Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
První výstřely, první zranění: Stotisícová demonstrace ve Vídni. Odpověď na předchozí pražskou. Chystá se další? Zrychlený tep Evropy. V boji už víc než 7 statečných. Média se s chutí vysmívají podvoleným. Na prahu odporu

První výstřely, první zranění: Stotisícová demonstrace ve Vídni. Odpověď na předchozí pražskou. Chystá se další? Zrychlený tep Evropy. V boji už víc než 7 statečných. Média se s chutí vysmívají podvoleným. Na prahu odporu

21. 11. 2021

Tisk článku

Petr Hájek vidí s nadějí vznikající Hnutí odporu, které další státní násilí jen povzbudí, a má za to, že nyní je především potřeba překročit uměle vytvořené příkopy nepodvolených s podvolenými

Velkou středeční pražskou demonstraci za svobodu proti covidové totalitě hlavní média téměř utajila, nebo ji odbyla pouze krátkou větou mezi líčením nadšení veřejnosti z „odkazu svatého Václava Havla“ na pražské Národní třídě. Zvláště u „veřejnoprávních“ médií to bylo chvílemi přímo obludné a směšné. Tak jako kdysi…

Namísto alespoň trochu pravdivého informování o patrně (od listopadového převratu) nejmasovějším spontánním a autentickém vystoupení občanů za svobodu, jsme na ČT ve večerních zprávách viděli „vstupy“ z několika míst republiky. Sice tam kromě „reportérů“ v podstatě nikdo nebyl (a na záběrech kdo ví proč skomíralo několik svíček, ač se tam v devětaosmdesátém nic nedělo), ale o dvacetitisícovém shromáždění na Staromáku – a poté nekonečném průvodu odpůrců totality na Národní – soudruzi oddaně mlčeli.

To si ovšem zcela „nedovolili“ u včerejší masové demonstrace v Rakousku. Asi proto, že je pro ně od pátku Vídeň opět hlavním městem ČR, neboť tam místní diktátor oznámil, že přistoupí k násilné vakcinaci nepodvolených. Sen zdejších mediálních kolaborantů, kteří v bakalovských a zčásti i babišovských novinách (v čele s těmi „Lidovými“) a webech po tomtéž již nějaký čas usilovně volají.

Lež a mystifikace jako repríza doby před pádem

Referování o mohutné statisícové „anticovidové“ demonstraci za svobodu ve Vídni však doznalo řadu chyb, za něž by měly v ČT padat přinejmenším pokuty. Zatímco Novinky (patří do „stáje“ Seznam.cz , milardáře Lukaševiče) až do pozdních hodin trvaly na tom, že ve Vídni proti totalitní moci protestovalo asi 12 000 účastníků, ČT to již v podvečer nějakým omylem či nedorozuměním „sabotovala“. V přímém vstupu soudružka redaktorka rozpačitě konstatovala, že podle policie se protestů účastní asi pětatřicet tisíc lidí, ale při doplňující otázce z pražského studia jí ujelo: „Připadá mi to, jako by do ulic vyšla celá Vídeň…“

Ve večerních zprávách se k tomu již ČT postavila mnohem lépe: Žádný obrázek na zaplněné náměstí a ulice jsme sice neviděli (jako když ve středu točila ze Staroměstské radnice řiďounký „ementál“ účastníků „porady“ Chvilkařů nad budoucím prezidentem), zato mystifikaci uvodila přímo kouzelná věta: „Očekávalo se až sto tisíc demonstrantů, ale je jich asi polovina“ (takže jich bylo mnohem víc než sto tisíc). Číst obrysy pravdy za oponami lží a mystifikací už umíme opět jako za „reálného socialismu“. 

Vybavil se mi fousatý vtip z té doby: Jak běží závod na sto metrů Kennedy s Chruščovem. Kdo vyhrál je asi jasné, ale ČTK o tom informovala slovy: Soudruh Chruščov doběhl na skvělém druhém místě, Kennedy skončil předposlední.

Už opět platí bonmot z devětaosmdesátého, že „televize lže, jako když Rudé právo tiskne“. Pouze s tím rozdílem, že rudé bezpráví vystřídalo modré či zelené (nejlépe duhové) a Právo „bez barevného určení“ ovládá miliardář Lukaševič. Respekt a HN zase miliardář Bakala – a oba spravují „odvelenou jednotku“ České televize miliardáře Dvořáka (sedm miliard ročně z našich povinných daní).

