Je to již více než půl roku, kdy Edward Snowden odhalil, jaká je skutečná podstata vládních špionážních sledovacích programů Spojených států. Bývalý systémový administrátor pracující pro Národní bezpečnostní agenturu (NSA) otevřel Pandořinu skříňku, v níž byl doposud skryt rostoucí „Velký bratr“. Svým odvážným činem uvedl do pohybu události, jež nezvratně narušily mediální clonu, která doposud klamala celý svět lží, že žádná Pandořina skříňka ani „Velký bratr“ neexistují.
Zrádce i hrdina
Nyní je vše jinak. Problém sledovacích programů se stal mediální senzací. Edward Snowden zrádcem i hrdinou. Ačkoli mnozí politici v USA volají po jeho návratu, jiní naopak nešetří kritikou a ostrými slovy. Šéf sněmovního výboru pro zpravodajské služby Mike Rogers Snowdena nedávno označil za ruského špióna. Tak dramatické obvinění ukazuje, v jak svízelné situaci se Spojené státy nacházejí.
Vždyť jen díky Snowdenovým odhalením mohla v Americe začít vážná diskuze na téma sledování a odposlechů. Dokonce i prezident Obama byl donucen udělat „smířlivý krok vzad“. Od dob, kdy do legislativy krátce po 11. září „propašoval“ zákon Patriot Act, který drasticky omezil občanské svobody Američanů, je to poprvé. A možná nikoli naposledy.
Největší informátor v dějinách Spojených států
Tak bývá Snowden často označován a nelze se divit. NSA odhaduje, že může disponovat až 200.000 přísně tajných dokumentů. Dosud zveřejnil jen zlomek, přesto se zásadním důsledkem. Pro lepší orientaci v celé té mediální schizofrenii je podstatné vědět, že bezpečnostní orgány Spojených států vůbec netuší, které dokumenty získal, a tak se problém nutně promítá do struktury celého systému NSA a tajných vládních programů.
Zjednodušeně řečeno: Tajné vládní programy již nejsou tak úplně tajné. Jsou přinejmenším kompromitovány nejistotou, kterou do nich zakódoval Snowdenův zrádcovsko-hrdinský čin. Jako by tím vyjmul základní stavební kámen z obrovské sledovací pyramidy, jež se tak rázem stala velice nestabilní. Je nutná restrukturalizace. Je nutná reforma. A zde máme odpověď na otázku, proč je Snowden nenáviděn i glorifikován. Dosavadní politika NSA má totiž své příznivce i kritiky.
Hollywoodské drama
Velice významně k posunu v celé věci přispělo odhalení týkající se odposlechů mobilních telefonů. Dnes víme, že denně projde budovou NSA až 200 miliónů sms zpráv. Trochu to připomíná hollywoodské „béčkové“ špionážní filmy, kde v rozlehlých halách dnem i nocí vysedávají stovky naslouchajících úředníků „ťukajících“ do klávesnic počítačů. Nicméně je děsivé zjištění, že analyzovaná data z sms zpráv se dále „skladují“, takže na bezúhonné občany Spojených států je mohou bezpečnostní služby „vytáhnout“ měsíce ba i roky po jejich odeslání!
Čtěte také: Maňáskový hon na Šakala: Stal se Edward Snowden nechtěně loutkou v rukou tajných služeb a dalších organizací, usilujících o naši svobodu?
I obyčejná zpráva o „bombastické“ oslavě narozenin může být, s nadsázkou řečeno, odchycena rafinovaným algoritmem. Zejména tato informace vyvolala v americké společnosti velké pobouření. Veřejnost se konečně probrala z letargie a začala se o problematiku odposlechů zajímat intenzivněji. Přispěla k tomu i silná kritika od státníků ze spojeneckých zemí, především německých, kterým se překvapivě také nelíbilo, že jsou odposloucháváni. Celé toto „hollywoodké“ drama nakonec vedlo k tomu, že byl prezident Obama konečně donucen veřejně vystoupit - a ustoupit.
Malý krůček pro Obamu...
Kritika politiky bezpečnostních služeb v podstatě proběhla ve dvou fázích. V první vystoupil charismatický „bílý kůň“ světové revoluce Barack Obama, jenž tradičně v duchu svých předvolebních hesel přislíbil změnu. Slíbil, že tzv. metadata z odposlechů (informace o uskutečněných telefonních hovorech v jakémsi surovém stavu, tedy bez prozrazení totožnosti zákazníků) nebudou nadále ukládána v sídlech NSA, nýbrž na jiném – externím místě. Jednou z možností je, že by taková data uchovávali přímo operátoři. Ti se však k tomu z pochopitelných důvodů staví odmítavě. Nechtějí přece přijít o zákazníky. Otázkou tedy zůstává, kde se budou informace ukládat. Že by vznikla nějaká nová „nevládní“ nezisková organizace?
