Írán je Říší zla a Mahmúd Ahmadínežád je Belzebub. Tak nám to média již několik let servírují. Je to ostatně dlouhodobé stanovisko Spojených států a Izralele, po nichž to papouškuje většina evropských politiků, včetně těch našich, a to jak na pravém, tak na levém břehu neomarxistického septiku.
Paradoxně pouze komunisté, jejichž některá stanoviska v posledních letech mj. implikují dokonce jakési nechtěné prvky konservatismu (což je paradoxní a smutné), nejdou v tomto ohledu tak zcela s dobou. Z pronikavého vhledu do geopolitiky či z nějakých dobrých úmyslů je tu však ještě podezírat nebudeme.
Podívejme se raději přímo na neklidný Blízký východ
Tam jsme v posledních letech svědky propagandistické štvanice na Íránskou islámskou republiku reprezentovanou výše zmíněným prezidentem Ahmadínežádem.
Za tímto účelem dochází k politováníhodným "chybným překladům" prezidentových projevů při různých příležitostech (např. na konferenci "Svět bez sionismu" v r. 2005), dezinterpretacím jeho politických kroků, nejrůznějším "zasvěceným" politickým rozborům situace a především k permanentní neúspěšné snaze o spojení strašáka islámského terorismu právě s Íránem.
Izrael, nevyzpytatelný jaderný hegemon
Ve skutečnosti je to právě Izrael, nevyzpytatelný jaderný hegemon v regionu, kdo vede agresivní válečnou rétoriku. Okolo hranic Íránu se navíc nachází několik desítek nepřátelských vojenských základen - jsou to Spojené státy, kdo za vylhanou záminkou vtrhl do sousedního Iráku a následně do Afgánistánu.
Tam se mimochodem našim spojencům povedlo od té doby zdevateronásobit produkci opia a krýt 90 procent evropské spotřeby heroinu prostřednictvím dodávek přes kosovskou mafii, které k tomu dopomohly opět Spojené státy. A ještě mimochodem - těmto dodávkám stojí nejvíce v cestě vedle Turecka právě Írán.
Jestliže Írán získá jadernou zbraň, pak může tato skutečnost vést k nové stabilitě na Blízkém východě.
Izrael a USA již několik let vzrušeně diskutují nad nejvhodnější formou represí na Írán. V poslední době byly znovu zpřísněny ekonomické sankce proti islámské republice, EU poslušně sekunduje a zastavila dodávky ropy z Íránu.
Průběžně se i na veřejnosti diskutují plány různých preventivních útoků na íránská jaderná zařízení z izraelských leteckých základen. Všichni jednohlasně varují před situací, kdy Írán vyvine jadernou zbraň a bude s ní výhrůžně chřestit na Izrael. Tato představa je však velmi naivní a odtržená od reality. Ve skutečnosti by právě taková situace mohla přispět k obnovení stability na Blízkém východě.
V co by vlastně mohl vyústit sionistický nátlak na Írán?
Za prvé by mohli západní a izraelští diplomaté přesvědčit Írán, aby se svého jaderného výzkumu vzdal. Toto vyústění, ve které jistě mnozí doufají, je však naivní a nepravděpodobné. I nedávná historie ukazuje, že země, které o jaderný potenciál usilují, bývají od tohoto vývoje jen zřídkakdy odrazeny. Stačí se podívat na KLDR, které ani nejpřísnější sankce nezabránily jadernou zbraň vyvinout. Pokud čím dál tvrdší ekonomické sankce a hrozby vedou zemi do izolace, začíná se tato zákonitě cítit čím dál zranitelněji, což ji ve spoléhání na jaderný potenciál pouze utvrdí a vede k ještě cílevědomějšímu postupu za získáním těchto zbraní.
V poslední době byly znovu zpřísněny ekonomické sankce proti islámské republice, EU poslušně sekunduje a zastavila dodávky ropy z Íránu.
Druhou možností je další vývoj jaderného potenciálu bez vývoje samotné atomové bomby, ovšem s dosažením schopnosti tuto zbraň v krátké době vyvinout a otestovat. Tímto způsobem postupovalo například Japonsko.
Toto řešení by možná mohlo uspokojit domácí politickou poptávku Íránu, teoreticky by mohlo umlčet Evropany, avšak nelze předpokládat, že uklidní Izrael. Ten dal již několikrát najevo, že považuje íránský jaderný program za hrozbu samu o sobě. Proto by toto řešení bylo nedostatečné a ze strany Íránu vlastně bezzubé.
Írán existenciální hrozbou ?
Třetí možností je, že Írán svoji riskantní hru dovede do vítězného konce. Tento výsledek je v současné době pro západní mocnosti a Izrael nepřijatelný, uvidíme ovšem, co s jejich politickými stanovisky udělá další vývoj v Sýrii a dalších nestabilních blízkovýchodních oblastech.
Zásadní odklon nejspíš očekávat nelze, může však toto téma ustoupit ze středu pozornosti pod vlivem jiných regionálních hrozeb. Prozatím je pro všechny Írán existenciální hrozbou. Tak tomu ovšem bylo vždy, když některá ze zemí klepala na dveře jaderného klubu. Když však dosáhla cíle, vše se změnilo a ostatním nezbylo než tuto realitu přijmout.
