Dvě nejdůležitější slova, která zazněla na sobotní demonstraci, jsou generální stávka. Věcně vzato, znamenají tato dvě slova především dosažení společenského konsensu. Stavu, kdy se jednotlivé proudy společnosti shodnou na faktu, že vláda, vzešlá z voleb v roce 2021, porušila většinu předvolebních slibů a svou diletantskou, nebezpečnou politikou vede zemi ke zkáze.
Generální stávka, cesta k demisi vlády
Generální stávka je vyjádřením stavu, kdy se většina občanů v zemi odmítá dál podřizovat chybným rozhodnutím vlády a dává jednoznačně najevo, že nehodlá dál strpět jak porušení předvolebních slibů, tak nebezpečnou politiku, vedoucí ke zničení prostředí a společnosti.
Postup kroků je evidentní: Generální stávka. Demise vlády. Nový plán pro ČR. Nové volby. Problém je, že většinová společnost v tuto chvíli podobné myšlenky ještě odmítá. Klíčem je především fakt, že opozice stále představuje společenskou podporou menší část společnosti.
Faktem je, že vláda, která se vehementně, za cenu lží, podrazů a planých slibů prodrala k moci, v danou chvíli ovládá Parlament a Senát. Její kandidát, generál NATO Petr Pavel, se stal prezidentem. Vládě přizvukují mainstreamová, veřejnoprávní i hlavní komerční média. Na své straně má i Ústavní soud v osobě Pavla Rychetského. A především má podporu podstatné části veřejnosti.
Fíkový list
Nedávné vítězství generála Pavla v prezidentských volbách je toho jasným dokladem. Nezáleží na tom, že volební vítězství je spíše výsledkem soustředěné a dlouhodobé palby médií na hlavního prezidentského protikandidáta, Andreje Babiše.
Čtěte ZDE: Demonstrace naznačila: Přichází čas činů. Radikální nepodvolení testovali totalitu. Žlutomodrý symbol války Západu proti Rusku musí pryč! Vrabel, Popelka a další zapomenuti? Vůdce sjednotitel? Co třeba Miroslav Ševčík?
Nezáleží ani na tom, že média ve svém tažení proti opozici systematicky ničí opoziční proudy a poskytují tak Fialově vládě podporu, kterou si nezaslouží. Ani v nejmenším. Je to dlouholetý problém. Jehož podstatou je prostý fakt, že většina novinářů a médií si ztotožňuje současnou politickou garnituru s ideály demokracie. Přestože to není pravda.
Pro současnou vládu je demokracie jen fíkovým listem. Vláda používá pojem a instituty demokracie pouze jako razící štít pro své agendy a sebeprosazování. Je to špinavý trik. Machiavelistický mechanismus, jehož cílem je uchopení moci, vytvoření mocenské převahy a následné prosazování pohodlné politiky, poplatné západním zájmům. Výměnou za zpětnou podporu z týchž center evropské a globální moci.
Bez čeho se opozice neobejde?
Budování vlastního státu, vytváření hodnot, ekonomických, demokratických, zemi posilujících, či národohospodářských této vládě je (a vždy i bylo) až druhotným programem, ke kterému neochotně přistupuje teprve na nátlak veřejnosti či opozice.
Každodenní realita, přešlapy proti demokratickým principům a hodnotám usvědčují tuto politickou garnituru ze zneužívání demokracie. Pokusy o omezování opozice, politické procesy, ostrakizace politické konkurence, špinavé lhaní, vládní neúspěchy a jejich relativizaci vidíme prakticky denně. Nemluvě o propojení s kriminálními skupinami.
Čtěte ZDE: Žijeme v zemi, kde zítra již znamená včera: Na Fučíkova slova došlo. Lhát je mravné. Pravdě se říká dezinformace. Politické procesy. Věčné krize. Na obzoru válka. V Americe i občanská. A u nás? Co dělat? Všichni za jednoho!
Ale rozhodující část veřejnosti se o to nezajímá. Nebo tomu jednoduše zatím nevěří. Nezáleží dokonce ani na tom, že většina občanů v tomto státě prostě zná jen polovinu pravdy. Tu, kterou mají vidět a vědět.
Je to i problém opozice. Opozice má být natolik silná a schopná, že tento neblahý stav dokáže postupnými kroky zvrátit. Nezáleží také na tom, že nemá v ruce příslušné nástroje. Nemá vlastní silná média, která by umožnila šířit pravdu o podstatných soudobých jevech a problémech. Vysvětlovat, jak se ve skutečnosti věci mají. Musí si je vytvořit. Musí být schopna dokázat zajistit jejich financování a provoz.
Plán obnovy pro ČR
Opozice, autoři, nezávislí ekonomové, odborníci, nezávislá média či organizace nemají potřebné finance. Natož rozsáhlou podporu, jakou mají k dispozici apologetové této vlády: Podporu západních institucí, vlivových agentur futrujících rozpočty mimovládek, neziskovek a spolupracujících redakcí granty. Stamilionovou fundaci přímo novinářům. Jak jinak, než z veřejných prostředků.
Opozice, parlamentní i mimoparlamentní, má sice podporu značné části veřejnosti, ale zatím nedokáže vnášet celospolečenská témata a získat si - pravdou, objektivním přístupem, režimem padni komu padni - na svou stranu absolutní většinu veřejnosti.
