Dnes začnu trochu jinak než obvykle: Reakcí na článek, který u nás nevyšel. Vlastně šlo o rozhovor. Týkal se kromě jiného doby předvolební a seskupení, které vyrazilo do klání s výzvou Hlavu vzhůru!
Na Protiproudu jsme se netajili sympatiemi k tomuto subjektu, který vznikl narychlo jen pár týdnů před volbami jako reakce na zjevně tragickou situaci ODS a celé pravicové scény řítící se do katastrofy. Několik týdnů tvořily vaše dopisy na toto téma převážnou část naší korespondence – a také jsem se jimi proto dosti důkladně zabýval.
Skoro bych proto měl za to, že k tomu aktuálně není možné nic přidat. Mýlil jsem se. Přesně řečeno užasl jsem. Můj dlouholetý přítel, donedávna poslanec za ODS, Boris Šťastný nečekaně poskytl rozhovor webu Týden.cz, který mě mírně řečeno překvapil. Mimo jiné jsem se v něm dočetl:
"Za Hlavu vzhůru kandidovala řada kvalitních, pravicově smýšlejících demokratů, na druhou stranu i náckové a lidé spojováni s komunistickou stranou. S tím já své jméno prostě spojit nemohl. Lavírování exprezidenta Václava Klause znamenalo nehezkou hru s mnoha lidskými osudy kvalitních a jemu vždy věrných lidí," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Šťastný. Tvrdí, že Klaus mohl hlasy pro pravici ve volbách do sněmovny získat, teď je však jeho šance již promarněna. Šťastný, který vždy patřil ke Klausovým stoupencům, dokonce on-line deníku TÝDEN.CZ řekl, že by už nekandidoval ani za Klausovu stranu.
Nechám stranou, že nevím, kdo byli ti „náckové a lidé spojováni s komunistickou stranou“, kvůli nimž údajně nechtěl kandidovat. Vím totiž, že kandidovat chtěl – až do okamžiku, kdy se Václav Klaus rozhodl, že se tohoto pokusu o vytvoření zárodku nové politické strany aktivně nezúčastní, protože v krátkém čase zbývajícím do voleb to podle jeho názoru nebylo možné uskutečnit tak, jak by si představoval. Co mě však, jako účastníka tehdejších jednání – k nimž Boris Š. mimochodem nepatřil – skutečně „nadzvedlo“, byla denunciační věta: „Lavírování exprezidenta Václava Klause znamenalo nehezkou hru s mnoha lidskými osudy kvalitních a jemu vždy věrných lidí“.
Mohu dosvědčit, že Václav Klaus rozhodně nelavíroval. Testoval situaci, s mnohými jednal a diskutoval. Dával při tom od počátku najevo, že zváží postavit se do čela nějakého subjektu, pokud se takový začne autenticky rýsovat. Pokud se v něm objeví řada vážných osobností. Nikoli naopak, že on je k něčemu takovému bude vyzývat. Právě tehdy ovšem udělal Boris na exprezidenta malou „boudu“. Určitě v dobré víře, jenže – cesta do pekel, jak někteří víme, je dobrými úmysly dlážděna:
Dojednal si s Václavem Klausem schůzku, jenže na ni nepřišel sám. Přivedl s sebou zástup dvou desítek lidí, kteří také netušili, že nejsou očekáváni. Překvapený „hostitel“, nechtěje být nezdvořilý, je s rozpaky přijal. Snažil se pochopitelně mluvit k nim optimisticky. Když nedlouho nato pochopil, že věc není ve zbývajícím čase uskutečnitelná, mnozí z těch, kteří na neplánované schůzce byli přítomni – domnívajíce se, že je Václav Klaus pozval – pociťovali rozčarování: Proč nás VK zval, když se nakonec rozhodl, že do projektu nepůjde? Jenže on nikoho nezval. Byl to podfuk.
Pokládal jsem to za fatální Borisovu chybu. Obávám se totiž, že právě tato „dobře míněná“ neplánovaná a nepřipravená schůzka podstatně přispěla k rozhodnutí Václava Klause, že projekt je pro něj aktuálně neuskutečnitelný. Loajálně mu sice nadále vyjadřoval podporu, ale sám do něj již vstoupit nemohl.
