Jednání v Moskvě skončilo. Přítel Si opustil po třech dnech Moskvu - jako intermezzo před jeho další návštěvou. Těch bylo za posledních deset let už devět – a osobních setkání Si s Putinem dokonce neuvěřitelných 39. Tohle bylo jubilejní čtyřicáté.
Což takhle si zavolat s Trumpem?
První den přátelsky a neformálně hovořili čtyři a půl hodiny. Informované jazyky tvrdí, že čas věnovaný současným „světovým veselostem“ byl frustrujícím způsobem krátký, hlavně proto, aby se rozhodlo, jak obě země mohou co nejvíce odskočit od Západu.
Infrastruktura, průlomové technologie, Severní mořská cesta s čínskou tváří (samozřejmě legální), vzdělání, kultura a vojensko-technická spolupráce – to není zdaleka úplný výčet toho, o čem přátelé Vladimir a Si hovořili.
Západ údajně očekával průlom v otázce Ukrajiny. Pokud ano (Washington si však spíše nic takového nepřeje) nedočkal se. Prezident Si jen obecně prohlásil, že Čína má k této otázce “nestranný postoj” a daleko více se zajímá o partnerské regiony Ruska a Číny. Obecně se Putin i Si na závěrečné tiskové konferenci tak neuvěřitelně lišili od válečnických projevů západních politiků, až se chvílemi zdálo, že ještě chvíli a Putin zakouří pověstnou Stalinovu dýmku, otočí se na půl úst ke svému protějšku a tiše prohodí:
“Což takhle zavolat Trumpovi? Už dlouho žádá o schůzku…”
Všechno je jinak
Z pohledu válečné rétoriky návštěva vedoucího muže Číny v Moskvě Západ určitě neuspokojila. Provázela ji však řada jiných událostí, které už svým zveřejněním podstatně pozměnily obraz současného světa.
Čtěte ZDE: Jak to vidí Čína: Zpráva o stavu země. Skok vpřed. Za vlády Si se HDP na hlavu zdvojnásobil. Právo každé země na suverénní vlastní cestu - ke globálnímu socialismu! Si blíže Maovi než Tengovi. A nejblíže Schwabovi a Velkému resetu
Například epochální dohoda o spolupráci mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Nebo dohoda mezi Ruskem a Egyptem o vytvoření ruské průmyslové zóny v oblasti Suezského průplavu. Nebo otevření ruské obchodní mise v Nigérii – první a nezbytný krok k vytvoření podpůrné základny odborníků, kteří budou v této zemi rozvíjet plynová pole. Navíc se Číňané a Rusové na úrovni ministrů obrany dohodli na “zintenzivnění akcí v Syrské arabské republice s cílem nastolit tam trvalý a dlouhodobý mír” – samozřejmě za podmínek současné syrské vlády.
Co je však důležité: Bez Ruska a jeho předchozí spolupráce s Teheránem by žádná pekingská dohoda mezi Íránem a Královstvím Saudů neexistovala. Bez Číny a jejího vlivu v Africe by tam nebyla řada ruských projektů – včetně projektu Jaderné elektrárny El Dabaa v Egyptě.
Na druhou stranu bez ruské podpory by Číňané nemohli vstoupit do Afghánistánu – přesto tam již jsou a pod dohledem Talibanu otevírají doly na severovýchodě země. Za těch deset let od Siovy první návštěvy Moskvy bezprostředně po jeho zvolení prezidentem se toho hodně změnilo. Obě země se posunuly od stavu “vlastního zájmu” ke stavu “Ať si sněží, ať je bouře na zahnívajícím Západě, jen když jsou se mnou moji přátelé”.
Vztahy Moskvy a Pekingu jsou klíčové pro mír a buducnost lidstva
Rovněž “Global Times”, oficiální mediální orgán Komunistické strany Číny vykresluje optimisticky obraz jednání a ani sám Si v tom nezůstává pozadu: Řekněme si to jasně, příteli Vladimíre, jsme na straně dobra, příteli Vladimíre. Jsme spolu na správné straně dějin. Nejde ani tak o demarši v diplomatickém stylu, tohle je v podstatě otevřené zvednutí rukavice v Západem vyhlášené hospodářské a obchodní válce.
