Nový šéf legislativní rady vlády a ministr odpovědný za lidská práva Jiří Dienstbier ve svém inauguračním projevu zdůraznil, že jedním z jeho prvních kroků bude zrušení tzv. Klausovy výjimky. Považuji za správné čtenářům připomenout, o jakou výjimku jde.
senátor Tomáš Jirsa
Požadavek na výjimku z Lisabonské smlouvy, související s uplatňováním Listiny základních práv EU, vznesl Václav Klaus v říjnu 2009. Obával se možnosti prolomení tzv. Benešových dekretů a uplatnění majetkových nároků sudetských Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce, kterou právě tato Listina umožňuje.
Podle ČSSD výjimku nepotřebujeme
Výjimku Česku přiznal summit EU koncem října 2009. Je pravdou, že Evropský parlament na konci května 2013 doporučil členským státům, aby se výjimkou nezabývaly s tím, že nechtěl svolávat konvent, který by výjimku zahrnul do evropských smluv. Názor Evropského parlamentu však není závazný a dohoda evropské sedmadvacítky o výjimce trvá. K případné změně postoje České republiky by se musela jasně vyjádřit vláda. ČSSD však již dříve deklarovala, že je přesvědčena, že ostatní pojistky jsou pro Českou republiku natolik dostatečné, že výjimku ve skutečnosti nepotřebujeme.
Nicméně Polsko a Spojené království (Velká Británie) si tuto výjimku již dříve dohodly a pro tyto země je součástí legislativy Evropské unie. Není od věci pozorně si přečíst, jak tato výjimka pro tyto dvě země zní a jak by měla znít i pro Českou republiku:
Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.
Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.
Je to sice klopotný bruselský úřední jazyk, ale Václavem Klausem vyjednaná výjimka by jasně říkala: V otázce majetkových nároků sudetských Němců je stanovisko české legislativy a českých soudů neprolomitelné. Aniž bych chtěl vnášet jakékoli pochybnosti do česko-sudetoněmeckých vztahů, opravdu je nutné, aby nová vláda tuto již vyjednanou výjimku demonstrativně zrušila?
Potud text senátora Tomáše Jirsy
Nad osudem „Klausovy výjimky se dále zamýšlí Petr Hájek:
Smlouvy jen pro některé
Byl jsem u toho, když se za dramatických okolností „Klausova výjimka“ vyjednávala. Dělo se tak v atmosféře neuvěřitelného nátlaku: Jak ze zahraničí, tak od „Páté kolony“ domácích kolaborantů – spojenců Bruselu. Nešlo o málo. Lisabonská smlouva stále nevstoupila v platnost, protože pod ní chyběl podpis českého prezidenta.
Připomeňme, že Lisabonská smlouva je přejmenovaná „Evropská ústava“, kterou v referendu odmítli jak Francouzi, tak Nizozemci. Jinde ji k lidovému hlasování vlády vůbec nepustily. A dobře věděly proč. Ústava totiž formálně stvrdila, že členské země nadále nejsou suverény ve svých státech. To by, kromě tehdejšího Německa, neprošlo asi nikde. Jedinou cestou tak zůstala obvyklá strategie unijních elit: Na nic se občanů neptat. Přesně tak naložili s Lisabonskou smlouvou, která „ústavu“ formálně nahradila.
Mimochodem: Aby došlo alespoň ke kosmetické změně, vypadly v lisabonské verzi z původní „ústavy“ jak „evropská vlajka“, tak „evropská hymna“. Modrý hadr, který vyvěsil Miloš Zeman nad Pražský hrad, tedy nemá oporu v žádné smlouvě a právně ani neexistuje. Že jej nad protektorátními úřady „dobytého území“ bruselští vládci a jejich místní nohsledi nadále vyvěšují, je stejná ignorance, jakou uplatňují ke všem „smlouvám“: Používají z nich jen to, co pro své imperiální zájmy potřebují.
Nebezpečná Listina
Listina základních práv Evropské unie, z níž Václav Klaus vyjednal pro ČR výjimku, je téhož druhu. Na pohled se zdá zjevné, že pokud součástí naší ústavy již Listina základních práv a svobod je, byl by holý nesmysl přijímat další. Jenže je tu podstatný háček: „evropská Listina“ umožňuje obracet se na Evropský soud pro lidská práva – a jeho rozhodnutí automaticky v jednotlivých členských státech platí a je vykonatelné.
