„Jeho boj byl vaším bojem, jeho triumf byl i vaším triumfem, vaše důstojnost a vaše naděje se promítly do jeho života a vaše svoboda a demokracie jsou jeho odkazem. Těžko stručně vyjádřit takový odkaz,“ řekl na johannesburském fotbalovém stadiónu 10. prosince při pietním aktu za zesnulého nositele Nobelovy ceny míru Nelsona Mandelu prezident USA Barack Obama. Ten ho v „dojemném“ projevu označil za „obra historie“, který proměnil životy miliardy lidí: „Učinil ze mne lepšího člověka. Madiba (kmenové jméno Mandely) byl velkým posledním osvoboditelem 20. století. Jako Gándhí vedl hnutí odporu, které nemělo na začátku žádnou naději. Jako Martin Luther King byl hlasem utlačovaných.“
Vraždící vzor
Pojďme se tedy blíže podívat, kdo byl tento „obr historie“ a koho nám světové elity dávají za vzor. To nás přivádí přímo k jedné z nejdůležitějších otázek týkajících se Nelsona Mandely. Byl to Komunista s velkým „K“, tedy disciplinovaný člen komunistické strany, jíž je v tomto případě Jihoafrická komunistická strana (SACP). SACP byla a zůstává skalní marxisticko-leninskou organizací, v níž všichni členové musí zachovávat slepě oddanou poslušnost vůli Straně, jak ukládá její Ústřední výbor. SACP převzala svůj směr od Komunistické strany Sovětského svazu a jako taková byla agentem nepřátelské cizí mocnosti. Členové SACP, včetně Mandely, převzali tajně řízení Afrického národního kongresu (ANC), kdy odsouvali na vedlejší kolej a sabotovali vůdce ANC, kteří se zasazovali o reformy a změny pomocí nenásilných politických prostředků;
ANC a její teroristickou pravou ruku Umkhonto we Sizwe (MK), kterou též ovládala SACP, vyškolili a vycvičili v sovětském Rusku, rudé Číně nebo v komunistických „frontových státech“ – v Zambii, Angole, Mozambiku, Tanzánii, Zimbabwe – sovětští, čínští, východoněmečtí, kubánští, českoslovenští a další komunističtí instruktoři. ANC a MK řízené SACP využily podmínek apartheidu, rasismu a kolonialismu nikoliv na pomoc jihoafrickým černým obyvatelům, nýbrž k podpoře cílů Sovětského svazu a světové komunistické konspirace. ANC a MK řízené SACP využívaly komunisty poskytovaný výcvik a zbraně k teroru, mučení a vraždění jihoafrické černé většiny dokonce víc než proti tamní bílé menšině.
Jestliže Mandela byl nejen členem komunistické strany, ale také hlavním vůdcem SACP o čemž svědčí pádné důkazy, pak to byl nejen kolosální a zatvrzelý lhář, ale také zločinec trestně zodpovědný za bezpočet teroristických činů, mučení a vražd páchaných v minulých několika desetiletích tlupami ANC a kádry MK.
Mandela zanechal ve svém odkazu Jižní Afriku jako stát jedné strany, kde vládne čím dál horší tyranická a kleptokratická ANC/SACP vedoucí zemi k ekonomické záhubě, explodující zločinnosti, chaosu a genocidě.
Čtěte ZDE: Víkendová poučení ze smrti Nelsona Mandely: Co Rusnokova vláda nezvládla, Babišova může napravit. Řešení se jmenuje... Radovan Krejčíř!
Přicházející vlna teroru
Poslední výše zmíněný bod je obzvlášť relevantní, jelikož předstíraným účelem revoluce ANC/SACP bylo zlepšit životní podmínky znevýhodněného černého obyvatelstva. Místo toho transformují to, co dříve bývalo zdaleka nejvíce prosperujícím státem v Africe (takového, do něhož prchali černí Afričané před rudočerným útlakem, navzdory tehdy panujícímu apartheidu) na zkorumpovaný despotismus s potíráním disentu, vykrádáním státní kasy vysokými státními úředníky, obrovskou nezaměstnaností, zvyšujícím se počtem chudých a bezdomovců. V celosvětovém měřítku patří mezi země s největším množstvím vražd, znásilnění, loupeží, únosů, krádeží aut a co se týče AIDS, je se svým počtem nakažených obyvatel na prvním místě.
Věnovat pozornost roli Mandely v SACP je o to důležitější, podíváme-li se na ni v jejím správném historickém kontextu, což je kontext studené války a agresivních kampaní Sovětského svazu v zemích třetího světa pod zástěrkou tzv. „národně osvobozeneckých bojů“. V průběhu tohoto období komunisté zabíjeli desítky milionů svých vlastních obyvatel při tom, co profesor R. J. Rummel nazývá „democidou“ neboli masovými vraždami páchanými vlastní vládou.