Čtěte ZDE: Proč Rusko nepoložily západní sankce: Pět věcí, které prý neměly nastat. Za vším hledej neviditelnou ruku trhu a viditelnou Čínu. Ruská ekonomika si už vede lépe než ta německá. Co na to Američané? A co Fialový kůl v plotě?
Důležité jsou i časové souvislosti. Komické rozhodnutí takzvaného Mezinárodního soudu v Haagu (neuznávají ho jak Moskva, tak Washington) zatknout Vladimíra Putina mělo ve skutečnosti za cíl izolaci Ruska. Ale ať už chrabří izolátoři namotali izolepy kolik to jen šlo, nebo koupili špatnou značku, dokázali pravý opak: Výsledky návštěvy prezidenta Si jsou v Číně považovány za triumf a mezník:
"Čínsko-ruské vztahy dalece přesahují bilaterální vztahy a jsou klíčové pro mír a budoucnost lidstva," prohlásil čínský prezident během úterní společné tiskové konference s Vladimirem Putinem. Dodal, že Čína a Rusko budou spolupracovat na vytvoření skutečného multilateralismu, podpoře postpandemické hospodářské obnovy a budování multipolárního světa.
“Zády k sobě”, “Jako skála v rozbouřeném moři”, "Proti všem větrům a vlnám” – zní titulky v médiích Říše středu. Číňané milují barvité metafory, ale odhlédneme-li od metafor, čte v tom Západ velmi neuspokojivý závěr: Čína nebude v budoucím střetu se Západem (na nějž se minimálně USA zjevně chystají) sama. V současné konfrontaci proto není samo ani Rusko.
Jednání začalo v úzkém formátu, ale k Putinovi se připojili místopředseda Rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv, ministr zahraničí Sergej Lavrov, prezidentovi asistenti Maxim Oreškin a Jurij Ušakov, ruský velvyslanec v Číně Igor Morgulov, ministr obrany Sergej Šojgu, guvernérka centrální banky Elvíra Nabiullina, ředitel FSVTS Dmitrij Šugajev a šéf Roskosmosu Jurij Borisov. Sotva si představit více reprezentativní obsazení.
Jeden pás a jedna cesta v Číně
První den se Si setkal s premiérem Mišustinem, a pozval ho spolu s Putinem na třetí summit projektu Jeden pás, jedna cesta v Číně. Ano, ano, je to tentýž projekt, který Západ a naši liberálové již mnohokrát pohřbili – jenže, jak se ukázalo, je velmi živý. Jen změnil objekty, které z něj budou profitovat.
Čtěte ZDE: Putin a Si brání demokracii před západní demokraturou: Svět je nyní v nové fázi. Demokracie a'la Západ není univerzální. Každá země má právo na svou vlastní cestu. Proti západní uniformitě. Pakt největšího s nejlidnatějším státem světa
Lídři velkých států se setkávají s premiéry jiných zemí spíše výjimečně. Buď jde o zcela odlišné země z hlediska vlivu ve světě, nebo má vůdce skutečný zájem o spolupráci - a v takovém případě jsou mnohé diplomatické překážky etikety jednoduše odmítnuty jako zbytečné.
Číňané si velmi potrpí na symboliku. Před deseti lety, poté co byl Si poprvé zvolen prezidentem, navštívil nejprve Moskvu a s Putinem teprve hledali společnou cestu. Poté následovala tvrdá jednání o plynovodu Síla Sibiře, infrastrukturních projektech a přístupu čínských výrobků na ruský trh. Jak ukázal čas, všechny překážky se dají překonat, je-li vůle. Tentokrát se vedoucí představitelé jen letmo zmínili o dalším obrovském energetickém projektu Síla Sibiře-2. Ukázalo se, že již byl dohodnut a schválen nejen Ruskem a Číňany, ale také Mongolskem – část plynovodu povede přes jeho území.
Sem lze ještě zařadit zvláštní projekt na dodávky z ostrova Sachalin – neformálně se jmenuje Síla Sibiře-3, ale jeho kapacita je velmi omezená, "pouze" 10 miliard exportního plynu ročně – zbytek bude totiž využit k rozsáhlé plynofikaci ruského Dálného východu a k dalšímu zpracování.
Ve čtvrtek 23. 3. v 17:30 sledujte přímý přenos
rozhovoru Petra Hájka s Ladislavem Jaklem.
Tea Party nad dopisy čtenářů a diváků
se přesouvá z pátku na pondělí 18. hodin.
