„Je čas stát se opět muži – a to muži mužnými.“
Toto je citát z vášnivé debaty v Americe na žhavě diskutované téma: Co se to děje s těmito tvory, kteří se dříve přirozeně dělili na dvě pohlaví a nyní jsou zmatení i v tom, kým vlastně jsou.
Hádky na toto téma se odehrávají v celém uskupení západních zemí, ale protože Amerika má být „vůdce“, těžiště půtek je právě tam, a USA tak přivádějí sebe a své spojence do bezvýchodné slepé uličky. Historie toho všeho je dobře známá – feministické šílenství, kult transgenderu a nadšení pro sexuální menšiny. V USA zjevně nemají žádné vážnější problémy než tyto!
Citát na začátku pochází z dialogu, který je součástí publikace s výmluvným názvem The American Conservative. Jejím autorem je ve skutečnosti Španěl, sociolog a publicista Itxu Diaz, který je velmi populární mezi Republikány a dalšími pravičáky v USA. A přestože reaguje na velké množství výroků a činů Demokratů, má v dalším textu smysl spojit celý dialog pouze s jedním článkem, který zveřejnili Demokraté ve svých oblíbených novinách The Washington Post. Ten pojednává o tom, jaká ohavnost je být kovbojem, tedy tradiční americkou ikonou pravého muže.
Čtěte ZDE: Nastupují na nás: Pro starý svět již není místo? Za pět minut dvanáct. Svoboda trpí jako nikdy předtím. Chtějí vládnout všem. Není rebel jako rebel: Jeden podstatný rozdíl od historie. Slova pankáče Johny Rottena
Otázka mužnosti
Přibližme si alespoň v krátkosti rozhovor z Diazova díla: Střetávají se v něm dvě postavy: sociální pracovník a zemědělec, který prožívá svůj život kovboje. Ten první je přesvědčený Demokrat, tedy typický soudobý americký muž, který prostě musí být v neustálé krizi, nést tíhu traumatu a podstupovat psychoterapii. A tak ze sebe chrlí filozofické teze o tom, co je to toxická maskulinita ztělesněná představou kovboje.
A ukazuje, že v současnosti je 70 % sebevražd ve Spojených státech pácháno bělochy, kteří ovšem tvoří 30 % populace. Článek v deníku The Washington Post si za místo děje vybral určité oblasti Wyomingu – to je na jedné straně klasická enkláva někdejšího Divokého západu, a na druhé straně „pás sebevrahů“, tedy oblast, která je po této stránce rekordní. Kovbojové jsou dohnáni k páchání sebevražd...
Celý rozhovor končí otázkou: Co je to mužnost? A tady nastupuje na scénu španělský autor-konzervativec, který nám dává odpověď, a ne jednu, ale hned několik. Například: Ženy od mužů požadují věrnost, odpovědnost a odvahu.
Jenomže to je citát ze sociologické knihy z roku 1870 s názvem „Jak ženy hodnotí muže“. Existuje i pozdější charakteristika: Gentleman v sobě musí snoubit dva extrémy, musí být mužem krve a železa, ale také nevtíravý, jako host v předsíni – jemný, skromný a nenápadný. Autorem charakteristiky je pozoruhodný Clive Lewis (napsal kromě jiného „Letopisy Narnie“).
Sám Diaz uvádí toto vyjádření: „Statečný, ušlechtilý a elegantní muž je lepší partie než muž, který je zbabělý, přezíraný a změkčilý zrádce, jenž se neustále šťourá ve svých vlastních problémech.“
Čtěte ZDE: Boj za lepší svět: Achilles bude černý jak bota. Co znamená SJW? Rasismus naruby válcuje kulturu. Pravidla pro novou tvorbu. Objektivní realita už prý neexistuje. Západ zešílel. A co my? Naděje uprostřed Evropy ještě žije
Sociální inženýrství
Proč se něco takového děje právě v liberální části západní společnosti, odkud pochází myšlenka údajné „toxické maskulinity“, kterou prý je třeba potlačit, odsoudit a pohřbít? My na východě si pochopitelně více všímáme situací, kdy nás tito lidé nenávidí – tedy něčeho vnějšího, cizího a nepřátelského. A nevšimneme si toho, že oni daleko více nenávidí sami sebe a ničí se jako společnost a civilizace. Musíme to vnímat, už jen proto, abychom se uchránili před cizí nákazou (máme dost svých vlastních). Ale také proto, že když celé národy požírají samy sebe, pak je pro ně velmi snadné najít východisko v nenávisti k čemusi vnějšímu, „barbarskému“.
V této souvislosti jsou zajímavé myšlenky samotného Diaze. Myslíte si, že destrukce mužství a mužů je výsledkem dobře organizovaného feministického běsnění, tedy že to byly šílené ženy, kdo zaútočil na muže? Vůbec ne, říká Španěl. Na vině jsou sociologové, kteří se dlouho bavili tím, že vytvářeli umělé (tj. biologii a přírodě neodpovídající) konstrukty, vymýšleli „dominantní“ a „homosexuální“ maskulinitu. Do první kategorie patří Arnold Schwarzenegger a Donald Trump (oba Republikáni). Prý se ukázalo, že nejsou schopni dominovat ve veřejném životě (to jako fakt?), a tak si to kompenzují v rodině a mezi přáteli. Zato v případě homosexuální – tedy té správné – maskulinity je vše pochopitelné i beze slov.
Musíme však zjistit, odkud se tato dominantní maskulinita vůbec bere. Demokraté z toho viní submisivní ženy, které prý myslí jen na to, jak mužům udělat dobře. Jo, jo, za vším hledej ženu.
Pár slov na okraj
Diaz uhodil koncepční hřebíček na hlavičku: současný zběsilý feminismus ve skutečnosti ženy ničí. Chytí je do pasti dvojí lži: o jejich vlastní biologické přirozenosti a o povinném pohrdání mužným chováním. A v důsledku toho feministky požadují, aby si ženy osvojily právě ty vlastnosti, jimiž u mužů opovrhují – schopnost dominovat a vážit si své svobody. Jinými slovy: Feministky oceňují u žen právě ty vlastnosti, jimiž u mužů pohrdají. Nakonec je to špatně pro všechny.
Žijeme ve válečné době. Lepší by bylo bez ní, ale když už přišla, v lidech to probouzí to nejdůležitější – lidskost. Zkuste vysvětlit donbaským ženám, že muž má být submisivní, pochybující o sobě, měkký a přemítající o tom, jakého je vlastně pohlaví. Přitom občanskou válku na Ukrajině rozpoutali ti, kdo do země zavlekli ony krásné západní hodnoty, včetně průvodů homosexuálů (Gay Pride) v centru Kyjeva. A je na ostatních lidech, skutečných mužích a ženách, aby to ukončili.
Americe takovou zkoušku upřímně nepřejeme, ale pokud tam rovněž vypukne občanská válka, bude zajímavé sledovat, jak se jejich spor o mužnost vyvine.
Jestli s přírodou, nebo proti ní.
Zdroj.