Víc než jen 7

Statečných však navzdory tomu obrovskému tlaku přibývá také u nás (v původním slova smyslu, protože „remake“ slavného filmu je už pochopitelně přetočen s černochy a homosexuály). Miliardářská média samozřejmě „utopila“ středeční demonstraci lékařů a zdravotníků před ministerstvem covidismu (kdysi zdravotnictví). Jen internetem proběhlo jejich prohlášení. Má hodnotu manifestu odporu mnohem více než jen „sedmi“ statečných – v čele s profesorem Jiřím Beranem, doktorkou Soňou Pekovou (už ji kriminalizují po soudech a hrozí jí vězení) či doktorem Janem Stráským. Ve svém „desateru“ říkají:

Jako lékaři a odborníci jsme zděšeni především následujícími fakty:

1.Rezignovalo se na základy klinické medicíny. Místo anamnézy, klinického vyšetření a laboratorního nálezu je diagnostikována „nemoc“ na základě jediného výtěru z nosohltanu špatně nastaveným PCR testem. Tato „nemoc“ je zjišťována i u zcela zdravých lidí, kteří jsou neustále nesmyslně a draze plošně testováni, a to včetně dětí.

2. Všichni zdraví lidé jsou na základě presumpce viny považováni za infekční, dokud nedokážou tzv. bezinfekčnost – a to pomocí postupů, které žádnou bezinfekčnost prokázat nemohou. Potvrzení o bezinfekčnosti tak dostanou například očkovaní, aniž by byla jejich bezinfekčnost prokázána.

3. Lživě se tvrdí, že imunita po očkování je lepší a delší než imunita po prodělání nemoci. Toto tvrzení popírá publikovaná data i samotné základy imunologie.

4. Jsme svědky porušování Hippokratovy přísahy – je vyvíjen tlak na nedodržování lékařského tajemství, restriktivní opatření jsou zneužívána proti zákonům lidskosti, lékařská etika dostává vážné trhliny a jsou porušována doporučení WHO i dalších autorit včetně verdiktů soudu.

5. Od počátku jsou návrhy na levnou léčbu odmítány bez bližšího zkoumání a čekání na všespásnou vakcínu se po dlouhé měsíce stalo modlou. Politici si zčásti přisvojili kompetence k diagnostice, léčbě a prevenci.

6. Po půl roce je zřejmé, že dobrovolnost vakcíny byla jen další lží. Je vyvíjen nátlak na očkování, i když je již zřejmé, že vakcína není účinná v zabránění přenosu nákazy.

7. Vakcíny jsou experimentální, nemají dosud ukončené třetí fáze klinických studií, za možné budoucí nežádoucí účinky farmaceutické firmy neručí. Očkování na nádražích a v obchodních centrech, bez sepsání anamnézy, bez pečlivého vyšetření a poučení očkovaného odporuje zásadám lékařské profesionality a etiky.

8. Celá epidemie je prezentována jednostranně, není připouštěna svobodná diskuse, objevuje se cenzura, experti s oponentními názory jsou umlčováni, dehonestováni a označováni za dezinformátory, odmítače či popírače, čímž se slovník oficiální propagandy nápadně přiblížil slovníku totalitní strany z období před rokem 1989.

9. Lidé jsou již rok a půl strašeni neuvěřitelnou mediální masáží, na níž se bohužel podílejí i lékaři a porušují tím jednu z hlavních zásad medicíny – především neškodit. Primum non nocere.

10. Vláda není schopna odpovědět na základní otázku – kdy opatření skončí. Je zřejmé, že ani nulový počet pozitivních testů nepovede k ukončení restrikcí, protože „co kdyby“. Tento postup je natolik arogantní a hloupý, že vzbuzuje podezření, že jde o záměrný plán na okleštění lidských práv a svobod.

