Někteří lidé označují volby za svátek demokracie. Na první pohled by se s tímto tvrzením dalo souhlasit. Můžeme si přece svobodně zvolit, kdo nám bude příštích několik let vládnout. Avšak pokud se na tuto situaci podíváme více zblízka, zjistíme, že to tak veselé není. A to nejen proto, že naši zákonodárci a vláda mají stále menší pravomoci a skutečnou moc zde přebírá nikým nevolená Evropská komise.
Také proto, že naše volba není tak svobodná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Volební výsledky jsou mimo jiné určeny i veřejným míněním. Základní otázka tedy zní: Kdo určuje veřejné mínění českých voličů? Odpověď na tuto otázku je stejná jako na otázku, kdo rozhoduje o výsledku voleb. Jsou to mainstreamová média.
Manipulace před volbami vrcholí
Kdo nevěří, jakou moc zde mají média, ten by se měl podívat na to, jak média zasáhla do našeho politického a společenského dění v tomto roce. Začalo to už v lednu, kdy mainstream využil amnestie vyhlášené prezidentem Václavem Klausem a poštval proti němu českou veřejnost. Následně média dokázala během pár týdnů udělat z kontroverzního člena Nečasovy vlády K. Schwarzenberga populárního ,,knížete s čírem“ a téměř jej tak dostat na Hrad. Naštěstí jenom téměř. Viděli jsme zde jeden z mála případů, kdy mediokracie prohrála.
O to usilovněji mediokraté poté házeli špínu na původního i nového prezidenta. A tím to neskončilo. V dubnu média zlikvidovala i Holešovskou výzvu, neboť se již příliš odchýlila od svých levicových kořenů a začala prosazovat politicky nekorektní ideje. A ta samá média sehrála důležitou roli i v červnovém tragikomickém pádu Nečasovy vlády.
Moc médií si můžeme ilustrovat také na příkladu dvou konkrétních stran- TOP 09 a ANO. TOP 09 je středolevicovým slepencem, který se amatérsky vydává za konzervativní pravici, tudíž by měl mít minimální podporu veřejnosti. Protože však TOP 09 de facto ovládá odhadem tři čtvrtiny mainstreamových médií, může si tuto mystifikaci dovolit a získat přitom velké množství voličů.
Bylo by pošetilé domnívat se, že si média s těmito manipulacemi dají pokoj zrovna před volbami. Je dokonce zřejmé, že tuto chvíli, kdy mohou zásadně ovlivnit složení Poslanecké sněmovny, využijí k ještě větším mystifikacím občanů než obvykle. A i přesto, že výsledek působení médií budeme moci plně zhodnotit až po volbách, můžeme už dnes vidět mnoho forem manipulace. Podívejme se nyní na několik nejvýznamnějších.
Nekalá mediální strategie
Zaměřme se nejprve na předvolební debaty v České televizi. Jak asi víte, do každé z krajských debat se dostali kandidáti reprezentující jen několik málo údajně nejsilnějších stran v daném kraji. Připadá vám to normální? Připadá vám normální, že Česká televize porušuje volnou soutěž politických stran tím, že zve do debat jen některé z nich? Mně tedy ne. Podobnou praktiku můžeme vidět i v různých dalších médiích, kde je to samo o sobě neetické, ale u veřejnoprávních médií to již přinejmenším hraničí s porušením zákona.
Tato nekalá mediální strategie má dva účely. Prvním z nich je zajistit, aby se k voličům dostaly názory a sliby jen několika vybraných stran a aby se co nejvíce voličů rozhodlo mezi těmito stranami. Druhým účelem je přesvědčit ty voliče, kteří dosud podporovali některou jinou stranu, aby změnili svůj názor a volili mezi oněmi vybranými stranami.
A bohužel je zřejmé, že tato mediální lest přinejmenším u některých voličů funguje. Tito voliči jsou kvůli médiím přesvědčeni, že volit menší stranu by znamenalo propadlý hlas, a proto se, byť se sebezapřením, rozhodnou volit některou ze stran, která je podle médií silná. Pokud se takto rozhodne více voličů, uberou tím hlasy menším stranám a mnohým z těchto stran takto stlačí volební výsledek pod 5%, což by se, nebýt médií, nestalo. Média zde takto vytvořila fikci, kterou změnila v realitu. To demonstruje, jakou zde má mediální mainstream moc.
Manipulace nejen pomocí průzkumů
V této manipulaci vycházejí média, a Česká televize obzvlášť, z různých předvolebních průzkumů a modelů. Nikdo však nezaručí, že tyto průzkumy odpovídají skutečnosti. Vzpomeňme na minulé sněmovní volby, kdy modely přisuzovaly ČSSD přes 30%, přestože skutečný výsledek byl jen 22%. Vzpomeňme si na to, že prakticky všechny průzkumy na začátku tohoto roku posílaly Jana Fischera do druhého kola prezidentské volby. A nezapomeňme také na to, že se takovýchto průzkumů obvykle účastní něco přes tisíc respondentů, tedy celých 0,013% všech voličů. Jak mohou být potom takové průzkumy objektivní?
Čtěte také: Poslední zveřejněný průzkum posílá Hlavu vzhůru! do Sněmovny. Zaznamenali to ještě i ti voliči, kteří se obávají, aby jejich hlas „nepropadl“?
