Roste poptávka po alternativním modelu rozvoje, odlišného od neoliberalismu, jehož selhání pouze podtrhla „pandemie covidu“ a západní svět zastihla, řečeno oblíbeným americkým žargonem, „se staženými kalhotami“. Ale za kouřovou clonou covidové infodemie se buduje nová hierarchie řídících sil ve světě, nová hierarchie hodnot a norem chování.
Společenství pozemšťanů bylo uvrženo do éry postpravdy. Lidé jsou nabíjeni emocemi, jimiž se apeluje na jejich zvířecí instinkty a nízké sklony, a krmeni neověřenými fakty. Stačí připomenout přiznání amerického ministra zahraničí Colina Powella v živém vysílání televize NBC, že jeho zpráva o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku, která vedla k agresi a následně k úmrtí 200 000 lidí v této zemi, byla založena na nepravdivých informacích. Powellovo teatrální mávání lahvičkou s bílým práškem v OSN se stalo symbolem manipulace společenským vědomím.
„Pravda je znásilňována“, komentoval tento fenomén z tribuny XIV. Eurasijského ekonomického fóra ve Veroně profesor Antonio Fallico, bankéř, spisovatel a zakladatel Asociace „Poznejme Eurasii“, a obvinil ty, kteří vytvořili „matrici lží“ vnucovanou všem.
„Naším úkolem je vzdorovat neoliberální hegemonii, která posiluje sociální nerovnosti,“ prohlásil profesor Antonio Fallico. Odkázal se přitom na navrhovaný plán přetvoření světa, jak je uvedeno v knize „COVID-19: Velký reset“, která vyšla v roce 2020. Tento manifest „zlaté miliardy“ je podepsán Klausem Schwabem, zakladatelem exkluzivního alpského fóra v Davosu, kde miliardáři vysvětlují milionářům, jak organizovat život "obyčejným" občanům.
Kanibalská logika
Připomeňme základní konstrukci „podivuhodného nového světa“, jaký navrhuje Klaus Schwab a ti, kdo stojí za ním. „Velké nadnárodní společnosti převezmou větší společenskou odpovědnost, budou se více angažovat ve veřejném životě a budou zodpovědné za společné dobro.“ Z toho je zřejmé, že národní státy budou zlikvidovány a místo nich bude veškerá moc předána světové vládě, která bude vládnout jménem velkých korporací a jejich obchodních impérií.
Schwab tvrdí, že „reset“ vyžaduje nejen systémový demografický pokles, protože čím větší je demografický růst, tím větší je riziko nových pandemií, ale také zrušení všech tradičních hodnot.
Tato kanibalská logika čiší z následující pasáže: „Se zavedením lockdownu se zvyšuje naše vazba na blízké, více si vážíme těch, které máme rádi – členů rodiny a přátel. Odvrácenou stranou je však skutečnost, že to způsobuje nárůst vlasteneckého a národního cítění spolu s temnými náboženskými názory a etnickými preferencemi. A tato toxická směs nás činí horšími…“
Neboli vlastenectví, „národní cítění“ a náboženské přesvědčení jsou zla, která je třeba vymýtit.
Schwab si nakonec vypůjčil myšlenky z Orwellovy antiutopie a vyzývá k zavedení totální evidence a kontroly nad lidmi s využitím moderních technologií: „K ukončení pandemie je třeba vytvořit celosvětovou síť digitální kontroly.“ „Tatík z Davosu“ prostě obhajuje digitální koncentrák.
Pravděpodobnost přeformátování světa v zájmu „zlaté miliardy“ je vysoká. Demonstruje to počáteční vytvoření „svaté aliance“ anglosaských států, konkrétně paktu tří s názvem AUKUS, jehož cílem bylo údajně „zajistit mír a stabilitu v indicko-pacifickém regionu v dlouhodobém horizontu“. Ve skutečnosti je aliance koncipována jako předvoj vojenského soupeření s geopoliticky ambiciózní Čínou. A mohl by to být první krok k vytvoření nového druhu anglosaského impéria, které by realizovalo koncept „Velkého resetu“.
Nakolik je taková temná středověká budoucnost možná? Teoreticky bohužel ano. Nicméně světová vláda Schwabova střihu pravděpodobně nevznikne, protože v reakci na globalizaci probíhá regionalizace. Skupiny zemí se emancipují, uzavírají před vnějšími vlivy a vytvářejí uzavřená sdružení.
