28. října 1939 vyšel český národ do ulic, aby si v temných časech nacistické okupace připomenul 21. výročí vzniku svobodné Československé republiky. Do čela protestu proti německým okupantům se postavili pražští vysokoškoláci, na jejichž smutečně laděném oblečení nebylo možné přehlédnout černou kravatu a trikolóru v národních barvách.
Sedláček a Opletal
Zpočátku šlo o tichou manifestaci, ale postupně se situace vyostřovala. Pak se ozvala střelba a na pouliční dlažbu dopadla dvě těla. Jedno patřilo pekařskému pomocníkovi Václavu Sedláčkovi, který byl na místě mrtev. Druhé pak studentovi medicíny Janu Opletalovi, který navzdory úspěšně provedené operaci po několika dnech rovněž zemřel.
Dějiny bohužel všem neměří stejně. Zatímco jméno Václava Sedláčka bylo téměř zapomenuto (jeho hrob na branickém hřbitově byl v roce 1965 zrušen a místo prodáno), jméno studenta Jana Opletala se stalo symbolem boje za svobodu. Byl první obětí z řad studentstva, a proto je jeho odkaz dodnes živý.
Večer 27. října 1939 se v Hlávkově koleji v Praze konala schůze studentů, kteří debatovali o tom, jak si příští den připomenout výročí založení republiky. Většina se domnívala, že je třeba vyrazit do ulic a dát okupantům najevo, že se národ s březnovou okupací nesmířil. Vše nakonec vyřešil obratný tah studentské samosprávy. Účastníci debaty se rozhodli otevřít paklíčem všechny pokoje a každému studentovi položili na stůl trikolóru i se špendlíkem. Bylo rozhodnuto.
Čtěte ZDE: Výročí 39: Nový evropský řád se vrací. EU naplánoval Hitler. Němci popravení studenti se nedočkají klidu. Proč je ČT skandalizuje? Goebbels by plesal. Už se smí jen akce STB 89. Národních hrdinů se režim bojí. Čest jejich památce!
Kdo se bojíš, zůstaň doma!
Druhý den byla snad celá Praha na nohou. Pouličním průvodům sice dominovali studenti, ale spolu s nimi manifestovali za svobodu národa také dělníci a lidé dalších profesí. Davy provolávaly protiněmecká hesla, zpívaly vlastenecké písně včetně státní hymny, i se zakázanou slovenskou částí. Odpor proti germánské nadvládě symbolizovala rovněž píseň Hej, Slované! Kolem poledne se studenti vrátili do koleje na oběd a řešili, zda mají odpoledne v protestech pokračovat. Z dosavadního průběhu akce měli dobrý pocit, ale přesto se vyskytly obavy, aby německá armáda nezakročila a aby netekla krev.
Právě v tomto okamžiku na sebe výrazně upozornil medik Jan Opletal. Tento oblíbený místopředseda studentské samosprávy Hlávkových kolejí chtěl být původně letcem, medicínu začal studovat až v zimním semestru 1936 - 1937. Odpor proti německým nacistickým uchvatitelům demonstroval už krátce po březnové okupaci, když s některými dalšími kolegy kolportoval protiněmecké letáky.
Nyní se postavil proti váhavcům a upozornil ostatní, že v protestech je třeba pokračovat, aby se svět dozvěděl, že český národ se s okupací nesmířil. V závěru emotivního vystoupení prohlásil, že kdo se bojí, ať zůstane doma, ale on rozhodně demonstrovat půjde. Stal se tak příslovečným kamínkem, který strhl lavinu ostatních.
Čtěte ZDE: Všechno je jinak: Místo svobody další totalita. Místo Moskvy Brusel. Lež o devadesátých žije. Z ODS trosky. Czexit? Kontrarevoluce? Jsme v 51 či nejvýš 61. Krize za krizí. Lidový odpor? S Orbánem je lid a jeho Bůh. U nás... jako vždycky
Kdo střílel na Opletala?
Odpoledne a navečer se napětí v ulicích stupňovalo. Zejména němečtí studenti provokovali ve snaze vyvolat incident. Se svými českými kolegy měli nevyřízené účty už z časů tzv. insigniády. Rozhodné vystoupení českých vlasteneckých studentů totiž přinutilo v roce 1934 zástupce Německé univerzity v Praze, aby konečně naplnili tzv. lex Mareš a vydali české Karlově univerzitě nezákonně zadržované starobylé univerzitní insignie.
Němečtí studenti tedy prahli po odvetě. Když čeští vysokoškoláci procházeli Žitnou ulicí, na křižovatce s ulicí Mezibranskou kdosi několikrát vystřelil. Jan Opletal se po zásahu do břicha zhroutil na dlažbu. S několikanásobným průstřelem střev byl dopraven na kliniku profesora Arnolda Jiráska na Karlově náměstí, kde byl operován.
Podezření, že střílel německý student, vyplývalo i z chování gestapa, které zabavilo vyoperovaný projektil. Sám Opletal podle vyjádření jeho sestry vyjadřoval obavy, že se ho Němci snaží zbavit. Navzdory úspěšně provedené operaci se po několika dnech dostavil difuzní zánět pobřišnice - a smrt. Dodnes zůstává nezodpovězena otázka, zda nebyl Opletal již předem vytipovanou obětí.
Jednou z možností, jak ve stále napjatější mezinárodní situaci ochránit alespoň své peníze před loupeživými nájezdy fialové pětikolky, inflací a "vševidoucím zrakem" Velkého bratra - a k tomu ještě současně podpořit další existenci Protiproudu - je spoření či "konzervace" svých financí ve zlatě. Nepodvoleným nabízíme bezpečnou metodu (zdaleka ne všechny totiž bezpečné jsou).