Taková manipulace, jakou jsem nyní popsal, se objevuje prakticky výhradně před volbami, avšak neměli bychom zapomínat ani na ty mediální praktiky, které se objevují téměř neustále a před volbami pouze nabírají vyšší obrátky. Sem patří hlavně vyzdvihování stran a politiků, kdo se chovají politicky korektně (tedy socialisticky a eurohujersky), a naopak zavrhování stran, které odmítají jít s hlavním proudem- například pro svoji pravicovost nebo přímo euroskepticismus.
Politicky korektní násilí na voliči
Opět se podívejme na konkrétní příklad. Možná jste si již všimli, že zatímco o stranách typu ČSSD, TOP 09 či Zelených se v médiích mluví prakticky denně (a převážně v dobrém), tak např. Svobodní, ač mají minimálně stejné preference jako Zelení, se ve sdělovacích prostředcích téměř neobjevují a proti volebnímu bloku Hlavu vzhůru média dokonce otevřeně bojují. To má za cíl přesvědčit voliče, aby dali hlas právě oněm politicky korektním stranám a aby vůbec neuvažovali o volbě stran, které nejsou v mediální oblibě. Tím se ještě posílí ona manipulace z předvolebních debat.
Sem spadá i nedávná kauza, ve které jsem já osobně sehrál ne zcela nepodstatnou roli. Můj článek ,,Bobošíková vs. Schwarzenberg,“ ve kterém jsem psal o rozdílném mediálním pohledu na tyto dva politiky, byl vystaven i na stránce volebního bloku Hlavu vzhůru, spolu s politicky nekorektní karikaturou Karla Schwarzenberga.
Média si samozřejmě karikatury hned všimla a začala kvůli ní tento volební blok kritizovat. Ukázkově tak předvedla princip, o kterém jsem v tom článku psal. Ke každému politikovi se média chovají jinak. Zatímco eurofilní levičáky typu Schwarzenberga média podporují, u lidí, jako je Bobošíková, využijí mediokraté každou možnou záminku k tomu, aby je kritizovali. Tuto myšlenku více rozebírám ve zmíněném článku, pokud jste jej ještě nečetli, najdete jej zde.
Středopravá fikce
Moc médií si můžeme ilustrovat také na příkladu dvou konkrétních stran- TOP 09 a ANO. TOP 09 je středolevicovým slepencem, který se amatérsky vydává za konzervativní pravici, tudíž by měl mít minimální podporu veřejnosti. Protože však TOP 09 de facto ovládá odhadem tři čtvrtiny mainstreamových médií, může si tuto mystifikaci dovolit a získat přitom velké množství voličů, k čemuž zneužívá i své dovednosti oslovit mladé na sociálních sítích.
Hnutí ANO se zase za několik měsíců dokázalo vyšvihnout z bezvýznamné pidistrany na údajně druhou nejsilnější stranu. Raketový růst preferencí tohoto hnutí začal- a to nikoliv náhodou- tehdy, když Andrej Babiš koupí vydavatelství Mafra ovládl ne zcela zanedbatelnou část českého mediálního mainstreamu a dostal tak příležitost k manipulaci s veřejným míněním. Právě tyto dvě politické strany jsou nejzákeřnějšími hráči v současných volbách a dá se očekávat, že až dnes či zítra vytáhnou z rukávu svá poslední esa, která, spolu s mediální podporou, rozhodnou o jejich volebním výsledku.
Moc médií: Manipulace se stává realitou
To vše způsobuje, že mnozí z voličů vystupují ve volbách jako loutky mainstreamových médií. I když by tito voliči sami od sebe volili úplně jinak, vlivem mediálních manipulací nakonec hodí hlas některé z velkých a politicky korektních stran. Média tím pádem mohou citelně ovlivnit výsledek voleb. Jak jsem již uvedl- vytvoří si fikci, kterou následně přemění v realitu. A kvůli tomu nejsou volby ani tak svátkem demokracie, jako spíše svátkem mediokracie.
Rozhodně to však neznamená, že bychom měli propadnout nečinnosti a nikoho nevolit. V poslední době je vidět, že řada lidí přestává věřit médiím a jejich předvolebním průzkumům a nebojí se volit menší strany.
Volme svobodně a podle sebe!
Těch 10-20% voličů, na které nemají média tak podstatný vliv, rozhodne o tom, zda se do Poslanecké sněmovny dostane i některá strana, kterou tam média nechtějí. A pokud si i ti voliči, kteří dosud byli pod vlivem médií, uvědomí, jak je s nimi manipulováno, a začnou volit podle sebe, může se stát, že strany, které byly dosud prezentovány jako slabší, mohou ovládnout Poslaneckou sněmovnu a odsunout kartel ČSSD-TOP 09-KSČM-ODS-ANO na vedlejší kolej. To vše záleží jen na nás, na voličích.
Pamatujme na to, že bychom měli volit hlavně podle programu, popř. podle toho, co strana dosud v politice předvedla. Uvědomme si také jednu podstatnou skutečnost. Je sice pravda, že pokud budeme volit některou menší stranu, tak náš hlas možná propadne. Avšak pokud se kvůli tomu rozhodnete volit některou zavedenou stranu, váš hlas propadne stoprocentně, protože tyto strany již prokázaly, že jim o prosazování idejí či o blaho občanů nejde. Proto volme svobodně a nedovolme velkým stranám a na ně navázaným médiím, aby na příští čtyři roky ovládly naši Poslaneckou sněmovnu.
