Ukrajinská lež je už tak naditá absurdními propagandistickými vycpávkami, že to začíná přinášet mnoho humorných situací (viz lavina vtipů o Fialově výletu do Kyjeva). Ale vedle toho i reálných nebezpečí. Prokurátor Rudá Smrt (dnes nejvyšší státní zástupce Igor Stříž) už má v policejních klepetech první tři potenciální politické vězně, na dalších osmnáct obětí zdejšího totalitního režimu si právě brousí ohnuté zákony (včetně ústavy).
A to je teprve začátek. Policie se vyjádřila, že sleduje několik stovek dalších, aby je uvěznila „za schvalování“. Čeho? To záleží. Jednou je totiž tady schvalovat špatně, jindy dobře, podle toho, jaký diktátor, respektive zastupující říšský protektor nám aktuálně vládně.
Schvaluješ, soudruhu?
Schvalovat atentát na Heydricha bylo špatné, proto se za to popravovalo. Schvalovat invazi Německa, Polska, Maďarska, Bulharska, Sovětského svazu a Ukrajiny do Československa bylo naopak dobré, proto za neschvalování se rovněž popravovalo (i když už „jen“ existenčně a kariérně). „Schvaluješ vstup vojsk, soudruhu?“ byla základní otázka pro přežití, a kdo odpověděl záporně, byl vyřízen. Dnes na to „normalizátoři 0.22“ plynule navázali. I ukrajinská invaze.
(Ukrajinu zmiňuji zvlášť, protože na rozdíl od zbytku SSSR její významná část je dodnes hrdá, že Hitlerovi pomáhala bojovat proti SSSR. Nemluvě o tom, že zmíněnou invazi do ČSSR nařídil Ukrajinec Leonid Brežněv, a snad proto bylo mezi sovětskými jednotkami nejvíce Ukrajinců. A zjevně se jim zde zalíbilo, soudě podle statisíců, kteří k nám (za prací) prchaly před báječným kyjevským pučistickým režimem po roce 2014, stejně jako teď k nám další statisíce a kriminální gangy z otevřených věznic prchají (za prací), když se hroutí.)
Stálo to za to
Stejně tak bylo dobré schvalovat humanitární bombardování Srbska s tisíci obětí civilistů. Nemluvě o útoku na Afghánistán, který měl zakrýt, že útok na newyorská trojčata (Twins + budova č. 7) byl v režii amerických tajných služeb, nikoli bývalého agenta USA Bin-Ládina. Hon na něj stál sice rovněž statisíce civilních obětí (zúčastnil se ho i český operetní „expediční sbor“), ale schvalovat ho bylo správné.
Americká invaze do Iráku (Libye, Mali, Sýrie a dalších zemí s obětmi civilistů počítaných v miliónech, dětí ve statisících) byla rovněž žůžo (vždyť k ní Západ vyzýval i humanitární obr Václav Havel). Sice se ukázalo, že Saddám žádné zbraně hromadného ničení neměl, ale přesto, jak pravila „krvavá Madla“ (Albrightová) sto tisíc dětských obětí za to stálo. Nikdo nad nimi neslzel, nikdo nevyhlašoval sankce, ani Česká televize nevysílala pro pražskou kavárnu po týdny oblíbené čtyřiadvacetihodinové „speciály“ – a to proto, že jsme to „schvalovali“.
Čtěte ZDE: Režim sahá ke stále brutálnějšímu násilí: Političtí vězni jsou realitou. Nezačalo to Ukrajinou. Donášení, špehování a udávání spoluobčanů jako za Němců. V Rusku je to cenzura, u nás chvályhodné. Zakázané „Z“ a holé zadky. Demokracie umřela. Je tu repete
Slízneme to jako… druzí?
Kdo zapochyboval, měl utrum. Jako tehdejší český prezident Václav Klaus, který (ještě krátce před invazí do Iráku) v rozhovoru s americkým velvyslancem zapochyboval o chemických zbraních hromadného ničení v této zemi. Potichu na to „zapomněli“, až když nakonec vyšlo najevo, že si to celé Američané vycucali z prstu jako záminku pro válku proti Saddámovi.
Skutečný důvod byl, že ho napadlo prodávat ropu za jinou měnu, než ničím (kromě zbraní) nekrytý, a proto již tehdy prakticky bezcenný dolar. A to byl do té doby jejich kámoš, neboť za USA vedl osm let válku (americkými zbraněmi) proti Íránu. Střežte se být Američanům přítelem, varoval Henry Kissinger. Je to druhé nejnebezpečnější po tom, být jejich nepřítelem. Proto jsme schvalovali. A vedle Polska jsme jejich největším kámošem. Tak to slízneme.