Jeden současný analytik prohlásil: „Ve světě, kde by mi nebylo zakázáno zabít Američana, bych osobně šel a zabil ho!“ Další představitel Pentagonu byl mnohem přímočařejší: „Rád bych mu prohnal kulku hlavou.“ Moderátor ze zámořské zpravodajské stanice vyřkl něco podobného: „Skoro každý, s kým jsem mluvil, říká, že musí být pověšen, zapomeňte na proces a pověste ho!“ Opravdu to nevypadá na rebelův brzký návrat domů.
Obama dále s nutnou dávkou charismatu vysvětloval, že sledování „hlav států“ bude pokračovat, ale jen v takové míře, aby nebyl narušen vztah se spojenci. Dle jeho přesných slov: „...ale k tomu, aby to fungovalo, musejí mít naši spojenci důvěru v Ameriku. Spojenci musejí vědět, že mi mohou zavolat a ne, že já jejich telefon odposlouchávám." Rovněž však zdůraznil, že odposlechy jsou běžná politická praxe, kterou praktikují všechny státy a Američané se nebudou omlouvat jen za to, že to umí nejlépe. Tady „změna“ nepřichází.
Prezident se také nezapomněl zmínit o Snowdenovi. I když jen krátce: „Vzhledem k vyšetřování nebudu mluvit o panu Snowdenovi a jeho akcích. Řeknu však, že když někdo vezme tajné informace a učiní je veřejně dostupnými, ohrožuje naši bezpečnost.“ Jenže Snowden zatím nezveřejnil žádné informace, které by přímo ohrožovaly bezpečnost Spojených států. Pouze vnesl nové světlo na metody odposlechů, sběru dat a také narušování soukromí každého z nás, nejen Američanů. Otevřel onu „Pandořínu skříňku.“
Reforma NSA: „Patriot Act“ v ohrožení!
V druhé fázi překvapivě vystoupila i mezinárodní „nevládní nezisková“ organizace Human Rights Watch a přilila reformátorům NSA trochu oleje do plápolajících plamenů, když ve svém pravidelném reportu odsoudila sledovací praktiky USA. Přitom každý dávno ví, co je Human Rights Watch zač: V dokonalé souhře se zahraniční politikou Spojených států pravidelně kritizuje ostatní země, u kterých podle Američanů dochází k porušování mantry o lidských právech. Jak bylo vidět i na sporu o to, kdo použil chemické zbraně v Sýrii – jde o prodlouženou ruku zahraniční politiky Spojených států. Je proto zajímavé, že v tomto případě kritizuje svou domovinu. O čem to vypovídá?
Snowdenův čin bude možná mít hlubší důsledky, než se dalo zprvu očekávat. Je nutné si připomenout, že většina sledovacích programů vznikla v rámci vládního nařízení „Patriot Act“ jako reakce na útok z 11.září 2001. Senát se tímto zákonem drasticky omezujícím občanské svobody zabýval 23. října a hned následující den prošel Kongresem (proti hlasoval mimo jiné Ron Paul).
Minulý rok v srpnu – krátce po vystoupení Edwarda Snowdena – vydala Obamova administrativa dokumenty (Administration White Paper). Obhajovaly odposlechy jako přípustný model demokratického vládnutí, neboť program byl schválen Kongresem, jenž opakovaně „Patriot Act“ autorizoval. Rovněž jej přezkoumával soud pro dozor nad zahraniční špionáží („FISC - Foreign Intelligence Surveillance Court“), který stále rozšiřuje mandát programu.
V dobách soupeření Spojených států se Sovětským svazem bývaly úniky informací a obvinění ze špionáže běžná věc. Jsme snad svědky „znovuzrození“ konfliktu na lince Západ – Východ? Ale i kdyby bylo takové obvinění pravdivé, nic by to nezměnilo na podstatě děsivých informací, které Snowden vynesl.
Poslední Obamovo vystoupení nicméně potvrdilo, že kritici NSA získali pevnější půdu pod nohama – především pokud jde o shromažďování dat. Někteří dokonce požadují, aby NSA nesměla schraňovat vůbec žádné informace. To prozatím určitě „nehrozí“. Avšak „narušená kauzalita v Pandořině skříňce“, může v budoucnu přinést i výraznější vládní ústupky. Skončí vše zrušením „Patriot Actu“? To by byl asi příliš optimistický scénář.
Je Edward Snowden „kráčející mrtvý muž“?
Podplukovník Olivera North, známý vojenský analytik, „předpověděl“, že Rusové Snowdena zabijí a obviní z toho Spojené státy. Prý nebudou chtít, aby Američané zjistili, co všechno vyzradil. Snowden však tvrdí, že Rusům žádné citlivé informace nepředal; Údajně je u sebe ani nemá. O čem tedy výrok podplukovníka Northa vypovídá? Je nechtěným přiznáním toho, co by Američané udělali na místě Rusů. Snowden má proto pochopitelné obavy o svou bezpečnost, když tvrdí, že jej Američané chtějí zabít.
