Boj o Miroslava Ševčíka je bojem za svobodu a demokracii v naší zemi. Tak jako před listopadem 1989 i dnes jsou ve stále větší míře vyhazováni lidé ze zaměstnání a musejí opouštět své posty v akademické sféře. Fialova vláda se vydala cestou cenzury a represí proti všem, kteří mají jiný než oficiálně propagovaný názor. Shodli se na tom účastníci demonstrace, na podporu děkana Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (VŠE) Miroslava Ševčíka, která se konala včera (5. dubna) v Praze před budovou VŠE.
Studenti za děkanem stojí
Shromáždění uspořádala iniciativa Zachraňme náš stát - samozřejmě, za absolutní mediální blokády. O demonstraci neinformovalo žádné médium i když televizní štáby byly na místě přítomny, což skvěle kontrastovalo s nedávnou demonstrací několika studentů proti Ševčíkovi, kde bylo víc novinářů než demonstrujících.
Setkání na Ševčíkovu podporu začalo před polednem ve chvíli, kdy v budově zasedal akademický senát fakulty. Ten na žádost rektora univerzity Petra Dvořáka hlasoval, zda by měl docent Ševčík ve vedení skončit. Většina nakonec rozhodla o jeho setrvání. I přesto se děkana a známého ekonoma rektor pokusí odvolat. Kauza, která tolik připomíná normalizační praktiky, bude pokračovat 24. dubna, kdy se s největší pravděpodobností sejde senát všech fakult VŠE, kde mají zástupci normalizačních praktik většinu. I tehdy se nepodvolení chtějí sejít na jeho podporu.
Navzdory docela brutálnímu naléhání rektora Dvořáka z devíti členů akademického senátu Národohospodářské fakulty hlasovali pro likvidaci svého děkana jen dva senátoři (jeden se zdržel). I z vystoupení studentů bylo jasné, že za svým učitelem stojí a jeho politickou popravu odmítají.
Čtěte ZDE: Boj o děkana Miroslava Ševčíka: Jde o charakter státu a naši svobodu. Pomoc bližnímu proti policejní zvůli se trestá. Zřídí poslanecká sněmovna vyšetřovací komisi? Jsme před únorem 1948 č. 2? Zvůle vlády se sama nezastaví
Petici podepsalo již 62 tisíc občanů!
V tutéž dobu pod sochou Winstona Churchilla před budovou VŠE demonstrovali občané nesouhlas se snahou rektora, odvolat z politických důvodů děkana Ševčíka. Na shromáždění, které moderoval publicista Václav Hrabák, vystoupila mimo jiné předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová, či publicista, spisovatel a hudebník Petr Štěpánek. Za potlesku přítomných vyzvali naopak k odstoupení rektora Dvořáka, který místo, aby hájil akademickou svobodu slova a projevu pouze plní zadání současné politické moci, jež je pro své veřejně projevované názory mocným trnem v oku.
To se projevilo i v obrovské podpoře veřejnosti, které se statečnému děkanovi dostalo, když petici na jeho podporu, která se na shromáždění četla, podepsalo už více než 62 tisíc nepodvolených.
V závěru shromáždění vystoupil místopředseda Akce D.O.S.T Michal Semín, který byl před listopadem 1989 vyloučen za své protirežimní názory z vysoké školy. Jeho slova stojí za publikování:
Totalita je vždycky stejná
Dnes je škaredá středa. Den, kdy si Jidáš došel pro těch svých třicet stříbrných. Vnímáte tu symboliku, pane rektore?
Dovolte mi dvě osobně laděné poznámky. Nevím, zda je pan děkan přítomen jednání akademického senátu, který má jednat o jeho odvolání, zda slyší obžalobu z úst rektora, ale umím si představit tlak, kterému je vystaven. Sám jsem něco podobného zažil před 34 lety, když jsem na podzim 1989 čelil, jako student, kárnému řízení na Pedagogické fakultě UK, byvše obviněn z účasti na demonstracích a podvracení tehdejšího režimu.
Čtěte ZDE: Začaly normalizační čistky na vysokých školách: Nechte učit Ševčíka! Otevřený dopis rektoru VŠE Petru Dvořákovi. Petici na podporu Miroslava Ševčíka podepsalo už více než 20 000 občanů. Nové video dál dokazuje mediální lži
Tehdy se nejprve na chodbě fakulty, po policejním vykázání pak pod oknem na chodníku, konal studentský protest. Ještě dnes slyším zpěv spirituálu „Až se k nám právo vrátí“, ještě dnes vidím ty vyděšené tváře členů kárné komise, vyjadřující zjevný zmatek v jejich myslích. Byl jsem tehdy vyloučen, dopis však dorazil až někdy po 20. 11., tedy v době, kdy už jsem stál v čele stávkového výboru. To pan děkan je na tom hůř. Bude-li vyhozen, s velkou pravděpodobností se o tom nedozví až poté, co se k nám právo zase začne vracet. Bohužel se zdá, a kauza Ševčík je toho dokladem, že si na takovou chvíli ještě delší dobu počkáme…
Měl by být vyznamenán, ne vyhozen
Kdo si letos 11. března pustil večer televizní zprávy, musel získat dojem, že dezoláti a chcimírové, vedeni máničkou Ševčíkem, zaútočili na Národní muzeum. Je to samozřejmě nehorázná lež. Jsem osobním svědkem toho, jak se děkan Ševčík ocitl na ochozu Národního muzea, jak byl u vchodu do stanice metra osloven neznámým krvácejícím mužem s prosbou o pomoc. K docentu Ševčíkovi může mít kdokoli jakékoli výhrady, ale jen pomatená mysl mu může vyčítat, že se ujal zbitého člověka.
Za to, jak se děkan Ševčík 11. března zachoval, by ho měl rektor VŠE vyznamenat, ne s ním zbaběle, na politickou objednávku, vyrazit dveře. Toto svoje stanovisko, podepřené mým osobním svědectvím, jsem panu rektorovi, stejně jako dalším funkcionářům VŠE, napsal, odpověď jsem žádnou nedostal. Jak příznačné.
Nesmíme mlčet
Ano, děkan Ševčík je kritický k Fialově vládě, stejně jako byl kritický k vládě Babišově. Není typem člověka, který fouká po větru. Kdyby, jako většina jeho kolegů, byl oportunista, toto naše shromáždění na jeho podporu by se nekonalo. Myslíte si, že by před pár lety některému z vysokoškolských pedagogů či funkcionářů hrozil postih za to, že se zúčastnil demonstrací Miliónu chvilek proti demokracii? Samozřejmě že ne, ještě by byl dáván za vzor.
Přátelé, budeme-li v kauze Ševčík mlčet, pak si tím vykoledujeme nejen jeho postih, ale i mnohé další, které budou v této zemi, pod Rakušanovým bičem, následovat.
Nedovolme jim to!
