Ty, kdo se těší na pokračování seriálu „Puč v ČSSD“ musím zklamat: prozradím vám, jak a kdy skončí. Tuto neděli se sejde Ústřední výkonný výbor strany, který se jednomyslně postaví za soudruha předsedu Bohuslava Sobotku. Několik pučistů bude exemplárně popraveno (pravděpodobně jen mediálně), ze strany vyobcováno a ti zbylí provedou veřejnou sebekritiku s hlavami posypanými hustou vrstvou popela. Někteří to zvládnou před televizními kamerami podle vzoru „rovného“ místopředsedy Chovance, který již teď vypadá, jako kdyby spolkl přinejmenším paragraf nebo živého úhoře.
Vladař a bílý králík
Je to vlastně výjimečně absurdní záležitost: média spolkla bílého králíka v podobě „puče“ a především takzvané „lánské lži“, a ve svatém nadšení zcela zapomněla na skutečnou podstatu věci: a sice, že jsme sice měli předčasné volby, které měly cosi změnit, ale vládu z nich vzešlou pořád nemáme a asi jen tak mít nebudeme, protože ČSSD má lepší věci na práci (řež ve vlastních řadách) a Andrej Babiš se tomu směje z Riviéry, kde místo toho, aby převzal za svůj (ne)čekaně dobrý výsledek odpovědnost, za sebe posílá do médií a na vyjednávání najaté experty a občas se blýskne na Facebooku statusem, že tu Kalousek s kmotry stejně všechno rozkradl. Vladař jako víno.
Sobotka alespoň nominálně reprezentuje ve straně neomarxistickou Novou levici, která má vždy a za každých okolností v médiích zelenou: ideově s ní souzní naprostá většina novinářů, a to včetně těch, kteří by to nikdy nepřiznali ani sami sobě, natož svému okolí. Jenže podvědomí dělá divy.
Je vůbec s podivem, s jakou zběsilostí a dravostí média naskočila na Haška a jeho „Lánygate“. Politici lžou novinářům dnes a denně. Novináři to vědí. O tom, s kým, proč a kde se tajně scházeli, lžou PŘEDEVŠÍM. S pravděpodobností velmi se blížící jistotě lhal v médiích ministr zdravotnictví Martin Holcát, když v rozhovoru bájil historky o psu, který shrnul prezidentský koberec. Novinkou patrně nejsou ani konspirační schůzky s prezidentem, kde se probírá „zaříznutí“ lídra vládní strany. Takoví Václav Havel s Josefem Luxem by mohli ze záhrobí vyprávět. Tak proč teď taková hysterie?
Ideje? Nálepky...
Odpověď se sama nabízí, ačkoliv ji čtenáři tohoto serveru již zřejmě znají. Média (pro stádní část voličstva, která nechce příliš přemýšlet) ráda nabízejí jednoduché příběhy, postavené na dichotomii dobro versus zlo. V jejich podání momentálně Sobotka symbolizuje „dobro“, kdežto Hašek „zlo“, a ještě k tomu Zemana, tím pádem vlastně taky trochu Klause... no nekupte to.
Jde také o to, že Sobotka alespoň nominálně reprezentuje ve straně neomarxistickou Novou levici, která má vždy a za každých okolností v médiích zelenou: ideově s ní souzní naprostá většina novinářů, a to včetně těch, kteří by to nikdy nepřiznali ani sami sobě, natož svému okolí. Jenže podvědomí dělá divy.
Sobotka zřejmě není neomarxistou z přesvědčení: tuto „nálepku“ mu vtloukli do hlavy jeho poradci Radek Pokorný, Martin Hoferek a Lukáš Jelínek, aby se od svého konkurenta Michala Haška alespoň trochu odlišil. Právě díky těmto lidem (k nelibosti ostatních sociálních demokratů) se Sobotka chodil bratříčkovat s extremisty z hnutí ProAlt, či jezdil na Šumavu žehnat poblouzněným mladým levičákům, co se na protest proti konečnému řešení kůrovcové otázky přivazovali řetězy ke stromům.
Hašek naproti tomu reprezentuje v ČSSD tradiční levici, která (jak zde už nastínil v jiném textu Petr Hampl) má jediný cíl: sebrat vaše peníze a co nejnevýhodněji pro vás je přerozdělit. Kdežto Nová levice vám chce navíc přikázat, jak máte žít. Ani Hašek přitom zřejmě není levičák, koneckonců sám kdesi přiznal, že před vstupem do strany žádné levicové ideály neměl. Jemu, podobně jako Sobotkovi, jde pouze o moc.
Čtěte zde: Když se kačer Donald stane idolem, za nějž v ulicích demonstruje „pražská kavárna“ a Evropská unie, je třeba vzdechnout: Pozdě, sobotkomilové!
Univerzální revolucionáři
Není tedy nakonec divu, že na Sobotkovu podporu na Hradčanském náměstí nedemonstroval asi žádný člen či volič ČSSD, a že organizaci demonstrace měl na starosti elitní havlistický aktivista Matěj Hollan, údajně na klíč pro Jiřího Dienstbiera (předního stoupence extremistických novolevicových kruhů v ČSSD).
Stejní lidé demonstrovali loni proti odvolání Jiřího Pospíšila (ODS), tentokrát v režii zeleného neomarxisty Ondřeje Lišky, a naprosto totožné figury manifestovaly po volbách 2010 před pražským magistrátem svůj protest proti uzavření koalice ODS s ČSSD. Ani tam se ani jeden volič zmíněných stran nevyskytoval. Pravděpodobně už tušíte, kam tím mířím.
Kruh se uzavírá, dokonáno jest.
