Chvíli jsem váhal, zda se mám k dnešnímu hnusnému udavačskému škváru na mou adresu v Bakalových novinách (tzv. hospodářských) vůbec vyjadřovat. Znáte to úsloví, že z… lejna bič neupleteš. A když upleteš, tak nezapráskáš. A když zapráskáš, tak se sám… no řekněme zasviníš. Řada lidí mi proto radila, abych vůbec nereagoval – protože ostatně věcně není na co. Jde jen o žumpu nepodložených pomluv, sbírání polopravd a jejich sesmolení do podoby „bacha na něj, je to Putinův agent,“ což je obvyklá nálepka, která mě už dlouho nevzrušuje.
Zcela charakteristické pro to bláto (tolik připomínající zničující svazácké články z padesátých let, jež znamenaly, že dotyčný je Muž Určený K Likvidaci, zkráceně MUKL), byl můj kontakt s autory hanopisu. V novinách to vypadá takto: „Sám Hájek své podnikání odmítá komentovat: „Co je vám do toho? To je soukromý projekt,“ řekl Hájek a zavěsil. Jenže tak to nebylo. Mohu svědecky doložit, že „rozhovor“ proběhl jinak.
Když mi soudružka z StB (pobočka HN) zavolala, nechal jsem ji mluvit. Když skončila, a chtěla vědět, jestli se k tomu mohu vyjádřit, řekl jsem: „Co je vám do toho? Tohle je soukromý projekt.“ Avšak nezavěsil jsem, ale pokračoval – jenže to už tam být nesmí: „Tady nejde o veřejné peníze, nikdy jsem nedostal od státu ani pětník. Měla byste se spíše zajímat, proč váš zaměstnavatel, pan Bakala, utápí ročně ve svých novinách a časopisech stamiliónové ztráty. Ty peníze, ze kterých i vy žijete, mají totiž původ ve skandální privatizaci OKD a ukradených hornických bytech.“ A teprve pak jsem zavěsil.
A tak je to v tom – veskrze dutém (při spojení s miliardářem Bakalou asi lépe použít termín „vytunelovaném“) – lynčovacím blátě se vším. Když jsem si jej dnes přečetl, maně mi vytanula na mysli slova písně Jaroslav Hutky, z dob, když ještě byl HUTKOU (a jela po něm StB): „Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá…“
Spouštěč a rozbuška
Co tím sledují, je jasné. Otázka, která míří k podstatě, však zní: Proč právě teď? I na ni je však jednoduchá odpověď: Znovu oživený Protiproud jim opravdu vadí víc, než se odváží přiznat.
Deset let se snaží tuhle svobodnou názorovou a informační platformu zlikvidovat. Skandalizují každého, kdo se k ní jen přiblíží (a není už mezitím rovněž MUKLem). Zakazují agenturám, aby v něm inzerovaly (jediný zdroj pro svobodná média), pronásledují spolupracovníky, takže občas musíme i některé příspěvky vymazat, protože by jinak ztratili zaměstnání. Jenže – ono TO pořád žije, především díky čtenářským příspěvkům a darům.
Při covidovém a vakcinačním teroru sice naši Schwabové také skřípali zuby, ale jít dál se neodvážili (Ano, „za Babiše bylo líp“). Pak vypukla ukrajinská krize – a to byl spouštěč k již otevřenému zardoušení posledních zbytků svobody slova: Jak (veřejně) doznala vojenská tajná služba (a neochotně i Fialova vláda), daly příkaz firmě NIC.cz, aby nám (vedle několika dalších) web vypnula.
U téhle skandální totalitní operace to však neskončilo. Když se Petr Fiala v televizi Prima snažil tento protiprávní a protiústavní krok aktuálních „majitelů státu“ obhájit („právně je to na hraně, ale je to statečné,“ řekl tento blouznivec našich politických hor), veřejně prohlásil, že jsme placeni z Ruska.
Jenže na odporné pomluvy tohoto typu – zvláště vysloví-li je premiér – už pamatuje trestí zákoník (sazbou do tří let vězení). A tak jsme na něj podali trestní oznámení. A to byla rozbuška, se kterou už jeho „tajní“ museli něco udělat.
Čtěte ZDE: Policejní režim se s tím už nemaže: Skvěle, Pavlíku Morozove! Výchova dětí k udavavačství. Statečná učitelka může být ráda: Zatím nás nepopravují. Jak přejmenovat další ulice? Do jámy pekelné s vlaječkami ve žluté a modré
Jedeme dál!
