Poslanecká sněmovna, nejnověji plná odborníků, manažerů, zprůhledňovačů státních financí a chrabrých bojovníků proti korupci, před několika málo hodinami schválila v prvním čtení státní rozpočet s historicky nejvyšším dluhem. Ruku zvedli i poslanci ANO, kteří si minimálně v určité části volební kampaně hráli na „pravici“, a tuto hru jim zbaštilo i mnoho takzvaně pravicových voličů.
Nemělo by to přitom být překvapením: ačkoliv klasická levice, reprezentovaná ČSSD a KSČM, žádné epochální vítězství ve volbách neslavila, při pohledu na rodící se vládní koalici je jasné, že socialismus opět vyhrál na celé čáře. Drastické zvyšování státního dluhu, které budeme muset jednoho dne krvavě zaplatit, je jeho symptomem: lid to ovšem nezajímá. Lid zajímá (nejnověji kromě milenek hradních kancléřů současných i bývalých) hlavně populární boj proti korupci, boj proti politice a politikům.
Komedie se Sobotkou v hlavní roli
Je třeba uznat, že Andrej Babiš to má vymyšlené svým způsobem geniálně: Ani jeho státní dluh jedné pofidérní zemičky, kterou si usmyslel koupit, vlastně nezajímá. Volné jsou mu i porodní bolesti budoucí vlády, ve které možná zasedne, možná nezasedne. S úsměvem kráčí po parlamentu, trousí jeden pošetilý nápad za druhým, na svém blogu si stěžuje, jak je to mezi těmi politiky hrozné, jak jsou všichni líní a nepracují, a že ještě štěstí, že s nimi nemá vůbec nic společného. Baví se jednak tím, jak mu valná část absolutně zpitomělého národa tyhle řeči hypnotizovaně baští, a jednak tím, jak se mu „politici“, kterými tak pohrdá, snaží splnit všechna přání, která mu vidí na očích.
Bohuslav Sobotka, smutný hrdina celého příběhu, nejvíc. Damoklův meč mu totiž již olizuje pleš svým ostřím: Ví, že vládu sestavit musí, jinak ho spolustraníci (s Haškem a Tejcem v čele) uškrtí na garotě a jeho mrtvolu budou vláčet malostranskými uličkami. Proto postupně slevuje ze všech svých „nepřekročitelných podmínek“. Ministerstvo financí pro ANO? Žádný problém! Progresivní ani korporátní daň nebude? Když pan Babiš nechce... Zrušit lustrační zákon, Babišovi na míru? Ale jistě! Nakonec ani to ministerstvo vnitra by nemusel uhrát, zvlášť když politický podnikatel Babiš, snad aby se ještě lépe bavil, už navrhl modlu protikorupčních fetišistů a pravdoláskařských aktivistů, Davida Ondráčku.
Těžké kalibry
Současně tím vytáhl těžký kalibr na Bohuslava Sobotku: Ten, jako představitel havlistického křídla v ČSSD, by měl nad takovýmto „fundovaným odborníkem“ ve své vládě povinně zajásat. Jenže nemůže. Dobře ví, že kdyby neuhájil alespoň toto „silové“ ministerstvo, od sežrání zaživa by ho nezachránilo už vůbec nic.
Pozoruhodnou míru vstřícnosti k Andreji Babišovi projevil nicméně i Miloš Zeman, který, ačkoliv jinak Sobotkovi sestavení vlády ztěžuje, jak může, už blahosklonně prohlásil, že k tomu, aby jmenoval Babiše ministrem financí, mu bude stačit, když služební zákon projde ve Sněmovně prvním čtením. Při letmém pohledu poněkud zvláštní gesto, ale fakticky jen další partie ve hře, kterou chce starý lišák dohrát až do konce: Je totiž nad slunce jasné, že tím doběla rozzuří lidovce, kteří mohou v rodící se vládě ještě provést zajímavé kousky.
Virus
Z posledního jednání jejich předsedy Pavla Bělobrádka je vůbec zřejmé, že duch Josefa Luxe straší v paláci Charitas do dnešních dnů, a jeho našeptávání neunikne žádný stranický šéf.
Bohuslav Sobotka všechny tyhle věci možná ví, nebo alespoň tuší, a proto se snaží předhodit spřáteleným médiím bílého králíka v podobě Lubomíra Zaorálka. Ve skutečnosti o to, jestli bude v Černínském paláci páchat škody uřvaný komunistický demagog, nebo nějaký „nepolitický politik“, jde ze všeho nejméně.
Andrej Babiš to samozřejmě ví také, jenže se tím baví: Je mu jasné, že bez něj si ČSSD ani ruce neumyje, a pokud tato vláda nevyjde, pálit ho to rozhodně nebude. Svým „nepolitickým“ přístupem se mu daří sbírat víc a víc bodů u občanů, kteří by, kdyby mohli, všechny politiky hned pozavírali a rozvěsili po českých lesích a sadech. Ví, že v příštích volbách může jen a jen zvítězit, a současně si uvědomuje, že „partneři“ socialisté a lidovci budou čekat na každé jeho zakolísání. Mám ostatně dojem, že společná vláda s Úsvitem a KSČM by mu vyhovovala nejvíce. Počkejme si, co není, může být.
Virus nepolitické politiky, jehož je Babiš hlavním aktivním „bacilonosičem“, zatím čile kosí ostatní politické strany. Jako poslední mu zřejmě definitivně podlehla bezradná ODS, která si zanedlouho zvolí předsedou „nepolitika“ Petra Fialu. Jistě k velké radosti řadových členů, kteří tak dostanou jasný signál, že se mohou na mikroúrovních snažit jak chtějí, ale výš to nikdy nedotáhnou: Nejvyšší místa jsou „pokrokově“ vyhrazena pro nestranické celebrity. Úctyhodný profesor politologie má tak před sebou nezáviděníhodný úkol: Kdysi jedinou pravicovou stranu hodnou toho označení dovést ke kýžené metě – volebnímu výsledku začínajícímu nulou.
Radostnému budování babišovského socialismu už nebude stát v cestě vůbec nic.
