Rothschildové ve Francii financují "krajně pravicového" politika a spisovatele Erica Zemmoura, který se snaží dopomoci jejich chráněnci Emmanuelu Macronovi ke znovuzvolení. Ačkoli to zní jako protimluv, ve skutečnosti tom není žádný rozpor.
Proč?
Do francouzských prezidentských voleb zbývá pouhých šest měsíců, ale už teď je cítit naprosté Déja vu. Situace se pro globalisty zdá být bídná. Vládní strana bývalého bankéře Rothschildů a prezidenta Emmanuela Macrona „Kupředu, republiko!“, vytvořená za jejich peníze téměř z ničeho, má popularitu kolem 10 % (čtvrté místo). Macron nesplnil většinu svých slibů, svou neúspěšnou domácí politikou si proti sobě poštval většinu Francouzů a v zahraniční politice nechal Francii ponížit, čehož je obzvláště dobrým příkladem nedávný skandál s Austrálií (Aukus – anglosaský bezpečnostní pakt, který připravil Francii o dodávky ponorek pro Austrálii – pozn. PP). Ze všech těchto důvodů nominant Rothschildů zatím neoznámil, zda se bude v dubnových volbách ucházet o druhé funkční období. Možná ano, možná ne.
Macronovi kurátoři mají samozřejmě dostatek kandidátů na jeho místo. Jde jim však hlavně o to, aby se prezidentkou Francie nestala vůdkyně Národního sdružení Marine Le Penová, která se o tento post ucházela již dvakrát. Poté, co zmírnila svoji rétoriku, měla dobrou šanci získat ho na třetí pokus.
Mluvit o tom v minulém čase je správné, protože na světlo boží zničehonic vystoupil politik – ještě "pravicovější" než Le Penová, který bez toho, aby vůbec oznámil svůj úmysl kandidovat, se jí už v popularitě mezi voliči vyrovnal, rozdělil voličský blok a poštval proti sobě všechny, kdo nezastávají to, co se v dnešní celkově levičácké Francii označuje za "pravicové názory".
Říká se tomu „kandidát-spoiler“, a jako „kazítko“ byl i nasazen. Mnozí na pravici to ale dosud nepochopili, protože Eric Zemmour, novinář, spisovatel a publicista s tváří Mefistofela, který se koupe v penězích Rothschildů, říká, světe div se, čistou pravdu. Pravičáci mu zobou z ruky, ale ostatní dohání k šílenství. Podle různých průzkumů se již těší podpoře třinácti až sedmnácti procent francouzských voličů a Le Penové klesl rating na patnáct procent, ačkoli před Zemmourovou výzvou ji podporovalo přes dvacet procent Francouzů.
Jenomže ti, kteří "pravicového extremistu" Zemmoura nepodporují, ho k smrti nenávidí a jsou připraveni se spojit kolem jakéhokoli nepravicového politika, aby se Zemmour a Le Penová nedostali do druhého kola a vše se rozhodlo v kole prvním.
Co káže a za co ho kritizují?
Zemmour je svými odpůrci obviňován z nenávisti k muslimům. Chce je deportovat z Francie, protože se nechtějí integrovat a vytvářejí ghetta (mluvíme o nejméně pěti milionech přistěhovalců).
Je napadán za svůj záměr skoncovat s nekontrolovanou migrací, která zemi doslova zabíjí.
Dvakrát byl stíhán za podněcování etnické nenávisti.
Nemohou mu odpustit, že odmítá agendu LGBT, proti níž ostře – a právem – protestuje.
Je obviňován z antifeminismu – kritizuje například umělou dominanci žen v politice.
Provinil se také „suverenismen“ (prosazuje závazek národní suverenity Francie navzdory evropské integraci a globalizaci).
A k tomu připočtěme antiliberalismus, který z toho všeho vyplývá.
Navíc popírá souvislost mezi lidskou činností a změnou klimatu, tento zrůdný podvod, který vymysleli globalisté za pomoci svých podplacených vědců, aby sloužil jako kouřová clona pro jejich celosvětovou diktaturu.
Hotový zázrak, ne politik! Nositel svaté pravdy v její chemicky čisté podobě! Mohl by se okamžitě stát hrdinou alternativních médií!
K čemu to všechno?