Vyprávím tuto zdánlivě nedůležitou historku nikoli jen proto, abych uvedl na pravou míru další „zlou legendu“, kterou o Václavu Klausovi bohužel tentokrát šíří náš letitý spojenec. Nevím, proč měl Boris nucení něco takového udělat – a to dokonce i kdyby si něco takového myslel. Mluvím o tom pro to, že jde o jev pro naši zešeřelou dobu příznačný: Loajalita je ctnost, kterou je snadné projevovat za slunečných dnů. Zachovat ji však, když přijdou plískanice a chlad, je teprve její zkouškou. Mám Borise nadále rád, ale zklamání v této zásadní věci tajit nemohu.
V dopisech se v té či oné podobě rozepisujete o tom, že jdeme vstříc docela tuhé zimě. Souhlasím, je to dosti pravděpodobné. V takové chvíli se teprve ukazuje, kdo je kdo. Pro ty, které neodradí ani mráz – ať už zrovna přichází odkudkoli – platí dvojnásob než dříve: „Starodávné ctnosti“ – vzájemná důvěra, schopnost překousnout své uražené ješitnosti, spolehlivost a na prvním místě vzájemná loajalita – by měli být pro ně „povinnou zimní výbavou“. Bez těchto mocných zbraní při prvním větším závanu severáku mnozí upřednostní košili před kabátem.
Jde opět o hodně. Láme se doba – a logicky se tedy lámou i lidé. Proto současně narůstá i potřeba vzájemnosti „nezlomených“. To vše je pochopitelné. Tím spíše si však musíme uchovat stále stejně kritický odstup od reality. Pro příklad, jak je to někdy těžké, jsem výjimečně sáhl do jednoho pozoruhodného příspěvku v diskusi pod článkem.
Čtěte ZDE: Rasismus naruby: Slavný „případ Natálka“ má neméně děsivé pokračování. Siváková v baru, Kudrik v herně, dluh vyřešen! Proč se o tom mlčí
„Myšlenky vytržené z kontextu se dají interpretovat různě a člověk se až někdy diví, kam může zajít argumentace, jenž záměrně zanedbává některé z příčin. Ostatně zkratkovité myšlení je fenoménem dneška. Vždy jsem velice zneklidněn, pokud dochází na poukazování na skutečnosti, jež v sobě nesou nebezpečí neodhadnutelných následků. Nikdy nevíme, jak může být vyslaná zpráva interpretována příjemcem. Nechci zde článek kárat za způsob podání problematiky, jen bych snad chtěl celou věc postavit ještě trochu do jiného světla.
Myslím si, že je chybou, nebo spíše mrháním času poukazovat na skupinu lidí, kteří našli trhlinu v systému a prostě (ne sprostě) jí využívají. Nelze kárat jedny za nezodpovědnost a nechtít vidět, že problém stojí na straně těch, kteří se bijí v prsa, protože jsou prý spravedliví. Ať hodí první kamenem ten, kdo chce nést plnou zodpovědnost za své jednání ve společnosti bez kapky solidárnosti!
Je ale třeba znovu pohlédnou pravdě do očí a říct si, že jsme se stali svým způsobem především otroky své lenosti a chtíčů. Žijeme v zajetí demokracie, kterou nadčasově popsal Platon v Ústavě, kde se neřesti stávají společenskou normou a odpovědnost za občana přebírá stát, přičemž odpovědnost občana za stát začíná a končí jeho "otročením" (vysokým zdaněním práce).
Je třeba se tedy ptát, proč je tato společnost slepá ke svému neštěstí, a v momentech, kdy má možnost to změnit a kdy by měla říct zásadní Ne, tak mlčí?
Když jsem se ptal lidí před volbami koho budou volit, vypadalo to spíše tak, že se ptám na to, co bude mít dotyčný k večeři, když se právě naobědval, než že bychom vedli jakkoliv podložený ideový střet. Spousta lidí se o politiku nezajímá a ani nechápe, proč by měla. Logickým důsledkem toho je, že proces rozhodování, koho volit, je až příliš ovlivněn zkratkovitou informací dobře mířeného marketingu naší politické scény. Vpravdě zbytečnou námahou je říkat lidem krutou pravdu, když jim vedle nabízejí líbivou polopravdu zakomponovanou v pohádce na dobrou noc.