O tom, co je „pravda“, rozhodují provládní média. Opozice musí přijít s jasnou a srozumitelnou vizí, jak dál. Musí dokázat vytvořit nový plán pro ČR, smysluplný, inspirativní projekt řízení a vedení státu, projekt politické i ekonomické obnovy státu a změny postavení státu z role subalterní ekonomické i politické kolonie.
Čtěte ZDE: Kafkova Praha v Orwellově světě: V Berlíně tamní nepodvolení demonstrují za mír. V Praze řeční Američanův hmyz za válku. Hnutí odporu? Všichni proti všem! Copak jim už opravdu přeskočilo? Život je jinde. Zachraňme náš stát!
Opozice musí definovat dlouhodobé, srozumitelné a funkční praktiky rozumné inteligentní správy státu, s nimiž budou souhlasit většiny. Teprve potom může doufat, že se na její stranu přidá většinová společnost.
ČR potřebuje plán obnovy. Potřebujeme plán, jak se poprvé v polistopadové historii naší země vydat jinou cestou. Cestou obnovy k moderní sebevědomé zemi s průmyslovou tradicí, která dokáže svou tradici přetavit v nové postavení na mapě. ČR má na to, být jednou z deseti nejlepších zemí na světě.
Prioritou je hájení českých národních zájmů
Dílnou Evropy. Moderní, špičkovou průmyslovou a technologickou základnou, v níž se potkává globální západní kapitál a technologie s kapitálem, instituty a nástroji obchodní, kulturní a společenské výměny Asie, Blízkého východu a Afriky. Tedy, se zeměmi BRICS.
ČR se může stát vzorovou demokratickou zemí se stabilním, právním, sociálním, ekonomickým a etickým prostředím, ve kterém je radost podnikat, žít a tvořit. Potřebuje k tomu však novou moderní politiku, která respektuje vznikající multipolární ekonomický a politický řád. Politiku založenou na win-win výměně se všemi zeměmi světa.
Politiku, která je ale zároveň založena na korektním, ale nekompromisním hájení domácích zájmů. ČR by měla být zároveň, spolu s Polskem, Maďarskem, Slovenskem, Rakouskem, Slovinskem a dalšími státy, Srbskem, Rumunskem, Bulharskem, či pobaltskými státy, tahounem změn ve střední a východní Evropě. Nejsme subalterními koloniemi.
Naše národní tradice jsou tisícileté. Naše státy mají delší historii než Amerika. Západní atlantické a evropské velmoci se musí naučit přihlížet k našim zkušenostem, potřebám a vidění světa. Nepotřebujeme další poručníkování Západu. Děkujeme za zkušenosti, ale jdeme dál.
.jpg)
Čtěte ZDE: Třicet vět proti současné normalizaci: Výzva proti vládě Petra Fialy. K odvaze nepodvolených v boji za naši svobodu. Mezi signatáři je na padesát osobností veřejného života. 25. únor: Den, kdy totalita opět udeřila. Vrátíme úder?
Od Gibraltaru po Ural
Potřebujeme vyvážený, vzájemně plně respektující stav ve vzájemných vztazích, opřený o demokratické tradice. K tomu ale budeme potřebovat politiky a vlády, které takového postoje budou vůbec schopny. Reprezentace uvyklé podřízenému postoji vůči Západu můžeme s poděkováním propustit. Je čas vykročit k nové úrovni vztahů.
Taková geneze umožní rozvoj Evropy od Gibraltaru po Ural. Výsledkem bude mír na kontinentu. Výchozí podmínka, vedoucí k prosperitě kontinentu. Postupnému slaďování a harmonizaci práva, demokracie, na jehož konci bude prosperující a vzájemně silně ekonomicky provázaný kontinent, žijící v klidu a míru - při plném respektu k přirozenému vývoji v jednotlivých zemích.
Generální stávka a protesty jsou projevem nespokojenosti. To ale nestačí. Musíme přejít k jiné dimenzi. Změně v postojích veřejnosti a jednoznačnému příklonu k vizi ČR jako moderní země schopné nést odpovědnost za vlastní vývoj. Je to běh na delší trať. Rozběhneme se však teprve tehdy, když opozice najde smysluplný plán, s nímž budou souhlasit většiny.
Spojit se
Volby mají být vnímány jako potvrzení souhlasu veřejnosti s plánem a způsobem provádění ekonomických i politických změn v zemi. S plánem, který bude poté i naplněn. Nepotřebujeme další plané sliby. Potřebujeme funkční stát. Bude to složité. Bude to trvat nejméně 15 let. V tuto chvíli se teprve formují skupiny a lidé, kteří uvažují o několik kroků dál. Existuje jen velmi úzká skupina lidí, která vidí do budoucnosti. A která je ale zároveň v obtížném postavení.
Nemá na své straně prakticky nic. Jen vládní přešlapy a jejich oprávněnou kritiku. To je málo. Začneme tím, že se začneme scházet. Tvořit. Organizovat. Potkávat se. Jako lidé, kteří ve svém vidění upřednostňují racionální stanoviska, data, fakta, ekonomické, vědní a společenské dovednosti. Kteří vnímají ekonomiku jako základ prosperity. Lidé rozumu.
Jako lidé, kteří vnímají společnost, ekonomiku i politiku prizmatem humanity, solidarity, vzájemnosti, kultury. Lidské a společenské podpory. Kteří vnímají člověka, život, jako nejvyšší hodnotu a dar. Lidé srdce.
Musíme se spojit. Najít cestu.
Zdroj.
