Kdybychom Jana Farského, místopředsedu politického hnutí Starostové a nezávislí a do pondělka také předsedu poslaneckého klubu STAN, neměli, museli bychom si ho pro poučení vymyslet.
Doposud jsem si myslel, že vrchol drzosti nejlépe vyjadřuje onen stařičký otřepaný vtip, který jsme si vyprávěli jako kluci, totiž že vrcholem drzosti je vys.at se školníkovi před dveře, zazvonit a požádat o papír, ale mýlil jsem se. Asi proto, že jsem neznal potenciál poslance Farského.
Vrcholem drzosti je nechat se zvolit poslancem, následně předsedou poslaneckého klubu, a pak z ničeho nic „zazvonit“ a oznámit, že na půl roku jedu na rajz do Spojených států. Ale že všechno je vlastně v nejlepším pořádku, protože premiérovi nebudu chybět, vždyť mi to potvrdil, neb má k dispozici dalších 107 poslaneckých kousků.
A kdyby si snad někdo myslel, že brát poslanecký plat, nechodit do práce, do které jsem se nechal zvolit, nýbrž rajzovat po Americe, je jaksi nevhodné, mám na to taky skvělé řešení. Budu svoje (ve skutečnosti vaše, milí daňoví poplatníci) peníze posílat jiným darmožroutům, konkrétně těm z nejrůznějších politických neziskovek.
Čtěte ZDE: Bruselská pětka: Horší banda než ta kolem Babiše. Pirátské lejno na košili. Co vymyslí hrdina z šestky? Stupidní zahraniční politika naší republiky. Co teď dostanou voliči? Ještě šlápnou na plyn - a budeme se divit
Jan Farský, takto politik, který během volební kampaně vyprávěl, jak to PirSTAN a vůbec celá bruselská pětka budou všechno dělat lépe a radostněji, to ale má v té své lepšolidní makovici dost popletené. Poslance do poslanecké sněmovny nevolíme proto, aby se na to po čtvrt roce vyflákli, frnkli kamsi za oceán a zároveň si ponechali poslanecký mandát a všechny výhody zvoleného zákonodárce. To za prvé.
Za druhé, poslanecký plat poslanci dostávají jako odměnu za to, že svůj poslanecký mandát vykonávají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak to ostatně slibují ve svém poslaneckém slibu, jinými slovy, že peníze dostávají za to, že prostě pracují, a nikoli na to, aby si zpoza oceánu za peníze nás daňových poplatníků mohli hrát na filantropy, kteří peníze rozdávají dle své popletené libovůle kdejakým spřízněným pokrokářským nemakačenkům z politických neziskovek.
V životě už to tak je. Nemůžeme mít všechno. Občas si musíme vybrat. To, anebo ono. Jedno pozitivum ale extempore poslance Farského zcela jistě má. Už víme, jakou podobu má ona ZMĚNA, jež na nás vyskakovala z předvolebních billboardů.
Zdroj.