Zatím jde převážně o obchodní a ekonomická spojenectví, která však mají potenciál transformovat se v politicko-vojenské aliance, pokud dojde k ohrožení nezávislosti a suverenity dotčených států (příkladem je asociace se „strategickým partnerstvím“ mezi Ruskem a Čínou).
Na pohřbení vestfálského systému je příliš brzy
Každá akce vyvolává reakci. Organizátoři veronského fóra jsou přesvědčeni, že neexistuje „souvislost mezi kolektivním blahem a odpovědností a schopností systému velkých korporací toho dosáhnout“, jak naznačuje Klaus Schwab, jehož myšlenka „velkého resetu“ má legitimizovat výsadní postavení „zlaté miliardy“ a globálních elit.
Profesor Valentin Katasonov, předseda Ruské ekonomické společnosti S. F. Šarapova, se sice nezúčastnil veronských debat, kde byl Klaus Schwab často zmiňován, ale jeho verdikt o tom, co se skrývá pod eufemismem „Velký reset“, by mohl posloužit jako epigraf: „Lidstvo je vtahováno do postkapitalismu, kde bude vládnout elita (1 % obyvatel planety – spolu se služebnictvem), zatímco všichni ostatní (99 %) budou otroky v digitálním koncentráku.“
Rovněž Piero Martello, bývalý předseda Milánského soudu pro pracovní spory a šéfredaktor časopisu „Lavaro Diritti Europa“, na veronském fóru polemizuje se Schwabem a odmítá tezi, že se velké korporace budou řídit „sociální prospěšností“ (upřednostňováním zájmů společnosti před honbou za ziskem). Korporace nemohou vytvořit „humánní ekonomiku“, je přesvědčen Martello; to může dokázat pouze suverénní stát.
Člen jezuitského řádu a ekonom Luciano Larivera říká, že když neoliberálové „inspirovaní Machiavelliho myšlenkami spoléhají na konkurenci místo na solidaritu“, hluboce se mýlí.
S tím souzní slova arciděkana Alexandra Tkačenka: „Církev má zkušenosti se sociální službou, vybudovala nemocnice, sirotčince, hospice, a pak tyto funkce přenesla na stát. Stát je dnes jedinou institucí, která může zaručit sociální spravedlnost.“
Igor Rogov, předseda Komise pro lidská práva v Kazachstánu, zdůraznil, že uprostřed četných krizí, které zasáhly lidstvo – ekonomické, ekologické a další – „je opět silná poptávka po suverénním státě“.
V této souvislosti je vhodné připomenout klíčový princip Vestfálského systému mezinárodních vztahů, který vznikl v roce 1648 jako výsledek revize výsledků třicetileté války. Základním kamenem vestfálského systému byla národní suverenita, která znamenala, že stát má plnou moc nad svým územím a právo určovat vlastní samostatnou vnitřní a vnější politiku. V dokumentu z poloviny 17. století stojí: „Koho země – toho i víra“.
Proto i dnes v podmínkách rostoucí vzájemné závislosti národů je zapotřebí něčeho víc. Musíme podporovat a rozvíjet shodu světového společenství na přechodu k alternativnímu modelu rozvoje, jehož jádrem bude člověk, jeho autentické zájmy a nezcizitelná práva.
Frank Schauff, hlavní poradce Berlin Global Advisor, mluvil o příznacích odmítnutí neoliberalismu, o systémové krizi a zejména pak o likvidaci ideje sociálního státu, který se stará o ty nejzranitelnější. Jako názorný příklad uvedl polské a maďarské demonstrativní a vzdorovité odmítnutí nové anti-kultury, kterou jim vnucuje EU, když nabádá pětileté děti, aby rozhodovaly o své pohlavní identitě. V další řeči zmínil porážku křesťanských demokratů v Německu a návrat sociálních demokratů k moci, posun Demokratické strany USA směrem k levičáckému ideologickému táboru a všeobecnou ztrátu důvěry v nyní bezmocnou Světovou obchodní organizaci (WTO).
Frank Schauff je přesvědčen, že jelikož neoliberalismus vydržel déle, než mnozí očekávali, je dnes klíčové, aby „hrály rozhodující roli suverénní státy.“
Čtěte ZDE: Covid a Velký reset: Epizoda války mezi Bohem a satanem. Zločin stovek na miliardách. Bude další Norimberský proces? O zdraví nešlo nikdy. Lidé se musí probudit. Nelze sloužit dvěma pánům. Chceme nenávist a tyranii?
