Evropský parlament schválil novou směrnici. Tak začíná drtivá většina chmurných zpráv, které nás poslední dobou zaplavují stále častěji. Ani tentokrát to nebude jinak. Jde totiž o směrnici, jež má zajistit povinné zastoupení žen v dozorčích radách akciových společností. A nejen to. Vše v zájmu genderové rovnosti. Vše v souladu s politicky korektním smýšlením majoritního, mediálně regulovaného, názoru.
Vyvstávají důležité otázky: Jak nás tato norma ovlivní? Bojuje se zde skutečně za práva žen? A nakonec: Omezí to onu tolik skloňovanou „diskriminaci“? Pravidelný čtenář už jistě tuší, že mince má dvě strany...
Směrnice do roku 2020
Stejně jako komunisté měli své „vždyselhávající“ dlouhodobé plány, tak i Brusel nezůstává pozadu. Nová směrnice má do roku 2020 zajistit, aby v dozorčích radách kótovaných akciových společností, bylo zastoupeno 40% žen. To není ale vše. Rovněž je stanovena povinnost, nastavit individuální samoregulační cíl („Flexi kvóta“), pokud jde o zastoupení obou pohlaví mezi výkonnými členy správní rady (v představenstvech). A aby soudruzi měli jasný přehled, jestli je vše, jak má být („ať je to, co je to“); budou společnosti povinně zasílat reporty o svém postupu.
Celé se to na první pohled jeví jako nenápadná, taková malá neškodná (chudinka) regulace (aby se členské státy nezalekly) - proto se hovoří především o dozorčí radě, což není výkonný orgán. Je to zkrátka pootevření vrátek pro budoucí odvážnější zásahy, až bude společnost dostatečně připravena. Dále tu máme, prozatím číselně nevyjádřenou, povinnost, aby si tyto společnosti stanovily jakési vnitřní samoregulační mechanismy i pro poměrné zastoupení v představenstvu – to už výkonný orgán je. To ukazuje, oč jde ve skutečnosti. Ačkoli soudruzi nestanovili jasné kvantifikovatelné cíle, jež u předchozího bodu jistě vyplývají z rozsáhlých studií, tak jsou zcela čitelné: Jde především o ta představenstva. Jen je třeba ideu představovat postupně, pomalu, potichounku, aby ji lidé dokázali strávit. A nyní si popíšeme, v čem se soudruzi a soudružky opět zmýlili.
Směrnice proti ženám
Je možné, že by tato směrnice poškozovala ženy? Ano. A to dokonce v několika ohledech. Především explicitně vyjadřuje, že jsou ženy horší než muži, a proto potřebují zákonné „protézy“, které jim umožní dosáhnout tam, kam se jinak, svými vlastními silami, nedostanou.
Dále, a to především, bude mít nová směrnice opačný efekt. Cílem je zrovnoprávnit postavení mužů a žen ve firmách - zatím jen v některých oblastech. Výsledkem však bude větší nerovnost. Jednoduchá analogie nám ukáže důvody. Máme-li pracovní místa, která jsou obsazovaná převážně muži, a to ať jsou důvody jakékoli, tak tato správná nebo lépe řečeno prospěšná „nerovnost“, má zásadní vliv i na rozvoj schopností uchazečky o danou pozici. Protože, pokud existují taková pracovní místa, kde dominují muži, tak musí projevit mnohem větší snahu o jejich získání. A na pozici se poté dostane jako skutečná odbornice. Současně je dobrým příkladem pro ostatní ženy, ukazuje, že ve skutečnosti žádná diskriminace neexistuje. Zatímco, máme-li 40% kvótu pro ženy, tak se situace výrazně mění.
Směrnice „pro ženy - proti ženám“
Přestože soudruzi z Bruselu apelují, aby se směrnice aplikovala jen v případech, kdy na stejné pozice kandidují dva stejně způsobilí kandidáti (což je podobný požadavek jako hledat dokonalé vakuum), nutně nastanou situace, kdy budou vybrány méně kvalifikované uchazečky na úkor kvalifikovanějších mužů. Je totiž statisticky pravděpodobné, že o pozici (kde dominují muži) se průměrně hlásí i podstatně více mužů. Bude zkrátka nutné 40% z nich nepřijmout. Jinak hrozí sankce.
