Poslední adventní neděle by měla být příležitostí ke zklidnění. Vánoce jsou opravdu již na dotek a mnohé z vašich dopisů tomu nasvědčují. S velkou radostí jsem zaznamenal, že v posledních dnech převažují jednoduché, ale o to hezčí „vzkazy“ tohoto typu:
„Dobrý den pane Hájku,
chtěl bych Vám i celé redakci poděkovat za Protiproud (díky moc - a vydržte!) a zároveň Vám popřát krásné Vánoce a požehnaný rok 2014.
Váš pravidelný čtenář
Michal Plass“
Vážený a milý pane Plassi (a všichni ostatní, kteří nám posíláte přání v tomto konkrétním i v obecném slova smyslu), moc za Vaše hezká slova děkujeme. Existujeme sice teprve od března letošního roku, ale za tu krátkou dobu jsme si už vybudovali opravdu docela mimořádnou čtenářskou obec. Komunikuje s námi, posílá nejrůznější tipy, upozorňuje na regionální i celostátní problémy, které nám mohou uniknout. Je to již vskutku společenství, které se den za dnem, týden za týdnem rozrůstá a mohutní.
V jistém smyslu – jak řada z Vás v dopisech konstatuje – jsme svědky vznikání takové neformální české obdoby „Tea party“, jak ji známe ze Spojených států, kde se toto autentické pravicové „lidové“ hnutí již stalo významnou alternativou k oficiální republikánské straně, jež je stále více pod kontrolou „neoconů“, neokonzervativců, „předělaných“ marxistů. Něco jako když u nás významní „pravdoláskaři“ (já mám raději méně zavádějící termín havlisté) obsadili rozhodující pozice v ODS – a nakonec tuto kdysi dominantní pravicovou stranu v zemi přivedli... tam, kde dnes je.
Nechci tím naznačit, že kolem Protiproudu vzniká nějaké podobné hnutí. Pokud o něčem takovém lze mluvit, pak pouze na ideové rovině a určitě ne jakkoli přímo či nepřímo formalizované. Tam nemíříme. Tolik poznámka k docela častým výzvám mnohých „Protiproudařů“, abychom se do něčeho podobného pustili.
Ono to trochu souvisí s následujícím dotazem – mimochodem úplně prvním, který nám na dané téma přišel:
„Dobrý den do redakce PP.
Jsem čtenářem a drobným donátorem Vašeho webu.
Můj dotaz míří na diskuse k článkům – pod články nenalézám nikdy žádné příspěvky diskutujících.
Ano, měsíce zpět tam, sem tam, něco bývalo uvedeno, ale v podstatě jen v několika případech. Tyto články již nedokážu najít, abych se přesvědčil, zda mě nešálil zrak.
Domníval jsem se, že bez nutnosti registrace (a tedy možnosti vkládat komentáře) je čtení diskusních příspěvků registrovaných přístupné pro každého návštěvníka PP.
Prosím o vysvětlení.
Děkuji.
Petr Hlaváč“
Milý pane Hlaváči,
domníváte se správně. Ke čtení diskuse má přístup úplně každý – i bez registrace či zaplacení „regulačního poplatku“.
Možná jste ještě nebyl naším čtenářem v době, kdy jsme nad možností otevřít diskuse pod články dlouho váhali. Děsilo nás, že několik šílenců či psychopatů změní konzervativní tón našeho magazínu na obvyklou vulgární stoku, která obvykle pod články na jiných webech proudí – ve shodě s „hlavním proudem“. Jenže my jsme – Protiproud. Co s tím?
Nakonec jsme se inspirovali u zahraničních spřátelených webů a zavedli možnost diskuse – ale právě s oním „regulačním poplatkem“. Ten zjevně zabránil tomu, aby se mnozí nešťastníci exhibovali v protiproudním prostoru. Platit za vylévání své páchnoucí zasažené duše určitě nechtějí – vždyť mají tolik příležitostí jinde!
