První máj je v Čechách – pod vlivem veršů Karla Hynka Máchy, tedy nejpozději od dob národního obrození – lásky čas.
Nic na tom nezměnilo ani několik desetiletí, kdy tradiční význam českého Prvního máje vytlačoval Svátek práce s mávátkovými manifestacemi, po nichž se o týden později v obdobných kulisách a stejně formálně odehrávaly oslavy osvobození a konce druhé světové války. „Povinné“ májové oslavy měly demonstrovat sepjetí lidu s jeho vedením a s vůdčí politickou ideologií, a sloužily tak jako jeden ze zdrojů legitimity tehdejšího režimu.
Nejspíš i proto se jim snažilo nemálo vnitřně svobodných lidí vyhnout a svou neúčastí podpořit interpretaci v duchu Solženicynova „Ne s mou pomocí“. Mnozí máme dnes pocit, že se atmosféra té doby v lecčems vrací (o tom níže).
Roubování
U počátku české dělnické prvomájové tradice stál ale ještě dávno před vítězným únorem tábor lidu, který se konal 1. května 1890 v Praze na Střeleckém ostrově a odvolával se na svátek založený o rok dřív Dělnickou internacionálou na den výročí stávky chicagských dělníků v roce 1886.
První květen s jeho politickou symbolikou přežil i pád železné opony. I mnoho nominálně nelevicových stran převzalo tradici prvomájových politických mítinků a setkání, na které byla veřejnost jednoduše zvyklá, ať už si o nich myslela cokoli.
Proto i dnes konají se v parcích a sadech českých měst, ponejvíce asi v Praze, různá politická shromáždění a manifestace. Například i na onom Střeleckém ostrově. Dokládá to, jak různé kulty, náboženství i ideologie a politické režimy nemohou jen tak snadno zavrhnout to, čemu jsou lidé uvyklí – nazvěme to tradicemi – a na svátky, jejichž význam je vůči jejich pohledu třeba i nepřátelský, se snaží roubovat vlastní významy.
NENECHTE SI UJÍT!
Je inflace státní krádež? Opravdu již klesla, nebo je to podvod? Seberou nám hotové peníze? Jak se proti tomu bránit? A hlavně: Má smysl dál setrvávat pod kuratelou Bruselu? Nebo je czexit jen utopický sen?
Tyto a řadu dalších klíčových otázek položí Petr Hájek známé ekonomce Markétě Šichtařové a finančnímu expertu Robertu Vláškovi v rozhovoru na Protiproud TV ve čtvrtek 2. května od 18:00
Svátek práce i jeho politický obsah zde v obecné rovině tedy zůstal. Ale i (nejen) mladí se dál scházejí na vrchu Petřín a jiných vrších a líbají se pod rozkvetlými třešněmi, i když letos to může po divokém aprílovém počasí nabývat mnohde podoby bojové hry na hledání neodkvetlého stromu. Někteří zběhlí v literatuře (v čase „nebiflování“ by se asi hodilo spíš říct zběhlí v googlení) možná při tom najdou i sochu onoho českého romantika Máchy a třeba si u ní udělají selfíčko.
V římskokatolickém světě je květen zase mariánský měsíc, tradičně zasvěcený Bohorodičce Panně Marii. V kontextu církevních dějin se tato tradice rozšířila již v 18. století z italské Ferrary.
Apríl je na naší polokouli (rovněž tradičně) ještě nejistý, ale v máji už je to jasné: Zima je zkrátka pryč! A to pro člověka po drtivou část lidské historie jednoduše znamenalo důvod k oslavám, že přežil další zimu. Proto všechny ty májové obřady a tradice.
DOPORUČUJEME:
Zdraví v Protiproudu: Fantastické houby. Zkušenost patologa s vyléčením cirhozy jater. Pro nádory zhoubné i nezhoubné. Překvapivý detox. Jak na mozek, paměť a kognitivní schopnosti? Bambus a cévy. Čokoláda nejen pro děti. Pomozme si!
SUPERPOTRAVINY A ZÁZRAČNÉ HOUBY SUPRAMEDEX
objednávejte zde.