Staneme se „kolonií slepých mravenců“?
Vše nasvědčuje tomu, že přípravy na „Velký reset“ Klause Schwaba jsou v plném proudu. S tím vystoupil Valerij Fadějev, poradce ruského prezidenta a předseda prezidentské rady pro občanskou společnost a lidská práva.
Je podporována „fragmentace“ společnosti, její atomizace a rozklad. Pod záminkou „nepodmíněného základního příjmu“ se připravuje půda pro odcizení lidí od práce, říká Valerij Fadějev. Nerovnost roste jak uvnitř společnosti, tak mezi státy. Propaguje se transhumanismus s proroctvím o budoucím propojení člověka s počítačem. Představitelé vulgární kultury, většinou vzory průměrnosti, stigmatizují a pronásledují jakýkoli opravdový talent, který vyčnívá z řady.
„Pronásledování lidí pro jejich přesvědčení se stalo normou,“ zdůraznil. Digitalizace vytvořila nebývalé možnosti dohledu, cenzury a manipulace s vědomím. Rozpadají se základy klasického vzdělávání, čemuž napomáhá i distanční výuka v této "úspěšně" dominující covidové době. Školy všech tří stupňů jsou segregovány fakticky podle principu třídního rozvrstvení. V blízké budoucnosti získá kvalitní vzdělání jen hrstka vyvolených, zatímco ostatní zůstanou v lepším případě pologramotní. „Vynikající fyzik Ilja Prigožin již před mnoha lety v souvislosti s rozšířením internetu varoval, že bychom se neměli proměnit v kolonii slepých mravenců.“
Fadějev také připomněl, že od renesance byl humanismus jádrem evropské civilizace. Dnes je zrazen a jsme vyzýváni, abychom se „vměstnali do křemíkového čipu“.
„Pesimisté se domnívají, že to všechno skončí nějakou ekologickou diktaturou s transparentem, na němž bude nevlídná tvář Grety Thunbergové. Chceme, aby se problémy životního prostředí řešily diktaturou? Hledat řešení a smysluplně spolu mluvit – to je směr, kterým se musíme vydat. A musíme věřit ve velkou sílu evropské civilizace,“ uzavřel Putinův poradce.
Třetí existenciální hrozba
Za posledních čtyřicet let lidstvo vyzkoušelo různé způsoby „resetování“. V sedlině těchto snah se ukazují trpké ostatky neúspěšných experimentů (Gorbačovova perestrojka), epických selhání (Majdan v Kyjevě), prokluzujících megaprojektů (evropská integrace) a pokusů o satisfakci za studenou válku.
Nahromadila se únava a podráždění z vlastní impotence, z neschopnosti vyrovnat se s výzvami stále složitějšího kompozitního světa, s ideologickým bankrotem ekonomiky masového konzumu, s krachem efektivity globálního a pouze zdánlivě „volného“ trhu, se sílící konfrontací mezi nárokem na unipolární dominanci pseudovítěze studené války a reálnou multipolaritou.
Lidstvo čelí dvojí hrozbě, která je globální podle jejího charakteru a dopadu. Hrozbu představují pokusy řešit systémovou krizi tržní ekonomiky a mezistátní rozpory rozpoutáním regionální nebo dokonce světové války.
V tomto kontextu lze Schwabův scénář „resetu“ přirovnat ke třetí existenciální hrozbě, kdy obchodní velmoci, jako je klan farmaceutických gigantů typu Pfizer (BigPharma), získají pravomoci určovat rozvojové strategie zemí a kontinentů a vytvoří „světovou vládu“ složenou především z bankéřů a finančníků.
Jistou útěchou je, že stále existuje i mezi podnikatelskou třídou dost lidí se zdravým úsudkem a s nezastřenými názory, lidí v tradičním slova smyslu "slušných", kteří si tyto hrozby uvědomují.
Profesor Giovanni Bazoli, čestný prezident a zakladatel největší italské banky Intesa Sanpaolo, vyzval účastníky veronského fóra, aby se zamysleli nad tím, že dnes „prožíváme jeden z nejnebezpečnějších okamžiků v dějinách lidstva“.
To doplnila slova profesora Antonia Fallica: „Lidé představují pouze 0,6 % ze všech biologických druhů v přírodě. Když zmizíme, svět kolem nás si toho ani nevšimne!“
Velký reset směřuje právě tam.
Zdroj.
