Z celé tzv. ukrajinské krize, která se začíná pomalu měnit v tragikomedii, čouhá jako sláma z bot snaha rozšířit americké vojenské základny i do těch zemí východní Evropy, kam dosud noha amerického vojáka (vyjma "společných cvičení NATO") nevstoupila. Kromě rozšiřování vojenských základen, je celá akce proti Rusku především příležitostí k různým lobbistickým a politickým kejklům stále bezradnější globalistické smečky.
Když na podzim minulého roku přišli jasnovidci ze CIA a Pentagonu s tím, že Rusko do měsíce napadne Ukrajinu, byli z toho dost překvapení i jejich místodržící v Kyjevě. Jak šel čas, mediální a politické globální kruhy stále upřesňovaly termín ruské invaze, která měla začít hned po Novém roce. Jediným důvodem bylo přesouvání ruských vojsk v rámci vlastního území a spřáteleného Běloruska. Důvod byl prostý: Odradit Kyjev od útoku na Doněcko a Luhansko.
Média bičovala západní veřejné mínění v další vlně protiruské hysterie. Přinášela zaručené zprávy o tom, že když ne po Novém roce, tak do toho Rusové praští jistě nejpozději v polovině ledna. Ne? Tak určitě po zahájení olympijských her. Ne? Tak zaručeně hned po nich.
Macronova hra
Celé věštění západních zpravodajců a jejich PR agentur začíná připomínat čekání na konec světa na základě zaručených termínů od Svědků Jehovových. Když se termín nenaplní, nevadí, přijde zase další, a tak stále dokolečka. Počátek února byl mezní termín, neboť zem byla podle západních věštců správně zamrzlá, což je údajně nezbytný předpoklad pro přesun těžké bojové techniky. Pokud se termín znovu nenaplní, budeme zřejmě čekat na útok, až březnová rozblácená půda vyschne, a tak dále.
Není divu, že si každý z aktérů začal na této nepodařené blamáži přihřívat svoji politikou polívčičku. Například francouzský prezident Emmanuel Macron zahájil diplomatickou ofenzivu s cílem být před blížícími se prezidentskými volbami ve Francii označen za mírotvůrce. Ví, že už nemůže prohrát, Rusko se od počátku k žádné invazi nechystalo, a přesun jednotek podél západní ruské hranice byl motivován informacemi o chystaných provokacích ukrajinské armády spolu se speciální silami schopnými napadnout Doněck a Luhansk.
I když se v posledních měsících frekvence kyjevských provokací zejména proti civilistům v Doněcku mírně zvýšila, přesto, nic nenasvědčuje tomu, že by se Kyjev nechal svými - především anglosaskými - protektory dostrkat k soustředěnému útoku na Donbas a vybití tamních ruskojazyčných Ukrajinců. Emmanuel Macron, kterému strmě padají před dubnovými volbami preference, ale správně vytušil, že když už z tohoto divadélka válka nejspíš nebude, mohl by se alespoň blýsknout jako mírový vyjednavač, který zachránil svět před jadernou apokalypsou.
Jeho kyvadlová diplomacie mezi Moskvou, Washingtonem a Kyjevem bude nakonec představena, jako velké vítězství mírotvůrce. Co na tom, že Macron měl na tomto „mírovém úspěchu“ asi stejný podíl jako Michael Kocáb na odchodu sovětských vojsk po listopadu 1989 z Československa? V kampani to bude jistě hratelné.
Čtěte ZDE: Řinčení zbraněmi: Rusko musí ustoupit ze svého území. Nebo nás chce Rus vyhnat z NATO? K čemu je nám členství vlastně dobré? Byla to pěkná blbost. Kdo ovládá střední Evropu, ovládá svět. Kdy přijde útok na Doněck?
Co Bulhaři?
Zdá se, že celý PR cirkus s ruskou invazí je od počátku spíše myšlen jako mediálně otevřené Overtonovo okénko. Američané díky tomu například rozšíří svoje vojenské základny do východní a střední Evropy. Jenže tyto imperiální snahy se střetávají s odporem místního obyvatelstva, jež, na rozdíl od vlád držených euroatlantisty, většinově nemá pro americkou okupaci střední a východní Evropy příliš pochopení.
Minulý týden iniciovali bulharští poslanci vypovězení dohody se Spojenými státy o vojenských základnách. Požadují, aby Národní shromáždění vyhostilo Spojené státy ze základen v Bulharsku. Podle předsedy strany Obnova Kostadina Kostadinova tyto základny nejsou základnami NATO, ale čistě americkými. „Podali jsme návrh usnesení Národnímu shromáždění, abychom pověřili Radu ministrů přijmout okamžitě opatření k ukončení dohody mezi vládou Bulharské republiky a vládou USA o obranné spolupráci, podepsanou 28. dubna 2006,“ uvedl minulý týden šéf strany Obnova.