Jednou jsem někomu řekl, že úspěch levice leží na jejich populismu a dostalo se mi odpovědi, že pravice používá úplně stejný populismus. Hodně mě to tenkrát rozzlobilo a snažil jsem se dokázat, že když někdo "straší" Řeckem, není to totéž jako chtít zrušit zdravotnické poplatky. Ale problém je v tom, že pokud z úsudku zmizí racionalita, je to vždy spíše ke škodě. Jednou strašit můžete, ale co za čtyři roky? Jenže jak jinak uspět v boji za lepší zítřky ve světě, kde publikum chce být akorát donekonečna baveno plochou varietní zábavou, jež nepřináší naplnění, ale zapomnění?
Nechme tedy poukazování na křivdy, které nás stále uvrhují do kolotoče varietní plochosti a díky tomu nám berou prostor pro opravdovou sebereflexi. Ta je nutná proto, abychom se stali odolnými vůči nejrůznějším manipulacím a šli příkladem pro ty spoluobčany, kteří se, možná nevědomky, nechávají unášet na vlně mediálních zkratek.
Nakonec moto jež má Protiproud ve své hlavičce v sobě nese nepříjemný podtext. Totiž, že pokud přijde totalita, lidé si jí odhlasují sami. Mezi roky 1945-48 se odehrála tíživě podobná věc.“
Tomáš Picka
Vážený pane Picko,
chtěl jsem se původně převážně souhlasně zapojit do diskuse pod článkem, přestože to jinak nedělám, abych ji neovlivňoval. Ale zvláště předposlední odstavec Vašeho textu je přímo úderem „hlavičkou o hřebíček“. Proto jsem se nakonec rozhodl vypůjčit si Vaše vystoupení do adventní Tea Party, aby se dostalo i k těm, kteří třeba diskuse pod články nečtou.
Polemizoval bych snad s jedinou Vaší tezí: „Myslím si, že je chybou, nebo spíše mrháním času poukazovat na skupinu lidí, kteří našli trhlinu v systému a prostě (ne sprostě) jí využívají.“ Kdyby tomu tak bylo, přestalo by mít smysl jakkoli se zajímat o to, co se kolem nás děje špatného. Většinou jde totiž o využívání trhlinek a trhlin v systému. Jenže tím, že v něm ostatní žijí a plus mínus daná pravidla respektují, jsou v nepřiměřené nevýhodě vůči „trhlinkářům“.
Souhlasím sice, že jen „poukazovat“ na to je málo, ale právě to bývalo původně smyslem mediální komunikace, když v dávnověku bývala „hlídačem“ dobrých mravů a lidovlády. Třeba i tento malý pokus o návrat ke smyslu „mediální sebeobrany“ je jistým zrnkem písku v soustrojích vládnoucí mediokracie. Vědět o sobě navzájem, což nám umožňují jinak velmi sporné současné technologie, je pak další příležitostí zesilovat naši společnou řeč. A poznávat se.
Doba, kdy kdekoliv bylo daleko, je bohužel i naštěstí pryč. Jedna naše čtenářka, nepochybně nebude jediná, tento pocit ovšem nesdílí. Inspirací jí byly naše články o navrácení policejního prezidenta Petra Lessyho do funkce, kterou mu „ukradl“ ministr vnitra Jan Kubice. Poslala nám k tomu zajímavou „spekulaci“:
Čtěte ZDE: Petr Lessy opět ve funkci: Bitva o dva šéfy policie není vůbec absurdní. Skrývá v kostce celý problém dneška - slabý článek i červíčky
„Chtěla bych do Vaší teorie, o odvolání a navrácení pana Lessyho do funkce policejního prezidenta, přidat ještě jeden možný úhel pohledu. Spíš než o jeho odvolání mi jde o jeho navrácení. Zaráží mne ta rychlost, s jakou činí pan ministr bez důvěry a v demisi Pecina toto rozhodnutí. Já mám pro něj ještě jiné vysvětlení, které jsem dosud neslyšela od komentátorů čehokoli z našich médií.
Zkusme se podívat odkud je pan Pecina a odkud je pan Lessy. Zkusme se podívat, kde pan Lessy působil do chvíle navrácení na prezidentský post. Zkusme se podívat, proč byl pro něj vytvořen nový úřad na frýdeckomístecké radnici i když v té době byl vyšetřován a obviněn za spáchání čehosi. Byť ctím presumpci neviny, toto se mi, jako obyvatelce Frýdku-Místku, krajně nelíbilo.
