Zelená Evropa, která nám pomalu, ale nezadržitelně vyrůstá před očima, a na kterou se hodí klasický vtip zesnulého bavorského pravicového politika Franze-Josefa Strausse, označující členy strany Zelených jako "melouny" - čili: zvenku zelené a uvnitř červené, se opět posunula o několik kroků blíže k vysněnému neomarxistickému ideálu.
Nejnověji Evropská komise navrhla změny ve Směrnici o zveřejňování nefinančních informací, která byla přijata v roce 2014, a která tehdy měnila bývalou Směrnici o účetnictví. Prostřednictvím této směrnice, která podle oficiálního popisu měla napomáhat podpoře udržitelnosti, výkonnosti a rozvoje evropských firem s více než 500 zaměstnanci, získal Brusel v roce 2014 i primární legislativní páku na šikanu firem ohledně "vlivu společností na lidi a životní prostředí". To v překladu z newspeaku znamená vliv EU na ideologickou manipulaci ve firmách.
Všichni pod kontrolu
Nyní, s odvoláním na tzv. Evropskou zelenou dohodu z roku 2020, přišla na řadu další změna, protože Evropská komise se zřejmě cítí dostatečně silná (díky pandemicko-výjimečným stavům, chaosu, úpadku ekonomiky a strachu ve společnosti) na manipulaci, která mimo jiné donutí firmy, dotlačené chaosem k závislosti na penězích z gigantického "postpandemického" fondu obnovy, aby šířily, vymáhaly a aplikovaly neomarxistické ideje z Bruselu. Firmy, které budou mít nárok na podporu z Bruselu nazývá Evropská komise "udržitelné", čímž je naznačeno to, jak dopadnou ty, které kritéria nesplní - neudrží se.
Zaprvé je třeba podotknout, že změna se týká už i firem, které mají méně než 500 zaměstnanců. Teď už půjde i o firmy, které mají více než 250 zaměstnanců. Ale pozor, pokud firma obchoduje na burze, tak se její povinnost podávat "nefinanční informace", bude týkat bez ohledu na počet zaměstnanců. Tím vznikne dramatický nárůst počtu firem, které se dostanou pod ideologickou kontrolu EU: z dosavadních 2 000, které posílaly zprávu podle směrnice z roku 2014, se počet kontrolovaných firem zvýší na neuvěřitelných 49 000! S takovým materiálem se samozřejmě dělá kulturní revoluce mnohem efektivněji.
A co budou muset firmy hlásit chlebodárcům do Bruselu? Samozřejmě především své finanční ukazatele. Nicméně, a to je ideologicky prioritní, z nefinančních informací zejména environmentální ukazatele a to, jak jejich činnost přispívá ke splnění klimatických cílů Unie. K novému typu "pětiletky". Objektem snah a hodnocení nemusí být jen známá "uhlíková stopa" či "obnovitelné zdroje", ale i to, jakým způsobem šíří firma ekologickou osvětu mezi zaměstnanci, podílí se na šíření ekopropagandy, transformuje zaměstnaneckou jídelnu z vepřové na vegansko-vegetariánskou (viz Volkswagen a berlínské univerzity) a sankcionuje zaměstnance za nešetrné chování k Matce Zemi. Metody jsou známé.
Čtěte ZDE: Hlavouni se sešli v pokrokové Paříži: Potraty, gender, sodomie a očkování. Nechyběl nikdo důležitý. Média zde raději mlčí. Za jeden provaz i s Františkem. Peněz na revoluci je dostatek. Naše krásná euro-zahrádko...
Dosud byly firmy hloupé
Důležitější z hlediska levicově-liberální agendy však je, že firmy budou muset povinně hlásit "co dělají pro zvyšování rovnosti pohlaví". Jak píše EK v novém návrhu: "Společnosti budou muset povinně prokázat, jakým způsobem přispívají k naplňování politik rovnosti pohlaví, ať už jde o zastoupení žen v řídících funkcích nebo snižování platových rozdílů mezi muži a ženami." Komise dále uvádí, že: "Nefinanční zprávy mají vypovídat o transformačním potenciálu společnosti, a tím ovlivní i rozhodnutí soukromých i veřejných investorů, zda do konkrétní firmy investují." Čili, svobodný trh, o kterém tu 30 let slýcháme, v totalitní praxi.
Podle nových, vědecky se tvářících ideologických doktrín, maskovaných pod pojmem "výzkumy" údajně "ženy ve vedoucích pozicích zlepšují výkonnost firmy a jsou vůdkyně v inovacích." Je však podezřelé, že firmy dosud rezignovaly na takto snadno dosažitelné zisky, výkonnost a inovace, dokud v jiných případech, jakmile se vyskytl náznak možného zlepšení celkové bilance, okamžitě skočili po lidech, kteří jim mohli dopomoci ke zlepšení postavení na trhu. Jak vysvětlit, že firmy musí donucovat samotná EU k tomu, aby byly úspěšnější, když je to tak jednoduché - stačí zaměstnat ženy ve vrcholovém managementu? Že by firmy dosud nestály o zisky?
