Dnes aby měl normální člověk už strach otevřít konzervu s olejovkami, aby na něj odtud nevystříkla ukrajinská krize: Nejsprostší možné výroky na adresu ruského prezidenta, bědování nad osudem Ukrajinců oddaných popřevratovému režimu, kalendářové obrázky naší srdnaté "solidarity" s prchajícími ekonomickými utečenci z této v posledních osmi letech Washingtonem drancované země, zničení našeho státu a chudoba jeho národů, kterou na nás naši bruselští kolaboranti právě horkou jehlou šijí.
Rozbité domy v Srbsku po bombardování letadel NATO
To všechno však začalo úplně jindy: Destrukcí Balkánu, především Srbska, jehož duchovní i historické vazby na Rusko ležely Západu v žaludku odjakživa. Právě zde - se všemi následnými katastrofálními znásilněními beztak již chatrných pilířů mezinárodního práva - začal pochod globalistů za planetárním vládnutím. Přes 11. září, Afghánistán, Irák, Lybii, Sýrii, Mali a řadu dalších krvavých válek končících úprkem z Afghánistánu - a konečně i ruskou stopkou globalismu na svém "měkkém podbřišku".
To datum je dnes téměř zapomenuto - protože západní propagandistické centrály si to pochopitelně přejí. Je to datum ostudné i pro nás. Neboť Miloš Zeman - a to jsme byli přifařeni bez referenda k NATO teprve několik dní - dal souhlas s naší účasti na tomto zločinu. Tím hůř, že Srbové byli fakticky jediní, kteří se nás historicky vždy zastali, když nás všichni oputili. A "krvavá Madla" Albrightová (za Clintona ministryně zahraničí USA), jejíž podpis na vraždění v Srbsku je nesmytelný, by se se svou židovskou rodinou nikdy nedostala před Němci z Evropy do USA, kdyby jim tehdy nepomohli právě Srbové. Šílené datum, které nesmíme dovolit, aby nám vymlátili z hlavy.
Profesor Rajko Doleček
Píše o něm zvěčnělý Rajko Doleček v textu, který bude vždy aktuální
To datum je 24. březen 1999, kdy se NATO, na základě výmyslů svých vůdců a jejich dezinformací o událostech na Kosovu, stalo svou činností vlastně zločineckou, barbarskou organizací. Jak jinak nazvat nevyprovokovanou skutečně krvavou agresi proti tehdejší „malé Jugoslávii“ (Srbsko + Černá Hora), která znamenala 78 dnů a nocí bombardování (denní průměr bombardování byl 10 hodin !), ničení a zabíjení hlavně v Srbsku, částečně i v jeho provincii Kosovu, bez doporučení, nebo povolení Radou bezpečnosti OSN, s následným vyhnáním hodně přes 200 000 Srbů, Romů, prosrbských Albánců a uloupením jejich majetků..
Tehdy letci z „hodné, šlechetné Evropské unie“, tedy z Dánska, Holandska, Itálie, Francie, z Británie, atd., z NATO a hlavně z USA, bez milosti ničili a vraždili a jako „kolaterální škodu“ zabili na 2 768 civilů, včetně dětí, a 1031 vojáků, zranili přes 11 000 lidí a napáchali v rámci orgie ničení a škod, i podle západních odhadů, za více než 50 miliard US dolarů. Třebas jen u Nového Sadu zničili TŘI veliké mosty přes Dunaj. Kolik jen elektráren, škol, továren civilních potřeb, zdravotnických zařízení (přes 80), chemických továren, velikých provozů ropného průmyslu a měst při tom bylo těžce poškozeno.
Hořící Bělehrad po úderech letadel NATO
Ostudný seznam "zachránců"
Tady je dobré připomenout, že Německo, včetně jeho bombardérů, v Srbsku již potřetí za poslední století ničilo a zabíjelo…Ty „kolaterální ztráty“ znamenaly opakovaně i mnoho zabitých Albánců, když se ti NATO „hrdinové-letci“ z bezpečné výšky 5 000 metrů špatně trefili a omylem 14. dubna 1999 napadli albánskou kolonu civilů. Na cestě mezi Dečani a Djakovicí tam zakázanými kazetovými bombami zmasakrovali na 75 albánských civilů. Den na to veliký dezinformátor, prezident USA Bill Clinton v projevu v San Francisku řekl „“My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy…“
Je smutné a nevysvětlitelné běžnou logikou, proč americké letectvo použilo při bombardování Srbska, včetně Kosova hrozný ochuzený uran, jehož následky se od té doby bohatě hlásí ve formě zvýšeného výskytu zhoubných nádorů, leukémií či malformací plodů.