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé již ke své spokojenosti tuto možnost s námi využili (budiž jim velký dík!), mnozí o ní ale stále nevědí. Stačí si pustit některý z rozhovorů, který jsme nedávno odvysílali a pochopí. Braňme se! Nedejme jim nic zadarmo!
Čtěte ZDE: Zlatá horečka v Protiproudu: Občanská sebeobrana proti fialovým loupežníkům. Markéta Šichtařová a spol. Jak spořit ve zlatě? Jak přelstít Velkého bratra? Hlavní je bezpečí: 5 tun falše. Pomozme sobě i svobodě slova! Nedejme se!
Pohřební provokace
Vražda Jana Opletala těžce zasáhla celou akademickou obec. Kolegové byli navzdory hrozící perzekuci připraveni se s kamarádem důstojně rozloučit. Organizace pohřbu se ujal předseda studentské samosprávy v Hlávkově koleji Max Martischnig. Byla to nezáviděníhodná role, ale zhostil se jí se ctí. Na policejním ředitelství musel nejen slíbit, ale i podepsat, že ručí za bezkonfliktní průběh pohřbu. Bylo však jasné, že takovou záruku samozřejmě dát nemůže, protože všudypřítomné napětí bylo zjevné. Podivný byl i postoj Němců, kteří pohřební průvod povolili až na poslední chvíli. Smuteční projevy s výjimkou krátké promluvy kněze striktně zakázali.
Tisíce lidí kráčely se smutkem v srdcích ulicemi uctít studentského hrdinu. V ulici Na Slupi byla rakev se zesnulým nakládána do pohřebního vozu. Studenti začali spontánně zpívat hymnu, ale vzápětí začalo do davu najíždět policejní auto. Někteří měli co dělat, aby neskončili pod koly. Byla to připravená provokace? Jisté je jen to, že důsledky incidentu byly fatální.
Dav se dal do pohybu, a již ho nebylo možné zastavit. Opět se skandovala protiněmecká hesla. Byl tu pojednou nový 28. říjen, jen v trochu odlišných kulisách. K velkým nepokojům došlo na Karlově náměstí a také poblíž právnické fakulty. Německé represivní složky pronikly do budovy techniky, aniž dbaly na nedotknutelnost akademické půdy, v což studenti naivně doufali: Byli vyvlečeni z budovy a odvezeni neznámo kam.
SLEDUJTE ZDE: Tentokrát si popovídáme se zástupcem společnosti Supramedex Danielem Fialou o zázračných účincích kvalitního medu a dalších produktů na naše zdraví. V pořadu Zdraví v Protiproudu zveřejněném NA PPTV v sobotu 18. 11. 2023 v 18 hodin.
Vůdci zastřeleni
V rozbouřené situaci opouštěla Prahu studentská delegace v čele s Martischnigem, aby uctila památku kamaráda v jeho rodišti. Když cestovali do Lhoty u Nákla na Moravě, netušili, že se s pražskými kolegy už neshledají. Při zpáteční cestě jim nebyly vydány lístky až do Prahy, protože si je prý budou moci zakoupit v Olomouci. Osobní vlak měl však zpoždění, takže přípoj do Prahy mnozí nestihli. Paradoxně se tak zachránili ti, kteří s návratem nespěchali. Na ostatní dopadlo kladivo německé pomsty.
Studenty odvezli do Pečkárny, sídla pražského gestapa. Některé vyslýchal osobně sám K. H. Frank. Oznámil jim, že povstání bandy „české pseudointeligence“ bylo potlačeno, vůdcové budou zastřeleni a provinilí studenti odesláni do koncentračního tábora na převýchovu. To však nebylo vše. Na přímý rozkaz Adolfa Hitlera došlo k uzavření českých vysokých škol, aby se prý znemožnily rejdy nepřátelské podvratné inteligence vůči Třetí říši.
Velmi nás těší, kolik z Vás chce dát najevo svoji příslušnost k hnutí odporu a solidaritu s pronásledovanými nepodvolenými médii.
Trička Protiproudu ve velikostech M, L, XL, 2XL a 3XL si můžete objednat na adrese: redakce@protiproud.info. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v redakci v Opletalově ulici (pár kroků od Václavského náměstí).
Hrdinové z masa a krve ne plastoví jako dnes
V sobotu 18. listopadu 1939 časně ráno přemítali v ruzyňské věznici předchozího dne zadržení čeští studenti o tom, co je čeká. Nejprve museli proběhnout úzkým špalírem, kde je vojáci elitní formace bili holemi, řemeny a obušky.
Pak je čekal transport do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg (byl zde kromě dalších Čechů vězněn i budoucí prezident Antonín Zápotocký). Měli před sebou životní zkušenost, jakou si nedokázali představit. V zákrutech vražedné německé logiky se nikdo normální nevyznal. Některé studenty z koncentráku pustili ani ne po měsíci, jiné až po několika letech. Koncem roku 1942 jich za dráty zůstalo už jen sedm. Posledního Němci propustili v březnu roku 1943.
Zhruba stovku mladých nepodvolených hrdinů však v lágru zavraždili.
Zná dnes veřejnost jediné jméno některého z nich? Zůstal Jan Opletal – a také na něho se již zapomíná. 17. listopad má v podání současných médií především jiné hrdiny – většinou uměle vyrobené, "plastové" - jako celá "sametová revoluce".
Tamti však byli z masa a krve – kterou prolili za vlast.
