Nastalo něco překvapivého: tváří v tvář katastrofálnímu vývoji v Kazachstánu jedná Rusko se svými nejbližší spojenci v rámci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB) před očima celého světa s nezvyklou rozhodností, tvrdostí a rychlostí.
Nic takového jsme neviděli během pokusu o barevnou revoluci v Bělorusku od léta 2020 do jara 2021. Nic podobného nebylo k vidění ani během tzv. druhé války mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach (podzim 2020). Rovněž v dubnu a květnu 2021 během ozbrojených střetů na tádžicko-kyrgyzské hranici zaujala OSKB postoj nezúčastněné třetí strany. To vše už dávno vyvolávalo důvodné pochybnosti: K čemu je vlastě dobrá OKSB, pokud se nechce do ničeho namočit? A to i v případě, že se střílí a civilisté krvácejí na ulicích ruských spojenců?
Dopředu připravená operace
Ovšem v tomto případě je situace jiná: V pozdních večerních hodinách 5. ledna požádal prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev o pomoc své partnery v rámci OKSB: „Na základě Smlouvy o kolektivní bezpečnosti jsem se dnes obrátil na hlavy zemí OKSB, aby pomohly Kazachstánu překonat tuto teroristickou hrozbu. Ve skutečnosti už nejde o hrozbu ale o podkopávání integrity státu, a hlavně o útok na naše občany, kteří mě jako hlavu státu žádají o naléhavou pomoc.“
Pouze o několik hodin později, v noci z 5. na 6. listopadu, se konalo mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OKSB, jehož hlavním tématem byly právě krvavé pogromy v Alma-Atě. A s rozbřeskem vtrhly na kazašské nebe vojenské dopravní letouny s ruskými výsadkovými jednotkami, aby vzaly pod svou ochranu „důležité státní a vojenské objekty, pomohly pořádkovým silám Kazachstánu stabilizovat situaci a vrátit ji do zákonné polohy.“
Pokud něco takového nastalo, potom muselo být vše připraveno dopředu. To znamená, že ruské výsadkové síly předem věděly, na kterých letištích a v jakém množství mají soustředit vojensko-transportní letectvo. A tytéž výsadkové síly musely mít od ministerstva obrany a generálního štábu jasné pokyny, které pluky a divize a kdy budou uvedeny do pohotovosti. Dokonce ani potřebný náklad, munice, palivo a proviant nemohly být zabaleny a naloženy během jediného dne.
Přitom je logické, že kromě politické vůle vyžadoval takový vývoj další nezbytnou podmínku: Moskva musela vědět s předstihem o všem, co se v Kazachstánu v posledních týdnech a měsících připravovalo. A zjevně se na to nachystala.
Horká půda
Pro pochopení vzniklé situace je zásadní ještě jeden detail: současné ruské politické a vojenské vedení nevnímá tamní události jako požár, který vypukl pouze v této konkrétní bývalé sovětské republice. Střelbu a pogromy v Kazachstánu Kreml vnímá jako předzvěst bouře, která se nevyhnutelně blíží do celé Střední Asie jako celku především z Afghánistánu.
Kazachstán a Afghánistán dávají vědět, odkud pochází zápalka rozněcující požár. A cíl je také společný – Rusko. Kreml proto předem připravuje obranná opatření. A je připraven bojovat za Kazachstán, stejně jako kdysi za Dubosekovo u Moskvy v roce 1941.
V této souvislosti bude velmi zajímavé projít si informace, které začaly přicházet přibližně od loňského podzimu. Například v polovině listopadu 2021 tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev varoval: pokud se nové vládě v Kábulu nepodaří normalizovat situaci, je v Afghánistánu možný katastrofický scénář. Vývoj tohoto katastrofického scénáře v Afghánistánu zahrnuje nové kolo občanské války, rozsáhlé zbídačení a hladomor.
A právě 5. ledna 2022 se reálnost a aktuálnost Patruševovy katastrofické předpovědi přesvědčivě potvrdily ze sídla OSN. Přišla odtud zpráva, že se humanitární situace v Afghánistánu zhoršila s nástupem zimního období a krutých mrazů. Miliony lidí v zemi trpí chladem a nedostatkem potravin. Některé části země byly pro silné sněžení odříznuty od pomoci. Humanitární katastrofa se každým dnem zhoršuje, lidem docházejí potraviny a palivo na vytápění jejich domovů.
Hrozba invaze bojovníků z Afghánistánu
Někdo si možná řekne: „Co je nám po tom, co se děje v této věčně bojující zemi, s níž Rusko nemá ani metr společné hranice? Patruševova logika však naznačuje, že se miliony Afghánců chystají na útěk a v davu běženců bude nemožné rozlišit obyčejné uprchlíky od speciálně vycvičených bojovníků. Nikdo je nedokáže udržet za hranicemi bývalého Sovětského svazu.