A teď si pojďme zaspekulovat. Pecina - z Frýdku-Místku, Lessy - z Frýdku-Místku a teplé místečko na frýdeckomístecké radnici, zastupitelstvo FM obviněno z úplatků a předražení zakázek, včetně exprimátorky senátorky paní Richterové, nátlak pana Peciny na změnu v protikorupční policii….
Možná, že moje konstrukce je mnohem jednodušší a blíž pravdě než Vaše.
Chápu, že Vy z Prahy nemůžete být obeznámen s děním v mongolských stepích, které pro Pražáky začínají za Hradcem Králové. Ale já tady žiji a vidím, co se u nás děje. A že je toho mnohem víc, než to, co vyšetřuje policie. Přiznám se, že nemám odvahu na to upozornit.
Na závěr bych Vám, pane Hájku, chtěla poděkovat za Protiproud, i za Vaše názory, které mi pomáhají k lepší orientaci v dnešním světě i když ne vždy se všemi souhlasím. Na dovolené jsem v klidu u moře, s tužkou v ruce, přečetla Smrt v sametu a zatrhávala jsem si pasáže, které mě obzvlášť zaujaly.
Přeji Vám i všem Vašim blízkým zdraví, štěstí a pohodu v tomto adventním čase.“
Vendulka Smetanová,
Frýdek-Místek
Vážená a milá paní Smetanová,
za dopis, hezká slova o Protiproudu i za adventní přání Vám za sebe i za spolupracovníky velmi děkuji. Neumím samozřejmě posoudit Vaše „podezření“. Podle toho, co o věci vím, bych však soudil, že šlo o trochu „vyšší hru“. Na druhou stranu navíc nevidím – pokud byste měla pravdu – nic tak strašného, že neprávem obviněného Petra Lessyho se na přechodnou dobu „ujali“ v jeho domovské obci. Jsme už tak nasáklí ideologií „všudypřítomné korupce“, tak jsme mnozí tuto zhoubnou manipulativní metodu vzali za svou, že už vidíme korupci všude. I tam, kde třeba jde možná spíše o zmíněnou ctnost – loajalitu.
Nevím. Zkuste o tom ale uvažovat i z této strany. Dokonce bych řekl, že korupce v naší zemi byla zhruba stejná jako kdekoli jinde ve světě, kde bobtnající stát přerozděluje stále větší množství veřejných peněz. Možná dokonce menší. O téměř nevídaných rozměrech korupce na úrovni EU, která je z tohoto hlediska opravdu téměř nedostižný korupční vor, přitom logicky neslyšíme téměř nic.
Co je ale zjevné: S příchodem Andreje Babiše do vlády možná teprve pochopíme, jak směšné byly dosavadní korupční příležitosti pro „politické podnikatele“, jimž se podařilo vtisknout mediální nálepku „kmotrů“. Kdybychom to vzali normálním rozumem, zjistili bychom, že většinou šlo o běžné lobbisty, kteří by třeba v Americe patřili do pravidelného „politického provozu“. Tím mám na mysli médii vláčená jména jako pan Janoušek, Ivo Rittig a pod. Babišova vláda je totiž prvním skutečným korupčním nebezpečím velkého rozsahu. Zaručuji vám, že po ní bradáčovsko-ištvanovská „rota“ nevystartuje.
A ještě poznámku k jediné Vaší větě, která mě trochu zamrzela: „Vy z Prahy nemůžete být obeznámen s děním v mongolských stepích, které pro Pražáky začínají za Hradcem Králové“. Nikoli proto, že mám právě ve Vašem regionu řadu skvělých přátel. Nikoli proto, že svého času „emigranti“ ze severomoravského kraje téměř ovládli „pražskou“ politiku – a byli stejně dobří i špatní jako kteříkoli jiní. Především proto, že je dnes opravdu všude až „nebezpečně blízko“, bychom měli už tyto myšlenkové stereotypy „kontrarevolučně“ vypudit ze svých hlav a srdcí.
Je to dokonce ještě důležitější: Pocit vzájemnosti a sounáležitosti bude brzy pro uchování alespoň povědomí o našem společném státě klíčový. Jinak bruselské „rozděl a panuj“, které má vyjádření v manipulativním hesle „Evropa regionů“, vskutku dosáhne svého účelu.