Vlivem ochuzeného konkurenčního prostředí, nebudou ženy také motivovány, aby své znalosti rozvíjely na stejnou úroveň, o jakou musely usilovat dosud. Nastanou značné rozdíly v odbornosti mezi muži a ženami – tedy nerovnost. Pokud bychom kvóty následně zrušili, lze odhadnout, že zastoupení by bylo ještě více nerovnoměrné. Současně se vytváří prostor pro pochybnosti, zda si zaměstnankyně skutečně svou pozici zasloužila. Feministky v podstatě vymyslely směrnici „pro ženy - proti ženám“, jen to nevědí.
Milton Friedman, jeden z největších ekonomů 20 století, v následujícím videu velmi vtipně zdůvodňuje důležitost nerovnosti platů právě pro ženy. (slovenské titulky)
Směrnice diskriminující muže
Vyvstává však současně oprávněná otázka, zda podle této „pokrokové směrnice“ nebudou diskriminováni muži. Nutně musejí být. Pokud takto pokrytecky zasahujeme do přirozeného konkurenčního prostředí a někde nastavíme mez, jež jedné skupině zaručí umělá privilegia, tak té druhé je na oplátku musí vzít. Idea vychází z předpokladu, že systém nefunguje spravedlivě. Inu, tak jej uděláme sice opět nespravedlivý, ale zcela politicky korektním způsobem. Dočkáme se nových hnutí i za práva mužů?
Zásah do vlastnických práv akcionářů
Směrnice rovněž zasahuje do vlastnických práv akcionářů. Ti investovali do společnosti svůj kapitál a získali akcie. Stali se vlastníky firmy a mají právo vybírat - dle svého nejlepšího uvážení - kdo je bude zastupovat v představenstvu a kdo v dozorčí radě. Jednají tedy autenticky a snaží se vybrat nejlepšího kandidáta. Nicméně nyní bude jejich rozhodování značně pokřiveno. Budou-li muset volit na základě kvót, nebudou již v představenstvu i v dozorčích radách zastoupeni lidé, kteří autenticky naplňují představy vlastníků společnosti - akcionářů. Tím samozřejmě poklesne i kvalita managementu, což se v důsledku projeví i na poklesu zisku.
Zisk či prosperita jsou však pro neomarxisty zcela nezajímavé kategorie. Na rozdíl od svých - věčně se mýlících – zkrachovalých předchůdců, se mýlí zcela novým způsobem ve stejném ideologickém schématu: je zapotřebí kulturní revoluce! Proto se také někdy používá pojem kulturní marxismus.
Rovnostářství je utopie
Vezměme rozum do hrsti a začněme uvažovat nad jednoduchými otázkami: Jsou muži a ženy stejní? Existuje vůbec nějaká nerovnost?
Kulturní marxisté se (mylně) domnívají že ano. Nejsme v první třídě základní školy, abychom si definovali elementární biologické rozdíly, nicméně již z nich vyplývají odlišné preference. Muži zkrátka mívají v průměru jiné zájmy než ženy. A to už od dětských let. Muži a ženy rovněž nejsou zaměnitelní. Naopak. Skvěle se doplňují, ale právě tím, že mají jiné obecné preference, mohou tvořit smysluplný celek. I proto ukazují některé studie, že firmy, kde je zastoupeno více žen, vykazují vyšší zisky. Jde ovšem o firmy, do nichž ženy nikdo uměle „neprotlačil“.
Takže se nakonec přece jen musíme vrátit do té první třídy, abychom si zopakovali základní postulát: Muži a ženy jsou rovnocenní. Nikoli stejní.
Reakce českých politiků
Reakce na Směrnici byly převážně negativní a to napříč politickým spektrem. Za zmínku stojí pozoruhodný výrok poslance ČSSD Robina Böhnische: „Je to kravina opět zavdávající otázku po smyslu existence Evropského parlamentu“. Že by už i poslanci z ČSSD začínali přecházet na jinou notu? Samozřejmě, že ne. To je jen letmý záblesk chvilkového poblouznění. Něco jako když si náhle uvědomíte, že máte přepnuto na kanál televize Nova. Nicméně jsou tu i věrní revolucionáři, kteří absurdní Směrnici horlivě podporují.
Nejkurióznějším druhem jsou sufražetky typu Jany Smiggels Kavkové (předsedkyně České ženské lobby), která mění vlasy dokonce ještě častěji, než se objevuje v médiích, což je skoro pořád. U ní má ale člověk aspoň vždy radostný pocit, že vstávajíc lehajíc profesionálně nenávidí heterosexuální muže. Ať už jde o podporu myšlenek rovnosti platů (viz. Milton Friedmann výše) nebo současné kvóty, tak kdyby měla třeba i dobré úmysly, výsledný efekt poškodí nejen ženy, ale celou „mužsko–ženskou“ společnost. O hermafroditech nemluvě.