Jak jsem zde již informoval, policie trestní oznámení odložila s filozofickým výkladem, který ovšem nevysvětlil podstatné: Zda k trestnému činu pomluvy došlo, nebo ne. Pokud ano, měla zahájit trestní stíhání a požádat sněmovnu o Fialovo vydání. Pokud ne, měla zdůvodnit, že jsme placeni z Ruska. Místo toho nám dala několikastránkový výklad mezinárodní situace. Proti odložení jsme podali odvolání (zatím nebylo vyřízeno), ale velké naděje si neděláme. V policejním státě se velí, nikoli nezávisle prověřuje. A tady zjevně přišel jednoznačný rozkaz.
A že žalujeme prostředníka, soukromou firmu, která nás na jejich příkaz vypnula? To bude spíše záležitost na roky. A i když (alespoň podle vyjádření kapacit jako je profesor Aleš Gerloch) spor nemůžeme prohrát (vychází – asi mylně – z předpokladu, že jsme pořád právní stát), to podstatné se tím neřeší: Útok státu, jeho institucí a orgánů, na ústavou zaručenou svobodu slova a soukromé podnikání. Je snazší zaútočit „ad personam“ na osobu, která jim již dlouho leží v žaludku – jen na ni pořád nikudy nemohou: Nepřijímá státní peníze, nikam nekandiduje, nelze ji proto korumpovat.
Prostě jsme si dovolili moc – a tak to spustili. Rázem je mi jasnější, proč většina z vypnutých webů (pro mě zpočátku poněkud nepochopitelně) trestní oznámení ani žalobu nepodala. My jsme tak ovšem učinili. A tak se rozhodli přistoupit k „likvidačnímu mediálnímu lynči“, který nás (především mě), jak doufají, konečně zastraší. Ale to se šeredně mýlí. Web jsme přemístili – za značných nákladů, a především díky fantastické finanční podpoře našich „nepodvolených“ čtenářů a příznivců – úspěšně vzdoruje nekončícím hackerským útokům, a protože také podpora a dary na provoz pokračují, existujeme zatím i bez inzerce (pracujeme na tom, aby byla).
Připravujeme naopak ještě lepší ochranu a mnohá vylepšení – prozradím, že se chystáme vrhnout i na produkci vlastních videí, streamů a podcastů. Ale nejen to. Pokud nás naši nepodvolení spolubojovníci nepřestanou podporovat, míříme k rozvoji daleko širšímu. Prostě, jak pravil před lety při „Sarajevském atentátu“ jistý statečný VK, když čelil podobnému sprostému likvidačnímu pokusu: „Nic nekončí. Jedeme dál!“
Duté jádro
Za „nosič“ domnělého jaderného bombardování soukromého subjektu Protiproud Petra Hájka si tajné služby a vláda zvolily obvyklou „guerillu“: Mediální impérium Zdeňka Bakaly. Respekt a Hospodářské noviny jsou nejčastějším příjemcem „úniků“ z tajných služeb, které tak zezadu řídí českou politickou scénu (a její minimálně „polomáčené“ představitele – čest výjimkám!). Rychle to pak „zmnoží“ další média režimního kartelu v čele s Českou televizí. Proto bych na vlastní obsah „zeleného hnusu“ z jejich dílny asi opravdu neměl reagovat. Přesto mám potřebu alespoň několika slovy reagovat na „duté jádro“ toho Bakalova bláta:
Česká citadela se úspěšně rozvíjela. Vydávala národně orientovaný časopis MY (stále věřím, že se k němu brzy vrátíme), ke čtenářům pustila desítky knižních titulů, jež by jinak v naší „svobodné a demokratické společnosti neměly šanci na zveřejnění. Úspěšné knihy – rovněž skandalizovaných – Olina Jurmana (bohužel již po smrti) či Aleše Přichystala na místě čelném. Ptát se na pozadí „Převratu 89“ či na to, jak vytvořit obranu proti nebezpečím, která nám stát chystá – to mohli jen prostřednictvím České citadely.
