"Zpátky k modrým kořenům chce vést Občanskou demokratickou stranu kandidát na jejího předsedu Pavel Bém (jenž) ... mysticky odkazuje ke "klausovskému fundamentu staré ODS"," píše Jiří Leschtina ve svém článku (Hledám modrý kořen. Zn.: Bém, HN 5. 11.). A vzápětí se ironicky táže: "Co je vlastně onen Klausův fundament a kde jsou spásonosné kořeny ODS zakopány."
Na fatální křižovatce
Nepodezřívám komentátora HN, že to neví, ale potřebuje rozehrát hru na to, že žádné takové kořeny vlastně nikdy nebyly. A třeba tomu (a nejen on) chce i věřit. Jenže ony byly a jsou, a právě jejich opuštění, odříznutí se od nich, přivedlo ODS po dvojí volební katastrofě na fatální křižovatku.
Nepolitickou politikou do nicoty
Musí se totiž rozhodnout, zda ideová občanská pravice bude dál hrát na české politické scéně jednu z hlavních rolí, nebo bude vymazána. A nahradí ji strana nepolitické politiky, která pak ještě chvíli ponese v čele "vytunelovanou" značku, než naplní osud všech nepoliticko-politických hnutí, která (navzdory obrovské mediální podpoře) neodvratně zajdou na úbytě voličského nezájmu.
Počátkem 90. Let řekl Václav Klaus to sprosté slovo kapitalismus
ODS vznikla počátkem 90. let, v době, kdy žádná sociální demokracie fakticky neexistovala a komunisté nepředstavovali levici, ale sebeobranné seskupení pohrobků bolševického socialismu. V té chvíli Václav Klaus řekl to "sprosté" slovo kapitalismus.
Nepolitická politika – reálná česká levice …
Dnes to už nikoho nevyděsí. Tehdy to ovšem vůbec nevyplašilo komunisty, ale především Václava Havla. A také jeho sdružení přátel nepolitické politiky (OH), které ovšem vzápětí - a potom ještě mnohokrát - vymazaly volby z politické mapy. To byla tehdy reálná česká levice.
….její vize a plány
Zabývala se plány na likvidaci NATO, žila myšlenkami na nahrazení jedné utopie druhou: Místo komunistické utopie modernizovaným druhem "socialismu s lidskou tváří". S komárkovskou perestrojkovou hospodářskou reformou, s kabinetní politikou "vizionářských intelektuálních elit" bez jasně definovaných politických stran, s vizí Dobra pro všechny, s ignorací přirozených zájmů občanů.
Program…
Do tohoto prostoru řekl Václav Klaus nedvojsmyslně: "Kapitalismus, transformace do tržního hospodářství bez přívlastků, individuální svoboda, suverenita státu jako ideálního prostoru pro demokratické procesy, standardní politické strany, malý silný stát, víra v autonomii a kreativitu jednotlivce, namísto sociálně-inženýrského vizionářství důvěra v evoluční procesy ve společnosti, které se projevují jako přirozené zájmy, reprezentované politickými stranami v pravolevém spektru - a vše, co z toho vyplývá".
Pravice s tímto jednoznačným programem dostala svůj organizační výraz a jméno: Občanská demokratická strana. A zvítězila.
....a kavárna
Správně píše pan Leschtina, že (již v roce 1993 resp. 1996) "Zieleniec vyzval k rozkročení ODS, v níž by otevřeně hlásali své přesvědčení lidé s různou životní filozofií od středu doprava". Ideovou infekci nepolitické politiky skutečně do ODS přinesl jako první on.
"Životní filozofie" jsou ovšem pro kluby a kavárny a jsou definičním znakem levice. Transformovat pravicovou politickou stranu v debatní kroužek rozervaných existencialistů, kteří se přou o vize pro kontinenty, planetu, vesmír a vůbec - to byl a je hlavní zájem lobby nepolitické politiky v prostředí uměleckých, intelektuálských a mediálních elit. Pro pravici je to politická sebevražda.
Myšlenka rozkročení
Jiří Leschtina se však mýlí, že "všechny (tyto) plány vzaly za své po pádu vlády a rozštěpení ODS" (na němž pan Zieleniec tak skvěle spolupracoval). Sám to přesvědčivě dokládá o pár odstavců později, když líčí cestu Mirka Topolánka po Klausově odchodu z čela strany, přičemž ho s uznáním chválí, že: "...vytvořil koaliční kabinet s lidovci a zelenými" a ... "částečně tak naplňuje v praxi Zieleniecovu myšlenku rozkročení. Béma ale neoklamal."
Kdo hledá, najde
Pravdu Jiří Leschtina má, když konstatuje: "Na kongresu tedy půjde o to, jestli se strana podstatněji vzdálí od Václava Klause ... anebo zda se v čele s Pavlem Bémem vydá hledat vybájené modré kořeny."
Netuší pouze, anebo si přeje nevědět, že ony kořeny nejsou vybájené, i když mnozí dnes opět usilovně pracují na tom, aby se z nich stala jen vzpomínka. Ten kořen, o němž byla řeč a z něhož Václav Klaus nechal vyrůst ODS, aby s ní - až do atentátů nepolitických politiků - vítězil, se jmenuje prostě a občansky: Politická pravice.