Několik posledních let se chovala Česká národní banka relativně rozumně, střízlivě a konzervativně. Náhle jako by se zbláznila. Bankovní rada rozhodla, že se jí nelíbí, jak je naše koruna pevná a chce ji „trochu“ znehodnotit. Z peněz daňových poplatníků bude investovat zřejmě obrovité astronomické částky, abychom utráceli více korun za eura či dolary a za výrobky, které k nám dovážíme. Od ropy, přes spotřební zboží až k potravinám. To vše ve víře, že české firmy budou mít lepší pozice při vývozu.
Připadá vám to jako pomatený nápad? On to také pomatený nápad je. Jednak vůbec není jasné, zda desítky miliard – kolik to skutečně bude, se asi nedozvíme – nevyhodí oknem, aniž by dosáhla cíle, který si „intervencemi“ stanovila. Nepůjde totiž – a to je podstatné – o jednorázovou záležitost, ale nakupovat měnu bude banka opakovaně. Bylo by dobré, kdybychom alespoň mohli vědět, kolik jsou naši náhle zešílevší centrální bankéři připraveni „utratit“. I když, kdoví? Možná by se nám z toho hrůzou zatočila hlava. Faktem je, že se z toho nikomu nemusejí zpovídat.
Potřebujeme zdražovat?
Faktickým důsledkem "intervencí" bude další zdražování na domácím trhu. Nejde o důsledek nechtěný, pobočný. Právě po něm ČNB totiž touží. Říká tomu vznešeně „inflační cíl“. Kdo jí takový úkol zadal? Nikdo. Ona sama. Prostě ceny u nás podle bankéřů dostatečně nerostou, koruna se přirozeným způsobem „málo znehodnocuje“, tak jí pomůžeme. A stalo se.
Na oznámení intervencí koruna okamžitě reagovala pádem a guvernér Miroslav Singer k tomu spokojeně poznamenal, že banka je schopna intervenovat na devizovém trhu s cílem oslabit kurz koruny neomezeně.
Konkrétně řečeno došlo k tomu, že koruna oslabila na 26,63 korun za euro, přičemž ještě dopoledne se pohybovala kolem 25,80 korun za euro. Naše měna je tak na nejslabší úrovni od června 2009. "Pokud koruna zůstane takto slabá, můžeme velmi brzy čekat zdražování pohonných hmot, dovážených výrobků i služeb (včetně dovolených), jejichž ceny se odvozují od zahraničních cen," upozornil analytik ČSOB Petr Dufek. To řekne ten pán lidem jakoby nic. Vlastně se zvrhlou radostí.
Podle dalších analytiků nejdříve zdraží pohonné hmoty, a to zhruba o 50 haléřů na litr, poté se zvýší ceny dovážených produktů, ale také třeba již zmíněných zahraničních dovolených. Na předvánočním trhu zdraží elektronika a další zboží o tři až čtyři procenta.
"Druhé přijdou na řadu potraviny, kde ale nebude situace tak jednoznačná. Některé položky zdraží viditelně, u jiných nebudou změny patrné vzhledem k sezonní kolísavosti cen," uvedl hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Sociální inženýři z ČNB
Je to další z řady špatných zpráv, kterými jsme v poslední době bombardováni. Jako by nestačily volební výsledky, způsobené uměle stvořeným pádem vlády v režii prokurátorsko-policejní mafie. Jako by povolební hrátky v socialistické straně, které „dopřestaví“ politickou scénu podle not elit EU, potřebovaly doplnit ještě o další rozměr sociálního inženýrství, jemuž budeme nyní vystaveni. Anebo je to naopak logické?
Absurdní je, že současné obsazení Bankovní rady ČNB je dílem prezidenta Václava Klause. Absurdní však jen zdánlivě. Václav Klaus už totiž na Hradě jak známo pár měsíců nedlí. Příští jmenování členů bankovní rady má v rukou již jiný prezident. Tomu by se jistě sociálně-inženýrské zásahy do volného trhu líbily. Není právě zde možné hledat důvod, proč se většina členů Bankovní rady „náhle zbláznila“?
