Chtěl jsem původně napsat kratičkou glosu, že Ivo Ištvan by se po té blamáži měl jít zastřelit. Začaly se mi však na ni nabalovat další souvislosti. Zatímco skuteční zločinci kdesi v klidu přepočítávají své miliardy, chrabří státní zástupci a policisté placení z našich daní rozjeli monstrózní akci proti (ex)politikům, jejímž výsledkem je obrovské NIC, leč vedlejším produktem změna mocenských poměrů v zemi. Možná je to ale ještě horší, neboť je docela dobře možné, že onen vedlejší produkt byl ve skutečnosti hlavním cílem. Obvykle se tomu pak říká puč.
Země sebemrskačů
Jsme normální země. Trochu se tu podvádí, trochu se tu krade, trochu se tu korumpuje. Nijak extra se tím nelišíme od jiných zemí. V jednom je přesto podstatný rozdíl. Tolik masivního sebemrskačství se jinde hned tak nevidí. Užiteční idioti ve svém svatém sebemrskačském zápalu netuší, že jsou nástrojem jiných. Média, ať už ve vlastnictví domácích či zahraničních kormidelníků, a bojůvky občanských aktivistů, financované bůhví odkud, oč pochybnější, o to hlasitější, dennodenně masírují veřejnost, že jsme vlastně ti úplně nejhorší. Proč? Není třeba být milovníkem spikleneckých teorií, abyste si připustili možnost, že motivem také může být snaha přesvědčit zdejší lidi, že si vlastně nejsme schopni vládnout sami. Všichni politici tu jsou gauneři, pročež hurá pod křídla nějakého dalšího protektora.
Každopádně platí, že je to to nejlepší podhoubí pro vzývání vlády pevné ruky, jež nás povede tím jediným správným směrem. Země je pohnojená poptávkou po spektakulárních policejně-prokurátorských manévrech. A tak opět nadešel čas Ištvanů a jejich soudruhů ve zbrani, čas odhalování spikleneckých center. Ani Mňačko by to takhle nevymyslel. Za touto clonou pak skuteční hybatelé naplňují své politické a ekonomické zájmy.
Palčivé otázky
Každému, kdo má v hlavě mozek, přitom muselo být od začátku jasné, že na Ištvanově monstrakci něco smrdí. Proč mají být najednou kriminalizovány skutky, na kterých politika, co je svět světem, stojí? Jak může být do vazební šatlavy vsazen za trafikantství někdo, konkrétně Petr Tluchoř, kdo žádnou trafiku nedostal? Co mají Ivan Fuksa a spol. společného s bývalým státním zástupcem Grygárkem, že právě kvůli němu je jejich vyšetřování v rozporu se zákonem přeneseno do Ostravy? Odkud se vzalo a kam se podělo těch 150 miliónů a kilogramy zlata? Proč je do toho vyšetřovatelé zatáhli? Vody kterých moří právě brázdí jachty těch, o které údajně šlo nejvíc? Proč jde jednu bezúhonnou ženskou zatýkat komando se samopaly a beranidlem? Proč ji pak vodí spoutanou jako vraha? Proč má najednou 400 policajtů manévry a zemi za asistence televizních kamer křižují policejní auta s majáčky? A copak že to našli? A propos, a kolik to stálo? Žijeme snad v totalitních dobách, že je možné někoho napřed zavřít, a pak teprve čekat, že se na něho třeba něco najde? Proč média na čele s Českou televizí do nekonečna omílají idiotskou lež, že tři exposlanci vyměnili poslanecké mandáty za lukrativní posty, když je to evidentní nesmysl? Co je na tom LUKRATIVNÍHO opustit všechny poslanecké výhody a za třetinu peněz nastoupit do orgánu nějaké státní firmy? Není vyšetřovatel, který „odhalí“, že exposlanci ODS měli tajné schůzky v jednom brněnském hotelu, prostomyslný kašpar, když skutečností je, že se tam právě konal kongres jejich strany?
Podobných palčivých otázek lze vznést desítky a desítky. Závěrem tedy ještě jednu: Jak dlouho ještě budou orgány činné v trestním řízení za peníze nás daňových poplatníků namísto stíhání opravdových zločinců hrát nechutné politické hry?
Prokurátorská ostuda
Události, komentáře (ČT 24, 31. 10. 2013) nabídly poprvé od začátku kauzy (ne)přímou konfrontaci Ivo Ištvana s jedním z nezákonně vězněných exposlanců. Byl to tristní pohled na muže, jenž má reprezentovat státní spravedlnost. Chladný umanutec bez kouska cti v těle. Žádnou odpovědnost za zničené životy, jež má na svědomí, necítí. Prosím za prominutí, ale fackovat tyhle týpky je málo.
Pak mluvil Marek Šnajdr, přísně logický, ale zjevně rozrušený. Není se ani co divit. Bylo to poprvé, kdy někdo z nezákonně vláčených exposlanců se mohl k věci trochu šířeji vyjádřit. Považuji Martina Veselovského za nejlepšího ze zdejších moderátorů, ale přesto mi za něj bylo tentokrát stydno. Nenechat Šnajdra při jeho pohnuté výpovědi dokončit věty a myšlenky, které na rozdíl od těch Ištvanových měly hlavu a patu, bylo krajně necitlivé. Přesto toho Marek Šnajdr stihl říct dost. Dost na to, aby si Ištvan a spol. vpálili kulku do hlavy.
Potlesk policejně-prokurátorské zvůli
Jejich řádění bylo možné předejít. Jenomže to by celá společnost nesměla naskakovat na falešnou mantru „boje“ proti korupci, jež je vším jiným než potíráním tohoto nešvaru. To by ministrem spravedlnosti nesměl být pokrytecký narcis Jiří Pospíšil se svojí tragickou personální politikou. To by v křeslech vysokých státních zástupců musel sedět úplně jiný typ lidí, než je slizký Ištvan, bezmezně ctižádostivá Bradáčová či bezbarvý Zeman bez chuti a zápachu. To by v talárech soudců, kteří rozhodují o vazbě, nesměli dřepět nezodpovědní ignoranti, jako byl ten ostravský.
To bychom tu v koalici i opozici museli mít politiky, kteří nestáhnou zbaběle ocas a naopak proti bezpráví statečně pozvednou hlas, a ne vyčuránky, kteří nastalé situace zneužijí, přičemž ještě drze vykládají, že ty JEJICH politické obchody jsou něco úplně jiného. To by předsedou vlády nesměl být slaboch, nevěrný manželce, programu své strany i konzervativním hodnotám, jež měl reprezentovat. To by prezidentem nesměl být cynik, který nastalé situace okamžitě využije ke svým mocenským hrám.
To bychom tu museli mít opravdu nezávislé novináře a ne stádovitou smečku hlavního proudu bez vlastního názoru. A v neposlední řadě bychom tu nesměli mít zblblé, neb zmasírované občanstvo, jež je přímo natěšené na exemplární kamenování kohokoli z „těch nahoře“, pročež policejní a prokurátorské zvůli ještě nadšeně tleská.
Petr Štěpánek, 2. 11. 2013, www.petrstepanek.cz