Věděli jsme, že právě jako na oněch webech, které nás inspirovaly, omezíme poplatkem diskusi na to, co je opravdu nezbytné dodat, doplnit, upozornit atd. Že jí nebude mnoho. Občas se to děje. Občas mě také vyzýváte, abych v diskusi pod články vystupoval a tak trochu ji „moderoval“. Nepokládám to za správné. To je prostor pro naše čtenáře. Nevadí nám, že je poplatky „diskuse“ omezena. Že to není „masovka“. Dokonce jsme v to doufali. Nicméně příležitost diskutovat má každý. A jak se ukazuje, píší pod články jen ti, kteří opravdu mají co říci.
Jedním z důsledků samozřejmě je, že máme o to „bohatší“ redakční poštu. Ale to je také správně. Mnozí totiž nechtějí, aby jejich poznámky byly veřejně sdílené. A pro ty ostatní zde stále je – právě nedělní Tea Party. Máme totiž poměrně odlišný čtenářský kmen, než je v českém internetovém světě běžné. Takže místo diskuse pod článkem raději náš „typický čtenář“ napíše svou výhradu následujícím způsobem do redakční pošty:
„Dobrý den,
píšete rozumně o zdraví, církvi, o Rusku, o společnosti, ale o přírodě píšete stylem, že se zdá, že budete spokojení, až bude všude beton a dálnice a všichni budem jezdit autem.
Já jsem hlava tradiční rodiny - 3 děti, nerozvedený. Jsem rád, když můžu každý den jezdit do práce na kole + vlaku, a nesmrdím druhým pod okny. Auto jen výjimečně k dopravě celé rodiny, případně k přepravě nákladů. Přitom jsem čtenář Protiproudu. Mám se snad za svůj "ekologický" postoj stydět?
Díky, LJ“
Milý a vážený pane LJ,
jistě se nebudete hněvat, že jsem Váš dopis použil v Tea Party k demonstrování důležitého fenoménu. Právě proto také uvádím při zveřejnění pouze Váš podpis LJ, ale nikoli celé jméno, které samozřejmě z mailové adresy znám. Postupuji tak vždycky: Pokud se někdo podepíše celým jménem, mám za to, že je lze zveřejnit a naopak. Někdy dokonce neuvedu jméno autora, ani když se podepíše – mám-li podezření, že bych mu tím mohl uškodit.
Ale k věci:
Reagujete na řadu článků, v nichž se věnujeme „ekologistické“ problematice. Přísně rozlišme ekologii a ekologisty. Zdravé a čisté životní prostředí je něco, co je každému z nás drahé, stejně jako Vám a každému normálnímu člověku.
Něco úplně jiného je ultralevičácký ekologismus, který se typicky projevuje například v takzvaném „boji proti globálnímu oteplování“. Ubezpečují Vás, že těmto lidem o žádné dobré životní prostředí nejde. Pouze tuto citlivou oblast zneužívají ke svým politickým cílům a mystifikaci a manipulaci veřejnosti. Stejně postupuje celá mainstreamová „třída“ politiků. Že se žádné globální oteplování způsobené lidskou činností nekoná, je dávno jasné. Tím dramatičtěji o prosazení této mystifikace „globalisté“ usilují.
Čtěte ZDE: Kdo získal prestižní cenu v globálně se ochlazujícím světě? Uchvatitel Prahy, nebo zelená dětská lékařka? A co Andrej Babiš?
Čtěte ZDE: „Globální oteplovači“ přišli s další snůškou lží a mystifikací. Zpráva skutečných vědců jim oponuje: Zneužíváte veřejnost, klamete politiky! Přinášíme exkluzivní informace, které mainstream zamlčuje
Výsledkem jsou předpisy, zákazy a nařízení, zákony dále ubírající z občanských svobod – ale také skvělý byznys, jak vidíme třeba na „solární revoluci“, již právě v přímém přenosu pro nechápavé krvavě platíme z našich daní.
Podobně je tomu s homosexuály a „homosexualismem“. Neodsuzujeme nikoho s tímto postižením. Bylo by to bláhové – a vlastně i zlé. Homosexualistická politická lobby ale naopak předmětem našeho ustavičného cílení byla, je a bude. Platí pro ni totéž, co o ekologistech, ale navíc si ještě zahrává přímo s lidskou duší.
Čtěte ZDE: Primátor Hudeček otevřel svou rezidenci podivné společnosti. Proč? Akce D.O.S.T. vyzývá k účasti na demonstraci před francouzskou ambasádou a bojkotu „teplého“ piva.
