Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Jen jedna bitva dlouhé války: Kdo vyhrál? Když je cesta stejně důležitá jako cíl. Jen zdánlivě covidový zákon. Na prezidenta a ÚS nelze spoléhat. Co přinese symbolický únor? Zdaleka není konec. Když – tak konec začátku

Jen jedna bitva dlouhé války: Kdo vyhrál? Když je cesta stejně důležitá jako cíl. Jen zdánlivě covidový zákon. Na prezidenta a ÚS nelze spoléhat. Co přinese symbolický únor? Zdaleka není konec. Když – tak konec začátku

4. 2. 2022

Tisk článku

Radek Pokorný komentuje bitvu, kterou svedlo hnutí odporu s globalistickou hydrou a má za to, že šlo teprve o přípravu na válku o znovunabytí ztracené svobody

Je čas na krátkou mezi-rekapitulaci: Ve středu v nočních hodinách nakonec vláda prosadila totalitní pandemický zákon. Hnutí odporu, ve sněmovně reprezentované poslanci SPD, bojovalo srdnatě, ale nůž do zad jim vrazilo hnutí ANO, které je nechalo vykrvácet na hradbách samotné. Po 30hodinovém boji, poslanci Fialovy Bruselské pětky nejprve svázali poslancům SPD ruce (skandálním omezením vystoupení na 2x5 minut), a potom čekali až Tomio Okamura s Radimem Fialou, (kteří měli možnost mluvit bez časového omezení) padnou vyčerpáním.

Otázka, kdo vyhrál, je přesto nezodpovězena. Jsou chvíle, kdy je cesta důležitější než cíl – a o tom, že vládní většina nakonec hrůzostrašný zákon prosadí, nebylo pochyb. Šlo ale o to, kdy a v jaké podobě. Pokud by poslanci ANO nesabotovali kritický okamžik (chybělo jich 39), mohlo se o zákonu jednat až na podzim. A kdo ví, jaké by do té doby byly podmínky a celková situace v zemi. Ale nestalo se. Tedy stalo: ANO se fakticky přihlásilo k vládní většině, nebo jí alespoň v rozhodujícím okamžiku nebránilo.

Ještě není konec

Pošlapání dosud respektovaných demokratických principů, ke kterému ve středu ve sněmovně došlo, fakticky kodifikuje nástup nové úrovně globální diktatury v naší zemi. Bruselská vládní pětka definitivně odhodila masku demokracie a ukázala svoji pravou tvář. To si uvědomovali i stovky protestujících, kteří po dva dny dávaly pod okny sněmovny hlasitě najevo, že se svobody jen tak nevzdají. Patří jim velký obdiv.

Video ZDE.

Samozřejmě, že touto bitvou válka s covidfašismem nekončí, ba právě naopak. Totalitní normu musí projednat senát a pak půjde znovu do sněmovny do závěrečného čtení, kde se bude opět bojovat.  Poslední instancí bude prezident republiky, který může zákon vrátit. Ten už ovšem při setkání s premiérem Fialou naznačil, že zákon vetovat nebude. Zbývá sice ještě ústavní soud, kam SPD chce zákon poslat, ale ten je pod Rychetského kontrolou, takže si nelze dělat iluze o vážném projednávání ústavě odporujících norem – pokud jsou ve shodě s přáním Berlína (Bruselu).

Symbolický únor 

Hnutí odporu se ústy Jiřího Janečka z iniciativy Chcípl PES nechalo slyšet, že v protestech přitvrdí. Senát se proto může těšit na festival odhodlání, stejně jako sněmovna, kterou má v úmyslu hnutí odporu zablokovat, aby se dovnitř ani ven nikdo nedostal. Pokud k těmto krokům hnutí odporu skutečně sáhne, dojde pravděpodobně k prvním větším střetům s policií, a nelze vyloučit, že malostranskou dlažbou poteče krev. V takovém případě hnutí odporu avizuje, že přijde čas na pokus o generální stávku.  

Je přímo symbolické, že se tak stane v únoru – právě tak jako v roce 1948, kdy studenti zorganizovali první velkou demonstraci proti nastupují bolševické totalitě, a byli krvavě rozehnáni při pochodu na Hrad právě na Malé Straně. Fialova diktatura se tak nezadržitelně blíží k bodu, kterému se při předstírání hry na demokracii chtěla vyhnout.

