Dokážete si představit, že půjdete na tři měsíce do vězení za „zločin“, který spočívá v tom, že vezmete své tři děti na týden k moři?
Britský manželský pár, který své tři děti na šest dní „vytrhl“ z pravidelné školní docházky, aby po pěti letech společně strávili první rodinnou dovolenou, se musí přesně s touto situací vyrovnat.
Stewart a Natasha Sutherlandovi čelí obvinění ze zanedbávání výchovy svých tří školou povinných dětí kvůli dovolené, která ze školní docházky ukrojila „astronomických“ šest dní. Výsledkem může být pokuta až 2000 liber (zhruba 66.000,- Kč), případně také současně tříměsíční „dovolená“ pro oba rodiče – za mřížemi.
To vše po změně pravidel školní docházky, která platí v Británii od září loňského roku. Novelizovaná pravidla, vydaná podle čl. 444 britského Zákona o vzdělávání z roku 1996, nařizují ředitelům nepovolovat absence dětí během trimestru (u nás by se řeklo školního pololetí), pokud pro takovou absenci neexistují „závažné důvody“.
Delikventi naší doby
Sutherlandovi přitom představují vskutku „výlupek sociální nepřizpůsobivosti“: oba rodiče pracují na plný úvazek v časově náročných zaměstnáních, která jim nedovolují sladit rozvrh obou dovolených s letními prázdninami svých dětí, třináctileté Sian, patnáctileté Rhiannon a šestiletého Keanea. Všechny jejich ratolesti přitom studují bez problémů.
Devětatřicetiletý „delikventní otec“ pracuje jako příslušník britské justiční stráže. Zaměstnání je podobné policejnímu a přeložit si služby je téměř nemožný úkol. „Někdy mám dojem, že máme doma otočné dveře,“ vysvětlil tento týden zoufale tisku. „Manželka přijde z práce a já zase jdu pryč. Už pět let jsme s dětmi nikde v létě nebyli, a rodina opravdu moc potřebovala společnou dovolenou.“
Čtěte také: Desatero podle Barrosa: cti rodiče č. 1 i rodiče číslo 2, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na Zemi. Pokus vymazat z našich životů otce a matku se týká nás všech
Humor, z něhož mrazí
Sutherlandovi tedy školy svých dětí „pouze“ upozornili a s dětmi na dovolenou odjeli. Škola je sice varovala, že mohou dostat pokutu, Sutherlandovi však rodinou dovolenou pro pět osob nezrušili – byla už zaplacená. Pokutu se rozhodli neplatit. Přišla jim absurdní. Nepochybovali, že školám a úřadům svůj postup vysvětlí.
Následující události poněkud připomínaly slavné pasáže z knih britského humoristy, spisovatele Douglase Adamse – jenže při nich místo smíchu mrazí. Rodina pokutu dostala – dvojnásobnou, s odůvodněním, že rodiče „jsou manželé“ (!), školní inspektor však posléze Sutherlandovým k jejich stížnosti sdělil, že věc vypadá „nadějně“ a patrně nebudou muset pokutu zaplatit. Vzápětí ovšem přišlo sdělení, že „jednou udělenou pokutu nelze vzít zpět“!
Normální je lhát
„Vím, jak důležité je vzdělání, ale musíte uznat, že jsou i další věci na světě. Rodinný život je přece také důležitý a dětem náš společný čas prospěl, takže se lépe učí a mimochodem i lépe ve škole chovají.“ Říká otec, stále jako ve snách. „Školu jsem po letních prázdninách informoval, že si bereme děti na šest dní k moři. O nové legislativě jsem tehdy ani nevěděl,“ vysvětluje zoufale a dodává, že bylo posléze rodině sděleno, že pokud rodiče chtějí vzít děti ze školy během pololetí, nejjednodušší je zkrátka lhát.
„Pozdě jsem pochopil, že rodiče běžně lžou a děti prostě nechají doma s vymyšlenou nemocí. Jenže já své děti chci vychovávat k poctivosti. Slyšel jsem dokonce, že rodičům školy radí, že mají lhát. Co to je za přístup – to chceme své děti naučit, že lhát a podvádět je v pořádku?“ táže se pan Sutherland nevěřícně. Jako by netušil, že země, v níž žije, již dávno není tou starou dobrou Británií, ale členskou zemí „revoluční“ EU.