Zbraně hromadného ničení existují
„Schvaluješ, soudruhu? V tom případě půjdeš do lochu.“ Tak zní verdikt tentokrát, protože žijeme ve svobodné liberální a demokratické společnosti přikované “dobrovolně“ k Západu bruselskými a washingtonskými železy – a především jsme v NATO. Nějak si nevzpomínám, že by se na tato „klepeta“ před jejich zaklapnutím české společnosti někdo zeptal. Referendum? Ani náhodou! Jak později otevřeně přiznal V. Havel, existovala důvodná obava, že by v něm veřejnost členství v alianci jednoznačně odmítla. Proto také nemáme mechanismus, jak z NATO vystoupit. Nebylo referendum o vstupu, nemůže být ani o vystoupení. Na rozdíl od EU, kde referendum o přistoupení bylo, ale referendum o vystoupení je pro změnu zakázáno.
Ze všech těchto důvodů jsme svobodní a bezpeční – i bez svobody slova. Je sice zaručená ústavou, ale současně má prý své „limity“ (tak pravil Rudá Smrt). Kdopak je asi stanovil? V jakém zákoně je napsáno, že schvalování ruské operace na Ukrajině se trestá nejen společenskou smrtí (skrze mediální lynč), ale i fyzickým vězněním za projevený názor? Tím spíš, že v průběhu operace Moskva objevila celou sérii laboratoří s biologickými zbraněmi hromadného ničení exportovaných na ruské hranice z USA (jak neprozřetelně doznala před zákonodárci náměstkyně ministra zahraničí paní Nulandová). To je sice všechno hezké, jenže „jsme ve válce“, jak oznámil premiér Fiala, aniž válku Rusku vyhlásil. Anebo se to „za limitů“ dělá už právě jen tak. V televizi. Bez parlamentu. I ten jistě spadá pod „limity“.
Tajemný výlet
Zrovna tak proběhl Fialův tajemný výlet do „těžce obleženého Kyjeva“ – kam je je však kupodivu možné dostat se normálně vlakem. Hrdina! Volají od té chvíle režimní média, zatímco internet je plný vtipných koláží, které si z toho dělají psinu (jistě další trestný čin). Přesto bych však tuto napohled nesmyslnou cesta nedoporučoval podcenit. Už proto, že vedle Slovince jel s Fialou i Polák – a to ne ledajaký, ale rovnou největší rusobijec na kontinentu.
Stalo se tak vzápětí poté, co pučistický ukrajinský prezident Zelenský navrhl vytvořit novou světovou organizaci, která by se pracovně jmenovala U-24 (U jako Ukrajina) a jejím úkolem by bylo zasáhnout do 24 hodin proti „agresorovi“ (samozřejmě nebude-li jím USA či Západ, ti ostatně nikdy – z definice – agresory být nemohou). OSN, EU, NATO a další organizace prý reagují příliš pomalu. A vzápětí Polsko oznámilo, že navrhne vyslání vojáků „na ochranu humanitárních koridorů“ (aby mohli z obklíčení uniknout náckové z AZOVu a dalších jednotek hrdlořezů, kterých je zhruba 100 000).
A hle, hned se ozval „tiskový mluvčí zvěčnělého Havla“, „filosof“ Daniel Kroupa: „Pokud se Evropa znovu nepostaví na nohy, pokud si neuvědomí, že hodnoty, o kterých ona jenom mluví, dnes hájí lidé na frontě na Ukrajině, a hájí je statečně, pokud si neuvědomí, že jsou to hodnoty, pro které je občas třeba i umírat a trpět, pak Putin bude pokračovat dál. Na řadě jsou nyní pobaltské země“. Povzbudivými výkřiky ho podpořila samozřejmě soudružka Pekarová-Adamová (předsedkyně parlamentu za fakticky už neexistující Kalouskovu stranu TOP 09) a rovněž ministryně obrany s nepěkným jménem Černochová (dosud starostka „americké čtvrti“ v centru Prahy). A hned ten Fialův výlet vypadá jinak.
Čtěte ZDE: Darebáctví těžkého kalibru: Pokrytectví režimních médií a politiků. Kdo s nimi nesouhlasí, je fašista. Oslavovat vraha Banderu? A co takhle stavět pomníky Heydrichovi? "Slava Ukrajini" je pozdrav nacistů. Smí se to u nás ještě říct?
