukovyč přistoupil, je řešení pouze zástupné. Možná, že politické elity Evropské unie spoléhají na řešení, které mají z evropského superstátu nacvičené. Použily ho mnohokrát, když některá členská země volila jinak, než chtěly: Volby či referendum se opakují tak dlouho, až jejich výsledek odpovídá „zadání“. Jenže Ukrajina není Irsko.
Ale i kdyby se nakrásně obrovská propagandistická mašinérie Západu dala do pohybu a podařilo by se jí předčasné volby (dojde-li k nim) osvědčenou metodou zmanipulovat, co by se změnilo? Pokud by tentokrát ve volbách dominovala západní Ukrajina, půjde do ulic zase východní část země?
Ukrajinský scénář státního převratu ve prospěch Západu v podstatě žádné pozitivní řešení nemá. Ti, kdo ho rozehráli, si to možná zpočátku neuvědomili. Jenže – kdo seje vítr...