Vystřídá jüan dolar jako mezinárodní rezervní měna?
Mezitím se lídři dohodli také na obchodu s elektronikou (Rusko má výrobky, které Číňané zatím nejsou schopni vyrobit a naopak) a na společném vědeckém výzkumu, což je rozsáhlá oblast, protože Čína nemá ani jeden tokamak (zařízení k výrobě elektřiny jadernou fúzí). Rusko tedy přispěje k založení a rozvoji fundamentálních věd v Číně – právě toho se týká dohoda o zvýšení počtu studentů pro vzájemnou výměnu.
“Jsme pro používání čínského jüanu při zúčtování mezi Ruskou federací a zeměmi Asie, Afriky, Latinské Ameriky. Jsem si jist, že se tyto formy zúčtování mezi ruskými partnery a jejich protějšky ve třetích zemích budou rychle rozvíjet.”
Jakmile tohle Putin pronesl, celá Čína vybuchla nadšením, Saúdská Arábie a Emiráty šibalsky přimhouřily oči a „děda Joe“ se docela zpotil. Důvodně. Propagace přechodu na jüanu jako rezervní světové měny místo dolaru má nyní oficiální podporu Ruské federace - se vším jejím vlivem ve spřátelených zemích.
Taková slova se nikdy neříkají nadarmo. Tato návštěva jasně ukázala, že ani Rusko, ani Číňané již dávno nejsou vydáni Západu na milost a nemilost – spíše tomu brzy bude naopak. A Rusko i Čína rozhodně využijí současné finanční krize na Západě k prospěchu Moskvy a Pekingu.
Putin a Si podepsali dva dokumenty: “Společné prohlášení o prohloubení rusko-čínského komplexního partnerství a strategické spolupráce a vstupu do nové éry” a “Společné prohlášení o plánu rozvoje klíčových oblastí rusko-čínské hospodářské spolupráce do roku 2030”.
Čtěte ZDE: Svět se dává do pohybu: Co bude znamenat výsledek bitvy o Donbas? Zástupná válka Západu proti Rusku vše změní. Sankce USA a EU neutralizuje zbytek světa. Washington jen nevěřícně zírá. Brusel totéž. Kdo novými lídry?
Karavana jde dál
Devadesát společných projektů v celkové hodnotě přesahující 165 miliard v dolarovém ekvivalentu představuje přímou podporu Pekingu pro hospodářskou a obchodní odolnost Ruska. Také vojensko-technická spolupráce byla dohodnuta na nové úrovni.
Rusové kromě jiného už sestavují pro Čínu systém včasného varování před starty nepřátelských raket. Abychom si rozuměli – to není jen sada tlačítek a utilit na počítači. Jsou to především horizontální radary, s nimiž jsou Číňané zatím dost na štíru – a také celý soubor protokolů pro případ, že by radary a družice zjistily starty a počítače identifikovaly místa dopadu. V takovém případě jsou protokoly automatické – a to je pro Američany, Brity a Francouze ten nejhorší možný scénář. Systém sám určí viníka – a potrestá ho odvetnou palbou – zkrátka vše bude obdobné, jako to dnes mají Rusové.
A ještě jedna věc: ono to všechno něco stojí. Číňané však na obraně rozhodně šetřit nechtějí. Potřebují se rychle dostat na stejnou bojovou úroveň jako Rusko a USA, aby byli Západem nevydíratelní.
Vlastně nic nového. Odedávna chodily karavany po Velké hedvábné stezce a obchodníci i válečníci vždy kráčeli vedle sebe. Jedni bez druhých by prostě nemohli bezpečně existovat.
A tak rusko-čínská karavana dala najevo, že pokračuje dál. Ti jejichž napjatá očekávání prezident Si nenaplnil, ať si jdou dál svým temným lesem. Jejich křik už nikoho nezajímá. A mezitím šibalsky pokukující Arabové začali rozprodávat i americké dluhové cenné papíry – zdá se, že vědí, co bude následovat. Nemůžeme přece nechat naše arabské přátele v nevědomosti, že?
A tak už všichni jen netrpělivě očekáváme zprávy o zatčení soudruha Trumpa a dramatech další finanční krize.
Chybí už jen rvačky v ulicích, aby byl obraz kompletní. To bude v ulicích New Yorku docela příznačný karneval.
Zdroj.
