To, co se nyní děje na Ukrajině nazval Ruský prezident Vladimír Putin pogromem a vyzval Ukrajince ke klidu. To je ovšem to poslední, co by režiséři tohoto nebezpečného divadla potřebovali. Naopak jejich cílem je vyvolání občanské války a převzetí moci menšinou, která prohrála volby. K tomu je třeba vyprovokovat ozbrojené střety mezi tzv. „demonstranty“ a bezpečnostními složkami státu. Stejný scénář byl použit zpravodajskými agenturami v Sýrii. Výsledky vidíme každý den.
I tam začala „operace Revoluce“ pokojnými demonstracemi, které se postupně měnily na otevřené ozbrojené střety s policií. I v Damašku byli demonstranti vypláceni Rockefellerovými nadacemi podle toho, kolik se jim podařilo zranit policistů, případně zapálit policejních vozů. Jako přes kopírák působí dobře připravené „paramilitární“ jednotky s přilbami a řetězy útočící v Kyjevě na policisty spreji a železnými tyčemi. To vše s netajeným cílem, vyprovokovat policii k tvrdému zásahu, který by mohl být propagandisticky využit k rozpoutání ještě většího „revolučního pekla“ v ulicích. Pořád totéž. A pořád ještě účinné.
„Demonstranti“ s řetězy a přílbami na bagru
Zatím to zkoušejí pouze za pomoci bagrů a další těžké techniky. K použití střelných zbraní ještě nedali „polní velitelé“ ze zpravodajských služeb na západ od ukrajinských hranic pokyn. Pokud vše nepůjde podle plánu a vláda premiéra Azarova neodstoupí, použijí obvyklé „tvrdší metody“. Třeba včetně smrti demonstranta, který by se mohl stát rozbuškou, jež by stále váhající Kyjevany přivedla opravdu masově do ulic. To se totiž navzdory mystifikacím našich médií zatím neděje.
Ve skutečnosti zůstávala dosud účast Kyjevanů daleko za očekáváním. I přes masivní nákupy demonstrantů, byla čísla prezentovaná v našich médiích jako už tradičně až desetinásobně nadhodnocená. Z dvoutisícového davu se mávnutím kouzelného proutku stává několika settisícová „proevropská“ demonstrace. Dobře snímané záběry ukazující stále dokola „protektorátní“ vlajky EU nad hlavami demonstrantů. To má v evropských médiích mimořádný propagační význam v době, kdy lidé v celé Evropě mají už Bruselu plné zuby.
Neměli by se euroskeptici vlastně radovat?
Někoho by možná napadlo, že čeští euroskeptici, by měli držet spíše palce revolucionářům, aby se jim povedlo dotlačit Ukrajinu do EU, neboť by to mohlo znamenat oslabení centralizačních tendencí a rozředění bruselské moci a postupný rozpad EU. Tak jednoduché to však není. Pokus o začlenění Ukrajiny do EU, popřípadě její rozdělení je především strategickým útokem na Rusko. To je dnes paradoxně jedinou hrází na našem kontinentě proti vzrůstající moci impéria Nového světového řádu. I proto je třeba posuzovat dění na Ukrajině s vědomím širších souvislostí.
Co bylo hlavním důvodem ke spuštění „operace Ukrajina“ známými a vyzkoušenými sorosovskými agenturami pro organizaci státních převratů? Prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, která by Ukrajinu ekonomicky a politicky rozvrátila. To soudruhy v Bruselu rozžhavilo do běla. Podle Barrosa a jeho „bratrů v zástěře“ je situace jasná: Buď bude Ukrajina naše, nebo padne. Nepřipustíme, aby si udržela dosavadní úroveň spolupráce s Ruskem.
Čtěte ZDE: Brusel vydírá cizí státy a netají se, že podněcuje masové nepokoje. Kdo bude další?
Občanská válka na Ukrajině jako příprava na Rusko?
A zde je hlavní důvod proč se operace „občanské války“ na Ukrajině rozjíždí jako „reality show. Nejde o nic menšího než o psychologickou a strategickou přípravu občanů EU na válku proti Rusku. Přinejmenším „studenou“.
Nestabilita na Ruských hranicích a příliv ozbrojených „paramilitárních“ skupin mířících na Ukrajinu z celé Evropy má řadu cílů. Mezi nimi i možnost přenést „revoluční chaos“ přes hranice do Ruska. Podstatnější však je snaha o rozdělení Ukrajiny a vybudování nového „proevropského státu“ na ruských hranicích.
