Andrej Babiš je zkrátka těžká váha. Pokud by Bohuslav Sobotka jako ministra vnitra nominoval Jiřího Dienstbiera, Lubomíra Zaorálka či snad dokonce Milana Chovance, patrně by tím kdekoho zhnusil, ale nikoho nepřekvapil. Za to hned první kandidát, který má zajistit aby bylo líp i v policii, u hasičů a ve veřejné správě vůbec, rovnou strhnul pomyslnou váhu míry absurdity. Hledat příměr je prakticky nemožné. Má-li totiž být výstižný, musí nutně znít takto: představa, že ministrem vnitra má být David Ondráčka, je natolik absurdní, jako by ministrem vnitra měl být…David Ondráčka.
S kým máme tu čest (práci)
Usměvavá a takřka chlapecky nevinná tvář ředitele takzvané „nevládní neziskové organizace“ Transparency International – Česká republika (TIC) je v prostředí mainstreamu ikonou. Má-li jakýkoli veřejný příspěvek o „boji s korupcí“ dostat punc objektivity, nezávislosti a zasvěcenosti pak je Ondráčkovo vystoupení téměř povinnou rekvizitou.
Ve svých vystoupeních působí Ondráčka vždy pokorně, ale sebevědomě: je zkrátka z těch, co se nebojí nahlas hovořit o věcech, které si my, obyčejní smrtelníci, netroufáme ani myslet.
Ve skutečnosti je to ale pořád ten stejný kýč: stačí „odvážně“, pokud možno v přímém přenosu, ideálně v Otázkách Václava Moravce, říct, že se to nebojíte říct a pak odříkat povinný seznam miliardářů a „kmotrů“. Rázem všichni jako na povel vstávají a tleskají té odvaze.
Hříchy mládí odpuštěny
V reáliích dnešních dnů je pak velmi pikantní třeba Ondráčkovo vyjádření z roku 2011 (Reflex 3/2011), kde odvážně národu sděluje, že Českou republiku řídí ve skutečnosti ČEZ, PPF, Penta, Babiš (ano, ten Babiš, který ho teď nominuje do vlády), Bakala a Tykač a Mostecká uhelná, kteří k tomu používají „tvrdé nástroje“. Slyšel jsem dobře, mámo? Bakala, Tykač a dokonce i ten, jehož jméno nesmíme vyslovit! A ten statečný chlapec ho vyslovil! Hotový Harry Potter! To by byl ministr!
Potud je jistě Babišova volba logická a pochopitelná: Ondráčka je do sbírky budoucích statečných, usměvavých a řekněme „snadno omyvatelných“ ministrů exkluzivní úlovek. Jeho shora citovaná mladická nerozvážnost budiž zapomenuta. Mocným sluší velkorysost. Prohlédl Martin Komárek, prohlédl i David Ondráčka. Navíc bude jistě dobře vnímán. A o to jde dnes především.
Index vnímání kvality buřtů
Co vlastně Ondráčku do funkce ministra vnitra kvalifikovalo?
Je dobré si předně připomenout, že „nevládní nezisková organizace“, které je ředitelem, je podle vlastní výroční zprávy více než z poloviny financována přímo z vládních zdrojů, přesněji z veřejných rozpočtů (ČR, EU). Dalších 20% pochází z jiných obdobně nezávislých „nevládních organizací“ a jen přibližně čtvrtina ze soukromých darů, případně vlastní činnosti. Tolik k té nezávislosti.
A co za ty peníze produkují? Veřejně nejmarkantnějším výsledkem jejich „práce“ je každoroční tvorba takzvaného Indexu vnímání korupce. Za (převážně) veřejné peníze je nám tedy prostřednictvím tohoto magického ukazatele s patřičnou pompou sdělováno (promiňte zkratku) co jsme to my Češi za hovada, když s tou korupcí jsme na tom jak někde v Bangladéši. A že je to rok od roku horší, i když se Ondráčka a jemu podobní dřou v potu tváří dnem i nocí.
Pro styl práce potencionálního pana ministra je přitom příznačné, že po podrobném prostudování „návodu“ na onen Index zjistíte (a to dokonce přímo na stránkách TIC!) že tento ukazatel (opět zkratkou) nevyjadřuje vlastně vůbec nic. Jenže s čím bychom potom bojovali, kdyby národ přestal vnímat, že je bandou zkorumpovaných lumpů?
