Rozhádanost Alternativy začíná být obtěžující. Lidé sdružení v této skupině občanů by měli být spojováni společnými zájmy majícími své priority. Tedy odpor vůči neschopné vládě, jejím rozhodnutím týkajícím života v České republice i zahraniční politiky, ekonomickému plundrování země a podřadné pozici vůči USA a Bruselu. Společnými kroky s opozicí zastoupenou v obou komorách Parlamentu ČR lze dosáhnout v boji s pokřivenou vládou a koalicí dílčích či zásadních úspěchů.
Naplnit Václavák
Tzv. Alternativa složená z odpůrců stávajícího režimu stojících mimo voličskou základnu ANO a SPD má problém se soudružností. Lidé spíše než společné zájmy, hledají důvody ke kritice jednoho či více představitelů schopných vzepřít se vládě Petra Fialy. Někomu vadil Ladislav Vrábel určitou sebestředností, dalším zase Rajchlovo Porsche či výroky spojené s jistým ,,fandovstvím“ Jindřicha Rajchla vůči EU a NATO.
Jistě, většina nás odpůrců Pětikoalice má přinejmenším výhrady, spíše však odpor k těmto mezinárodním institucím, což PRO staví do nevýhodné pozice, nicméně momentálně je Rajchl opozicí vůči vládě a zároveň zdaleka ještě není ve Sněmovně. Což znamená, že může napomoci k odchodu Fialy do důchodu, ale nemusí být premiérem. Není prorokem, ale je schopen naplnit Václavák.
Čtěte ZDE: Vlaštovka na Lávce: Naděje? Rozpaky? Boj, či spolupráce? SPD, Trikolora a PRO osahávaly terén. Vyslanci ANO Babiš účast zatrhl. Jak využít temné zbraně protivníka? Svým vlakem ke svobodě, nebo cizím dobytčákem do gulagu?
Přiznejme si, že ANO a SPD se do boje přes ulici nijak neangažuje, čímž ztrácí jistou opoziční auru. A nikdo další výrazný, kdo by byl ochoten bojovat s liberální hydrou a veřejně by dokázal vystoupit jak proti naší příslušnosti k NATO či EU, tak i případně vyslovit přinejmenším neutralitu či podporu Rusku ve sporu bývalých sovětských svazových republik, tady prostě není. Je tu personální nedostatek odvážných a relativně čistých osobností. A pokud se nějaká objeví, média odvedou svou práci a očerní ji, případně ji úplně zlikvidují.
Výzvy opozice vedoucí k mohutnému odporu
Miliardáři mlčí a plní si peněženky, milionáři se bojí, aby nepřišli o své příjmy, ti mladí, kteří se vydali na cestu k větším sumám, budou držet ústa vždy. Nespokojenost tak projevují obyčejní lidé, na které dopadá krize nejvíce, zároveň si uvědomují, kdo je skutečným viníkem stávající krize. Někteří z nich se dostavují pravidelně na demonstrace a doufají v blížící se změnu k lepšímu. Jenže doutnavka znamenající světlo na konci tunelu značně zhasíná.
Fialova parta si dělá naprosto co chce a nikoho se na nic neptá. Parlamentní opozice je bez ostrých nábojů, Pětikoalice ovládnula justici, policii i armádu. Média se s podporou nejneschopnější vlády mohou přetrhnout a nad vším blahosklonně kyne hradní generalita. Demokracie naráží na své dno a kdokoliv má odvahu zkusit něco změnit, vystavuje se riziku stíhání.
Snažíme se tu přesvědčit lidi, že je třeba se stmelovat, spojovat a vytvořit solidní sílu schopnou postavit se zlu a dokázat ochránit i lidi ze svého středu. Potřebujeme proniknout do médií, shromáždit nebojácné právníky, ekonomy a odborníky napříč různými obory. Je třeba probudit tu hrstku odborářů, která tu v torzu kdysi rozvinutého průmyslu zbyla, katapultovat odvážné a nevychytralé na pódia, z nichž zazní výzvy vedoucí k mohutnému odporu. A samozřejmě je třeba shromáždit všechny nejen na Václavské náměstí, ale i do center dalších měst. Jenže… Je nás opravdu tolik, abychom byli většinou, která se nenechá odstrčit? Možná je pravda krutější, než si dokážeme připustit.
Zdroj.
