Volební tajenka ještě zdaleka není rozluštěna. Nahradilo ji však moralistní drama v přímém přenosu: Tajná schůzka, puč, lhaní, rozpad jsou nejčastější výrazy, které to divadlo provázejí. Publikum má být spravedlivě rozhořčeno – a je. Tohle jsou ti politici! Zase si s námi hrají svoje hříčky! Lžou a kradou! Ještě že je tady ten Babiš!
Skoro všechno je to přesně tak. S tím malým doplňkem – že skoro všechno je úplně jinak.
Kdo lže, ten krade
A kdo krade, může i zabít, dodává lidové rčení. Myslím, že kdyby to platilo, chodí mezi námi většina potenciálních vrahů, což neodpovídá zkušenosti. Rčení prostě někdy zjednodušují až příliš. Někdy jsou i podezřele vratká.
Lež má krátké nohy, daleko neujde, říká jiné. V mé oblíbené knížce Čeština je jazyk vtipný, je obrázek dvou pobudů, povalujících se v příkopu, zatímco kolem nich prochází postavička, na niž zjevně mají spadeno: Lež, má krátké nohy, daleko neujde, říká jeden. Autor tak demonstruje, jak jediná čárka ve větě odlišuje moralitu od zločinu.
Jazyk je dokonalý „monitor“ reality. A realita je taková, že nepravdivých, zavádějících či přímo manipulativních výroků – prostě lží – se dopouští valná většina lidí. Přesto jen malá část z nás je schopna opravdového násilí či zločinu. Je-li však přistižen při lži politik, je to jiná káva. Morální rozhořčení, je-li zapotřebí, se skrze média rozšíří jako příbojová vlna. Právě to se stalo Michalu Haškovi a spol. v právě probíhají „Lánygate“.
Morální kýč
Aby nedošlo k omylu: Ani v nejmenším nehájím socialisty – „spiklence“, kteří „podvedli veřejnost“, když zapírali povolební schůzku u prezidenta Zemana v Lánech. Nemíním ani mluvit o docela typickém „morálním kýči“, který z toho většina médií vytváří. Právě těch médií, která nám lžou dvacet čtyři hodin denně zcela beztrestně.
To, oč se doopravdy hraje, je probíhající fraškou dokonale zakryto. Volební katastrofa socialistů a ti, co za ni nesou hlavní odpovědnost – Sobotkovo křídlo s Dienstbierem, Zaorálkem a spol. – jsou tímto „očistným ohněm“ vyvázáni z odpovědnosti.
Ona „tajemná schůzka“ u prezidenta a především způsob jejího „tajení“, byl zpackán zcela ukázkově. A je ostatně otázka pro jiné patro úvahy, proč se to celé vůbec odehrálo. Kdyby „spiklenci“ nechali předsedu Sobotku vyjednávat o vládě s lidovci a Babišovci, položil by se jim sám brzy „na lopatu“, protože bez zásadních programových ústupků by socialisté žádnou podporu vyjednat nemohli. Tehdy by se sám v celé šíři a kráse ukázal „volební úspěch“ Bohuslava Sobotky – a jeho odpůrci by proti němu mohli nastoupit s plnou silou.
Zdá se tak, že hlavní příčinou jejich překotné aktivity byla především pýcha. Připadali si tak silní, že nechtěli čekat ani minutu. Tím dali vzniknout úžasnému „morálnímu kýči“ o prolhaných spiklencích a čestném, podvedeném Sobotkovi, který média tak rozžhavila, že v něm „pučisté“ v každém případě dříve nebo později shoří. A to je to, oč na prvním místě šlo.
O co se doopravdy hraje?
To, oč se doopravdy hraje, je tím dokonale zakryto. Volební katastrofa socialistů a ti, co za ni nesou hlavní odpovědnost – Sobotkovo křídlo s Dienstbierem, Zaorálkem a spol. – jsou tímto „očistným ohněm“ vyvázáni z odpovědnosti. Je samozřejmě otázka, zda je vše nakonec také nedostihne, až vychladnou mediálním mainstreamem rozpálené hlavy a nepřijde to, co přijít muselo tak jako tak: Jednání o sestavení vlády, která nás má přivést do „jiného světa“. Psali jsme o tom:
Čtěte zde: Miloš Zeman vstoupil razantně do hry: Bitva o moc mezi havlisty a standardní levicí v ČSSD však skrývá mnohem hlubší střet: Výmluvný dárek k pětadevadesátinám naší země.
Moralistní vzrušení kolem údajného puče v sociální demokracii má však zakrýt ještě něco daleko hlubšího. Obchod, který probíhal dávno před volbami a bez ohledu na jejich výsledek poběží dál.