Koneckonců Protiproud je jedním z míst, kde stejně rádi dáváme příležitost každému zajímavému a podnětnému názoru či informacím, ať pocházejí odkudkoli. Určitě nejsme „pražský“, ale „celonárodní“ magazín. Korespondujeme i s našimi občany, kteří jsou momentálně či natrvalo třeba v Číně, Americe, Austrálii – ale svou vlast mají i díky nám stále „s sebou“.
Také příspěvky na náš provoz přicházejí od dárců ze všech míst naší země i ze zahraničí. A dosah našeho záběru pochopili už naštěstí také mnozí „mimopražští“ inzerenti, což je pro další existenci Protiproudu životně důležité. Ostatně také to je téma, k němuž se řada z našich čtenářů vrací:
Vážený pane Hájku,
rád bych Vám vyjádřil svůj dík za práci, kterou odvádíte. Velmi se mi Váš projekt líbí.
Také bych rád uvedl, že osobně vůbec nepociťuji jakékoli negativní emoce vůči reklamám, které jsou na PP. Pokud se jedná o legální reklamu, která Vám přináší zisk, osobně to považuji za přínosné. Jsem přesvědčený, že každý pramínek peněz od iluminátů na provoz PP je přínosem pro šíření informací od Vás a Vašeho kolektivu.
Pevně také věřím, že čtenáři, i ti více náchylní na životy ničící nástroje jako je gamblerství, počítačové hry apod., jsou imunní a pokud ne, jedná se pouze o jejich svobodnou vůli, která by dříve či později zaklopýtla, ať už na Vašem webu nebo na jiném. Pokud bychom přistoupili na jakákoli preventivní opatření ohledně vnějších vlivů, taky bychom nemuseli dělat vůbec, ale vůbec nic a pouze pasivně čekat na nevyhnutelné...
Přeji Vám a Vašemu kolektivu hodně úspěchů.
S pozdravem
Pavel M.
Milý Pavle M.,
řekl bych, že jste odpověděl řadě čtenářů za mě. Doplnil bych to snad o jedinou tezi, s níž ale asi také mnozí nebudou souhlasit: V něčem je diskuse o reklamě podobná té shora zmíněné o „korupci“. Neberu inzerci – od počátku, co se médii profesionálně zabývám – jen jako „nutné zlo“. Naopak. Myslím, že v mnoha případech podstatně a zajímavě rozšiřuje informační spektrum. Je to prostě informace jako každá jiná, která navíc nepředstírá, že je něco jiného.
Denně jsme naproti tomu bombardováni „informacemi“, které předstírají „objektivitu“, které se napohled zabývají jinými tématy – a pouze „na hranici vnímatelného“ ve skutečnosti „inzerují“ něco úplně jiného. Příkladů by byly stovky, ale zůstaňme jen ve světě médií: Když si třeba Česká televize zve do svých publicistických pořadů téměř výhradně zaměstnance Bakalových novin a časopisů (brzy je nepochybně rozšíří o „nové hvězdy“ Babišovy stáje), jde o jednoznačnou reklamu na jejich tituly. Pochopitelně se tím nikdo jako „skrytou reklamou“ nezabývá. A tak dále.
Otevřená, přiznaná a nemanipulativní reklama je docela normální sdělení. Může být lepší či horší, účinnější i méně účinná, ale určitě na ní není nic špatného. Ta opačná – nepřiznaná a skrytá – je podvod a manipulace. Už proto, že pro běžného člověka je obvykle téměř nemožné ji „prokouknout“. Zvláště pak pokud jde o „inzerci“ na Nový světový řád a spol. Už proto, že i v tom, koho za „elity“ NWO pokládat, není často jasno. Kdyby bylo, nebyly by tak mocné...
Vážený pane Hájku !
Sleduji s potěšením Váš Web a oceňuji skutečnost, že se něco takového objevilo u nás a v českém jazyce. Souhlasím s Vámi ve Vašem názoru na potřebu vrátit se ve společnosti k tradičním hodnotám, ale méně už v tom, kdo má být jejich nositelem.
