Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Doznání Pentagonu: USA už mají na Ukrajině jednotky. Střet může nastat kdykoli. NATO kontinentální válku totiž neumí. Rusko získává převahu. Putin si testuje americké zbraně. Budou zabíjet i v Evropě. Zahrádka brzy džunglí?

Doznání Pentagonu: USA už mají na Ukrajině jednotky. Střet může nastat kdykoli. NATO kontinentální válku totiž neumí. Rusko získává převahu. Putin si testuje americké zbraně. Budou zabíjet i v Evropě. Zahrádka brzy džunglí?

15. 11. 2022

Tisk článku

M. K. Bhadrakumar přináší pohled z Indie na ukrajinskou krizi, v níž USA i celý Západ riskantně stoupají po žebříku eskalace, z něhož budou těžko hledat cestu k úniku

Bidenova administrativa docela bez rozpaků „zpravila“ světovou veřejnost o skutečnosti, že američtí vojáci jsou opravdu přítomni na ukrajinském území v těsné blízkosti Ruska. „Měkké přistání“ Washington završil, když o tom vysoký představitel Pentagonu informoval Associated Press a Washington Post.

Dodal k tomu vtipné vysvětlení – že totiž američtí vojáci „nedávno začali provádět inspekce v terénu, aby se ujistili,“ že Ukrajina „řádně nakládá“ se zbraněmi, které v nekonečném zbraňovodu tečou od Západu. Tvrdil, že jde o součást rozsáhlejší kampaně, kterou minulý týden oznámilo americké Ministerstvo zahraničí a jejímž cílem je „zajistit, aby se zbraně dodané Ukrajině nedostaly do rukou ruských vojsk, jejich zástupných sil nebo extremistických skupin.“

Prezident Biden prostě dodržuje své slovo, že na Ukrajině v žádném případě nebude mít své „pozemní vojsko“. Jenže teď již existuje reálné nebezpečí, že se skupiny Američanů rozmístěné na Ukrajině dostanou pod palbu ruských vojsk. Nasazení amerických jednotek probíhá na pozadí intenzivních ruských raketových úderů a útoků bezpilotních letounů, které jsou zaměřeny především na ukrajinskou kritickou infrastrukturu.

Provokují přímý konflikt

Jednoduše řečeno, USA riskantně stoupají po žebříku fatální eskalace. Kromě neustálých dodávek zbraní v hodnotě desítek miliard dolarů zahrnovalo dosavadní vměšování USA přítomnost vojenských poradců na ukrajinském vojenském velitelství, poskytování zpravodajských informací v reálném čase, plánování a vedení operací proti ruským silám a umožnění americkým žoldákům vést bojové operace.

 

Čtěte ZDE: Pupek světa se přesouvá: Pro Čínu zapomínáme na miliardovou Indii? Vzkříšený syndrom Říše středu. Multipolární svět bez hegemona. Žijeme Indicko-pacifické století?

Kvalitativní rozdíl nyní spočívá v tom, že zástupná proxy-válka může přerůst v otevřenou válku mezi NATO a Ruskem. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu na společném zasedání rad ruského a běloruského ministerstva obrany prohlásil, že síly NATO ve východní a střední Evropě se od února zvýšily dvaapůlkrát a v blízké budoucnosti se zřejmě ještě více rozrostou.

Zdůraznil také, že Moskva si je dobře vědoma toho, že Západ provádí koordinovanou strategii s cílem zničit ruskou ekonomiku a vojenský potenciál, což neumožňuje zemi provádět nezávislou zahraniční politiku.

Poznamenal, že nová strategická koncepce NATO zahrnuje posun od takzvaného odstrašování Ruska „prostřednictvím předsunuté přítomnosti“ k vytvoření „plnohodnotného systému kolektivní útočné síly na východním křídle“, přičemž vojska jsou rozmísťována v pobaltských státech, ve východní a střední Evropě a nové mnohonárodnostní taktické prapory se formují v Bulharsku, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku.

Na pozadí teroristických útoků

Není jistě náhoda, že Washington přiznal přítomnost svých vojáků na Ukrajině právě v době, kdy Rusové zveřejnili tvrzení, že se britská rozvědka podílela na nedávné sabotáži plynovodů Nord Stream a na útoku dronů na základnu ruské Černomořské flotily v Sevastopolu.

Z historického hlediska existují v takzvaném „zvláštním vztahu“ mezi USA a Británií šedé zóny. Kronika tohoto vztahu je plná příkladů, kdy v kritických okamžicích ocas vrtí psem. Problém spočívá v tom, že v souvislosti s útokem na Sevastopol Moskva ukazuje spíše na operativce MI6 než na Kyjev.

