Je to nechutnost vpravdě ukázková. Takříkajíc exemplární. Dnes jeden vládou (z našich daní) placený úředník, kterému dal režim do rukou nástroje k pokřivenému výkladu zákonů, rozhodl, že Ladislav Vrabel půjde za mříže. Naoko blahosklonně mu odložil nástup do žaláře – s podmínkou, že na lidových shromážděních přestane svobodně mluvit o zločinech vládních panáků, kteří jsou na rozdíl od něj beztrestní. Zatím.
Čeho se měl pan Vrabel dopustit? Údajně tvrdil, že protektorátní Fialova vláda hodlá útočit na Rusko jadernými zbraněmi. Nejde o to, že obviněný lidový vůdce soudcovu formulaci odmítá (a skutečně to tak neřekl), ale i kdyby – tak co? Soudce Lynč tvrdí, že prý tím „znepokojil“ veřejnost ( údajně šířil takzvanou poplašnou zprávu). Jak ji mohl víc znepokojit než premiér Fiala (a další členové jeho koaliční mafie), kteří opakovaně z moci státní autority již rok lživě tvrdí, že jsme ve válce s Ruskem?
Zločinci jdou nevinným po krku
Nemluvě o tom, že údajný výrok, za nějž byl (v politickém procesu par excellence) pan Vrabel odsouzen, je pravdivý. Jak sám „politický vězeň na podmínku“ po rozsudku připomněl, vláda za hříšné peníze nakupuje americké bombardéry uzpůsobené k nesení jaderných zbraní. A na Hradě má vrchního velitele ozbrojených sil, který opakovaně vykřikuje, že jediné řešení ukrajinské krize (způsobené Západem) je „porážka Ruska“.
To ovšem bez jaderných zbraní nepůjde. Právě proto fialoví místodržící amerických a bruselských zájmů kupují ta letadla (a ne daleko levnější osvědčené švédské gripeny – když už vůbec musíme „pro parádu“ nějaké letectvo mít). Nemluvě o tom, že za peníze protizákonně ukradené důchodcům a dalším sociálně potřebným občanům – z jejichž daní to vládní drancování umírajícího českého státu bylo vůbec umožněno.
Ladislav Vrabel těsně po rozsudku a jeho příznivci – včetně „tajných“. Doporučuji si těch pár minut opravdu poslechnout
Prostě řečeno: Ladislav Vrabel popsal na demonstraci vcelku výstižně naši situaci a pro náš stát a národ zničující vládní záměry. Kdyby ho soudili za „vyzrazení státního tajemství“, bylo by to vlastně případnější – jakkoli jde o „tajemství“ už dávno veřejné. Protože tihle psychopati posedlí nenávistí k bratrskému slovanskému Rusku, jsou opravdu ve své bezradnosti a neschopnosti nebezpeční. Poté, co ztratili jediné primitivní spojující téma (obviněný, respektive po dlouhých letech osvobozený premiér Babiš), našli náhradní:
Drancují státní kasu, aby platili americko-natovské provokování jaderné katastrofy na ruské (tzv. ukrajinské) hranici. Vládnout neumějí, „rektální alpinismus“ ke „strýčku Joeovi“ je proto jejich jediný skutečný „program“. A kdo se mu postaví, tomu buď protiústavně „zavřou hubu“ (vypnutí Protiproudu), nebo ženou disidenty rovnou před politické „soudy“. Soudci (čest statečným výjimkám potvrzujícím pravidlo) už vědí, že zákony neplatí, a že jejich jedinou rolí – jako v každé diktatuře – je pouze dodávat zdání legality vládním zločincům při existenčním ničení jejich vlasteneckých odpůrců.
Procesy jedou naplno
Zmanipulovaná stále menší část veřejnosti, která pořád ještě věří té smečce dosazené k vládní moci i za pomoci volebních podvodů spoluorganizovaných takzvaným „ústavním soudem“ (pojistka moci, proti které se nelze odvolat), musí dostat svou dávku „somy“ (droga z Huxleyovy dystopie The Brave New World přeložené do češtiny s daleko přiléhavějším titulem Konec civilizace): Krev kapající z politických procesů je tou nejobvyklejší (viz obdobné procesy po „sametové revoluci“ 1948).
A tak právě dnes, v tentýž den, kdy „soudce Lynč“ vyslovil neslýchaný rozsudek nad Ladislavem Vrabelem, další „fialový“ prokurátor obvinil statečnou paní učitelku Martinu Bednářovou za „popírání genocidy“. Neměla se jí dopustit tím, že by snad popírala třeba mučení a upálení nevinných ruskojazyčných mužů a žen v oděském Domě odborů kyjevskými nácky, právě naopak.