Každopádně je co dohánět, jak říkali už předchozí soudruzi. Brzdou může být i úzký národní rámec firmy, protože jak píše portál Euractiv: "Nadnárodní firmy jsou na tom se zastoupením žen ve vedení lépe, protože mají často vlastní politiky, zaměřené na rozmanitost a začlenění žen a menšin." Tam už se EU ani nemusí snažit.
Konečný cíl
Směr likvidačního úsilí EK je tedy jasný: menší firmy na národní úrovni. Buď se transformují na vykonavatele levicově-liberální ideologie, nebo budou "padlé". V souvislosti s tím, čemu čelí maloobchodníci a celkově střední třída během výjimečných covid stavů, to ukazuje na naplňování plánu likvidace členitého soukromého vlastnictví (tedy co největšího počtu soukromých vlastníků) a transformace společnosti na megakomunity řízené korporacemi a politiky. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků bude zachováno pouze pro nejvyšší třídu, zbytek bude zregulovaný a bude o něj postaráno státem, který anglický spisovatel Hilaire Belloc adekvátně nazval "otrocký" ve své slavné stejnojmenné knize - Otrocký stát.
U rovnosti to však nekončí. Ideologická síť je mnohem širší a nezahrnuje nic menšího než - občanské svobody a lidská práva. V textu EK se píše, že firma musí povinně referovat o: "dodržování lidských práv, základních svobod, demokratických zásad a norem stanovených v Mezinárodní listině lidských práv a jiných základních úmluvách OSN v oblasti lidských práv, Deklaraci Mezinárodní organizace práce (MOP) o základních zásadách a právech při práci a základních úmluvách MOP, jakož i v Listině základních práv Evropské unie."
Pro nikoho, kdo je trochu znalý věci, netřeba dodávat, co všechno obsahuje tato bezedná bažina, ohraničená uvedenými mantinely. Všechny lahůdky neomarxistické propagandy a určitě ještě něco navíc. Co tam však na 100 % nenajdete, je například právo odmítnout očkování, vnucované zaměstnavatelům při vstupu na pracoviště - a zároveň zůstat v zaměstnaneckém poměru. Raději se vyhlaste za opačné pohlaví, pak máte šanci.
Čtěte ZDE: Führer inspiruje: V Berlíně jenom řepu, špaldu a pohanku. V Německu již třetí socialismus v řadě. Mládež to starým ukáže. Budeme se opičit? Sýra jenom ve svátek. Budovatelská báseň na rtech
Další míle
A pokud by se některé firmy začaly cukat a dělat problémy? I to je postaráno. Propojení: Evropská unie, lokální stát (gubernie - svazová republika), korporace nebo firmy, se o vše postará. Samotný lokální stát firmu potrestá. Směrnice se uvádí: "Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou všechna nezbytná opatření k zajištění prosazování těchto sankcí. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující." A co čeká takové sabotéry? Vypadá to na toto pořadí: veřejné označení sabotéra, státní příkaz pro sabotéra, finanční postih sabotéra.
Zdá se, že se nám tu pomalu, ale jistě připravuje transformace majitele menší firmy na něco podobného soudruhu podnikovému řediteli, kterého shora kontrolují nadřízené orgány. Neomarxisté však vědí, kde je ve stalinistickém režimu tlačila bota, a proto ponechají horní třídě (a tedy i sobě) nějaký podíl na soukromém vlastnictví. Absence motivace u kontrolovaných ředitelů byla v socialistickém hospodářství největším kamenem úrazu. Lépe to vymyslel národní socialismus v Německu, který na firmy uvalil státní dozor, ale vlastnictví oficiálně ponechal v rukou původních majitelů. Tuto metodu a formu socialistického ovládání, která se v praxi více osvědčila, použije i EU, samozřejmě pod hlavičkou modifikované ideologie, která na rozdíl od Němci opěvované nordické favorizuje jiné rasy.
A když nám za touto další ujetou míli tzv. Velkého resetu zamává praporek s nápisem Cíl, budeme tu mít hermeticky kontrolovanou společnost, ve které bude občana v duchu neomarxistických priorit kontrolovat shora dolů nadnárodní vláda, národní lokální vláda, státní lokální úředníci, zaměstnavatelé, zdravotníci a pokud se bude snažit, tak i církev, která vykázala velkou míru empatie pro státní řízení a koordinaci se státem, a splnila tak jakýsi vstupní test do nové, teď už určitě lepší, otevřenější a bratrštější společnosti.
Zdroj.