MUDr. Vladimír Čížek, lékař a předseda etické komise
Prof. MUDr. Jiří Beran CSc., lékař, epidemiolog a vakcinolog
MUDr. Jan Brodníček, praktický lékař, pneumolog
MUDr. Martin Čížek, lékař
MUDr. Jana Dumková, odborná asistentka
MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog
RNDr. Tomáš Fürst Ph.D., matematik
MUDr. Miroslav Havrda, lékař
MUDr. Jan Hnízdil, lékař
MUDr. Hana Hrbáčová, lékařka
Doc. RNDr. Arnošt Komárek Ph.D., matematik, biostatistik
MUDr. Jaroslav Konečný, praktický lékař
RNDr. Zuzana Krátká Ph.D., imunoložka
MUDr. Jarmila Kudová, lékařka, viroložka
MUDr. Kateřina Lucká, lékařka
MUDr. Soňa Peková Ph.D., molekulární genetička a mikrobioložka
Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., lékař, kardiochirurg
MUDr. Šimon Reich, lékař
MUDr. Hana Štefaničová, lékařka, kardioložka
Mgr. David Šubík, sociolog
MVDr. Jiří Urbánek, exředitel prodeje a marketingu ve farmaceutickém průmyslu
MUDr. Hana Zelená Ph.D., lékařka, viroložka

Dokonce i v takzvaném Evropském parlamentu se vedle našeho Ivana Davida objevují další stateční

První výstřely

Protestní demonstrace ale probíhají v podstatě po celé Evropě. Provází je nejen zatýkání, vodní děla a další „obvyklé“ policejní násilí, ale už i první zranění po střelbě do protestujících (Haag). Kdo srážky vyprovokoval se nedozvíme zatím jinak než z bakalovsko-lukaševičovskýo-dvořákovských zdrojů. Zvláště zaujalo rychlé „dementi“, že při demonstracích v Nizozemsku byla zabito dítě (že by se jmenovalo Martin Šmíd, alias Ludvík Zifčák není zatím známo).

Jsme na začátku vzniku skutečného „Hnutí odporu“. Jak se bude formovat a vyvíjet, nelze zatím odhadovat. Pramení „od spodu“, nemá tedy ani peníze, ani média (kromě „dezinformačních“ typu Protiproud, jenž ovšem také nemá peníze, vyjma těch, které mu posílají nikterak movití čtenáři – díky za to! – aby vůbec udržel svou existenci). Přesto po úspěšném vystoupení ze 17. listopadu Hnutí zjevně pokračuje v dalším formování (a formulování) společenské sebeobrany nepodvolených.

Přes příkopy

Podstatné bude, až se do něj zapojí i podstatná část znásilněných-očkovaných. Hodně to připomíná analogii po osmašedesátém, kdy „do strany“ už vstupovali témě výhradně „znásilnění“, kteří chtěli výhody, jež jim korupční režim už zcela neskrývaně nabízel. Nepotřeboval již „ideové“ straníky, stačili „podvolení“. A přece (či právě proto) to byli především oni, kdo se později také zasloužili o jeho rychlou demontáž.

I nyní docela rychle přibývá těch, kteří nesouhlasí s covid-diktaturou, ač sami již z různých důvodů podstoupili „gilotinování“. Vědí totiž, že covid je jen záminka, vojenské cvičení na zardoušení posledních zbytků demokracie a občanských svobod. A že podle toho, jak úspěšní tyrani budou, dovolí si příště mnohem víc. Žluté hvězdy s nápisem Neočkovaný, které se objevily také ve Vídni na kabátech demonstrantů, totalitní moc samozřejmě dráždí. Jde však o přesnou analogii.

Překročit příkopy mezi nepodvolenými a znásilněnými je stále důležitější. Nemuselo by to být nakonec tak složité. Zvláště když hlavní média nyní chodí do front na očkování – poté co Babiš dle bavorského vzoru (sic!) dále zesílil brutální nátlak (myslí, že mu to do prezidentských voleb zapomeneme?) – a otevřeně se pošklebují znásilněným. Zveřejňují jejich „výpovědi“, že tak činí pouze pod existenčním tlakem, který už nemohou vydržet. Není to náhodou ale tak, že každá smlouva (a tohle smlouva je) neplatí, pokud je vynucena násilím? Nezní tak zákon?

Na zákony kašlou. Ti, co právě obsadili většinově parlament, také podle zákona nesměli vytvořit stranické kluby – a přesto je vytvořili. Vědí, že kde není žalobce, není soudce. Ale On je. To bude jednou divení…

Padly první výstřely.

Doporučujeme

Na začátek stránky