Soudružka má odpověď
Kay Bufordová, vedoucí odboru místního úřadu, do jehož kompetence spadá školní docházka, ve vyjádření pro britský deník Daily Mail rodiče „přísně ale spravedlivě“ odkazuje do mezí, které jim podle zákonného rámce „nové doby“ náleží:
„Jakákoli absence, neschválená úřady a školou, je zkrátka škodlivá. Naše politika je zcela v souladu s novou legislativou, která jasně stanoví, že ředitelé nesmějí dítěti povolit absenci ze školy, pokud nejde o výjimečný případ. Vzetí dítěte ze školy během pololetí, pokud vyústí v nezanedbatelnou absenci jako zde, narušuje vzdělávání dítěte a má negativní dopad na dosažené vzdělání.
Neexistuje rodičovské právo vzít své dítě ze školy během výuky. Konečné slovo má každopádně ředitel.
Opakuji, naše místní politika je zcela v souladu s národní i lokální politikou pro zvyšování vzdělanosti britských žáků. Vláda opakovaně apelovala na všechny rodiče, aby takto nebrali své děti ze školy,“ vysvětluje „soudružka tajemnice“.
Jedete k moři? Neodmaturujete!
Podporuje ji horlivě i mluvčí ministerstva školství: „Špatná školní docházka může mít na dítě velice škodlivý dopad. Děti, které chodí pravidelně do školy, mají až čtyřikrát větší pravděpodobnost mít dobré známky u maturity, než ty, které pravidelně chybí. Proto jsme školám dali nové pravomoci a umožnili jim zakročit v ranějších stádiích delikvence. Také jsme zvýšili pokuty a snížili dobu jejich splatnosti.“ prohlásil mluvčí. „Rodiče by měli vzít pokutu v úvahu, pokud například zvažují fakt, že dovolená u moře je mimo sezónu levnější,“ přisadil si nakonec.
Čtěte zde: Lov na děti zvaný „juvenilní justice“: Obchodníci v ČR si mnou ruce, v Anglii už kradou děti přímo z matčina lůna. Přinášíme otřesné video
Znamení doby
O tom, že děti nejen ve Velké Británii už dávno patří státu, který je „odebírá“ rodičům z triviálních příčin, jsme na Protiproudu psali. Je však příznačné, že nejméně si nové totality a jejího brutálního – a prozatím úspěšného – tažení proti rodině všímají sami Britové. Když v prosinci odebrali rodičům pětiletou holčičku kvůli tomu, že byla příliš obézní, politici v Anglii si jen povzdechli, že je „smutnou známkou našich časů“, že mohou rodiče pětileté dítě vykrmit na trojnásobek jeho běžné váhy – aniž se obtěžovali zamyslet se, zda není naopak skandálním znamením doby, že stát smí nařizovat rodině, jak má své dítě vychovávat a co mu může dávat k jídlu.
Je „britská slepota“ nakažlivá?
Nabízí se otázka, co sotjí za pozoruhodnou „slepotou“, kterou vykazují nejen politici, ale vlastně i nešťastní rodiče Sutherlandovi. Ještě netuší, že se marně pokoušejí přesvědčit systém, že rozhodování o tom, co je pro jejich děti dobré, patří jim. Možná už začínají alespoň tušit, že argument „Jsme „spořádaní občané, a tudíž by nás stát měl nechat na pokoji“, v postdemokracii neaplikuje.
Bylo by snadné poznamenat, že bez zkušenosti s totalitou „postižení“ Angličané prostě neumějí přicházející známky novodobého otroctví včas rozpoznat. Kéž by to tak bylo. To by pak ovšem třeba Češi měli být naopak extrémně citliví k opětovnému mizení své – na pár let nabyté – svobody.
Kéž by to tak bylo. Jenže, jak vidíme denně kolem sebe, není. Pokrok nezastavíš. Už zase.
Zdroj: Daily Mail ze 14. 1. 2014 zde.
