Po kalném novoročním ránu, kdy se mnozí občané teprve probírali ze silvestrovských oslav přišla k poledni zpráva, kterou přinesla ČTK a vzápětí rozhlas a televize. Zpočátku nebylo jasné, co se v Praze – Suchdole, v rezidenční čtvrti, vlastně stalo a proč policie místo neprodyšně uzavřela. Kupodivu již po půlhodině se k věci vyjadřuje policejní mluvčí: uklidňuje občany, že se vlastně nic nestalo.
Červíček měl ihned jasno
Vzápětí se před televizní kamery staví policejní prezident Martin Červíček: Neexistují prý žádné indicie, že by šlo o teroristický čin. Ochranná služba podle něj přijme určitá interní opatření, aby zajistila všechna střežená místa do doby, než se podaří vyloučit maximum rizik. "Útvary, které spolupracují v boji proti terorismu a podobně, si v současné době ověřují některé informace," řekl v ČT policejní prezident. Jaké, když „o nic nešlo“?
Překvapená veřejnost se pak poprvé dozvídá, že v Internacionální ulici vybuchl nástražný systém v trezoru palestinského velvyslance. Džamál Muhammad Džamál, který se právě stěhoval do nové rezidence, utrpěl devastující poranění břicha, hrudníku a hlavy a zemřel v Ústřední vojenské nemocnici. Jeho manželka a syn, kteří byli v době výbuchu v bytě, neutrpěli žádná zranění.
Detektivka začíná
V tu chvíli detektivka teprve začíná. Naše média chrlí jednu zprávu za druhou, ale jak čas běží, zprávy si začínají odporovat. Podle jedné verze měl být trezor dvacet let nepoužívaný a z nějakého záhadného důvodu byl stejnou dobu zaminován, takže když jej velvyslanec po dlouhých letech otevřel, stalo se mu to osudným. Tuto verzi vzápětí popřeli někteří palestinští představitelé. Trezor se prý používal skoro denně.
Mluvčí ambasády Nabíl Fahil řekl, že velvyslanectví mělo dva trezory: ten, který explodoval, a druhý, který byl léta uzavřen. Podle mluvčího tento nepoužívaný trezor policie otevřela a nic v něm nenašla. Do vybuchlého trezoru však velvyslanec prý předtím běžně ukládal peníze na výplaty a denní potřeby úřadu a dokumenty. Zároveň popřel, že by výbušnina byla součástí zabezpečovacího systému trezoru.
Bojový prapor Fatahu
Atentát?
Verze, kterou nás po dva dny krmila média, se brzy sesypala jako domeček z karet. Stále není vyloučeno, že šlo o atentát. Otázka tedy zní, kdo mohl mít zájem na smrti palestinského velvyslance a diskreditaci palestinské mise. Logicky by se to mohlo hodit Izraeli. Může jít ale také o frakční boj mezi znepřátelenými palestinskými skupinami.
Džamál Muhammad Džamál byl socialista, který patřil jako většina palestinských diplomatů k levicovému Fatahu, jejž do světa vyslala administrativa Mahmúda Abbáse. Fatah mezitím ztratil podporu většiny Palestinců ve prospěch islamistického Hamásu, a stal se opoziční stranou. Rozkol mezi sekularistickým Fatahem a islamistickým militantním Hamásem vedl v Palestině v minulosti již k několika atentátům i k ozbrojeným střetům. Právě zde bychom tedy mohli hledat jednu z možných příčin tohoto teroristického činu. Byl-li to teroristický čin.
Verzi o atentátu nicméně potvrzují palestinské úřady. Agentura Nová Čína citovala nejmenovaného palestinského představitele, který uvedl, že mohlo jít o útok na diplomata. Palestinské úřady prý nevylučují, že Džamál se stal obětí „atentátu”.
Bojová zástava Hamásu
Velvyslancova dcera nepochybuje
O tom, že šlo o vraždu, je přesvědčena i velvyslancova dcera. Prohlásila, že její otec se stal obětí atentátu. „Nezemřel v důsledku nešťastné náhody při manipulaci s trezorem, “ řekla Rana Džamálová pro palestinskou agenturu Ma’an. Podle ní nálož někdo nastražil, jelikož součástí zabezpečení trezoru nebyla. Výbušnina prý nebyla uvnitř sejfu, nýbrž vespod na jeho vnější straně, což dokazuje, že incident byl plánovanou akcí.