Tak bychom mohli dlouho pokračovat. Prostě řečeno: Jsem velmi rád, že jste naším pravidelným čtenářem. Protože se může stát že „žitím v Protiproudu“ postupně sám odhalíte rozdíl mezi těmi, jimž o něco skutečně poctivého jde – a těmi, kteří poctivě smýšlející spoluobčany svými podvody chtějí pouze vtáhnout do mlhy či přímo tmy.
„Dobrý den,
díky za podnětné články, zvláště ty, které se týkají zdraví a životního stylu. V příloze zasílám zajímavou knížečku od českého bylinkáře, pana Romana Kindla. Opravdu pěkné počteníčko.
Může pomoci ostatním orientovat se ve stravovacích návycích. Tímto tak reaguji na článek Projezme se ke zdraví a mládí! Sedmero potravin proti stárnutí a několik receptů navrch: Za našimi prababičkami do Číny?, který mi připomněl páně Kindlovu kuchařku.
Z Vyškova zdraví
Helena Boudná.
Vážená a milá paní Boudná,
děkujeme za tip, tyto publikace jsou všechny nesmírně dobré a podnětné. Čeští bylinkáři jsou vůbec přinejmenším evropská extratřída. A jsem přesvědčen, že si tuto knížku mnozí z našich čtenářů koupí.
Obecně platí, že naše společná starost o jeden z největších darů – zdraví – patří k našim prioritám. Chceme-li totiž napomáhat k přirozenému životu, návratu řádu do našeho světa, k navazování na tradice a původní zdravé kořeny ve všech možných oblastech, je péče o zdraví „svépomocí“ jednou z nejdůležitějších metod a „mostů“.
Čtěte ZDE: Projezme se ke zdraví a mládí! Sedmero potravin proti stárnutí a několik receptů navrch: Za našimi prababičkami do Číny?
Připravujeme i v tomto směru na příští rok řadu novinek. A budeme stále tak jako dosud spoléhat i na spolupráci s Vámi, našimi čtenáři. Posíláte nám opravdu spoustu zajímavých a podnětných tipů. Nebo dokonce celých materiálů. Někteří u nás chcete inzerovat, čehož si zvláště ceníme a vytváříme k tomu speciální cenové podmínky a tak dále.
Před několika dny nám zaslal náš dobrovolník-spolupracovník Antonín Malach jeden moc pěkný názorný příspěvek, s nímž se ovšem musím s vámi podělit. Je inspirativní nejen svým tématem, ale stejně tak přesvědčivým zpracováním. Několik obrázků – a náhle to, a čem denně slýcháme, má velmi konkrétní rozměr:
Americký dluh v obraze - pro lepší pochopení jeho velikosti
Toto je 100 dolarová bankovka
Je to nejoblíbenější bankovka na světě.
Použijeme ji jako stavební prvek při stavbě mrakodrapu v této ukázce.
Toto je balíček 10.000 dolarů (zhruba 7.700 euro) :
Díky této sumičce, bychom mohli prožít pěknou dovolenou.
Pokračujeme…
Toto je 1 milión dolarů.
Nevypadá to až tak ohromující množství - ne?
Většina obyvatel planety, si takovouto částku nevydělá za celý svůj život.
Pojďme na 100 miliónů dolarů…
Jak můžete vidět, 100 miliónů dolarů, se vejde na jednu paletu.
To by nám umožnilo pohodlnou manipulaci při stavbě.
Vedle toho jen pro porovnání, je zobrazen i vzpomínaný 1 milión a 10.000,- dolarů.
A teď přicházíme k jedné miliardě…
Pokud byste chtěli vykrást banku a odnést si miliardu dolarů..
....potřebovali byste na to kamion.
A takto vypadá 1 bilión (milión miliónů) dolarů:
Všimněte si, že jsou tady 2 palety (po 100 miliónech dolarů každá) na sobě tj. ve dvou vrstvách. Toto množství by zabralo plochu větší než jeden fotbalový stadion…
A teď si ukážeme, kolik je 15 biliónů dolarů:
Tato suma je stále ještě nižší, než skutečný dluh USA.
Ten je 114,5 biliónů dolarů!!!