Nelze nepřipomenout hlavní viníky toho vraždění a ničení, kromě již zmíněného prezidenta Clintona. Byla to paní Albrightová, ministryně zahraničí USA (kdosi ji později velmi případně nazval „Balkánská řeznice“). Byla to - bombardování velmi podporující a svého manžela do toho nutící - Hillary Clintonová (o 12 let později tvrdě prosazovala bombardování Libye a člověka jímá hrůza, že byla kandidátkou i na prezidenta USA). Tehdejší britský premiér Tony Blair, kterého mají teď Britové plné zuby, tajemník NATO Javier Solana, ministr zahraničí Británie Robin Cook., trapný Joschka Fischer, ministr zahraničí Německa, Hans Dietrich Genscher,.. a záplava dalších…
Harold Pinter, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005) napsal O té době článek „O banditech a vrazích“ (Der Standard, 20.května 1999). Za rok původně mainstreamový autor William Pfaff vystřízlivěl a napsal naopak článek „Po lžích NATO o Kosovu je čas se očistit“ (International Herald Tribune , 11.května 2000).
Madeleine Albrightová
Čtyři hlavní zločiny
Bývalý americký hlavní prokurátor (attorney general) Ramsey Clark organizoval 10. června 2000 v New Yorku Válečný tribunál o zločinech USA/NATO proti Jugoslávii a Srbům. V obžalobě obvinil prezidenta USA Clintona, vládu USA, NATO a ostatní z mezinárodních zločinů a z porušení mezinárodních i domácích zákonů…
Výbor pro zastavení války proti Jugoslávii, ústy profesora právnické fakulty v Torontu Michaela Mandela, prohlásil 12.dubna 1999 o čtyřech zločinech organizace NATO:
1.) zločin proti lidskosti (zničující zbabělé letecké útoky).
2.) zločin proti mezinárodnímu právu a Chartě OSN,
3.) zločin proti historii (degradace pojmu genocida k ospravedlnění agrese. “Jako Žid toto vnímám obzvlášť intenzivně. Jak může vůbec někdo vážně přirovnávat Srby k nacistům?“),
4.) zločin proti pravdě („Já zde mluvím o vás, media, která zveřejňujete každou od samotného NATO připravenou povídačku jako pravdu, abyste vyrobila souhlas (k agresi)“.
Lži, které v té době mainstreamová media a vlády zveřejňovaly, se týkaly, kromě jiného, i počtu mrtvých Albánců, údajně povražděných Srby. Vláda USA měla i svého „putujícího velvyslance (ambassador at large) pro válečné zločiny“ při State Departmentu, pana Davida Scheffera, který za nejhorších bombardování Srbska v květnu 1999 uvedl, že nezvěstných a asi mrtvých (feared dead) je 100 000 až 225 000 Albánců. Ministr obrany USA W.Cohen v CBS 16.května 1999 odhadoval počty nezvěstných a asi mrtvých Albánců na 100 000.
Bill Clinton
Lháři se nečervenají
Ani prezident Clinton nebyl „troškař“. Na tiskové konferenci 25.června 1999 prohlásil, že na Kosovu leží desetitisíce mrtvých Albánců. Údaje od OSN původně mluvily o 44 000 mrtvých, pak počty zmenšily na 22 0000, pak na 11 000 i méně. Kdyby bylo těch mrtvých i jen 10, je to strašné, ale dělat takto z lidských tragedií (ať už Albánců, Srbů, Romů, Goranců) prolhanou propagandu, je skutečně hnusné.
Tak trochu tečku za těmito smyšlenými údaji, plnými nehorázných lží, udělal až článek americké novinářky M.Farleyové (Los Angeles Times, 11.listopadu 1999) „Na Kosovu bylo dosud vykopáno 2108 mrtvol“. Jaksi to nesouhlasí s těmi statisíci, jak bájili zaplacení propagandisté. Mezi těmito mrtvými byli ovšem nejen Albánci, ale i Srbové a Romové. Známý americký novinář Alex Cocburn napsal k tomu provokativní článek „Kde jsou doklady o genocidě Albánců?“ (Los Angeles Times, 29.října 1999). Zdalipak se ta banda lhářů alespoň trochu začervenala?
Jako perličku z výkonů těch lhářů nutno citovat i hrůzostrašnou zprávu západních medií z doby divokého bombardování Srbska (citovanou i mluvčími NATO), ve které údajný albánský očitý svědek uvedl, že Srbové pobili 700 (!) Albánců, a jejich mrtvoly pak naházeli do velkodolu Trepča…
Když válka na Kosovu skončila a jednotky NATO okupovaly Kosovo (a teroristická organizace UÇK začala vraždit Srby, Romy a prosrbské Albánce), mluvčí vyšetřující komise Tribunálu v Haagu (ICTY) Kelly Moorová prohlásila (12.října 1999), že v šachtách dolu Trepča žádné mrtvoly a ani jejich zbytky nenašli !!! Takže se koncem roku (31.prosince 1999) objevil ve Wall Street Journal pozoruhodný článek D.Pearla a D.Blocka „Válka v Kosovu byla krutá, rozhořčená a divoká; Genocida to ale nebyla“, s podtitulkem „Povídačky o masových ukrutnostech vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy – Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu.“ Bandám lhářů a propagandistů to už ale bylo jedno, jejich lži splnily účel.
