Pondělní poprava člena Ústředního výkonného výboru ČSSD Romana Housky, který byl zároveň partnerem náměstkyně severočeského hejtmana Jany Vaňhové, šokovala českou veřejnost. Mnohé totiž nasvědčuje možnosti, že jsme svědky pokračování – jinými prostředky – bratrovražedného boje v sociální demokracii, který vygradoval hned po volbách „lánským pučem“ a likvidací vůdčích tváří zemanovského křídla v této straně. Snaha ČSSD zastřít skutečnost, že chomutovská vražda sociálně demokratického bosse má také politické pozadí, není příliš věrohodná.
Odvrácená tvář
Bývalý senátor za ČSSD, dnes člen SPOZ, Vladimír Dryml k tomu řekl: “Smrt Romana Housky jasně ukázala odvrácenou tvář ČSSD, spojenou se záhadným financováním kampaní a napojením na evropské peníze i podporu podivných krajských projektů. Šlo o velmi významného člena ČSSD a ukazuje se, že mafiánské praktiky vyplouvají na povrch.“
Většina médií se snaží přesvědčit veřejnost, že za chladnokrevnou vraždou stojí pouze kšefty „kmotra,“ který se v „severočeském Palermu,“ pohyboval na tenkém ledě organizovaného zločinu a stal se obětí války gangů. To ale nemusí být hlavním motivem vraždy. Deník Právo přišel s hypotézou, že vražda Romana Housky souvisela s jeho údajnou spoluprací s policií. Podle této verze začal v nedávné době donášet na své konkurenty specializovaným protikorupčním a protimafiánským útvarům.
Spoluprací s policií si mohl podle této verze pojišťovat zhoršující se situaci, kdy přicházel o vliv a lidé kolem něho začali být zatýkáni. Tato informace mohla od policie uniknout a důsledkem byla pomsta v podobě kulky v hlavě. Tato hypotéza – jedna z mnoha, které se po Houskově smrti objevily – může být však rovněž součástí policejní mystifikace. Skutečností je, že policie dosud žádnou verzi nepotvrdila a po vrahovi, který byl zřejmě profesionál, se slehla zem. Abychom pochopili další souvislosti, je třeba zastavit se nejprve u toho, kdo byl zavražděný.
Člen ÚVV ČSSD se „zvláštní“ minulostí
Roman Houska začínal nejprve jako vyhazovač v nočních klubech. Poté si založil vlastní gang, který vydíral severočeské podnikatele a v jehož repertoáru nechybělo nic z pestré škály činností, které organizovaný zločin obhospodařuje. Kromě vydírání to byl zejména obchod s bílým masem, zásobující prostitutkami severočeské nevěstince, a na to nabalený obchod s drogami, kradenými auty a nezdaněným lihem.
Posléze přišly úspěchy na trhu s nemovitostmi a kontakty v rotariánských kruzích, které mu spolu s dlouholetým milostným poměrem s „první ženou“ severních Čech, hejtmankou Janou Vaňhovou, otevřely další možnosti. Začal postupně stoupat do pozice regionálního bosse, bez kterého se neuzavře skoro žádná smlouva o větší státní zakázce. S nadsázkou lze říci, že za posledních deset let neexistuje v Severních Čechách větší stavba zadávaná státem nebo krajem, u které by Roman Houska či jeho lidé nějak „neasistovali“.
Klondike eurofondů
To pravé eldorádo začalo ale až s otevřením Pandořiny skříňky evropských dotací. Mohutné transfery peněz daňových poplatníků, které bruselská administrativa používá ke korumpování politických elit vazalských států a ke svému obohacení, představovaly opravdový Klondike. S kontakty které Houska měl, nebyl problém obsadit klíčové pozice na kraji svými lidmi a získat tak kontrolu nad regionální „protektorátní správou“, která se eufemisticky nazývá Regionální operační program (ROP), v tomto případě Severozápad.
A právě politická kariéra v ČSSD, která je pro „podnikatele“ Houskova typu nezbytným předpokladem ke krytí jeho obchodů, se mu podle další verze vraždy stala osudnou. Podle zdroje z ČSSD, který je se situací dobře obeznámen, udělal Houska několik osudových chyb, které ho v konečném důsledku stály život.