Čtěte zde: Zabijí Rusové Edwarda Snowdena? Je to kráčející mrtvý muž? Podle jakého scénáře bude žít či umírat?
Příčinou byl článek internetového magazínu „Buzzfeed“, kde se anonymně vyjádřili někteří vrcholní činitelé z NSA a Pentagonu. Jeden současný analytik prohlásil: „Ve světě, kde by mi nebylo zakázáno zabít Američana, bych osobně šel a zabil ho!“ Další představitel Pentagonu byl mnohem přímočařejší: „Rád bych mu prohnal kulku hlavou.“ Moderátor ze zámořské zpravodajské stanice vyřkl něco podobného: „Skoro každý, s kým jsem mluvil, říká, že musí být pověšen, zapomeňte na proces a pověste ho!“ Opravdu to nevypadá na rebelův brzký návrat domů.
Snowdenův právník Anatolij Kucheren vystoupil s prohlášením: „Situací kolem Edwarda jsme znepokojeni. Registrujeme výroky některých amerických činitelů obsahující potenciální hrozbu smrtí.” Tím však pozoruhodná prohlášení nekončí.
Znovuzrození studené války?
Šéf sněmovního výboru pro zpravodajské služby Mike Rogers naznačil, že Edward Snowden tajné sledovací programy agentury NSA odhalil ve spolupráci s Ruskem. Vyšetřovatelé z FBI a NSA však žádný takový důkaz nenalezli. Naopak. Vše podle nich nasvědčuje tomu, že „zběh“ jednal ze svého vnitřního přesvědčení. A jeho osud tomu napovídá. Sám poznamenal, že pokud by byl špión, měl by přinejmenším mnohem komfortnější zázemí i cestu do Ruska. Slova Mika Rogerse spíše působí jako „tradiční zdůvodnění“ z dob studené války.
Poněkud to připomíná slavnou kauzu Daniela Ellsberga, jenž za Nixonovy administrativy (1971) zveřejnil tzv. dokumenty Pentagonu (Pentagon Papers). Studie se zabývala válkou ve Vietnamu a vrhala nové světlo na mnohé události z let 1945 - 1967. Například odhalila, že Spojené státy záměrně rozšířily válku do Kambodže a Laosu, eskalovaly konflikt o pobřežní přepady a útoky námořní pěchoty v Severním Vietnamu a tak dále. Nic z toho však nebylo publikováno v amerických médiích. Nejbolestnější bylo ovšem zjištění, že mnozí politici záměrně klamali veřejnost. Daniel Ellsberg byl mnohokrát nařčen, že je sovětský špión.
Nezní to lehce povědomě? V dobách soupeření Spojených států se Sovětským svazem to bývala běžná věc. Jsme snad svědky „znovuzrození“ konfliktu na lince Západ – Východ? Ale i kdyby bylo takové obvinění pravdivé, nic by to nezměnilo na podstatě děsivých informací, které Snowden vynesl. Ledaže by se prokázalo, že jde o podvod. Spíše však jsme svědky „vyzrazení“ nemocné podstaty současné západní demokracie. Mimochodem - sám Daniel Ellsberg prohlásil, že Edward Snowden jednal správně.
Padouch nebo hrdina?
Snowden je bezpochyby zrádce. Alespoň ve smyslu svých závazků vůči bezpečnostním službám, v nichž pracoval. Zradil však zájmy občanů Spojených států – a jejich spojenců? Zjevně nikoliv. Pokud, jak se zatím můžeme jen dohadovat, ve skutečnosti odhalil spiknutí proti svobodě Američanů – je hrdina.
Už dnes však můžeme konstatovat, že jeho čin měl dalekosáhlé důsledky: Přinejmenším „dolil benzín“ skomírající diskusi o neviditelné státní sledovací mašinérii. Zasadil semínko pochybnosti i u těch svých spoluobčanů, kde byla předtím pro tato podezření neúrodná půda. Zvoní dalším zákonů jako Patriot Act hrana? Nebo naopak jeho čin způsobí, že vlády budou omezovat občanské svobody ještě mnohem neviditelněji a rafinovaněji?
V každém případě je potřeba mít silné vnitřní přesvědčení, aby člověk udělal to, co se odvážil Edward Snowden. Nepochybně přinejmenším tušil, co všechno ho to může stát.
Daniel Ellsberg získal v roce 1978 Gandhího cenu za mír; Edward Snowden byl letos nominován na Nobelovu cenu za mír. Bez ohledu na to, co si o této „politické“ ceně kdo myslí, bylo by půvabné, kdyby ji po Baracku Obamovi dostal právě Snowden. Bude proto z mnoha důvodů i nadále zajímavé sledovat, jak se tento příběh naší epochy bude rozvíjet. A jak skončí.
Zapíše se Edward Snowden nakonec do historie jako zrádce, nebo jako hrdina? To záleží na tom, kdo v právě probíhajícím kole zápasu o lidskou svobodu vyhraje. Historii píší vítězové.
