"Nemůžete řídit zemi," stojí na obálce časopisu The Economist. Redakční tým se domnívá, že Biden by měl stáhnout svou kandidaturu z nadcházejících listopadových prezidentských voleb v USA. V opačném případě riskuje ztrátu respektu skoro poloviny amerických voličů a prakticky jisté vítězství republikánského kandidáta.
Takový výsledek by rozhodně nebyl proti mysli nejen současné maximálně nepopulární izraelské vládě, ale i v tomto případě dokonce i izraelské veřejnosti. Totéž se týká víkendového druhého kola parlamentních voleb ve Francii. Jak to spolu souvisí? A v čem je celý vtip?
Vítězství Marine Le Penové nejen v parlamentních, ale i ve francouzských prezidentských volbách by bylo pro Izrael "skvělým výsledkem s deseti vykřičníky". Totéž si myslí Amihai Shikli, ministr pro záležitosti izraelské diaspory o Donaldu Trumpovi, který usiluje o znovuzískání moci v USA. Šikli dal jasně najevo, že to není jen jeho názor, ale také názor jeho stranického šéfa, izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.
Otcové a dcery
Je to pochopitelný názor, ale když je vysloven nahlas, stává se z něj akt čiré chucpe. V podstatě jde totiž o nezakryté vměšování cizího státu do voleb na straně opozice.
Šikliho otevřeně vyjádřený postoj je pozoruhodný. Vlastně apeluje na Židy ve Spojených státech a Francii - voliče i sponzory - a vyzývá je ke změně současné vlády. Je jasné, proč mají izraelské úřady i většina veřejnosti Trumpa tak rády. Nejenže uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele tím, že tam přesunul americké velvyslanectví. Stal se v podstatě nejvíce proizraelským americkým vůdcem v historii a přinejmenším netanjahuovsky reflektuje blízkovýchodní konflikt. Má to v rodině.
Trump sám není Žid, ale jeho dcera konvertovala k judaismu, aby vyhověla svému manželovi Jaredu Kushnerovi, který se stal nejen nejbližším poradcem svého tchána, ale také autorem jeho politické strategie pro Blízký východ. Takže nejen izraelská vláda, ale i Izraelci masově fandí Trumpovi v roce 2024 stejně jako v roce 2020 a dokonce i v roce 2016, kdy kromě nich a Rusů nikdo jiný na světě tak jednoznačně Trumpovi fandil.
Podpora Izraele a Židů obecně "Národní unii" Marine Le Penové bylo kdysi - není to ale tak dávno - nepředstavitelné. Jean-Marie Le Pen, dlouholetý vůdce tamních nacionalistů, je známý mimo jiné jako antisemita a popírač holocaustu. To ale to nebránilo jeho soupeřům z ještě ostřejší (dnes již zaniklé) strany Svaz nových sil, aby Le Penovou označili za "židovskou loutku".
Le Penovi je nyní 95 let. Před devíti lety ho jeho vlastní dcera vyloučila ze strany právě kvůli neshodám v židovské otázce. On reagoval tím, že se své dcery zřekl, což posunulo politickou moc rodiny a celého hnutí do mnohem umírněnějších pozic.
NENECHTE SI UJÍT!
PPTV uvádí v pořadu Alfa a Omega Petra Hájka - za lodivodství historika Petra Bahníka - při pátrání po skutečném Janu Husovi, jenž byl pak po staletí využíván, zneužíván a záměrně mylně interpretován včetně tvůrců protestantismu, ač sám byl věrný katolík a ctitel Panny Marie
Sledujte v sobotu 6. července od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Krev či víra?
Současný úspěch Marine Le Penové je skutečně zčásti výsledkem smíření její strany se Židy. Teprve v posledním politickém období ji začaly podporovat francouzské židovské organizace, což v některých médiích nastavilo zásadně jiný tón. Kandidáti do Národního shromáždění již náhle nejsou "nepřijatelní", ale vlastně zcela mainstreamoví.
Jak loni řekl Jordaan Bardella, formální lídr Národního shromáždění, Le Penové favorit a pravděpodobný budoucí francouzský premiér: "Pro mnoho francouzských Židů je Národní shromáždění štítem proti islamistické ideologii". Jinými slovy, jde o spojenectví proti společnému nepříteli. Odmítání nejen islamismu, ale islámu jako takového je něco, k čemu se strana nevrátila od dob Marinina tatínka Jean-Marie Le Pena. Jenže dříve byla krev důležitější než víra, nyní je to naopak:
Bardellův otec je totiž alžírský Arab. Po plamenném projevu Marine Le Penové, v němž v parlamentu na podzim 2023 odsoudila Hamás a jeho "přátele" (tj. krajní levici Jeana-Luca Mélenchona, kde jsou islamisté vítáni), nastalo ve vztazích s Izraelem "období líbánek", jehož součástí byla i účast Le Penové na pochodu proti antisemitismu.
