Blíží se volby a (mediální) nervozita stoupá. Blíží se přitom volby, které opět nic nerozhodnou. O jakých volbách je řeč? O našich krajských a senátních? O dalších zemských v Německu? Nebo snad o těch „přelomových“ amerických? O všech zmíněných a všech dalších, které již vystrkují růžky – především o těch napřesrok (a opět zdaleka ne jen těch u nás).
Možná to zní trochu podivně. I v Protiproudu (a v PP TV) se přece předvolebnímu dění (nejen u nás) docela dost věnujeme. Především chystaným podvodům, protože vládnoucí oligarchie (nejen u nás) formálně skrytá za značkami několika politických stran (ač jsou všechny totéž) má z jakýchkoli blížících se voleb viditelně docela vítr. Platí si totiž vlastní utajené průzkumy nálad veřejnosti (v médiích se nikdy neobjeví, protože nejsou cinknuté) – a ty jí nevěstí nic dobrého.
Kdyby ovšem všechny ty nadcházející volby nemohly nic rozhodnout, proč by se jich vládnoucí západní „liberální“ mafie tolik obávaly? Proč by kvůli nim – za asistence dalších institucí obsazených jejich lidmi – tak hystericky připravovaly síť podvodů? Proč by útočily na svobodná média, škrtily je oprátkami ekonomických vražd a – pokud díky nepřestávající podpoře nepodvolených čtenářů a diváků přesto přežijí – vytvářely pasti k jejich mocenské likvidaci včetně vypnutí? A hlavně: Mělo by smysl chodit k volbám, které nic nerozhodnou, ať už jejich výsledek bude jakýkoli?
Výbuch na Václaváku
Jediná opoziční parlamentní strana, Okamurova SPD (Babišovo ANO je opozicí pouze naoko) připravila pro kampaň k nadcházejícím krajským a senátním volbám i několik plakátů a billboardů, které rozlítily „fialovou“ politickou a mediální scénu. Takto o tom píše Ondřej Neff ve svém internetovém Neviditelném psu:
„Okamurovo SPD zlomilo všechny dosavadní rekordy v hnusu a nevkusu předvolebního poutače, a že je laťka vysoko nastavena! Jde samozřejmě o vizualizaci černocha s krvavým nožem v ruce a slogan, že chirurgy z dovozu nepotřebujeme. Nehoráznost vyvolala silně negativní ohlasy. Okamura hbitě opatřil povedený obrázek nálepkou CENSORED a jel tu ohavnost dál. Korunu tomu nasadil, když hnus nechal vystavit v obřím provedení dole na Můstku na Václavském náměstí v Praze.“
POJĎME SE PORADIT!
PPTV v pondělí 9. 9. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených.
Do porady buď posílejte své dopisy do redakční pošty, nebo chatujte - ale jen do 17:00, tedy hodinu před zahájením vysílání. Chat bude samozřejmě v provozu i během "porady", ale kvůli úspoře času na některé později sdělené názory, úvahy či dotazy bude Petr Hájek reagovat až v příští Tea Party.
Jde totiž o jediný předvolební „vizuál“, který vystoupil z řady – a jde na dřeň problému, který si většina lidí zatím příliš neuvědomuje. Když ODS dá na své billboardy Andreje Babiše s tvrzením, že stejně jako zadlužil stát, zadluží v případě vítězství ve volbách také „kraje“, je to spíš tragikomicky ubohé kokrhání jednoho ze dvou kohoutů na stejném smetišti, a nestojí to za jediné slovo. Okamura však ťal do živého. A vysvětluje, proč jej navíc spojil se vzpomínkou na invazi Varšavského paktu z roku 1968:
„Odmítáme Migrační pakt EU, který vyjednala Fialova vláda a má začít platit za dva roky a který nám fakticky vnucuje kvóty na migranty nebo platit výpalné půl milionu korun za každého nepřijatého imigranta. Migrační pakt je jako koncept Brežněvovy omezené suverenity. Dosavadní platby Česka Ukrajině a Ukrajincům činí zhruba 120 miliard korun. Jde hlavně o platby ukrajinským imigrantům a dodávky zbraní. A právě o cca 100 miliard zvýšila Fialova vláda letos lidem daně. Okrádají naše občany za bílého dne. Je to vláda politických zlodějů a podvodníků. Dělají opak toho, než lidem slibovali.“
Hloupé dilema chytré horákyně
Vcelku jasná řeč. Lze říci, že SPD (kandiduje spolu s Trikolórou a Rajchlovým PRO) konečně pochopila, že musí dát občanům najevo, že s podvodným stínováním demokracie nechce mít nic společného. Že v okamžiku, kdy se řítíme do propasti (ekonomické, migrační i válečné), šolíchání „komunální kritikou“ ztratilo smysl.