Kalkulace USA a Velké Británie spočívala původně v tom, že Rusové na Ukrajině zabřednou do bažin a to vyvolá v Rusku povstání proti „Putinově válce“. To se však nesplnilo. USA sledují, jak se na Ukrajinu nyní přesouvá přes 300 000 vycvičených vojáků z Ruska, kteří mají v příštích třech až čtyřech měsících zahájit velkou ofenzívu s cílem válku definitivně ukončit.

Jinými slovy, nad celou stavbou lží a brutální propagandy, jež pro západní veřejnost utvářely narativ o Ukrajině, se propadá střecha. Porážka na Ukrajině by měla katastrofální důsledky pro image a důvěryhodnost USA jako supervelmoci nejen v Evropě, ale i na světové scéně. Mohla by podkopat jejich vedoucí postavení v transatlantické alianci, a nakonec vyřadit z činnosti NATO.

 

Čtěte ZDE: Vojenský expert: Moskva se na Ukrajině úspěšně trénuje na invazi NATO. Tajný cíl: Kódy a naváděcí systémy. HIMARS vydal svá tajemství. Putin už získal i šifrovací kódy satelitů GPS. Takže to hlavní skončeno?

Západ upadá

Zajímavé však je, že Washingtonu není lhostejné, že i v této fázi Moskva tlačí na Kyjev, aby obnovil vyjednávací proces. Významnou událostí bylo, že Ukrajina písemně ujistila společné koordinační centrum v Istanbulu (jehož členy jsou Turecko, Rusko a OSN), že humanitární koridor a ukrajinské přístavy určené pro vývoz zemědělských produktů nebudou nadále využívány pro vojenské operace. Kyjev ujistil, že „námořní humanitární koridor bude využíván pouze v souladu s ustanoveními Černomořské iniciativy a příslušnými nařízeními Společné rady pro spolupráci.“

Při zpětném pohledu se Bidenova administrativa dopustila osudové chyby, když předpokládala, že bitva povede ke změně režimu v Rusku poté, co se ruská ekonomika zhroutí pod tíhou západních sankcí. Naopak, i MMF přiznává, že se ruská ekonomika plně stabilizovala a očekává se, že v příštím roce vykáže růst. Při srovnání se západními ekonomikami, které se propadají do vysoké inflace a recese, bude takový fakt příliš zjevný na to, aby si ho světová veřejnost nevšimla.

Stačí říci, že USA a jejich spojenci „vyčerpali“ všechny nožné sankce, které na Rusko uvalili. Přitom Ruské vedení se naopak konsoliduje a pokračuje v přechodu k multipolárnímu uspořádání světa, které zpochybňuje globální dominanci USA.

Ve skutečnosti za tuto krizi nese odpovědnost vlastní západní systém. V současné době trpíme důsledky nejdelší a nejhlubší krize, jakou systém zažil od přerozdělení světa během druhé světové války. Imperialistické mocnosti se opět připravují na válku pro záchranu dolaru, likvidaci nesplatitelných dluhů a nové rozdělení světa v naději, že se tak dostanou z krize – podobně se připravovaly před druhou světovou válkou.

 

Čtěte ZDE: Pentagon se připravuje na Velkou válku: Mamutí export pro Kyjev vyčerpává už i životně důležité rezervy. Třetí světovou připíšeme Rusku a Číně. Astronomický zbrojní rozpočet dost raket nevyrobí. Dvacátá léta jsou a budou kritická

NATO na Rusko nemá

Velkou otázkou zůstává, jaká bude ruská reakce. Je jisté, že Moskva nebyla odhalením Washingtonu ohledně přítomnosti amerických vojáků na Ukrajině zaskočena. Proto je  současně málo pravděpodobné, že by se Moskva nechala vyprovokovat ke zbrklé reakci.

Ukrajinská tzv. „protiofenzíva“ se vyčerpala. Nedosáhla žádných významných zisků ani průlomu. Armáda Kyjeva pouze utrpěla těžké ztráty v řádu tisíců mužů a obrovskou újmu na vojenské technice. O tom se však nesmí na Západě ani hlesnout. Ve skutečnosti Rusko získalo převahu, a je si toho vědomo. Na celé frontové linii je zřejmé, že ruské síly postupně přebírají iniciativu.

Je to jen další důkaz faktu, že USA a jim podřízené armády států NATO nejsou schopny vést úspěšně kontinentální válku. Možná se Pentagon nakonec rozhodne s Moskvou vytvořit „dekonfliktní“ mechanismus podle syrského modelu.

Ostatně z pohledu Ruska je testování nejmodernějších amerických zbraní na ukrajinském bojišti mimořádně přínosné. Navíc existuje reálné nebezpečí (a již se tak děje), že zbraně dodávané USA se dostanou do Evropy. To má potenciál a proměnit tuto "krásně udržovanou zahradu" v džungli (podobnou Ukrajině nebo Americe) – abychom použili kalendářovou metaforu, s níž nedávno vystoupil šéf zahraniční politiky Bruselu Josep Borrell.

Zdroj.

Doporučujeme

Na začátek stránky