Na textu Marka Dalíka (HN 11. listopadu) mě překvapilo jediné: že se autor označil za politologa. Myslel jsem, že politologie není obchodní disciplínou. Nad jeho textem jsem však pochopil, že vidění politiky jako obchodní operace je klíčem ke "světu podle Dalíka". A že právě to je podstatou jeho závěru, že "Mirek Topolánek dal (české pravici) nejprve formu a později také obsah století jedenadvacátého."
Umění a marketing
"ODS před pár týdny v politologickém slova smyslu neprohrála dvoje volby, jak tvrdí Petr Hájek ale jedny sdružené," píše Dalík. Možná, že jako "obchodní případ" to platí. V politickém smyslu nikoli. Fakt, že se jinak laxní voliči sociální demokracie rozhodli po krajských volbách přijít i ke druhému kolu voleb senátních, byl vyjádřením zájmu. Chtěli po jedné ráně vládě dát i druhou. Pocítili strach z vládní politiky, její nečitelnosti a arogance, a proto volili politicky - zájmově.
Jenže volič není tupec. Možná napoprvé pod "klamavou reklamou" zboží koupí. Pak ho rozbalí a najde v něm desítky zákonů, které ho obírají o svobody.
Je příznačné, že tuto jednoduchou pravdu "dalíkovci" nechápou a raději si vymýšlejí "politologické" teorie. Jako třeba mudrování, proč Klaus nejdříve vítězil, a pak už ne.
"Voliči se zpočátku podvědomě snažili distancovat od komunistické ideologie tak, že volili pravici, i když to bylo proti jejich založení. Když si uvědomili, čí jsou, Klaus začal prohrávat, a nikdy nedokázal vyhodnotit proč." Tvrdí Dalík.
Transformace a karikatura
Tak předně: Václav Klaus převedl zemi od komunismu ke kapitalismu. Vedle této transformace je "reformní étos" současné vlády spíše karikaturou. Klaus vítězil, protože hrál otevřeně, vysvětloval, neobchodoval.
Ve vládě při projednávání reformních návrhů se nahlas ptal: "Bude na to mít moje maminka, důchodkyně z nájemního vinohradského bytu?" Věděl totiž, že je nutno postupovat gradualisticky. Že sociální ohleduplnost není levicová, ale pravicová. A že dosáhnout pravicových transformačních cílů ve shodě s veřejností se jmenuje umění politiky.
Jádro a obal
Proti tomu obhajuje Marek Dalík Topolánkovu tezi: "Tvrdé jádro, měkký obal. Tedy neopouštět "modré kořeny", ale nabídnout je voličům v přijatelném marketingovém balení." Ta vychází z přesvědčení, že voliče je možné obalamutit. To je podstatou "Topolánkova rozpřažení rukou (úspěšného pokusu nalákat k základním hodnotám ODS další voličské skupiny)", jak přiznává obchodující politolog Dalík.
Jenže volič není tupec. Možná napoprvé pod "klamavou reklamou" zboží koupí. Pak ho rozbalí a najde v něm desítky zákonů, které ho obírají o svobody, zavlékají zemi do pozice provincie, jež velmocem ochotně kývne na zničení tradičního chemického průmyslu (REACH) či cukrovarnictví, aby jim nakonec předal i státní suverenitu. Jak tragicky tato vize "marketingové" politiky dopadla, ukázaly volby.
ODS zasažená virem
Proti tomu stojí Klausova friedmanovská teze: "Jsem pro trh, ne pro bysnys". Neboli jsem pro vytváření podmínek pro svobodný trh, obchod mě v politice nezajímá. S tím ODS vítězila.
Proč vítězit přestala? Protože ji napadl chorobný virus "širokého rozkročení" (Zieleniec) či "rozpažení" (Topolánek), smrtelná nemoc "nepolitické politiky". To ji přivedlo k "Sarajevu" a osmiprocentní voličské "genocidě".
Nasládlá nákaza
Když poražení "zieleniecové" odešli, dokázal Václav Klaus stranu vrátit na politický trh. Jenže, jak se ukázalo, nasládlá nákaza nepolitické politiky se revitalizovala a dnes stojí ODS před fatální volbou znovu.