Tyto výroky ovšem naše tajné služby kupodivu příliš nevzrušují. Bezpečnostní informační služba (BIS) nemá údajně poznatky o tom, že by šlo o teroristický čin. Běžný postup přitom předpokládá dlouhé, až několikatýdenní, šetření policie. Jak může BIS s jistotou tvrdit den po události, že nešlo o teroristický čin?
Kryje někoho BIS a bezpečnostní experti?
Kromě policie a BIS se k věci v médiích vyjadřují také tzv. „bezpečnostní experti“. Od prvních minut se na obrazovce ČT i televize NOVA objevoval „expert“ na terorismus Andor Šándor. Prakticky nebylo reportáže či článku v médiích, kde by se tento bývalý důstojník, známý úzkými vazbami na Izrael, neobjevoval. Také jemu od samého počátku bylo okamžitě jasné, že nejde o atentát, ale zato jasnovidně naznačoval, že by se mohly na velvyslanectví nalézt nelegální zbraně. Ty se pak také skutečně našly.
"Je potřeba se ptát, kde všude Palestinci na našem území zbraně a výbušniny mají. Je to flagrantní porušení vídeňských konvencí. Imunita diplomatů, včetně diplomatické pošty, nikoho neopravňuje k porušování zákonů země, kde pracují," objasnil Šándor státní tajemství.
Bez ohledu na to, jaká je pravda o této rozhodně prapodivné události, musí nás zajímat především její mediální obraz. Přinejmenším stejně prapodivné totiž je, že tím, kdo byl od první chvíle určen ke „správné“ interpretaci celé detektivky, byl právě Andor Šándor. V této souvislosti stojí za to podívat se blíže, kdo je tento „objektivní, na slovo vzatý bezpečnostní expert“.
Andor Šándor ve "Lvím klubu"
Specifická „credit history“
V roce 1980 vystudoval Vojenskou školu pozemního vojska Ludvíka Svobody ve Vyškově a v roce 1986 nastoupil do štábní funkce na komunistickém Generálním štábu v Praze. V roce 1991 odjíždí jako vojenský přidělenec na stáž do Londýna. Od roku 1995 se stává náčelníkem oddělení zahraničních vztahů. Od roku 1997 jeho kariéra začíná prudce stoupat, stává se náčelníkem zahraničních vztahů vojenské zpravodajské služby. Roku 2001 již je šéfem vojenské zpravodajské služby v hodnosti brigádního generála, odkud za nejasných okolností po dvou letech odchází – a stává se bezpečnostním poradcem lidové strany (!).
Parlamentní listy letos 17. 6. k jeho „odchodu z funkce“ uvedly:
„Exředitel vojenské zpravodajské služby Andor Šándor byl takřka na hodinu vyhozen v souvislosti s případem předávání hlavice balistické rakety SS 21 důstojníkům Mossadu a rozkrádáním platů legalistů,“ řekl bývalý vojenský zpravodajec.
Teroristé ze Suchdola?
Opakujme: Zatím není možné nic s určitostí tvrdit. Zato mediální interpretační hra byla rozehrána dramaticky a podezřele jednoznačně. Že její dramaturgové obsadili do role hlavního komentátora odborníka s poněkud zvláštní „historií“, také na serióznosti věci nic nepřidává. A je otázka, zda se vůbec někdy dozvíme pravdu. Tajné služby totiž pracují vždy s několika scénáři, se snahou zasáhnout několik cílů najednou.
Pokud se na budoucím palestinském zastupitelském úřadě vskutku nacházely nelegální zbraně, je to malér velkého formátu. Ale i další důkaz o „schopnostech“ našich bezpečnostních služeb, které to zjevně ani netušily. Pokud však byl nález zbraní stejně věrohodný, jako „odhalení“ desítek milionů korun a cihel zlata při rabování bankovních schránek či prohlídkách u takzvaných kmotrů, pánů Rittiga a Janouška v hořké komedii „Nagygate“, měli bychom se přinejmenším mít na pozoru. Tehdy se thriller ukázal jako fraška – melodramatické pozadí pro svržení vlády a politický převrat. Tato detektivka teprve začíná. V jakém žánru skončí?