Válka je mír
Unijní papaláši zprvu na středoevropské hrdiny od Kyjeva nevrle zavrčeli. Jako že tu cestu Brusel neschválil. Pak je ale okřikla tamní režimní média, a tak zalezli. Něco podobného, jako když televizní komik Zelenský (inspirován posvátnou, aktuálně kamsi uklizenou Grétou) v komickém televizním seriálu přímých přenosů nadává západním zákonodárcům, že ještě nevyhlásili Rusku válku. A oni se nejprve nad tou drzostí sice kroutí, ale na závěr vstanou a za všechny ty urážky mu ve stoje dlouho aplaudují. A rozejdou se na ubikace, přičemž drtí mezi zuby, že ten ukrajinský fracek je nesnesitelný.
Jenže on pouze hraje svou roli. Scénář a režii má Washington. A to dokonce tak důsledně, že – ačkoli je Zelenský ukrajinský Žid a k moci ho dostal oligarcha stejného etnika – kašle i na mírová „doporučení“ izraelského premiéra. Prý má k těmto věcem jiného Izraelce – kovaného válečného jestřába. Něco jako sovětští „poradci“ v padesátých letech u nás.
Ale o to samozřejmě nejde. Ve skutečnosti je zajatcem clintonovsko-obamovské válečnické kliky, jejímž mluvčím je washingtonský Kroupa, dementní prezident Joe Biden, loutka státního převratu volebním podvodem ve Spojených státech. A ti zoufale po válce s Ruskem touží. Včetně té jaderné. Pochopitelně s klamnou představou, že se odehraje pouze na „evropském bojišti“. Tak vypadá jejich představa „mírového řešení“ ukrajinské krize. Protože přece válka je mír, jak již dávno o ideologii bolševických tyranií poznamenal Orwell (1984).
Všehoschopní neschopní
Petr Fiala je tragická postava. Byl neschopný už jako „politolog“ a rektor brněnské univerzity, do jejíhož čela jej přivedla aktivní účast v „Panevropě“ a kamarádství se Sudeťákem Posseltem. Coby premiér (kterým ve skutečnosti nikdy nechtěl být – a právě proto se mu to přihodilo) dává svou „geneticky“ danou neschopnost najevo každý den. Hrůzostrašným způsobem doráží na kolena zemi, které dal předtím „loajálním covidismem“ direkt Andrej Babiš (jako manažer však nekonečně schopnější než Fiala).
Platíme nejdražší energie v Evropě, ačkoli sami produkujeme nejlevnější elektřinu. Dáváme ji Němcům, abychom ji pak zpětně draze nakupovali z jejich „burzy“. O neschopnosti vyjednat vlastní ceny plynu jako naši sousedé ani není třeba plýtvat slovy. Naši občané tak platí až o 300% více – o cenách všech navazujících produktů a nikdy nevídané inflaci ani nemluvě. Dokořán otevřel dveře ukrajinské ekonomické migraci (tzv. uprchlíkům – převážně z míst, kde se ani náhodou nebojuje), která nás totálně převálcuje. Co se nepovedlo Bruselu přímo, zařídí jejich soudruh „Panevropa“ přes ukrajinskou výhybku. Čeká nás nejen opravdová chudoba, ale dost možná doslova (vzhledem k ukrajinsko-americkým laboratořím) mor a neštovice.
Neschopní bývají všehoschopní. Fiala a jeho tým, v němž je neschopnost řídit stát základním „kádrovým předpokladem“, je proto ideální loutkou, která nás nakonec skutečně může přivést do válečné konfrontace s Ruskem. Němečtí a francouzští politici se tomu mohou bránit, jak chtějí. Nakonec – aby si nezadali – vstanou a budou „grétovsky“ aplaudovat Polsku, které jako washingtonský Trójský kůň se pokusí NATO (nebo „novou“ organizaci, jíž budou velet) do války přímo zatáhnout.
Pro neschopného všehoschopného Fialu by to ovšem bylo optimální řešení. Válka všechno spláchne. Všechno se na ni svede. Vězněním za nesouhlasné projevené názory počínaje, ekonomickou katastrofou, násilným vystěhováváním z bytů (a jejich předáváním Ukrajincům) či „zestátněním“ firem především zchudlé střední třídy nekonče. Ostatně – výjimečný stav nechal – napohled nesmyslně – vyhlásit prozíravě dopředu.
Teď už jde jen o to, jestli si to necháme líbit. Nebo je smetem.