Francie, která je domovem největší islámské a také největší židovské diaspory v Evropské unii, má s antisemitismem skutečný problém. Počet "incidentů", které úřady označují za antisemitské, se již nepočítá na stovky ale na tisíce ročně .
Nejznámější z nich jsou vraždy dvou starších žen, Sarah Halimiové a Mireille Knollové. V obou případech soud rozhodl, že vrazi - migranti z islámských zemí - byli motivováni národnostní nenávistí. Z pochodu na památku Knollové, která měla to štěstí, že přežila holocaust, ale už ne migrantskou invazi islamistů, byla ještě Marine Le Penová v roce 2018 vykázána jako "fašistka". V roce 2023 se postavila do čela pochodu proti antisemitismu.
Prezidenta Emmanuela Macrona naopak na tomto pochodu vidět nebylo, jak upozornil ministr Shikli. Skutečnost, že Izrael a židovská diaspora úspěšně prosazují loajální politiky první linie v mocných zemích, jako jsou USA a Francie, ovšem paradoxně není důkazem jejich síly, ale spíše jejich oslabení. Kdysi bylo Izraeli v podstatě jedno, která strana je u moci v Paříži nebo ve Washingtonu. V obou případech stoprocentně počítal s jednoznačnou politickou a zvýhodněnou vojenskou pomocí. Nyní tomu tak není...
DOPORUČUJEME:
Zdraví v Protiproudu: Fantastické houby. Zkušenost patologa s vyléčením cirhozy jater. Pro nádory zhoubné i nezhoubné. Překvapivý detox. Jak na mozek, paměť a kognitivní schopnosti? Bambus a cévy. Čokoláda nejen pro děti. Pomozme si!
SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
objednávejte zde
Neúnavný lobbing
S tím, jak se protiizraelské a propalestinské protesty staly normou nejen v islámských, ale i ve většině západních zemí, se objevily nové možnosti mocenského uspořádání podle zájmů Izraele v Americe a Evropě. Souběžně se sbližováním s pravicovými silami se prohlubovalo jeho nepřátelství s radikální levicí. Dnes je veřejný politický obraz židovského státu ve světě mnohem horší než před 15-20 lety. Snad proto izraelští lobbisté otevřeně podporují opozici v zemích, jejichž vlády jsou dosud jejich spojenci. Obvykle se to nedělá, protože je to v rozporu s dlouhodobými národními zájmy.
Joe Biden, který je s Netanjahuem v již netajeném konfliktu, zůstane prezidentem Spojených států ještě nejméně půl roku - a možná i déle, pokud bude mít Trump nějakou mimořádnou smůlu (třeba, že ho vyřadí "zbloudilá střela"). A do roku 2027, kdy se budou konat francouzské prezidentské volby, je z politického hlediska ještě daleko a po celou tu dobu bude prezidentem Macron, který je vůči Le Penové stejně nesmiřitelný jako američtí demokraté vůči Trumpovi.
Násobení osobních konfliktů zatěžuje stále víc veřejnou politiku. Proto Kreml a ruské ministerstvo zahraničí obvykle používají větu "akceptujeme jakoukoli volbu takových a takových lidí a jsme připraveni spolupracovat s jakýmkoli vítězem voleb". A Izrael, který se v nové době cítí nechráněný, a proto je znepokojený a nervózní, sází na zahraniční volby "s deseti vykřičníky".
Zprávy typu "vztahy Izraele s tím či oním státem se zhoršily" vyvolávají křečovitý smích už i mezi samotnými Izraelci. Protože téměř již neexistuje stát (snad kromě "fialové" České republiky, pozn. PP), s nímž by se vztahy Izraele zlepšily - a to jak ve světle probíhající krvavé operace v pásmu Gazy, tak velmi pravděpodobného vstupu izraelských vojsk do Libanonu.
Současné izraelské ingnorování politické etiky, že otevřené vměšování do zahraničních voleb je nekošer haram, se podobá hysterii obléhané pevnosti. A může Izraeli na mezinárodní scéně nakonec uškodit ještě více než války, které vede. Svět je na války na Blízkém východě většinou zvyklý. Není však zvyklý na tento druh neúnavného lobbingu, který zpochybňuje trvalou podporu Izraele v zemích, kde se Izrael snaží změnit moc.
Jenže - co je v tomto do stále hlubšího chaosu se nořícího západního světa - alespoň trochu stabilní?