Jak je vidět, Zemmour útočí přímo na nejzářivější dogmata politické korektnosti, která zabíjejí Francii i zbytek Evropy, což mnozí vidí, a strašně se toho obávají. Ve skutečnosti nic neskrývá:
„Říkám to, co se nikdo neodváží říct, ale co chce každý slyšet.“
Alžírský žid Zemmour, který má nejen finanční podporu Rothschildů, ale také úzké vazby na katolické kruhy, o tom napsal celou knihu se svou fotografií na obálce pod názvem „Francie ještě neřekla své poslední slovo“. Tvrdí, že hrozí hrozící občanská válka s alogenními imigranty, které si k sobě přibrali, a slibuje, že ochrání křesťanskou civilizaci před náporem islámu. Hodlá učinit táhlem své volební kampaně téma imigrace, zachování francouzské identity (asimiluj se, nebo odejdi), avšak nikoli roli Francie v EU a na mezinárodní scéně.
Zde mimochodem podkopává nejen stranu Le Penové, ale i republikány – systémové státotvorce Francie. Jejich kandidát v posledních prezidentských volbách François Fillon, který měl porazit Macrona, byl globalisty chytře vyřazen ze hry kvůli korupčnímu skandálu. I tato strana ztratí část příznivců ve prospěch Zemmoura. Politik vypočítavě nazývá Brexit „porážkou Francie“, čímž jasně naráží na skutečnost, že Michel Barnier, hlavní vyjednavač EU s Británií o podmínkách vystoupení, má velkou šanci stát se kandidátem republikánů v prezidentských volbách.
„Intelektuál“ Zemmour nicméně vidí svého hlavního soupeře v Le Penové, jejíž rodinu představuje jako politické ztroskotance (bývalý vůdce Národní fronty Jean-Marie Le Pen, otec Marine, se šestkrát neúspěšně pokusil o vedení Páté republiky) a jejich voliče jako lidi „bez kariérních vyhlídek“. Jde o jasný kalkul, jak získat sympatie části konzervativních voličů, kteří jsou zklamáni neschopností strany a jejích vůdců změnit situaci v zemi a realizovat své ideály.
Čtěte ZDE: Francie neřekla poslední slovo: Je Le Penová již příliš korektní? Zemmour se nebojí a roste. Vzpomínky na minulost. Monstrum, jež mluví pravdu. LGBT lobby a islamisté v jednom šiku? Francouzi nechtějí evropský Libanon
Chce se zalíbit „diktátorům“
Rostoucí rating a prezidentské ambice vedly k tomu, že si Zemmoura všimly konzervativní kruhy v Evropě – letos v září ho v Budapešti hostil maďarský premiér Viktor Orbán. A na domácí scéně se stal hlavním nepřítelem levice a liberálů.
Více než stovka provládních novinářů zveřejnila 23. října na webu Mediapart výzvu, v níž Zemmourovi vyhlásili válku a bojkot – podobně jako to globalistická média udělala bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi:
My, novináři, kteří ctíme demokratické hodnoty, se domníváme, že s lidmi, kteří hlásají fašistické, rasistické, xenofobní, sexistické, homofobní a negativistické myšlenky, bychom neměli diskutovat, ale pouze proti nim bojovat a/nebo je ignorovat.
Samotný Zemmour není v textu zmíněn, ale každý pochopí, že jde o něj. Kdekoli se Zemmour ve Francii objevil na přednáškách nebo shromážděních, setkal se s pobouřením svých odpůrců, jejichž tón udávají levičáci. Akce s jeho účastí jsou narušovány, policie používá vodní děla a slzný plyn k rozehnání davu. Zemmour je ve výsledku představován jako hlavní hrozba pro demokracii, proti níž se musí všichni spojit. A to také dělají.
Mimochodem, jaká hrůza, Zemmour chce také vycházet se „zlým“ Ruskem a obhajuje „privilegované spojenectví“ s ním. Prohlašuje, že je „pošetilé démonizovat Moskvu“, že „NATO by se mělo rozpustit, když zanikla Varšavská smlouva a SSSR“ a že se aliance stala „strojem na zotročování“. Považuje protiruské sankce za „nespravedlivé“ a „kontraproduktivní“. Podle Zemmoura za zhoršení vztahů mezi Washingtonem a Moskvou mohou Američané, kteří „útočí na Rusko“. To vše jsou jistě také čisté pravdy, které šokují průměrného Evropana, jemuž je ze všech stran vštěpována nenávist k Rusům a Rusku. I to je další argument pro to, aby se všichni "demokratičtí" voliči semkli proti němu.