Dr. Rummel, jenž s velkou pečlivostí vypracoval seznam hlavních 15 mega-vražedných režimů, udává konzervativní odhad počtu jejich obětí během 20 století na více než 151 milionů – a to pouze do roku 1987. Valná většina z nich byla povražděna komunistickými režimy, které hlásaly, že jsou silami „osvobození“. Významná část tohoto vraždění byla spáchána v Africe stejnými osvobozeneckými silami. A neskončilo to. Ve skutečnosti, jak říkají experti na genocidu, existují neblahé příznaky, že se ANC připravuje rozpoutat v „duhovém národu“ genocidní kampaň komunistického stylu proti zbytku bílé populace, která bude navíc zaměřena i proti Indům, Číňanům – ale také milionům černých obyvatel.
Píseň o zabíjení bílých
Genocidní kampaň proti bílým Jihoafričanům již probíhá několik let, ale zatím nedosáhla takové intenzity vyvražďování, jaké se děje ve Rwandě, Burundi nebo v Sierra Leone. K tomu však může brzy dojít a pokud se tak stane, Nelson Mandela to pomohl odstartovat. Důkazní video, kde Mandela zpívá genocidní píseň ANC/MK o zabíjení bílých, usvědčuje „svatořečení“ ze lži.
Podobně lze vidět na dalším zajímavém videu Mandelova dlouholetého soudruha z AMC a SACP (současného prezidenta Jižní Afriky) Jacoba Zumu, jak zpívá „Kill the Boer“, což znamená zabij bílého farmáře.
Ze slov vražedné písně sice zamrazí, ale ještě horší je písní vyvolané, téměř fanatické, chování shromážděných členů bandy. Je to očividné popouzení ke genocidě ze strany hlavních členů jihoafrického vládního režimu ANC, těchže lidí, kteří se neustále prezentují jako oddaní mírotvorci.
Náhrdelník z pneumatik
Přesto mediální policie soustředící se na „nenávistné projevy“, která rychle odráží jakoukoliv podloženou, smyšlenou, rasistickou či „homofobickou“ zmínku politiků, celebrit nebo běžných občanů, ignoruje Mandelovy/Zumovy genocidní výstupy – nebo se je snaží zlehčovat nepřesvědčivými výmluvami, že se jedná pouze o kulturní/politické slogany.
Avšak při nenávisti, násilnostech a chaosu již panujících v Jižní Africe tyto akce uctívaných vůdců ANC jen přilévají olej do ohně. Rozdmýchávají genocidní peklo. Už jsme měli možnost vidět, co to znamená a ta hrůza se vůbec nedá popsat slovy. Videa s „náhrdelníkovým“ mučením/popravami páchanými ANC dokumentují typ podivné „spravedlnosti“, kterou praktikují soudruzi a přisluhovači Mandely, Mbekiho a Zumy. Při této nevýslovně brutální metodě teroru/vraždy se na oběť vrhne řvoucí tlupa, oběť je mlácena, bodána, kamenována a potom, dokud ještě žije, jí navléknou kolem krku nebo těla pneumatiku (náhrdelník) namočenou v benzínu, kterou zapálí. Může trvat strašlivé minuty, než nebohá oběť zemře.
Tímto způsobem byly lynčovacími tlupami vedenými ANC zavražděny stovky obětí, z nichž většina byli černoši. Druhá manželka Nelsona Mandely, Winnie Mandela, je na videu zachycena, jak křičí k obrovskému davu: „S našimi krabičkami sirek a našimi náhrdelníky osvobodíme tuhle zem!“ Navzdory tomu a skutečnosti, že byla odsouzena za mučení a vraždu čtrnáctiletého Stompieho Moeketsiho a jihoafrickou Komisí pravdy a usmíření uznána vinnou z únosů, mučení a vražd mnoha mužů, žen a dětí, je Winnie Mandela stále volná jako pták a stále zasedá ve Výkonném výboru ANC. Barack Obama jí při pietním aktu 10. prosince objal a políbil jako nejlepší přítelkyni.
„Náhrdelníková“ metoda – necklacing je jedním z trvalých „darů“ ANC lidstvu; exportovala se na Haiti, do Zimbabwe, Nigerie, Mexika a mnoha dalších zemí. A v poslední době existuje mnoho zpráv o tom, že v Jižní Africe došlo k jejímu opětovnému oživení.
Vinen mimo veškerou pochybnost
Důkazů o tom, že Nelson Mandela byl členem Jihoafrické komunistické strany je tolik, že zde lze detailněji uvést jen zlomek z nich. Dr. Henry R. Pike se této otázce důkladně věnoval a v roce 1985 vyšlo jeho 600-stránkové monumentální dílo s názvem Historie komunismu v Jižní Africe (A History of Communism in South Africa). Kniha obsahuje mnoho fotografií a kopií oficiálních soudních záznamů a dokumentů SACP, ANC a MK.
