Předesílám, že proti Petru Fialovi vůbec nic nemám. Naopak. Málokdo to má v hlavě srovnané tak jako on. Ostatně četl jsem jej už v dobách, kdy se Revue Politika ještě jmenovala Revue Proglas. Přesto když teď slyším ten podezřele jednotný hlas, jenž ho vysílá do čela ODS, jsem trochu na rozpacích. Existuje totiž také několik dobrých důvodů, proč by Petr Fiala neměl být předsedou ODS. Říká se, že demokracie je diskuse a diskuse je demokracie. Proto diskutujme.
Přemyslovský syndrom
Praktikuje se to už od mytických dob. Když se v Čechách neví kudy kam, pošle do Stadic pro chlapa od volů. Petr Fiala samozřejmě není žádný oráč, nýbrž ctihodný profesor. Jenže být rektorem věhlasné univerzity či (nepříliš viditelným) ministrem školství zdaleka není totéž, jako být předsedou parlamentní politické strany. Nota bene když jste jejím členem sotva týden, a to i s cestou.
Z doby nedávno minulé tu ostatně máme jeden příklad, jak to dopadlo, když takto, víceméně zvenčí, byl někdo nainstalován do čela uvadající politické strany, aby ji zachraňoval. Ta strana se jmenovala ODA a oním spasitelem měl být Michael Žantovský. Jak to dopadlo, všichni víme.
Politolog versus politik
Nejsem první ani jediný, kdo si toho všiml. Petr Fiala přednesl na půdě CEVRO Institutu velmi dobrý analytický projev, ve kterém rozebral příčiny dlouhodobého poklesu občanských demokratů. Jenže být dobrým politologem zdaleka není totéž, jako být dobrým politikem. To, co Fiala poněkud rozvláčně rozebíral tři čtvrtě hodiny, by politik měl umět vtěsnat do pár minut. Hovořil politolog Fiala, či už politik Fiala? Z politologického hlediska velmi dobré, z politického nic moc. Přítomní straníci sice mocně tleskali, zvláště když Fiala v závěru svého vystoupení ohlásil kandidaturu na předsedu strany, nicméně přesvědčí nemastný neslaný profesorský přednes také obyčejné voliče?
Fíkový list
Vedle řadových straníků tleskalo v CEVRO Institutu Fialově analýze také několik vrcholných politiků ODS. Kupodivu to byli namnoze právě ti, kteří do poslední chvíle adorovali Nečasovy politické praktiky, jež byly nyní předmětem Fialovy kritické analýzy. Přičteme-li k tomu, že někteří současní místopředsedové ODS aktuálně objíždějí regiony právě spolu s Petrem Fialou, nelze se ubránit podezření, že dopředu vystrčený profesor jim má posloužit coby fíkový list jejich vlastních minulých selhání i budoucích ambicí. Je to dokonalý paradox. Zatímco spolupachatelé modrého karambolu se v závětří Fialových zad opět chtějí vyvézt vzhůru, mnozí z těch, co nedávnou politickou praxi ODS dlouhodobě kritizovali ze stejných pozic jako nyní Fiala, jsou ve své vlastní straně dodnes tak trochu za disidenty.
Nečasův Fiala
V téhle souvislosti nelze smlčet ani to, že i sám Petr Fiala byl coby ministr školství loajální součástí Nečasovy neslavné éry. Jistě, loajalita je dobrá vlastnost, jenže i v tomto případě platí, že všechno má své meze. Nezaznamenal jsem, že by se profesor Fiala tehdy jakkoli distancoval kupříkladu od zvyšování daní, které nyní zpětně (zcela správně) kritizuje.
Předmětem nynější oprávněné Fialovy kritiky rovněž bylo nadbíhání voličským skupinám, které občanskou pravici stejně nikdy volit nebudou, provázené odhozením tradičních pravicových programových postulátů. Nové voliče to nezíská a staré jen a pouze odpuzuje. Jenže právě těsně poté, co se v té době už bývalý ministr školství Fiala stal jedním z volebních lídrů občanských demokratů, tedy už v postnečasovském období, ODS ve školské kapitole svého volebního programu rezignovala na své dlouhodobé priority.
Nový nevěstinec
Novému předsedovi ODS, ať už jím bude kdokoli, není co závidět. Povede stranu, jejíž poslanecký klub tvoří z větší části Nečasovi pohrobci, kteří ODS přivedli tam, kde dnes je. A mnozí z nich, namísto toho, aby alespoň načas poodstoupili do pozadí, nadále chtějí na kůru zpívat první hlasy. Navíc často podle not, které píše český mediální mainstream, největší to tragédie naší polistopadové éry.
Skončeme však optimisticky. Není pochyb, že Petr Fiala je pro politiku ODS výraznou posilou. Každopádně může občanským demokratům v roli autentického ideologa vrátit jejich poztrácený myšlenkový fundament. Ano, klidně to může skončit i tak, že se po Klausovi, Topolánkovi a Nečasovi opravdu stane čtvrtým předsedou občanských demokratů. Pak by ovšem měl napřít všechny síly, aby co nejvíce eliminoval všechny výše popsané pochybnosti. A na prvním místě se obklopit spíše novými tvářemi. Koneckonců i klasické staré pořekadlo, jež pro potřeby tohoto textu pouze trochu zjemňuji, říká: Nový nevěstinec nelze vybudovat se starými prostitutkami.
Petr Štěpánek, 14. 12. 2013, www.petrstepanek.cz