Osvobození „plynové princezny“
Třetím důvodem „revoluce“ je osvobození „plynové princezny“ Julie Tymošenkové, která sedí v Ukrajinském vězení za mnohamiliardové defraudace a přípravu nájemné vraždy, kterou se tato chráněnkyně EU snažila zbavit nepohodlných podnikatelských konkurentů. Přímo symbolická je výzva Tymošenkové, aby Západ osvobodil Ukrajinu. „Jen přileťte přátelé ukrajinského lidu a osvoboďte nás. Přileťte nám pomoci ze všech evropských zemí.“ To se také děje. V ulicích bojují „najatí turisté“ z celé Evropy, kteří spolu s kriminálním podsvětím tvoří jádro tzv. „proevropských demonstrantů“. Tuto internacionalizaci demonstrací si agentury vyzkoušely už v Sýrii, kde dodnes bojují zahraniční žoldáci, kteří nahradili původní demonstranty v ulicích Damašku.
Revoluční vojenská správa na Majdanu a polní velitelé
Opoziční lídr Arsenij Jaceňjuk, to otevřeně přiznává:„Buď oni nás, nebo my je, Ukrajina musí povstat. Přijali jsme rozhodnutí zřídit na Majdanu štáb. Žádáme západní partnery, aby uvalili sankce na Janukovyče. Janukovyč není víc naším prezidentem, musí odejít“ . Tak vypadá demokracie podle „přátel EU“: Prohrajete-li ve volbách, jděte při první zámince do ulic.
V Domě odborů, který demonstranti obsadili, začala působit vojenská správa Majdanu. Opoziční vůdcové vyzvali obyvatele Kyjeva, aby přinášeli potraviny a teplé věci, a požádali demonstranty, aby se podřídili nařízením polních velitelů.
Není náhodu, že všechny naše hlavní babišovsko-bakalovské deníky hýkají nad „revolucí v Kyjevě“ nadšením. Zvláště záživné jsou články Luboše Palaty, který pro jistotu „udržení linie“ zásobuje svými články oba dva deníky babišovské stáje MF DNES i Lidové noviny. Pozoruhodné novátorství nového babišovského vedení obou listů. Ale samozřejmě i bez Babiše v tomtéž duchu „informuje“ v přímých přenosech „bakalovská“ Česká Televize a Radiožurnál.
Majitelé klíčů jsou rozzlobeni
„Ukrajina má po devíti letech svobody, která pořád ještě voní po pomerančích, znovu šanci. Krach podpisu ve Vilniusu je, jak doufají všechny ty statisíce Ukrajinců v ulicích Kyjeva, Lvova a mnoha dalších měst, jen malé zdržení na cestě jejich země do Evropy. Nechtějí Putinův Euroasijský svaz, nechtějí už být nikdy ruským Maloruskem, nechtějí už za prezidenta Viktora Janukovyče, který možná jen neví, co chce. Ve Vilniusu jsme Ukrajinu neztratili. O tom, zda ji ztratíme, se teď rozhoduje v kyjevských ulicích,“ volá pateticky Luboš Palata v dnešní MF DNES.
Bohužel však už neříká, kdo jsou to kromě něho ti „MY“, kteří pokládají Ukrajinu za svůj „majetek“, který lze „ztratit“. Ale protože je to vlastně jasné, jde krásou nechtěného o mimořádně „poctivé“ přiznání skutečného rozměru ukrajinské krize. „Majitelé klíčů“ již Ukrajinu „měli na talíři“ – a s její „ztrátou“ na poslední chvíli se proto rozhodně jen tak nesmíří.
Vyústění mimořádně nebezpečné krize na Ukrajině uvidíme v nejbližších dnech. Rozhodně si však nelze myslet, že se profesionální revolucionáři z Evropské unie vzdají svých „práv“ na další bruselskou kolonii - a že na Ukrajině opět zavládne klid. Tohle je podle všeho teprve overtura a zkouška sil.
Přenesení „velkého chaosu“ také do blízkosti našich hranic by nás však tentokrát nemělo nechat klidnými. Válka se tím – zatím symbolicky – přenáší opět do Evropy. Čekají nás neklidné časy.