Mnohým z nás se Zemmourův program líbí – v čem je tedy problém? Jeho slova jsou přece správná, tedy kromě myšlenky deportace milionů muslimů z Francie; to už je technicky neproveditelné a v této souvislosti je přinejmenším nesmyslné něco takového říkat.
Nesuďme však člověka podle jeho slov, ale podle jeho činů a jejich důsledků, z nichž ten nejdůležitější důsledek je již zřejmý: rozdělil pravicový tábor, a tím ho oslabil, zároveň se stal katalyzátorem sjednocování odpůrců pravice.
Kdo Zemmoura podporuje?
Je tu ještě jedna okolnost, která jasně ukazuje, odkud a proč se Zemmour na scéně vzal: je stejně jako Macron v posledních volbách financován Rothschildy, kteří nemají Rusko a tradiční hodnoty příliš v lásce. A podle francouzských médií je do toho zapleteno i americké finanční monstrum JP Morgan. Klíčovým mužem Zemmourova finančního týmu je Julien Madar, zakladatel a ředitel společnosti Checkmyguest, která se specializuje na správu trhu s nemovitostmi. Je to bývalý investiční bankéř Rothschildů. Dalším Zemmourovým finančníkem je Jonathan Nadler, analytik investičního bankovnictví ve společnosti JP Morgan. I ten pochází z rothschildovských struktur.
Tytéž kruhy financovaly i Macrona, který pro Rothschildy pracoval. Paradox? Vůbec ne. Jim je zkrátka jedno, zda prosazují levicového liberála a bývalého socialistu, nebo krajně pravicového populistu, pokud jsou důsledky pro ně výhodné. Cíl je stále stejný – upevnit vlastní moc nad Francií.
V případě Macrona se to podařilo přímo – vysláním do Elysejského paláce.
Se Zemmourem v roli enfanta terrible je manévr rafinovanější – oslabuje skutečně poctivou, a tedy nebezpečnou, Marine Le Penovou a zároveň sjednocuje levicové řady proti společnému nepříteli. Tohle je bezesporu vysoká liga – globalisté chtějí dosáhnout svého pravdou!
Co z toho vzejde?
Už nyní jsou výsledky patrné.
„Více než polovina obdivovatelů lídra zelených Yannicka Jadota a socialistické starostky Paříže Anne Hidalgové je připravena podpořit stávajícího prezidenta Emmanuela Macrona již v prvním kole, aby sebrali výhodu kandidátům krajní pravice,“ píše Le Figaro s odvoláním na výsledky průzkumu Nadace Jeana Jaurese. Proč? Protože „za současného stavu se levice nebude moci zúčastnit druhého kola prezidentských voleb“. Pro současného prezidenta – nebo jakéhokoli jiného kandidáta globalistického establishmentu na jeho místě – bude v této situaci hlasovat jak umírněná pravice, tak i část centristů, aby zastavili „francouzského Hitlera“.
Takže všehoschopnému Macronovi stačí trochu si pohrát s pravicovou rétorikou (protože většinu Francouzů skutečně zajímá, o čem Zemmour hovoří) – a v klidu zvítězit. Pokud však budou šance na návrat zkompromitovaného prezidenta do funkce pochybné, všichni Zemmourovi odpůrci se shromáždí kolem jiné postavy, aby se postavili proti jeho kandidatuře. Zemmour ani Le Penová neprojdou, což bylo také účelem.
Takto je veřejnost ve Francii manipulována, a bude manipulována i v budoucnu. Cynismus a peníze – zaručený klíč k úspěchu v západních "demokraciích".
Rusové by měli pochopit jedno: na Západě, Francii nevyjímaje, je vše podchyceno a pod kontrolou. Skutečný přítel Ruska se tam nikdy nedostane k moci. Proto je nejlepší politikou vzdát se Západu a všemi prostředky rozvíjet vlastní zemi a investovat do vlastních lidí. To jediné se vyplatí.
A ne jen Rusku.
Zdroj.