Patří mezi ně koneckonců i moje knížka o covidismu „Úder, aneb 10 týdnů, které otřásly světem“ (jen na okraj poznamenávám, že ačkoli šlo o jeden z nejprodávanějších titulů tohoto žánru, nevzal jsem si za ni ani korunu honoráře – vše jsem nechal podniku pro další autory a knihy). Jenže právě když jsme se nejvíce „rozmachovali“, přišel zdrcující lockdown. Zavřená knihkupectví, zastavené hospodářství. A když jsme se začínali vzpamatovávat, přišlo to znovu. Že jsme neobdrželi ani korunu pomoci od státu, který nás do toho dostal? No to je přece samozřejmé. Tak nám teď chce zakroutit krkem jinak.
Čtěte ZDE: Balancování nad propastí: Ještě nikdy po převratu jsme nebyli tak blízko krachu. Opravdu musí přijít hlad, zima a zkáza, abychom se konečně probudili? Co s 1 300 000 krků, které jsme dovezli? Rozum do hrsti: Nemusí to tak skončit!
MUKLů přibývá
Vzpamatovali jsme se, stabilizovali jsme zatím alespoň Protiproud – k jejich nemalé hrůze. Jak právě s lítostí konstatoval premiér Fiala v rozhovoru pro Reflex – teď na nás zatím dosáhnout neumějí (my na něj zatím také ne, ale to má k dispozici celý represívní a justiční státní aparát, my jen „svoje okovy“). Vycházejí už i první další knížky. Mimochodem vyjde opět i zcela vyprodaný Jurmanův Převrat 1 a 2, připravujeme i Olinovu poslední předsmrtnou práci Stopy hrdinů a další „zakázané“ tituly.
Jsem teď sice MUKL, ale budu pokračovat v práci, dokud mě nezavřou nebo jinak nezlikvidují. Ostatně nejsem v tom sám. Skvělá statečná doktorka Soňa Peková, kterou už dokonce obvinili, či někteří poslanci a zastupitelé za SPD patří ovšem rovněž jen k vrcholku ledovce. Pod hladinou se skrývají další nesčetné osudy nepodvolených, které už (na rozdíl od Fialy) stíhá policie či bývalý komunistický vojenský prokurátor Igor Stříž, jehož si současná Pětikoalice nemůže v pozici nejvyššího prokurátora vynachválit.
Budeme o nich psát, chceme, aby se o nich vědělo, aby nebylo tak lehké je likvidovat. Bez ohledu na to, že Fialoví teroristé mají moc a ženou nás do bruselské zkázy, chudoby a otroctví (a možná i do šílené války). Ale navenek si potřebují stále hrát na kulisy demokracie – aby sami nevyrobili milióny nepodvolených. Pěkný oříšek! Kvadratura kruhu.
Začátek konce – ale pro koho?
Skandalizují investora (musel to s námi také po prvním lockdownu vzdát), což mě mrzí nejvíce, protože se k nám choval vždy skvěle. A jsem přesvědčen, že se mu (jak ostatně estébákům od Bakaly jeho zástupce sám řekl) jeho investice – nezištně podaná pomocná ruka – nakonec vyplatí. Vytvořili jsme i díky jejich pomoci za posledních nelehkých pět roků pevný základ, který jeden nactiutrhačný pamflet Bakalových poskoků jen tak nezničí – ač mnohým mnohé zkomplikuje. Ale všeho do času.
Konečně je jasné, co Fiala (a spol.) mínili tím, že „jsme ve válce“. Opravdu v ní jsme. Je to válka občanská. My chceme udržet, rozvíjet a posílit náš tisíciletý stát a jeho historické národy. ONI je chtějí zlikvidovat (dnes se o tom Fiala radil – kde jinde než v Berlíně, což je vzhledem k datu opět velmi symbolické):
Na výročí Vítězného února – 25. 2. – nám vypnuli web.
Na výročí zahájení Pražského povstání – 5. 5. – proti nám spustili palbu „špinavými jadernými bombami“ – a strůjce Fiala se zatím objímá s Němci v Berlíně.
Slavit Den vítězství nebudeme sice 9. května (kdy byla Praha osvobozena Rudou armádou a německá válka v Evropě skončila), neboť soudružka ministryně obrany vydala dezinformační rozkaz, že jej již 70 let slavíme května osmého (to až od Převratu 89). Ale na lži a mystifikace jsme od NICH zvyklí. Jsou slepí, hluší a zlí. Neberou na vědomí varování někdejšího disidenta HUTKY, že „nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá.“ Jednou jim to dojde.
Protože nic nekončí.
Jedeme dál!