A když tedy mluvíme o bojovnících z Afghánistánu, poslechněme si Parvize Mullodžanova, známého tádžického politologa a vědeckého pracovníka Institutu sociologického výzkumu v Paříži. Podle něj se v severním Afghánistánu shromáždilo asi 7000 až 8000 bojovníků, kteří přišli z jiných zemí. Především z Iráku a Sýrie. Proto je přesvědčen, že se tam postupně přesouvají struktury „chalífátu“, které byly poraženy na Blízkém východě.
Výcvikové tábory a madrasy u hranic s bývalým Sovětským svazem začala zakládat takzvaná síť Hakkání (teroristická organizace zakázaná v některých zemích – pozn. PP), která ve spojenectví s Tálibánem vedla partyzánskou válku proti vládním silám, ale také proti USA a dalším zemím NATO. Stejná organizace založená extremistickým náboženským vůdcem Džaláluddínem Hakkáním bojovala v 80. letech proti sovětským vojskům.
Tři vlastní základny pro bojový a ideologický výcvik nových bojových formací nedaleko Kábulu založila Al-Káida, která rychle našla společnou řeč s Tálibánem, jenž se dostal k absolutní vládě v zemi.
„Když shrneme všechny tyto tři faktory, hlavní potíž spočívá v tom, že se Afghánistán potenciálně brzy promění v to, čím byl 'chalífát' v Sýrii nebo Iráku,“ konstatoval Mullodžanov.
Čtěte ZDE: Bezpečnostní záruky pro Rusko: Národně existenční otázka. Putin nehodlá ustupovat. Rozkladný vliv Západu může být zničující. Rusko diktuje podmínky. Stop vydírání, ničení rodiny a genderovému moru?
Rusko v ohrožení
Co se týče neexistence společné hranice mezi Afghánistánem a Ruskem: Ano, mezi Ruskem a Afghánci leží Kyrgyzstán, Uzbekistán, Turkmenistán a Kazachstán, který je dnes v plamenech, ač se ještě před pár měsíci se zdál být baštou politické stability. A právě o to jde – měl to být navenek spolehlivý „bezpečnostní polštář“ Ruska, který nás svými 7,5 tisíci kilometry společné pozemní hranice odděluje od Střední Asie, od níž dávno nevíme, co očekávat. Nyní tato bariéra mezi Ruskem a Afghánistánem fakticky zmizela. Rozplynula se v kouři požárů v Alma-Atě, Aktobe, Atyrau, Pavlodaru a dalších městech a obcích Kazachstánu, které se zapojily do nepokojů.
Pro Rusko je proto záchranou, že jeho armáda byla na takový zvrat událostí zjevně předem připravena. V roce 2021 se na hlavní ruské pevnosti ve Střední Asii – 201. ruské vojenské základně v Tádžikistánu - uskutečnil rekordní počet cvičení s ostrou střelbou: více než 300. Kanonáda se tam ozývala téměř denně po celý rok. Taktické pozadí těchto cvičení bylo navíc velmi výrazné: činnost k odražení útoků konvenčních banditských skupin na vojenské komplexy v Dušanbe a Bochtaru, obrana na cvičištích Ljaur a Sambuli, odražení přepadení muničních skladů a muničních parků.
Ale je tu další detail ilustrující vážnost hrozby pro Rusko a jeho spojence ze strategického směru, v němž je Kazachstán pouze jedním z milníků. Na ruském portálu právních informací se 7. prosince, tedy pouhý měsíc před současnými událostmi, objevila zpráva, že Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán vytvořily speciální uzavřený společný komunikační systém mezi svými armádami. Jak se píše v dokumentu – pro výměnu informací a koordinaci jejich vzájemného působení.
Dohoda stanoví stálou bojovou pohotovost na velitelských stanovištích zúčastněných zemí. Ta se samozřejmě drží 24 hodin denně. A to je rozhodně další vodítko k vysvětlení rychlosti, s jakou byla vojska OKSB rozhodně a bez váhání zavedena do Kazachstánu.
A mezitím…
Na hranici Afghánistánu s Turkménií došlo k ozbrojeným střetům mezi bojovníky Tálibánu, kteří se v Afghánistánu chopili moci, a turkmenskými pohraničníky. Informoval o tom v pondělí ve své elektronické verzi afghánský list Hašt-e subh.
„Před třemi dny turkmenští pohraničníci zabili jednoho civilistu a dalšího zbili. Tálibán při vyšetřování incidentu na jejich počínání reagoval střelbou,“ uvedl vedoucí provinčního odboru informací a kultury Džavzjan Hilál Balchí.
Dále bylo upřesněno, že k přestřelce mezi turkmenskými pohraničníky a Tálibánem došlo v pondělí 3. ledna v okrese Hamab v provincii Džauzdžán. Další podrobnosti o incidentu nebyly uvedeny.
Jinými slovy: pokus o převrat v Kazachstánu není nic, co by spadlo z čistého nebe. A Rusko se zdá být připraveno.
Zdroj.