A tady je momentální dluh USA – mrakodrap úplně vpravo na obrázku.
Těchto 114,5 biliónů dolarů je suma, která chybí Spojeným státům na to, aby zaplatili zdravotnictví, důchody, sociální dávky, polici a armádu.
Myslím, že je to úžasné! Není nad názornost. Zkusíme podobně zobrazit další dluhy: EU jako celku, jednotlivých zemí - i České republiky. Moc za takové nápady děkuji.
Inspiraci však lze čerpat také od našich názorových oponentů. Jejich „příspěvky“ většinou přicházejí v nepublikovatelné podobě. Zřídka se nicméně stane, že se objeví výjimka toto pravidlo potvrzující:
„Zítra je 2. výročí úmrtí Václava Havla, které si mnoho lidí připomene vyhrnutými kalhotami, připojíte se v Protiproudu také ? Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Karel Březina“
Vážený a milý pane Březino,
děkuji za připomenutí, nicméně opravdu jsme se nijak speciálně tématu vskutku z dobrých důvodů nevěnovali. Den před „vypuknutím“ tohoto výročí byla naše ČT plná záběrů z „povinného smutnění“ v KLDR. Mnoho dní předtím zase svět „povinně smutnil“ za komunistickým věrozvěstem, soudruhem Mandelou. Vím sice, že se měli s Václavem Havlem velmi rádi, o jejich blízkosti krásou nechtěného informovala všechna hlavní média, ale nám přesto nám přišlo příliš laciné se v tomto duchu „slavnému výročí“ věnovat. Jenže – jak jinak?
Budete se divit, ale nohavice jsme si nevyhrnuli. Jsme totiž Protiproud, takže tyto hrátky hlavního proudu na intelektuální úrovni „jolky na pionýrském táboře“ jaksi z principu neprovozujeme. Čímž nijak nesnižuji, že se mnohým, například Vám, jistě líbí. Přeji Vám to.
Ale protože, jak z Vaší časté předchozí korespondence vím, jste našim pravidelným čtenářem, kdo ví, co mi na toto téma pošlete za rok...
Vážená redakce,
jsem čtenář vašeho webu, který považuji za povedený, nejen díky tématice, ale i originálním zpracováním. S publikovanými texty se většinou ztotožňuji a i pokud občas ne, vnímám důležitost jejich prezentace veřejnosti. Obzvlášť oceňuji nevděčnou snahu o obranu katolictví na které se dnes útočí snad silněji a rafinovaněji, než to činili komunisté.
A já jako katolík, považuji za důležité, přejít do ofenzívy, proti převládajícímu diskurzu protikřesťanské propagandy. Proto nyní zveřejňuji na svém blogu třídílný článek, kde se o něco takového pokouším. Je to jen kapka v moři, navíc netuším jak přesvědčivý se mi podaří být, ale protože u vás tuším názorovou spřízněnost, dovoluji si vás požádat o podporu tohoto blogu, kliknutím na „karmu“ pod články, které vyjdou dnes, zítra a pozítří.
Ne pro moje ego, ale proto, že jen dostatečně ohodnocený článek, má šanci, udržet se na viditelné pozici. Mám za to, že se my, katolíci, ubráníme útokům, jen pokud budeme spolupracovat a vyvineme si jakousi „skupinovou strategii“.
Proto se i já snažím podpořit každý počin v tomto smyslu. Přesto, pokud vám moje prosba přijde nemístná, nebo vám můj text nekonvenuje, žádost prostě ignorujte…
Děkuji vám a předem přeji požehnané Vánoce.
Oto Jurnečka
Text je zde: Polemika s některými mýty o katolicke církvi
Vážený a milý pane Jurnečko,
takováto přání moc rádi plníme – a nejen v adventní době. Obecně platí, že pomáháme a budeme pomáhat všem zajímavým názorům, aby se dostali k co největšímu počtu čtenářů. Jde-li o duchovně laděné texty, tím spíše.
Ono totiž v naší zemi specificky platí, co nám před pár dny poslal již jednou zmíněný Antonín Malach:
„Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli.“
Gilbert Keith Chesterton
Požehnanou čtvrtou adventní neděli i nadcházející svátky narození Páně, naši milí přátelé!