Od roku 2012 jsou k dispozici důležité nové důkazy ve výjimečné knize historika Stephena Ellise Vnější mise – ANC v exilu, 1960-1990 (External Mission: The ANC in Exile, 1960-1990).
Navíc je v posledním desetiletí k dispozici mnoho důkazů z rozhovorů a článků z oficiálního tisku komunistické strany a v knihách a článcích Vladimíra Šubina, sovětského funkcionáře, který v Jižní Africe působil mnoho let a sehrál tam klíčovou roli v kremelské politice, konkrétně pomáhal udávat směr SACP a ANC.
Uřezávání nosů pro studijní účely
Během soudního procesu Rivonia (říjen 1963 – červen 1964), Bruno Motolo, černošský člen SACP, ANC a MK, podal devastující svědectví o Mandelově účasti ve všech třech organizacích. Navzdory výhrůžkám smrtí později poskytl ještě víc informací ve svých pamětech s názvem Umkhonto we Sizwe – Cesta doleva (Umkhonto we Sizwe: The Road to the Left). Dalšími prominentními členy SACP, kteří Mandelu veřejně identifikovali jako komunistického spolustraníka, jsou Paul Trewhela, Joe Matthews, Hilda Bernstein a Brian Bunting.
Mandelovy dokumenty v procesu Rivonia také dokazovaly, že „zrádci a informátoři by měli být nemilosrdně eliminováni,“ a doporučoval „uřezávání jejich nosů“ – kromě jiných krutostí – což byla taktika, kterou přejal od alžírských komunistických teroristů FLN a které uvedl do praxe u MK. Mandela nepopíral pravost svých rukopisů, ale pokoušel se zlehčovat jejich obsah tvrzením, že to byly pouze jeho poznámky, které si zapsal pro studijní účely.
Paul Trewhela, člen SACP vězněný za své komunistické aktivity (1964-1967), jenž v nedávné době asistoval prof. Ellisovi v jeho bádání v archivech Stasi prohlásil: „Samozřejmě, že Mandela byl členem Ústředního výboru Jihoafrické komunistické strany...“
Překvapivým svědkem při procesu Rivonia byl Gerard Ludi, vysoce postavený člen SACP, jenž se ve skutečnosti do strany infiltroval. Byl to Agent Q-018 ze zvláštního oddělení jihoafrické policie. Ludi poskytl detailní důkazy týkající se vedení SACP a jejích ilegálních aktivit. Mandelu identifikoval jako „vůdčí osobu v ústředním výboru tajné komunistické strany“. Následná odhalení potvrdila důvěryhodnost Ludiho výpovědi.
Do kategorie, kdy fotografie nepotřebuje slov, patří ta, na níž pod obrovským komunistickým symbolem se srpem a kladivem stojí Mandela bok po boku s vrcholným funkcionářem SACP Joe Slovem a oba muži se zaťatými pěstmi si podávají zdravici (1992). „Vzdávám hold Jihoafrické komunistické straně za její ryzí podporu boje za demokracii,“ prohlásil mravní obr oslavovaný celým Západem.
Soudruh Slovo, komunista narozený v Litvě a plukovník sovětské KGB, byl po celá desetiletí jedním z Mandelových nejbližších spolupracovníků v SACP, ANC a MK. Ve svém článku „Sabotážní kampaň“ v roce 1986 uvedl: „K ustavení vysokého velení jmenoval ANC Mandelu a strana zase jmenovala mne.“ Jelikož Mandela byl vrcholným členem komunistické strany, je zřejmé, že MK zorganizovala a od začátku řídila SACP.
Mandela byl tedy nejen členem SACP, ale také vrcholným funkcionářem vládnoucího ústředního výboru komunistů. Svými soudruhy byl vybrán jako klíčový Rudý agent, který nastartuje Kremlem odsouhlasenou, Sověty podporovanou teroristickou válku proti jihoafrické vládě.
New American
„Jeho boj byl vaším bojem, jeho triumf byl i vaším triumfem, vaše důstojnost a vaše naděje se promítly do jeho života a vaše svoboda a demokracie jsou jeho odkazem.“ Slova Baracka Obamy na tryzně za komunistického agenta, jenž rozpoutal ve své zemi peklo, dostávají v těchto souvislostech víc než symbolický rozměr.
A stejně tak symbolické je, že se s celosvětovou ikonou „lidských práv“ Václavem Havlem pokládali za „velké přátele“ v boji za humanismus, nenásilí a pokrok na celém světě. Lépe vyjádřit to není možné. Je dobré si tyto věci s malým odstupem od „mandelovského šílení“ připomenout. A nezapomenout.