NEPŘEHLÉDNĚTE:
Jak si uchovat zdraví a zlepšit vyhlídky na plný život - navzdory pokusům Schwabů, Gatesů a Big Pharmy o opak - a současně podpořit Protiproud?
Některé zásadní odpovědi najdete v rozhovoru Petra Hájka s ing. Jiřím Černotou - nejen na téma jednoho zcela mimořádného prostředku na posílení těla i ducha - a dosažení praktické dlouhověkosti
Bezplatný účet u BEWITu pro nezávazný přístup ke slevám si můžete vytvořit zde. Výrobky BEWIT si lze také prohlédnout i zakoupit zde. Nákupem přes tyto odkazy pomůžete nejen sobě, ale i další existenci Protiproudu!
Je to jistě i proto, že na scéně se objevilo několik dalších politických subjektů, které loví ve voličských vodách, z nichž dosud SPD bezpečně těžilo: obecně nepodvolení. Přesněji řečeno malý vrchlík obrovského ledovce poražené a podvedené „mlčící většiny“, která svou moc nechává zatuhlou pod hladinou – a volby se jí naprosto netýkají.
Jde přitom především o ty sociální skupiny, které jsou „fialovým hnusem“ nejvíce postiženy. Část z nich ještě navíc rozpouští svou sílu v příklonu k ANO z jednoduché příčiny: Sledují ČT, Novu, případně listují na Seznamu (Novinky atd.) – a „intelektuální vrstva“ čte i mainstreamové okraje jako je zmíněný Neviditelný pes. Ti všichni sice na Babiše útočí, ale dostatečně mírně. Zato před SPD je varují jako před něčím, co představuje nebezpečí bouří, chaosu a „hnusu“ – řečeno slovy Neffovými, když se zalyká pobouřením nad Okamurovým pravdivým billboardem:
„Zabránit mu v tom nelze, máme přece svobodu projevu – přestože právě on má plnou hubu žvástů o nové totalitě. Na druhou stranu ale přece jen by měl mít stát možnost zasáhnout v případě, kdy nehoráznosti přesahují všechny meze. (…) Kupodivu se (před billboardem) nesrocují rozhořčení občané. Kdyby vzali ten hnus šturmem, koho by Okamura žaloval a tahal se s ním až po nezbytný Ústavní soud?“
Prostě - liberál v koncích. Klade falešné otázky, protože ví, že fialový stát „ctí“ svobodu projevu protiústavními zásahy proti svobodným médiím (jeho Psa určitě vláda a tajné služby vypínat nebudou) a politickými procesy s těmi, kteří se odvážili vyjádřit odpor na internetu či při (někdejších, kde je jim konec?) protivládních demonstracích. Neffové jsou ve vlastní pasti hloupého dilematu Chytré horákyně: Demokracii ano, ale nesmí být ani oblečená, ani nahá.
Braňme se, nepodvolení!
Jak v padající ekonomice ochránit své peníze - a k tomu ještě současně podpořit další existenci Protiproudu? Jednou z možností je spoření či "konzervace" svých financí právě ve zlatě. Nepodvoleným nabízíme bezpečnou metodu (zdaleka ne všechny totiž bezpečné jsou).
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé již ke své spokojenosti tuto možnost využili, mnozí o ní ale stále nevědí. Jak na to? Stačí si pustit některý z rozhovorů, který jsme nedávno odvysílali.
Vlídná past
Právě tito „zklamaní nešťastníci“, kteří volili Fialovu ODS (nebo jakoukoli z jejich odnoží v „pětikolce“) se nyní zčásti stahují za Babišem. Představuje pro ně variantu na Haškovu „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“. Ti ostatní – z oné tající části mlčícího ledovce – pak dostávají nabídku v nových (skutečně či falešně) protestních uskupeních. Dominantní je nepochybně Stačilo! mimořádně talentované předsedkyně KSČM (a znovu i europoslankyně) Kateřiny Konečné. Jde o pokus relativně autentické levice, který se před pár dny v Německu dobře zdařil straně Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW) v zemských volbách. Ta již otevřeně vyzývá k zastavení pomoci kyjevskému režimu, k mírovým jednáním, k zahájení jednání s Ruskem a ke skončení sankcí.
