Ve druhém roce ruské „Speciální vojenské operace“ na Ukrajině se ukázalo (ne)očekávané: Amerika (a její NATO) není připravena na konvenční konflikt. Zaplavit Ukrajinu zbraněmi vycházelo z předpokladu zajistit „bleskovou válku“. Vždyť podle představ amerických stratégů mělo Rusko už dávno prohrát a zřítit se do chaosu války občanské, na jejíž troskách by pak Američané jako jinde ve světě instalovali do vlády své loutky a s jejich pomocí případně zaútočili na Čínu.
Opotřebovávací válku Američané neplánovali. Teď se jim všechno hroutí také kvůli zdrcující maličkosti – v kovárně totiž nezbyl už žádný hřebík do rakve. Americký vojensko-průmyslový komplex není schopen vyrábět ani "obyčejné" náboje a munici v potřebném rozsahu.
Obr na hliněných nohou
Katastrofální stav americké válečné výroby již otevřeně přiznávají na nejvyšší úrovni. Kongres požaduje rozsáhlou reformu vojensko-průmyslového komplexu. V červnu americká ministryně armády Christine Wormuthová novinářům řekla, že americká výroba nezvládá nároky ukrajinského konfliktu: „Poučení, které si naše země snad vzala z konfrontace na Ukrajině, je fakt, že náš průmysl je nedostatečně rozvinutý, a to je poplašné zvonění.“
Čtěte ZDE: Seymour Hersh: Zelenskyj kšeftuje s palivem z Ruska. Kyjev je úplatkový ráj za zbraně. Krycí společnosti velkého kolotoče miliard dolarů také v ČR a Polsku. Generálové se Zelenským a jejich nové mercedesy za krvavé úplatky
Přitom pokud se podíváme pouze na celková čísla, americký vojensko-průmyslový komplex představuje nejbohatší výrobní odvětví na světě. Americké zbraně a vybavení jsou svými tvůrci líčeny bezmála jako „umělecká díla“. To vše dohromady stálo šílené sumy dosahující bilionů dolarů. A mezitím Ukrajinci ošálení cargo-kultem hromadně umírají za „božské Javeliny" a slovutné „Stingery“ – dokud se jejich dodávky nezastaví a nepadne poslední Ukrajinec.
Vlivný časopis Foreign Affairs vysvětluje celý tento paradox: Zbrojní průmysl je dobře uzpůsoben pro export smrtící techniky za stovky milionů dolarů, ale nikoli pro vedení velké konvenční války, kde velmi tvrdě pracuje dělostřelectvo, kde se utrácí obrovské množství nábojů. Kde pokročilá těžká technika hoří stejně jako staré vybavení. Kde je vždy nedostatek náhradních dílů a kde vojáci spotřebují munici v řádově větším množství, než jakého se jim dostávalo doposud.
Diktát prachů a zbrojařských koncernů
Foreign Affairs se domnívá, že všechny problémy pramení z toho, že americký stát ztratil po druhé světové válce kontrolu nad obranným průmyslem a předal jej soukromému sektoru. Nyní jej ovládá pět obřích monopolů – Raytheon, Boeing, Lockheed Martin, General Dynamics a Northrop Grumman.
A největšími držiteli akcií těchto společností jsou staré známé investiční fondy, jako například BlackRock. Jinými slovy výrobu vojenského vybavení řídí zájmy finančníků. Ty samozřejmě zajímá pouze zisk a růst akcií. Proto firmy uzavírají se státem smlouvy na maximální možné částky a vyrábějí nejdražší možné vybavení, například neviditelná letadla v hodnotě stovek milionů dolarů.
Toto okázalé vybavení se pak vyváží. Zisky firmy rostou, její akcie také, akcionáři jsou spokojeni, všechno je dobré. Ale absolutně vázne výroba obyčejných Stingerů, dělostřeleckých granátů, dokonce i obyčejného střelného prachu.
Čtěte ZDE: Nejen Němci v obavách: Z nových ruských bezpilotních Lovců jde prý hrůza. V říjnu zvrat ve válce? USA jsou namydlené. F-35: Jen prachy pro madam Černochovou? Budou šrot ještě dřív než ona. Izraelci se vzít na hůl nenechají
Nemluvě o tom, že pracovní síla pro tyto "obyčejné" zbraně je ve Státech velmi drahá. Najmout vysoce kvalifikovaného proletáře na práci v prachárně se nevyplatí. Za druhé, tato pracovní síla musí být dlouho školena, což také vyžaduje náklady. No a cena nábojů se počítá v jednotkách dolarů – z toho se nedá nic vytřískat ani vypiplat. Takže výroba munice je prostě nerentabilní.
Vyčerpáno!
I proto američtí vojáci v Iráku a Afghánistánu měli neustále nedostatek munice. V USA v té době existovala přesně jedna továrna na jejich výrobu. Nebo ještě jedna: v roce 2021 vyletěla do povětří jedna z mála amerických továren na výrobu střelného prachu a dodnes nebyla obnovena, protože byla nerentabilní, ztrátová.
Ačkoli se o potřebě zvýšit výrobu nábojů začalo mluvit již před rokem, jejich nedostatek stále trvá. Nové výrobní linky se nepostavily, protože to pro velké zbrojovky není výhodné. Malé soukromé firmy by se sice mohly ujmout zakázky za státní peníze, ale ty se zase bojí, že s případnou změnou v Bílém domě se injekce do vojensko-průmyslového komplexu razantně sníží. A pokud výroba už bude spuštěna – co si s ní potom dál počít?
„Demokratické arzenály“, z nichž se plánovalo krmit ukrajinskou armádu, byly „vyčerpány“, konstatuje Foreign Affairs, a obranyschopnost (USA) byla „citelně narušena“.
Stejně pesimisticky se o tomto tématu hovoří i po summitu NATO. Výrobu prý je třeba zásadně zvýšit, ale není jasné, kde na to vzít peníze. Jenom na mzdách evropských kvalifikovaných dělníků – pokud vůbec budou ochotni postavit se ke stroji – lze zkrachovat do roka.
Dvě jednou ranou
S postupující demilitarizací Ukrajiny se Rusku podařilo současně demilitarizovat i USA. Už nepanuje nálada s mávajícími čepicemi jako loni v létě, kdy Washington vážně uvažoval o válce s Ruskem a Čínou zároveň.
Naopak, do Pekingu se nyní vydává jeden těžký kalibr za druhým – Blinken, nebo Yellen. A před Ruskem tiše (bez mediální pozornosti) mávají bílou vlajkou a nabízejí – prostřednictvím téhož ministerstva zahraničí – různé možnosti příměří. Například vojenští analytici z RAND Corporation, kteří reprezentují zájmy amerického vojensko-průmyslového komplexu, radí Kyjevu, aby přijal územní ztráty a souhlasil s odmítnutím vstupu do NATO výměnou za dohodu s USA o ochraně a obraně.
Mohou samozřejmě navrhovat, co chtějí. Rusko bude pokračovat v realizaci všech cílů Speciální vojenské operace nakonec proto, že vedlejším efektem této vskutku speciální operace je podkopání největšího vojensko-průmyslového komplexu na planetě.
Nic osobního, pánové, pouhé collateral damage – tedy "vedlejší škody", jak se říká.
Zdroj.