V době před rozpuštěním sněmovny byl pro Sobotkovo křídlo obchodním partnerem především Miroslav Kalousek a jeho „knížecí“ loutka. Po nich je to Andrej Babiš. A když jde o „obchod století“, jsou „ideové“ rozdíly k smíchu. Proto Bakalovo mediální impérium tak statečně brání právě Sobotku. Společné zájmy Bakala-Sobotka jsou pradávné, a táhnou se z doby, kdy byl dnešní předseda ČSSD ministrem financí. Andrej Babiš to jako byznysmen nepochybně dobře chápe a bude tomu ostražitě sekundovat – pokud z toho bude profitovat.
Dvě roviny
Až tedy odezní mediální rachot, až budou ze scény jako v Hamletovi „odneseni mrtví“, začne skutečná „práce“. Bude mít dvě roviny:
V té viditelné, politické, bude naše země odtažena havlisty na oltář dobrotivých elit Evropské unie a zde téměř rituálně obětována. Zbytky naší suverenity se rozplynou pod vlnou „dotací“, které náhle „budeme umět čerpat“. To bude odměna pro „vítězné“ politiky a na ně napojené byznysové struktury.
V rovině druhé, neviditelné, bude Andrej Babiš postupně médii povýšen na „schopného politika“. Už brzy neuslyšíme ani slovo o „řízení státu jako firmy“ a podobné hlouposti. Babiš si privatizuje státní rozpočet – včetně velké porce zmíněných „dotací“ – dokoupí další média a stane se neporazitelným. Alespoň na jedno či dvě další volební období. A nikdo významnější ani necekne. Média budou aplaudovat.
Převážná část veřejnosti bude poměrně dlouho docela spokojena. Prostě proto, že se od „statečných novinářů“ z České televize, Babišovců a Bakalovců nedozví, že „je tu bordel“. Mediální mainstream rychle přenastaví na jinou strategii. Až lidé pochopí, co se stalo, až se jich to bezprostředně dotkne, bude dávno pozdě. Ale to bude nějaký pátek trvat. Pak ovšem už nebude jediná síla, která by na politické scéně mohla jejich nespokojenost reprezentovat a jejich zájmy artikulovat.
Kdo si v té době ještě vzpomene na morální kýč „Lánygate“?
Žádný plán nikdy nevyjde
Takový je plán. Takové jsou kulisy. Tak jsou rozdány karty – také „díky“ ubohé schopnosti „Haškových spiklenců“, kteří v partě Sobotka – Kalousek – Bakala – Babiš z nějakých důvodů nejsou. Ty nějaké důvody se jmenují Miloš Zeman a poněkud přehnaná důvěra v jeho politickou obratnost a kombinační schopnosti. A přílišný pocit neohrozitelnosti za jeho zády.
Protože však tento plán příliš snadno zaklapl – nemluvě o intelektuálních kvalitách skutečných spiklenců – nyní s mravní gloriolou „spravedlivých“ – nemyslím, že se tak snadno naplní. Ani prezident Zeman ještě neřekl své poslední slovo, a lze předpokládat, že si svůj part ještě odehraje. Jeho náhlá „nemoc“ však ukazuje na to, že i on je překvapen. Je to poprvé, co meniskus zabránil někomu mluvit. Uvidíme, co vymyslí, až se mu uzdraví koleno. Na to, aby celou zpackanou věc zvrátil, však nejspíš mít sílu nebude. Spíše si najde jiné spojence. Má také svoje zájmy.
To však znamená, že vstupujeme do období mimořádné nestability, v níž není dopředu nic jisté. Nezapomeňme, na dnešní sdělení Nejvyššího soudu, který definitivně zastavil stíhání bývalých poslanců ODS. To jistě nenechá v klidu prokurátorsko-policejní gang, který toto všechno vyvolal v zájmech ještě jiné mocnosti, než je Evropská unie. Tito podráždění hráči proto jistě brzy vystoupí ze stínu, do něhož je volební reflektory na pár týdnů „uvěznily“.
Čtěte zde: Lenko, klobouk dolů! Jako první blahopřejeme skutečnému vítězi předčasných voleb, o kterém „kupodivu“ náhle nikdo nemluví.
Jediné, co lze proto říci s jistotou – nic není jisté. A to je nejhorší povolební zpráva, kterou jsme mohli dostat. Moralistně-kýčovitá scénka, kterou dnes veřejnost žije, je v tomto ohledu směšná. Už proto, že doby, kdy se lež většinovou společností pokládala za hřích – nikoli jen za „osobní selhání“ – jsou pryč. Právě takový je „velký plán“, jehož součástí je plán parciální, kterým se nás právě Sobotkové, Babišové, Kalouskové a Bělobrádkové pokusí posunout o další krok k temné propasti otroctví.
Věřme, že nikoli nenávratně. Ostatně – žádný lidský plán nikdy zcela nevyjde.