"Humanitární" bombardování Bělehradu
Velvyslanci lži
Lhářům z medií a bohužel i z řady vlád Západu uštědřili nepříjemné překvapení i španělští lékaři, soudci a forenzní znalci, kteří měli zajistit pitvy údajně masově povražděných Albánců v okolí města Istok na severu Kosova. Člen toho týmu Pablo Ordaz napsal v časopise El Pais (23.září 1999) „Zločiny války – Ano, Genocida – Ne. Říkali nám, že odjíždíme do nejhorší zóny Kosova, že se máme připravit na provedení více než 2 000 pitev do konce listopadu…Našli jsme pouze 187 těl k pitvě. A tak jsme už doma (konec září).
K tomu dodává Juan Lopez Palafox: „187 nalezených a vyšetřených těl bylo pohřbeno v individuálních hrobech, většinou obrácených (jako muslimové) na východ k Mekce…Těla byla bez známek mučení…“ K tomu dodal forenzní odborník Emilio Perez Pujol: „Nebyly to masové hroby…Srbové nejsou tak špatní, jak je líčili…“
Ministerstvo zahraničí „malé Jugoslávie“ (Srbsko+Černá Hora) vydalo několik knih s názvem „NATO zločiny v Jugoslávii“ (NATO Crimes in Yugoslavia). Mám dvě z nich, mají dohromady 1 000 stránek a doslova stovky fotografii zkázy a vražd, provedených jménem té „hodné“ Evropské Unie, NATO a USA, po psychické masáži světa jejich masivní propagandou lží o hrůzách na Kosovu, které údajně napáchala srbská armáda a policie.
Karel Schwarzenberg
Jistě, bylo napácháno mnoho zla, ale podstatné je, kdo to začal. Kdo začal zabíjet srbské a jihoslovanské policisty a úředníky. Bylo by dobré, kdyby se občané Česka mohli dovědět skutečnou pravdu o „rozbušce války na Kosovu“ - údajné vraždě civilů v Račaku (16.ledna 1999) - kterou tak úspěšně rozdmýchal a inscenoval šéf mise OBSE, americký diplomat W.Walker, známý svou činností v Salvadoru v osmdesátých létech, kdy tam řádily ultrapravicové „eskadry smrti“. Proč nepustil na místo ohledání „zločinu“ v Račaku srbského soudce z Prištiny paní Marinkovićovou, i když o to intenzivně žádala? Srbská media potom nazvala pana Walkera „velvyslancem lží“.
Schwarzenberg vs. Klaus a Srbská Guernica
Tady se člověk nepřestává divit svévoli provedené v 2008 panem Karlem Schwarzenbergem, když BEZ souhlasu parlamentu uznal Kosovo za nezávislý stát. Postavil se tak proti energickému postoji prezidenta Václava Klause, který se za tuto hlubokou ránu tradičnímu česko-srbskému přátelství jako jediný z našich ústavních činitelů omluvil velvyslanci Srbska. Jak je dobré, že jsme neměli pana Schwarzenberga za prezidenta!
Jako předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem některá letectvem NATO vybombardovaná města Srbska i navštívil. Nevelké město Surdulica, mezi četnými jinými, bez strategického významu, asi 70 km jižně od Niše, lze nazvat SRBSKÁ GUERNICA. Zažilo dva veliké nálety 27.dubna a 31.května 1999, se stovkami zničených a poškozených domů a mnoha mrtvými.
Byl jsem v rozbombardovaném Aleksinci, navštívil uprostřed Bělehradu nemocnici „Dragiša Mišović“, kde laserem řízená raketa zničila jednotku intenzivní péče, viděl jsem v centru Bělehradu místo zničené Srbské televize RTS v noci z 12. na 13.dubna 1999, kde zahynula celá noční směna, tj. 16 lidí. Tento barbarský skutek NATO odsoudila dokonce i Amnesty International 6.června 2000 jako válečný zločin.
Václav Havel
Havlovo Humanitární bombardování
Tady jsem si také připomněl s nevýslovnou trapností slova našeho bývalého prezidenta Václava Havla: "Domnívám se, že v zásahu NATO na Kosovu je skutečnost, kterou nikdo nemůže popřít: útoky, bomby nebyly vyvolány hmotnými zájmy, jejich charakter byl výlučně humanitární…“(Le Monde, 29.dubna 1999).
Nepřátelé míru a BARBAŘI udělali co mohli, aby v oblasti Kosova a Metohije zpevnili (!) nepřátelství mezi tamními národy. A zapomněli uvést jednu zajímavou skutečnost, kterou jsem se dozvěděl od ministryně zdravotnictví Srbska na podzim 1998. Přes opakované vraždy srbských i jihoslovanských policistů a úředníků UCK teroristy na Kosovu a Metohiji, proběhlo tam masové očkování všech dětí (asi 100 000) proti dětské obrně, doslova pod kulkami teroristů. A to pod záštitou Srbského ministerstva zdravotnictví a Světové zdravotnické organizace WHO, s kterým nakonec souhlasili i tamní albánští předáci (podnět pro to byla epidemie poliomyelitidy v Albánii jeden nebo dva roky před tím.)
Na toto krajně přátelské gesto se zcela zapomnělo.
Doufejme, že i o událostech na Kosovu a Metohiji nakonec skutečně PRAVDA ZVÍTĚZÍ.
Zdroj.