Andrej Babiš se tak při Ondráčkově nominaci evidentně inspiroval svými buřty. Ani tam nejde o to, co v nich ve skutečnosti je - důležité je vnímat, že jsou dobré. A laciné. Stejně jako Ondráčkovy úsměvy. Naštěstí pro Babiše i Ondráčku (a ke smůle nás nemnohých) - stránky TIC ani etikety jeho uzenin nikdo podrobně nečte.
„Jízda“ občanské společnosti
Dokud šlo jen o to, že si parta neschopných závistivců hraje na jakési samozvané „kolektivní černé svědomí“ a tento svůj perverzní koníček financuje farizejským parazitováním z našich peněz, budiž. Ne každý mladý udavač se zkrátka stihl realizovat v pionýru, SSM či StB.
Je ale krutou realitou, že tato parta dokáže už nyní úspěšně ostrakizovat, případně zcela odrovnat nejen jednotlivce, ale i celé skupiny lidí. Spojí-li takový Ondráčka síly s „veřejnoprávními investigativci“ z Reportérů České televize a přidá se expert typu Václava Lásky, není úniku. Důkazů netřeba. Všichni přeci víme, kdo je vnímán jako lotr a je přece ve veřejném zájmu, aby se to zveřejnilo.
Je to sice kruté, ničí to lidi a společenství, ale pořád to není ono. S ministrem vnitra na čele pelotonu, to bude, dámy a pánové, teprve jízda!
Dokázali jsme, že to dokážeme
Stačí si připomenout, že jednou z nejvíce oceňovaných „zásluh“ čerstvého ministerského adepta Ondráčky, majících dokládat jeho fundovanost, je „kauza“ Dopravní podniky. „Například na rozkrývání podezřelých finančních toků z Dopravního podniku udělala tato organizace nemálo záslužné práce“, píše například Babišova ceskapozice.cz.
Nedodává však, že na této „záslužné práci“ se podílel i již zmíněný Václav Láska, který v souvislosti s touto kauzou vedl (jak jinak než v přímém přenosu naší, tedy České televize) silácké řeči o „podvodech“ páchaných „organizovanou zločineckou skupinou“. A co už se vůbec nesmíme dozvědět: za tyto silácké výroky pronesené v postavení advokáta na adresu kolegů advokátů dostal hrdina Láska historicky nejvyšší pokutu od Advokátní komory. Tam se totiž kdovíproč ještě zpátečnicky ctí, že očerňovat někoho bez důkazů je minimálně nefér.
A samotný Ondráčka ty podezřelé finanční toky asi tak dobře nerozkryl, když policie dosud dokázala toliko sdělit obvinění exšéfům Dopravního podniku hlavního města Prahy, které jen reprodukuje dosavadní mediální spekulace. Jako v mnoha obdobných současných „slavných“ kauzách, po nichž sice padnou vlády, ale tím to také skončí a – zapomene se.
Harry Potter v „kachlíkárně“
Adept na ministra vnitra tedy evidentně patří do skupiny „nevládních“ vladařů, která si s nějakými důkazy a nějakou realitou hlavu neláme. Jde přece především o to vnímání. Jsi-li vnímán jako lump, šup s tebou do basy. Koneckonců na to někoho zavřít (aspoň do vazby) podezření stačí, co na tom, že by podle trestního řádu mělo být důvodné. Příkladů netřeba.
Petr Štěpánek prý Ondráčkovu nominaci označil za „nejčernější sen Václava Klause“. Ani se nedivím. Tady už nejde o nějaké v podstatě dětinsky směšné udavačství, že Toník má na pískovišti hezčí lopatičku než já a není schopen (přes naše opakované výzvy) od ní doložit účtenku. To už není jen vzpoura neschopných, kteří si na lepší lopatičku sami vydělat nedokáží. Posadit člověka typu Ondráčky do pověstné Kachlíkárny, tedy do čela ministerstva vnitra, je jako dát té partě z pískoviště sirky a poslat je hrát si do stohu. A není pro to omluvou, že stoh už stejně doutná.
Nominace Davida Ondráčky na post ministra vnitra je zkrátka dokonale absurdní. Absurdní. Tak absurdní, jako kdyby se ministrem vnitra měl stát…Harry Potter. Pardon. David Ondráčka.