Spojujete veškeré konzervativní hodnoty s katolickou církví na jedné straně, na druhé bojujete proti agendě Nového Světového Řádu. Přitom jak známo je katolická církev jedním z hlavních nositelů těchto idejí. Cožpak Vám není nic známo o působení mnohých katolických papežů pro tuto ideu? Za jednoho z posledních a rovněž nejoblíbenějších mohu jmenovat alespoň Jana Pavla II. Jeho oblíbenost spočívala právě proto, že propagoval líbivé ideje NWO. Na internetu si jistě budete moci dohledat celou řadu odkazů, které to dokumentují. Např. jeden z nich je zde.
Což Vám není nic známo o působení českých katolíků jako je Daniel Hermann, Tomáš Halík a M.C. Putna ? Takovýto obraz katolické církve jako nositelky konzervativních hodnot ovšem nelze tak úplně snadno přijmout. A to co jsem teď napsal je promiňte prosím eufemismus. Můžete mi proto prosím odpovědět jaký katolicismus zde máte na mysli, pokud mi něco uniklo a chápu katolickou církev špatně, to znamená implicitně spjatou s NWO agendou.
S přátelským pozdravem
Petr Lukáš
Vážený a milý pane Lukáši,
na to je poměrně snadná odpověď. Nenapsal jste mi, jak dlouho jste čtenářem Protiproudu, nebo jak často se k našim břehům vydáváte. Pravidelní „plavci v Protiproudu“ totiž vědí, že se těmto tématům poměrně často věnujeme. Stejně jako konzervativním hodnotám.
Dokonce jsem přesvědčen, že není ani třeba mluvit o „konzervativních“ hodnotách. Hodnoty stačí. Narozdíl od záplavy současných „pahodnot“ jsou totiž ukotveny v řádu, na němž vznikla a z nějž vyrostla naše civilizace. A bez nichž se rozpadne a zmizí. Právě hodnoty pevně vězí zabořeny do země na golgotském kříži, jehož opačný konec směřuje k nekonečnému Nebi.
Samozřejmě právě toto mnozí nepřátelé Církve a civilizace nechtějí a dělají vše pro to, aby to změnili. A jsou docela úspěšní. Není to nic nového. Již před více než dvěma sty lety se rozhodli „infiltrovat“ především katolickou Církev. Jiné je příliš nezajímají. A také v tom jsou úspěšní. V církevní hierarchii obsazují významná místa. Od II. vatikánského koncilu pak již velmi soustavně. Jména, která uvádíte, mezi ně nepochybně patří.
Čtěte ZDE: Satanova doktrína aneb vliv svobodného zednářství na současnou politiku
Netajím se například tím, že pana Halíka nepokládám za katolického kněze. Nejen kvůli jeho přinejmenším spornému vysvěcení, které nese stejně podivné znaky manipulace jako jeho „doktorát“. A přesto – či vlastně právě proto – je tak milován mainstreamovými médii, která jsou součástí plánu na zničení Církve. Ostatně i současný mediálně milovaný papež František je značně rozporuplná postava – kéž bych mu křivdil! A nemyslím si to sám. Chcete-li, udělejte si chvilku a přečtěte si následující dopis od jeho krajanky. Máme ho sice jen ve slovenském překladu, ale určitě stojí za to.
Čtěte ZDE: Dopis mexické katoličky papeži
Vtip je ale v něčem jiném. Církev totiž zdaleka není jen kněžská hierarchie, dokonce ani ne především. To je především téměř půl druha miliardy (!) docela obyčejných lidí po celém světě. Podobně jako národ ihned nezahyne, má-li v nějaké době „chatrné“ vůdce, ani Církev se nerozpadne kvůli destrukčnímu plánu jakkoli mocných Iluminátů. Přežije to, jako přežila již v dějinách nesčetněkrát i daleko složitější období. Její podstata totiž není pozemská. A na to žádný „rozkladný plán“ – tím méně jeho „pěšáci“ jako zmínění Herman, Halík či Putna - opravdu nestačí.
Možná to nevíte, ale hlavou této nezničitelné Církve není dokonce ani papež, ale – sám Ježíš Kristus, jehož „narození“ v tomto čase opět jako každoročně s láskou očekáváme. Všichni. Katolíci, stejně jako ti, kteří se domnívají, že jsou bezvěrci. Je to skoro neuvěřitelné a přitom prosté, jako každý ... zázrak.
Požehnanou druhou adventní neděli a celý následující týden, přátelé Protiproudu!