Video ZDE.

Čtěte ZDE: Nemožné se opět stává skutečností: Vláda popravčích svobody v defenzívě. Statečný výkon Hnutí odporu a SPD nese první plody. NSS ruší restrikce. Fiala a Válek opatrně ustupují. Jde o čas. Nic nekončí, jedeme dál!

K čemu to vládě bude?

Pod vlivem stále masovějších pouličních protestů a sílícího sebevědomí SPD ve sněmovně se bruselská pětka rozhodla k malým ústupkům – a konfrontována s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o nezákonnosti dosavadních omezení – otevře od příštího týdne restaurace i neočkovaným. To už ale sotva zastaví vlnu rozhořčení, které se po silovém protlačení totalitního pandemického zákona zvedá v celé zemi. Otázka zní, proč vlastně potřebuje Fialova sorosovská pětka drakonickou totalitní normu, když současně hodlá pod tlakem takzvaně lehce rozvolňovat? 

Odpověď je nasnadě: Zdražení energií, které povede k drastickému zdražení všeho včetně potravin, povede k další vlně nespokojenosti, která se bude stále častěji přelévat do ulic. Aby lidové protesty globalisté reprezentovaní Fialovou vládou zvládli, potřebují nový pendrekový zákon, kterým by se definitivně ustálila normalizace. A takovým pendrekovým zákonem je právě schválená „pandemická“ represívní norma. 

Pomocí ní totiž v případě nebezpečí svržení vlády lidovými protesty zatáhnou za záchranu brzdu, a povolají do zbraně vojáky a policisty. A pod záminkou nových covidových opatření (vymyslí si je stejně cynicky jako dosud) celé zemi nasadí „klepeta“. Bez tohoto pandemického zákona, by čelili lidovému hněvu bez patřičných nástrojů – jak ostatně doznává sám Fiala. 

Nejsou bezejmenní

Kdo že to vlastně schválil obludnou normu, která se do dějin zapíše podobně jako pamětníkům známý „pendrekový zákon“, schválený Dubčekovým Federálním shromážděním v srpnu 1969? Není to žádná bezejmenná „masa“. Jde o zvolené zákonodárce, kteří mají hlasovat podle svého svědomí. Mají jména i stranickou příslušnost. Nejen pro historii je tedy na místě vědět, kdo nás jmenovitě právě zbavil zbytků občanských svobod. Je to tím poučnější, že pro zákon, který ustanovuje v naší zemi globální diktaturu, hlasovalo ze 108 pouhých 70 vládních poslanců.

Za ODS Ivan Adamec, Jana Bačíková, Jan Bauer, Martin Baxa, Petr Beitl, Stanislav Blaha, Jan Bureš, Jana Černochová, Petr Fiala, Karel Haas, Jiří Havránek, Jan Hofmann, Karel Krejza, Martin Major, Jan Skopeček, Pavel Staněk, Bohuslav Svoboda, Libor Turek, Renáta Zajíčková, Pavel Žáček.

Za Piráty ze čtyř pouze Jakub Michálek. 

Za KDU-ČSL Jan Bartošek,  Romana Bělohlávková,  Ondřej Benešík, Aleš Dufek, Jiří Horák,  Marie Jílková,  Marian Jurečka, Michael Kohajda, Nina Nováková, Hayato Okamura, Tom Philipp, Karel Smetana, David Šimek, Róbert Teleky, Antonín Tesařík, Marek Výborný a Miroslav Zborovský.

Za STAN Vladimír Balaš, Jan Berki, Josef Bernard, Josef Cogan, Tomáš Dubský, Josef Flek, Jiří Hájek, Martin Hájek, Věra Kovářová, Jana Krutáková, Jan Kuchař, Petr Letocha, Petr Liška, Ondřej Lochman, Tomáš Müller, Hana Naiclerová, Eliška Olšáková, Pavla Pivoňka Vaňková, Michael Rataj, Michaela Šebelová, Barbora Urbanová, Lukáš Vlček, Milada Voborská a Viktor Vojtko

Za TOP 09 Matěj Ondřej Havel, Jan Jakob, Pavel Klíma, Ondřej Kolář, Martina Lisová, Miloš Nový, Jiří Slavík, Pavel Svoboda, Vlastimil Válek a Michal Zuna.

Není od věci ta jména zaznamenat.

Doporučujeme

Na začátek stránky