Česká republika měla po listopadu 1989 v čele tři velké osobnosti v prezidentském úřadě – Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Osobnost se projevuje i tím, že její názory jsou slyšet i po odchodu z prezidentské funkce, a to je dobře.
Jsme státem, kde prezidentský úřad převážně nezastávali šedé myši, ale lidé, pro které byla prezidentská funkce vrcholem dlouhodobé politické angažovanosti. Od roku 1918 jen dva prezidenti nepocházeli z politického prostředí – Emil Hácha a Petr Pavel. Po smrti Václava Havla máme dva bývalé prezidenty, o jejichž názory je stále zájem a kteří vystihnou problém a okomentují jej, byť se to stávajícím držitelům moci nelíbí.
Máme silnou prezidentskou tradici
Pokud se podíváme na Slovensko nebo do Maďarska, ale i Německa, kde také mají bývalé prezidenty, zjistíme, že o jejich názory nikdo moc nestojí. Je to tím, že často žádné názory hodné toho pojmu nemají. Vždyť koho třeba dnes na Slovensku zajímá Andrej Kiska?
Kromě jiného jde i o důsledek jiného postavení úřadu prezidenta. Na Slovensku, v Maďarsku i v Německu je vrcholem politikovy kariéry dosažení úřadu premiéra. U nás však lidé, kteří premiérský úřad zastávali, vnímali prezidentský úřad jako metu, s níž spojovali vrchol své státnické kariéry (Edvard Beneš, Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Václav Klaus, Miloš Zeman). Stejně tak prezidentství chtěli v době komunistické i generální tajemníci komunistické strany, byť faktická moc nebyla na Hradě, ale na Ústředním výboru komunistické strany (Antonín Novotný, Gustáv Husák). Máme prostě silnou prezidentskou tradici.
Jsem rád, že Václav Klaus i Miloš Zeman mluví a že často někoho rozčílí. Jen plytké věty, které nemají myšlenku, nikomu nevadí. Každý si může sám porovnat obsah projevů a veřejných vystoupení Václava Klause, Miloše Zemana a Petra Pavla a zhodnotit, kde je obsah a myšlenka a kde je prázdné nic.
Čtete ZDE. Covidistická lež: Zneužívání moci v době covidu. Nejvyšší správní soud rozhodl, že nikoho nelze postihovat za porušení nezákonného opatření. Václav Klaus se statečně postavil vládním lžím. Kdo z novinářů a politiků se mu dnes omluví?
Václav Klaus a Miloš Zeman jsou slyšet
Bývalí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman zůstávají myšlenkově a názorově silní a jsou slyšet. To je dobře pro svobodu projevu, které si velmi cením. Proto považuji vládu Petra Fialy za nejhorší vládu od roku 1989 a za vládu ohrožující demokracii a práva lidí, protože zneužila vojenskou moc, konkrétně Vojenské zpravodajství, k cenzurnímu zásahu proti nepohodlným webům v únoru 2022. Takto moc žádná vláda po roce 1989 nezneužila. Ani v době covidu vláda Andreje Babiše, která prosazovala takové nesmysly jako, že se musí nosit roušky, když jste šli v lese, či že roušky museli mít i manželé v autě, když v posteli je mít nemuseli, nevypnula žádné weby.
Jen se pokusila skrze Ministerstvo zdravotnictví svou propagandu posílit tím, že označila opoziční názory za dezinformace, kam zařadila i názory Václava Klause. Ovšem žádné weby nevypnula a necenzurovala. Dnes víme, že o covidu lhalo Ministerstvo zdravotnictví, kdy příkladem od počátku zřejmé lži byla slova ministra zdravotnictví Jana Blatného v Senátu, že covidovou vakcínou očkovaný člověk se nemůže nakazit a nikoho nenakazí.
Čtěte ZDE: Brutalita režimu nás nesmí zastrašit: Učme už děti plavat v protiproudu! Proti BRICS nemá vadnoucí Západ šanci. Řeporyjec navrhl Ševčíka zavraždit. Žijeme již plně v orwellovském světě. Nezabalím to. Neuhnu. Díky za podporu!
Kdo se nebál před převratem, nebojí se ani dnes
Občas se někdo z vládních politiků či jejich podporovatelů pustí do Václava Klause a Miloše Zemana, že by měli raději mlčet. To je důkaz síly jejich slov a významnosti jejich názorů. Kdyby žádný názor neměli, jejich slova by nevadila. Bývalí prezidenti jsou na útoky za své názory zvyklí. Vždyť Miloš Zeman se proslavil protivládním článkem Prognostika a přestavba v Technickém magazínu v srpnu 1989, za což byl vyhozen z práce. Někteří jiní v té době posluhovali totalitnímu režimu v jeho mocenských složkách, pak převlékli kabát a nyní slouží režimu jinému. Kdo se nebál před rokem 1989, nebojí se ani dnes. A kdo neměl názory a nebyl slyšet před rokem 1989, ten vlastní názory nemá ani dnes.