Především jako člen nejvyššího orgánu ČSSD mezi sjezdy, tedy ÚVV, začal aktivně vstupovat do politických procesů uvnitř celostátní ČSSD. Podle této verze příběhu se při posledním bratrovražedném boji v ČSSD intuitivně postavil na stranu „zemanovců“ a začal z vlastních prostředků připravovat úder proti sobotkovskému křídlu. Jeho zájem byl prý jasný. Pokud by zvítězil Sobotka, ohrozilo by to i jeho postavení v severočeské ČSSD, včetně pozice jeho partnerky Jany Vaňhové.
Stálo ho „kompro“ na Sobotku život?
Podle této verze příběhu se mu podařilo nashromáždit dostatečné množství kompromitujících materiálů, týkajících se odvádění finančních prostředků do stranické kasy z jednotlivých krajů při financování předvolební kampaně. O tomto údajném černém financování, ke kterému prý dal Bohuslav Sobotka pokyn před krajskými volbami, mluvil už David Rath i další hejtmani. Zveřejnění těchto materiálů, včetně nahrávek na kterých předseda Sobotka k takovému jednání hejtmany vyzýval, by nepochybně znamenalo Sobotkův konec. Existovaly takové nahrávky? Měl je snad právě Roman Houska? Nebo jen „blafoval“?
Ve stopách Františka Mrázka
Celý příběh s dramatickou a tragickou koncovkou nápadně připomíná jiného zavražděného „podnikatele“, který se pohyboval v nejbližším okolí špiček ČSSD a také disponoval rozsáhlým archivem kompromitujících materiálů, na její představitele. Především tato „záliba v informacích“ podle většiny indicií stála život Františka Mrázka. Jeho archiv se údajně stal natolik výbušnou směsí, že jeho majitel musel být odstraněn. Životní příběhy obou mužů jsou si v mnohém podobné, včetně „neobjasněné“ smrti kulkou profesionálního vraha.
Sponzor s prostřelenou hlavou
Už sedm let před odstraněním Františka Mrázka byl těžce zraněn jeho účetní Jan Lhotský, který březnu 1999 přežil několik střel do hlavy a hrudníku. Osudným se mu zjevně stalo, že svým jménem kryl pravé sponzory ČSSD. Předmětem atentátu se stal jen pár dní poté, co médiím prozradil, odkud tekly peníze do Lidového domu. Jan Lhotský byl společník Miroslava Jansty ve firmě TIA, přes kterou podle řady indicií proudily finance. Praví sponzoři nebyli nikdy odhaleni či odtajněni, stejně jako útočník. Podotkněme, že Miroslav Jansta patří spolu s Radkem Pokorným k blízkým spolupracovníkům Bohuslava Sobotky a zvláště druhý z nich je dnes šedou eminencí budoucího premiéra koaliční vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL.
Dva dny po smrti Františka Mrázka, 27.1. 2006, našli policisté v autě poblíž čerpací stanice u Příšovic na Liberecku zavražděného bývalého důstojníka tajné služby BIS Jaroslava Pospíšila. Tento muž měl s Mrázkem důvěrné styky a mnoho faktů ukazuje na to, že právě on disponoval některými kopiemi Mrázkova archivu na několika CD. Tak bychom mohli v „mordýřských historkách“ ještě celkem dlouho pokračovat.
Další JFK?
Avšak již tento letmý pohled do gangsterské minulosti některých postav spjatých s ČSSD dává tušit, že si v budoucnu „“thrillerů" i v podání současných socialistů užijeme více než dost. Zvláště když se opět stane vládní stranou. Pokušení i rizika budou stoupat. Patří již k této „nové situaci“ také vražda Romana Housky? Dozvíme se to vůbec někdy? Možná ano, možná ne – jak se to bude „zainteresovaným“ hodit.
Na objasnění vraždy Františka Mrázka čekáme již sedm let. Zítra uplyne 50 let od chvíle, kdy byl v Dallasu zastřelen JFK. Američané čekají na skutečné objasnění této vraždy dodnes. V tomto světle máme vlastně ještě dost času…