Pokud se tedy sudetští Němci či jejich potomci na tento soud obrátí se žalobou, že jejich „lidská práva“ byla poválečným odsunem a konfiskací majetku porušena – a on jim dá zapravdu, nemáme, jak tomu čelit. Zbavili jsme se Sudeťáků dveřmi – a vrátí se „evropským“ oknem. Námitka, že není čeho se bát, neboť Listina nemůže platit „zpětně“, je samozřejmě v souvislosti s výše řečeným směšná. Ostatně – jaképak zpětně? Potomek Henleinovců nemá přece se zločiny svých předků co dělat. On je poškozen nyní!
Argumentů tohoto typu může být hora. S „Klausovou výjimkou“ by však tuto možnost neměli ani teoreticky. Nemluvě o tom, že soudy jsou jak známo nevypočitatelné. Vzpomeňme, jak ten náš Ústavní odmítl stížnost skupiny senátorů a přikázal prezidentu Klausovi Lisabonskou smlouvu podepsat. Vzdát se státní suverenity ve prospěch Čtvrté říše náhle nebylo protiústavní. Naopak. V souladu s ústavou. Právními argumenty se ÚS vůbec nezabýval. Přesně tak to může být ve Štrasburku s naší „suverenitou“ nad Sudety, pokud „Klausova výjimka“ nevstoupí v platnost.
Na poslední chvíli
Británie a Polsko měly na mysli právě tento princip, když si jejich politici výjimku vyjednali. Naše vláda to neudělala. Zapomněla? Ať tak či tak, Václav Klaus využil chvíle, kdy by mu za podpis pod „Lisabonem“ evropské elity slíbily cokoli. Už mu bylo známo, že Ústavní soud bude jednat ve shodě s německými zájmy Angely Merkelové. Předseda ÚS Pavel Rychetský se ostatně ještě před verdiktem bezprecedentně sešel s německým velvyslancem, aby ho „uklidnil“.
Bylo třeba jednat rychle. Dostat pro zemi bez suverenity alespoň nějaké záruky do budoucna. Výjimka byla vyjednána během několika dní. Šéfové „sedmadvacítky“ se pak sešli a slavnostně nám potvrdili:
„Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice:
Hlavy států či vlád 27 členských států Evropské unie, s ohledem na přání vyjádřené Českou republikou a s respektem k závěrům Evropské rady, se dohodly na následujícím protokolu:
Článek 1
Protokol číslo 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se bude vztahovat také na Českou republiku.
Článek 2
Název, preambule a operativní část protokolu číslo 30 budou upraveny tak, aby odkazovaly na Českou republiku stejně jako odkazují na Polsko a Spojené království.
Článek 3
Tento protokol bude připojen ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie.
Jásot
Jaké byly reakce?
Za úspěch považoval dohodu slovenský tisk. Tomu premiér Robert Fico oznámil, že záruky si prosadilo i Slovensko. Z nich vyplývá, že charta nepovede k otevření Benešových dekretů. "Dohodli jsme výkladové pravidlo tím, že v závěrech rady jsou citována některá ustanovení, ať už z charty nebo Lisabonské smlouvy," cituje server SME premiéra.
Francouzský Le Monde: "Lisabonská smlouva: EU přijímá výjimku požadovanou Čechy," stojí v titulku článku. Podle deníku rozhodnutí odstranilo největší překážku pro to, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost.
„Posledním úskalím je rozhodnutí českého Ústavního soudu. Většina diplomatů očekává, že český Ústavní soud příští týden zamítne stížnost senátorů“, psal dále Le Mond. "Poslední politická překážka byla zrušena," cituje deník předsedu Evropské komise José Manuela Barrosa. "Cesta k ratifikaci je nyní otevřená," řekl švédský premiér Frederik Reinfeldt.
Račte vstoupit!
Jásali, ale nic nesplnili. Výjimka dodnes není součástí evropských smluv. Nejprve ji zablokoval český Senát, když ho ovládli Sobotkovi socialisté. V důsledku toho se ratifikací „Klausovy výjimky“ nedávno opětovně odmítl zabývat Evropský „parlament“. Nyní už český ministr s americkým občanstvím Jiří Dienstbier otevřeně říká, že Babišova vláda „Výjimku“ zruší.
Argumentuje kromě jiného tím, že ačkoli dosud „Klausova výjimka“ nevstoupila v platnost, žádný Sudeťák o navrácení majetku ve Štrasburku nepožádal. Pochopitelně. Dokud jim nad hlavou visí Damoklův meč, že Výjimka vstoupí v platnost, byli by blázni.
„Račte vstoupit!“ vzkazuje nyní svým skutečným klientům Posseltův kamarád Jiří Dienstbier. Jistě vůči němu předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho druzi nebudou nevděční.