Poukázal na to, že návrh rozhodnutí ukládá ministerské radě do jednoho měsíce od vyhlášení rozhodnutí vypracovat a předložit Národnímu shromáždění zprávu o majetkových, pracovních, obranných a jiných důsledcích ukončení dohody, zprávu o vlastnictví majetku, popř. základny, výdajích Bulharska, atd. Na základě této smlouvy Spojené státy rozmístily své síly: na cvičišti v oblasti Novo Selo, letišti „Bezmer“, letecké základně „Graf Ignatievo“, a skladech v Aytos.
Americké ministerstvo obrany navíc využívá skladovací prostory poblíž největšího bulharského námořního přístavu Burgas. Dohoda počítá s přítomností na území Bulharska až 2 500 amerických vojáků, jejichž počet během období rotace kontingentu může dosáhnout až pěti tisíc vojáků.
Hrozba NATO
Bulharsko zachovává vzhledem k historickým vazbám k Rusku v současné krizi kolem Ukrajiny neutralitu. „V konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem se nemůžeme postavit ani na jednu stranu, protože máme vztahy s Ruskem, které jsou historické a můžeme hodně ztratit, pokud je zhoršíme. Ale máme také vztahy s Ukrajinou, která je rovněž bratrskou a blízkou zemi, ve které žije několik stovek tisíc Bulharů,“ komentoval současnou situaci Kostadinov.
A pak to už řekl zcela jasně: „NATO nezaručuje naši národní bezpečnost, NATO je hrozbou pro naši národní bezpečnost, protože od té doby, co jsme se stali členy NATO, jsme jen zhoršili náš vlastní strategický obranný potenciál.“
Nebývalá vlna nevole nad chystanými americkými základnami a zatažením Bratislavy do ukrajinské krize, se v minulých týdnech zvedla i v sousedním Slovensku. Proti chystaným americkým základnám se postavili na konci ledna desetitisíce občanů v hlavním městě při demonstraci za mír. Sešli se před prezidentským palácem 26. ledna. Protest svolala opoziční strana Směr-SD. Připojila se i Slovenská národní strana (SNS) a další opoziční uskupení. Šéf Smeru, expremiér Robert Fico na pódiu varoval před možným národním povstáním, ke kterému by podle něho, mohlo dojít ve chvíli, kdyby si vláda a prezidentka Čaputová, kterou označil za agentku Washingtonu, snažili prosadit americké vojenské základy i proti vůli slovenského lidu. „Slovensko musí být připravené na povstání občanů proti vládě,“ uvedl Fico.
Záběry z bratislavské demonstrace
Vondra troubí do války
Jak dlouho bude trvat, než s podobnými požadavky, přijde Fialova vláda Bruselské pětky, která je globalisty plně ovládána a pro prosazení podobných požadavků má i dostatek hlasů ve sněmovně i v Senátu? Kam by se mohly podobné úvahy ubírat naznačil místopředseda vládní ODS Saša Vondra, když na minulém kongresu ODS horoval za americkou základnu na našem území. „Radar je pasé, ale odvážně navrhněme Američanům, abychom v Ostravě Mošnově, zřídili společnou strategickou leteckou základnu,“ vyzval za bouřlivého potlesku spolustraníků.
Zatím se přes nás jen „cvičně“ převalí dosud největší americký kontingent v historii. Kam jinam než na východ, a pak (prý) zase zpět. V Polsku už tisíce dalších vojáků US Army přistávají. Bylo by s podivem, kdyby Janu Černochovou (ODS) ve dvojjediné roli soudružky ministryně války proti Rusku a zástupkyně amerických zbrojovek přisátých na náš státní rozpočet nenapadlo, že by bylo pěkné, kdyby tady „bratrské armády“ zůstaly – a nemusely se každou chvíli na ruské hranice zbytečně trmácet.
Budou se hodit, až zbídačení Češi vyjdou do ulic. Demonstrace proti covidové a vakcinační tyranii, respektive proti totalitnímu pandemickému zákonu naznačily, že nespokojenost narůstá k výbuchu. Pak by "bratrské armády dočasně umístěné na našem území" jistě přišly vhod. Lze totiž předpokládat, že naši policisté a vojáci by proti spoluobčanům zasáhnout nechtěli.
Anebo tu vůbec nebudou, protože je "Černoška" po nějaké další "věštbě" Washingtonu mezitím odsune na ruské hranice.