Ať je to jakkoli, je to špatné či přímo tragické rozhodnutí. Ostatně vyjádřil se k němu i náš exprezident v komentáři ze zámečku na Hanspaulce, kdy sídlí Institut Václava Klause. Jeho komentář přinášíme v plném znění:
Omyl devizových intervencí České národní banky
ČNB se rozhodla – po jedenácti letech – zahájit devizové intervence s cílem snížení měnového kursu koruny, neboli s cílem znehodnocení jejího kursu. Je to rozhodnutí chybné a je to rozhodnutí riskantní, a to z řady důvodů:
1. současná ekonomická (a měnová) situace – v období již pět let trvající ekonomické stagnace České republiky – je nejasná a proto by bylo lepší, aby stát, resp. jeho centrální banka, tuto nejistotu svou aktivistickou politikou nezvyšoval;
2. i když je situace nejasná a příčiny naší ekonomické stagnace velmi různorodé (od systémových k hospodářsko-politickým, od ekonomických k mimoekonomickým), jedna věc jistá je jistá – příčinou absence ekonomického růstu není nedostatečná nabídka peněz, resp. chybné chování naší centrální banky;
3. devizová intervence má obecně (i v našem konkrétním případě) velmi sporné efekty, ale velmi nesporné náklady – zdražení dovozu, a tlak na domácí cenovou hladinu. Jednoznačný efekt bude mít oslabování kursu koruny na zvyšování cen dováženého zboží, především paliv, potravin a spotřebního zboží, což může vést k dalšímu útlumu již tak slabé domácí poptávky. Slabší měna by sice měla pomáhat exportu, ale vezmeme-li v úvahu vysokou dovozní náročnost našeho exportu a vysoký podíl subdodávek pro výrobce finální produkce v zahraničí, potom jen těžko můžeme očekávat nějaký silný dlouhodobý pozitivní efekt této politiky na růst našeho vývozu;
4. ČNB stále zůstává obětí módní (i když už zase ne tak moc), ale zcela mylné doktríny cílování inflace. Díky tomu důvěřuje své tzv. prognóze cen a je-li realita jiná než její prognóza (v našem případě nastává tzv. podstřelování inflačního cíle), pak je chyba v realitě. Jak symbolické! Pokud se nedosáhne kýžených 2 % inflace, je třeba ji zvýšit! To je samozřejmě nesmysl, každá inflace je špatná, i inflace dvouprocentní! Dvouprocentní inflace, trvá-li 10 let, znamená znehodnocení měny o 22 %, trvá-li 20 let, znehodnocení činí 49 %, čili o polovinu;
5. odvolávat se na to, že měnová politika musí plnit inflační cíl, je nesmyslné. Tento cíl si dali naši bankéři sami, to není žádná shůry posvěcená hodnota;
6. potřebujeme systémovou změnu v ekonomice, rozumnou rozpočtovou politiku a návrat k normální parlamentní politice. Nepotřebuje devizovou intervenci. Argumenty, že dlouhodobé podstřelování inflačního cíle „oslabuje reputaci ČNB“ jsou úsměvné. Možná na seminářích centrálních bankéřů, jinak ne;
7. u nás chybí poptávka – po investicích, po spotřebním zboží, po exportu. Tu znehodnocení kursu nezvýší;
8. nestrašme se deflací, nic z toho naší ekonomice nehrozí, hrozí jí jedině pokračování už 5 let chybějícího ekonomického růstu. Obáváme se, že hlavním motivem dnešního rozhodnutí ČNB je předvést svou akceschopnost po té, co se snížením úrokových sazeb na nulu přestala být její úroková politika účinná. To je však motiv slabý.
Václav Klaus, Jiří Weigl, Institut Václava Klause, 7. listopadu 2013.