Je to právě jaderná nadvláda Izraele, co vede k politické nestabilitě regionu
Tím, že se sníží nerovnováha sil v regionu, dochází ve skutečnosti ke stabilizaci situace v oblasti. Ukazuje se, že nové jaderné velmoci generují klid a stabilitu (snad s výjimkou KLDR) oproti předcházející situaci, kdy těmito zbraněmi nedisponovaly.
V současné době má jaderný monopol na Blízkém východě Izrael, jehož arzenál se v nejstřízlivějších odhadech hodnotí na 200 hlavic. Je to právě jaderná nadvláda Izraele, co vede k politické nestabilitě regionu, přičemž však Izrael je pro udržení této situace ochoten udělat cokoli (v minulosti za těmito pohnutkami bombardoval Irák či Sýrii, nyní zvažuje totéž vůči Íránu). To je ovšem v dlouhodobém horizontu těžko udržitelné a pouze to motivuje okolní země Izraeli v tom napříště zabránit.
Pokud však blízkovýchodní krize neskončí nějakým zázrakem, pak jedině nastolením rovnováhy vojenské moci.
Nejsilnější zbraní izraelsko americké propagandy je vsugerování obrazu Íránu jako fanatického iracionálního sebevražedného politického systému. Takovýto pohled na problematiku je umožněn neznalostí poměrů v mezinárodní politice a široce sdílenou optikou neokonzervativního pecivála. Ve skutečnosti íránská politická elita uvažuje velice racionálně, ve srovnání s jinými autoritami z řad muslimů se nedopouští takové nenávistné rétoriky a neprojevuje žádný sklon k sebezničení.
Írán lze naopak považovat za stabilizující prvek mezi blízkovýchodními náboženskými vášněmi. Narozdíl od takové Saúdské Arábie, extrémistického režimu, který je ovšem nejlepší kamarád se Spojenými státy, proto je tabu poukazovat na jeho stinné stránky. To je ovšem velice krátkozraké. Tak, jako v případě Libye či Sýrie je postoj západu z hlediska politické stability vůči Íránu naprosto sebedestruktivní.
Íránu jde pouze o zajištění své bezpečnosti
Je nesmysl, aby první, co Írán s jadernou zbraní udělá, je to, že ji namíří na Izrael. Íránu jde pouze o zajištění své bezpečnosti a posílení postavení v regionu. Jistě se všichni shodneme na tom, že by se světu lépe dýchalo, kdyby žádné zbraně hromadného ničení neexistovaly, musíme však vycházet ze situace takové, jakou máme.
Ozývají se také hlasy, že jakmile Írán získá jadernou zbraň, nebude ji váhat poskytnout všelijakým teroristům a jiným destabilizázorům celosvětové situace. To je však nesmysl. Historie potvrzuje hypotézu, že se jednotlivé mocnosti po získání jaderných zbraní vždy začaly chovat uvážlivěji ve své zahraniční politice. Země si v této situaci uvědomí, že je rázem celá terčem nejsilnějších globálních vojenských sil a přestává s agresivní rétorikou.
Historie potvrzuje hypotézu, že se jednotlivé mocnosti po získání jaderných zbraní vždy začaly chovat uvážlivěji ve své zahraniční politice.
Tak tomu bylo v případě maoistické Číny v šedesátých letech. V modernější době pak tuto hypotézu potvrzuje případ Indie a Pákistánu. Obě země se začaly ve chvíli, kdy získaly jaderné zbraně, chovat opatrněji.
Proti teroristické hrozbě navíc hovoří předpoklad, že nikdo nemůže ovládat či předvídat chování nezávislé teroristické skupiny, kterou by sponzoroval. Navíc, vývoj a výroba atomové zbraně je natolik náročným a nákladným podnikem, že produkt této svojí investice nikdo nebude převádět na stranu, kde by nemohl být důvěryhodně spravován.
Závody v jaderném zbrojení na Blízkém východě
Existuje také obava, že jaderné vyzbrojení Íránu povede k závodům v jaderném zbrojení na Blízkém východě. Jenomže jaderná éra trvá již téměř 70 let a doposud se všechny obavy ze živelného šíření ukázaly jako neopodstatněné.
Naopak dochází ke zpomalení šíření těchto zbraní a není důvod očekávat, že se to zrovna teď rasantně změní. Krom toho, Izrael získal jadernou zbraň kolem roku 1960, kdy byl v konfliktu s několika zeměmi v okolí a jeho zbraně tak tehdy představovaly mnohem větší hrozbu, než je íránský jaderný program dnes.
Jestliže Írán získá jadernou zbraň, pak může tato skutečnost vést k nové stabilitě na Blízkém východě. Jestliže budou pokračovat současné sankce, povede to pouze k dalším a dalším diplomatickým slovním přestřelkám, dílčí eskalaci napětí a poškozeni budou pouze řadoví obyvatelé, nikoli politici.