Ve škole se pokoušela žákům nastínit, že jednostranná protiruská propaganda právě tato zvěrstva kyjevského pučistického režimu chce utajit – aby si nemohli udělat na situaci vlastní názor. Propagandou zmasakrované děti ji však, jak už to tak v diktaturách bývá, natočily a udaly. A poté, co paní učitelku zcela protiprávně (spravedlnosti se samozřejmě nedovolá) ze školy vyhodili, teď jí jeden z dědiců prokurátora Urválka hrozí minimálně třemi roky vězení, aby nám pro výstrahu předvedl, zač je svobody slova v „liberální demokracii“ loket.
Skvělý rozhovor s paní učitelkou Bednářovou vedl náš statečný spolupracovník (zpočátku spoluorganizátor demonstrací s L. Vrabelem) Jiří Havel – a rozhodně to rovněž stojí za shlédnutí
Desítky lidí již byly za obdobné „ideo-zločiny“ odsouzeny, na desítky „klepeta“ Rakušanů-Nosků a Střížů-Urválků teprve čekají. Historik-disident Josef Skála (a jeho kolegové z rozhlasového vysílání Svobodného rádia) stanuli před soudem už i za pouhý výklad „Katyňského masakru“ – s nímž se ztotožnil i poválečný Norimberský tribunál – ale nikoli naši současní protektorátní „historikové“. Josef Skála už (prvoinstančně) „chytil flastr“, který, pokud bude potvrzen, může vzhledem k jeho věku být také faktickou popravou.
Bohorovnost na zvracení
Fialoví katani jsou už zcela bohorovní. Vyzkoušeli si, že mohou cokoli, že formální zákony definitivně nic neznamenají (o ústavně zaručené svobodě slova ani nemluvě), ústava že je hadr na pokálenou podlahu špeluňky, kterou z naší země za posledního půldruha roku uchvatitelé vytvořili. Jejich hlásné trouby (placené miliardami samozřejmě rovněž z našich krvavých daní) se – jako ČT – již plně přetvořily v orwellovské instituce Lež je Pravda, Válka je Mír.
Jen pár desítek minut po vynesení skandálního politického rozsudku nad Ladislavem Vrabelem vysílala ČT (mezi 13 a 13:30 hod. – skoro stojí za to si to výjimečně v tomto kontextu najít) rozhovor se svým ruským „zpravodajem“ Karlem Rožánkem. S hrůzou líčil, jak se – v zemi, která je v nevyhlášeném válečném stavu, napadená skrze vraždící ruce kyjevských pučistů Spojenými státy a NATO – někteří Moskvané navzájem udávají z neloajality k vládě. Ale také doznání, jak v té Putinově hrůzovládě tam navzdory válce lze číst a poslouchat „opoziční“ (rozuměj Západem financovaná) média Páté kolony.
A co víc: Ti kremelští diktátoři prý dokonce nekladou žádné překážky k práci ani novinářům z nepřátelských zemí jako je ČR! No hnus! Moderátorka to „kupodivu“ nesrovnala s podmínkami pro práci ruských novinářů u nás. Nepochybně i proto, že je fialoví už vyhnali, protože jsou liberální a demokraté.
Nesmíme mlčet!
Tohle se tu dnes všechno děje. Každý den do toho ti zločinci šlapou ostřeji. A skutečná opozice (především ta mimoparlamentní) se mezitím dohaduje, jestli lépe jít s Rajchlem, nebo Vrabelem, nebo… A jaké má Rajchl boty a auto. A jaké má Vrabel dluhy nebo co.
Jsou ti, kteří tohle šíří, opravdu tak nenapravitelně hloupí, nebo spíš zaplacení pochopy Rakušanovými, respektive prokurátory a soudci patřícími pod „Dona Pabla“ (jak si sám nechává „žertem“ říkat ministr „spravedlnosti“ za ODS)?
Demonstrace, kterou Ladislav Vrabel organizuje na 6. května na Václavském náměstí, tak dostává zcela nový rozměr: Podpora politicky pronásledovaných nepodvolených totalitní státní mocí. Bylo by krásné, kdyby se tam tentokrát opravdu sešli všichni. I ti, kteří se pokládají za Vrabelovy konkurenty (ač on sám žádné osobní politické ambice zatím zjevně nemá).
Vůbec nemusí projednou soutěžit o to, aby se případně dostali na tribunu (mimochodem spory dosti komické, či spíše tragikomické). Ale prostě přijít, aby jemu a dalším politicky pronásledovaným jako jedni z nás – v „bezejmenném davu“ – vyjádřili podporu a solidaritu. Ne někde na svých virtuálních webových vysíláních, ale právě svou fyzickou přítomností tam. Hodně to o možnostech (či nemožnostech) spolupráce opozice zlu „napříč“ vypoví.
Teď nesmíme mlčet.
Zítra si mohou přijít pro kohokoli z nás!