Vysloveně falešná je naopak „alternativa“ na údajné pravici: Řeč je o koalici Přísaha a Motoristé (Robert Šlachta, Petr Macinka) reprezentované charismatickým Filipem Turkem (rovněž europoslancem). Pokládat Šlachtu za pravičáka (v rozhovoru pro Seznam: „Naše strana bude spravedlivý střed“) je asi totéž, jako za něj pokládat Petra Fialu. Ta „středová lež“ (žádný střed ve skutečnosti neexistuje, kdo se definuje ve středu, je nalevo) je okamžitě prozradí. Spojení Šlachta – Macinka je ovšem natolik brutální podvod – že má dobrou šanci na úspěch.
Influencer a podnikatel Filip Turek se veze na tomto falešném podvozku (napohled tradiční benziňák, uvnitř však skrytý elektromobil), který mainstream s radostí akceptuje. Pozvání do hlavních dezinformačních korporátních médií (ČT atd.) to jen dokládá. Jde o projekt, který se samozřejmě rovněž tváří „mírně“ radikálně. Ve skutečnosti má ale jen „vysát“ voličské okraje nespokojených, pro něž je Andrej Babiš nepřijatelný. V případě vstupu do parlamentu budou Motoristé pro Babiše zálohou, pokud nedokáže utvořit koalici s ODS (asi již bez Fialy).
Je to podvodná „operace“ namířená proti autentickým vlasteneckým a konzervativním (levým i pravým) stranám – především těm integrujícím se kolem SPD. Způsob, jak rozložit nebezpečí spojení rodící se skutečné opozice. Té opozice, která už zjevně míří „mimo režim“.
DOPORUČUJEME:
Zdraví v Protiproudu: Fantastické houby. Zkušenost patologa s vyléčením cirhozy jater. Pro nádory zhoubné i nezhoubné. Překvapivý detox. Jak na mozek, paměť a kognitivní schopnosti? Bambus a cévy. Čokoláda nejen pro děti. Pomozme si!
SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
objednávejte zde
Dva v jednom
„Moderní totalita je neosobní, systémová. Pokud občané ztratí trpělivost s politiky u moci a vymění je ve volbách politiky opozičními, nemění se tím systém. Nová vláda neruší zákony, které omezují občany. Nevypovídá nevýhodné smlouvy, podepsané jejími kompromitovanými předchůdci. Nevypisuje referendum k zásadním otázkám fungování režimu a neumožňuje občanům rozhodnout se o setrvání, nebo vystoupení státu z područí mezinárodních organizací. Změna v rámci systému je jenom kosmetická. Ke skutečné nápravě poměrů vede jenom změna režimu.“
To jsou slova Ivana Hoffmana plusmínus generačního druha Ondřeje Neffa. Spojují je však asi jen ta zdvojená F ve jménech cizokrajného původu. Neff je typický případ intelektuála, který si s minulým režimem nezadal (nebyl v KSČ), ale také se proti němu nijak nebouřil – a na Havlův disent se právem díval s podezřením. Naproti tomu vskutku slovensko-český písničkář Hoffman vydával samizdatový Fragment K a patřil k „umírněnému“ hnutí odporu. Oba se po převratu mihli v Havlových Lidovkách, oba fotografují, oba pracovali v rozhlase (ČRo).
Skoro by šlo říci „Dva v jednom“. Ale jaký to rozdíl! Zatímco Neffovi se zvedá žaludek z Okamury, Hoffman přijel na vlastenecké setkání do Příčov a píše:
„Není na škodu si připomínat, že volba prorežimních, systémových stran, je volbou totality. Ta se projevuje tím, že se občan nemůže svobodně rozhodnout, jaký si postaví dům, čím bude topit, jakým bude jezdit autem. Stát zírá občanovi do talíře i do peněženky, určuje, čím se smí léčit a k čemu se nesmí vyjadřovat. Cokoli politici a byrokraté regulují, pokaždé je smyslem regulace občana oškubat, anebo zabránit, aby se občan stal na státu nezávislým, aby se vyvlekl z kontroly. Svobodný, nezávislý občan je v logice totalitního režimu čímsi ušlým ziskem. Je to člověk, ze kterého nemají korporace, obchodníci a banky užitek. Dobrovolnost současné totality spočívá ve všeobecné kolaboraci občanů s režimem.