Walpuržina noc
Přechod do května provází, v předvečer jeho prvního dne, tradice pálení čarodějnic, filipojakubská nebo Walpuržina noc. Jak už z názvu vyplývá, není to zvyk český. Tím je spíš s vítáním jara spojené slovanské vynášení Morany, které je doložitelné snad až někam do 14. století.
Walpuržina noc se šířila v Čechách spolu s německým vlivem. Tomu odpovídaly i etnografické popisy z počátku 20. století, které hovořily o tom, že „v Čechách v předvečer Prvního máje zapalují mladí lidé ohně na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich“ (James Frazer).
To je popis, který přesně sedí zejména na Němci osídlené věnce českých pohraničních hor, než na jihočeské roviny či moravské úvaly, tam se spíš stavěly tradiční májky. Ale dosti etnografických spekulací. Teď přichází krátká a čtenářem těchto stránek jistě očekávaná politická pointa.
Na Blaník nebo do Rudolfina?
Politika je o symbolech. Proto se skupinka lidí – takový větší hlouček – v předvečer Prvního máje sešla pod bájnou horou Blaník. Něco si tam řekli, zatleskali, a pak společně vystoupali na vrchol kopce v duchu sokolského (na dnešek asi trochu patetického) hesla „Tělo tuž, vlasti služ“ vyvedeného na tabuli při úpatí.
Pokojně si tou vycházkou připomenuli dvacetiletí od vstupu České republiky do Evropské unie a s tím spojené peripetie. Vlálo tam pár českých vlajek, byly tam i děti, někdo si přišel vyšlápnout kopec se psem. Bylo v tom vlastně i něco málo z toho tradičního českého májového romantismu, i ten borový háj.
NEPŘEHLÉDNĚTE:
Jak si uchovat zdraví a zlepšit vyhlídky na plný život - navzdory pokusům Schwabů, Gatesů a Big Pharmy o opak - o selhávajícím "fialovém" zdravotnímu systému ani nemluvě?
SLEDUJTE: Zdraví bez chemie: Elixír života jménem C 60? Šance i pro oběti vakcinace. Proč zemřel vynálezce PCR testů? Výpověď lékařky o zázračném uzdravení. Vražda je součástí systému. Dosažitelná pomoc pro každého. Nejprve musíme přežít!
Některé zásadní odpovědi najdete v rozhovoru Petra Hájka s ing. Jiřím Černotou - nejen na téma jednoho zcela mimořádného prostředku na posílení těla i ducha - a dosažení praktické dlouhověkosti
Protiváha
Jiná skupinka lidí se sešla v Praze. Připomínali si stejnou věc, ale podstatně jinak. Symbolika toho setkání nesla naopak rysy zmiňovaného německého vlivu, se kterým se k nám šířila Walpuržina noc i mnoho dalšího temného. Tihle lidé byli oblečení jinak než pro turistický výšlap, ale to se do slavných prostor Rudolfina samo sebou patří. Vlajky tam byly dvě, kvůli té české sem ale slavní hosté nepřijeli, i když se snažili německou češtinou promluvit.
I to bylo symbolické. Stejně jako nadšené ovace hloučku, který si je tam slova přišel vyslechnout. Německý prezident, německá předsedkyně "komise" vedoucí Německem dominovanou Evropu. Hrála se hudba slavného německého skladatele (a nejen ČT tvrdila, že Beethovenova Óda na radost je hymnou EU, což je podle Lisabonské smlouvy čirá mystifikace, pozn. PP).
To všechno v Rudolfinu, které bylo ve své době mnohými chápáno jako kulturní stánek spojený s německým uměním pojmenovaný po habsburském korunním princi, jakási protiváha českému Národnímu divadlu.
Nevím jací představitelé unie zajeli při příležitosti dvacátého výročí do dalších devíti tehdy přistoupivších zemí. Faktem však zůstává, že v symbolické rovině se nesla včerejší oslava této skupinky v duchu a stylu, který není v našich končinách z ne tak dávné doby historicky bohužel ani zdaleka neznámý.
Ještěže už je to německé kolektivní juchání za námi a že večer, přišel první máj, večerní máj… vždyť to všichni známe.
Tedy snad.
Zdroj.