Vrchnost odvozuje svou legitimitu od souhlasu ovládaných s panujícím systémem – a za souhlas se považuje i mlčení. Toto mlčení si totalitní režim nevynucuje násilím. Kupuje si ho. S lidmi, kteří mají hypotéky, úvěry, půjčky, nelze počítat při pokusu o společenskou změnu. Jde o lidi, které nenapadne, že mohou ztratit jenom svoje okovy. Užívají si svých okovů. Akceptují jakýkoli legislativní nesmysl, protože jsou osobně zainteresování na pokračování systému, který je má v hrsti, neboť jsou jeho dlužníky.“
Jak změnit režim?
Případ obou citovaných pánů dává myslím přehlednou odpověď na zdánlivě paradoxní úvod tohoto textu: Jsou před námi velmi důležité volby – které ovšem nic nerozhodnou. Tedy alespoň pokud jde o změnu „režimu“, jejž vlastně už nikdo nechce. Ale zase se ho natolik neštítí, aby otázku vypointoval vskutku radikálně (s celým rizikem pravděpodobné režimní represe, politického procesu, případně vězení). Ti, kteří to udělali – a někteří už opravdu ve vězení jsou, nebo se před ním zatím skrývají – dávají „dobrý špatný příklad“.
Trička Protiproudu ve velikostech M, L, XL, 2XL a 3XL si můžete objednat na adrese: redakce@protiproud.info. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Cena 300 Kč + poštovné. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v Praze v Opletalově ulici.
Nestačí totiž jen „vykřiknout“ – a tím vložit hlavu do žralokovy tlamy. To připomíná chování některých lidí na přechodech, kteří bez rozhlížení vstoupí na zebru, přestože se na ně řítí auto. Domnívají se, že mají „absolutní přednost“ (nemají), takže pokud je vůz přejede, bude to vina řidiče. Možná i bude, ale život či zmrzačení to už nikomu nevrátí.
Když Okamura přišel se svými plakáty a billboardy, vykročil správným směrem: Já už s vámi nehraju, říká těm, kteří si ho chtěli v parlamentu ochočit. A spojením s dalšími autentickými politickými projekty sice riskuje zrovna tak. Ale má to podobný smysl, jaký předvádí Alternativa pro Německo (AfD) za naší západní hranicí. A co předvedl Fico za hranicí východní a Orbán za (skoro) hranicí jižní. Všechno ostatní vede k výsledku, který naopak ukázal Tusk za hranicí severní: Vítěze voleb deklasují „Spojení kolaboranti. b.s.p. (bruselský státní podnik)“.
Až se led proboří
To už zčásti snad dává odpověď na otázku, zda jít k volbám, přestože nic nerozhodnou. Ani u nás, ani v Americe – i pokud zvítězí Trump (respektive pokud mu zase ještě více zdokonalenými podvody vítězství neukradnou). Protože ani on nechce „změnit režim“ – pouze jej v jeho šílených projevech učinit snesitelnější a bezprostředně nevedoucí k jaderné válce. Je to hodně, nebo málo?
Prvním krokem ke zničení režimu je posílení pozic „uvnitř hradeb“. To, co předvádí AfD (v našem případě SPD) a Wagenknechtová (v našem případě Stačilo!). To, co tak straší všechny „Neffy“ a co tak láká všechny „Hoffmany“. Protože teprve to začne ještě hlouběji rozpouštět ledovec „mlčící většiny“, která je ve skutečnosti docela moudrá: Pohne se, až ucítí, že s ní někdo nechce hrát dosavadní – jen jinak inscenovanou – hru na demokracii, nad níž už (právem a správně) zlomila hůl. Navzdory klimatické lži – bez tání ledovce to totiž nepůjde.
Proto i já opět půjdu k volbám – i s vědomím, že ještě nic nerozhodnou. Ani žádné další – podle stejného mustru, uvnitř systému. Protože to jediné taví led, který se nakonec pod liberální mafií proboří. A je třeba to opakovat znovu a znovu. Abychom se připravili.
Poučme se u velkých politických vzorů, když vyslovily tezi, jež se zdála být v první chvíli nemožná. Jako Marcus Porcius Cato, když na konci každého svého projevu vždy zopakoval:
Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.
