Jakmile americký prezident Joe Biden a německá kancléřka Angela Merkelová 15. července ve Washingtonu oznámili podpis „Společného prohlášení na podporu Ukrajiny, evropské energetické bezpečnosti a našich klimatických cílů“, bylo hned jasné, že Evropu čekají velké změny.
V této washingtonské deklaraci nešlo ani tak o to, že Bidenova administrativa přestala bránit projektu Nord Stream 2, ale spíše o geopolitické změny, které ovlivní nejen americko-německé vztahy, ale také Rusko, střední a východní Evropu a postsovětský prostor.
Washington a Berlín určovaly celosvětový trend po celá desetiletí. Jeden z klíčových bodů společného prohlášení zní: „USA a Německo budou spolupracovat na urychlení zavádění čisté energie v rozvojových zemích. To je důležité, aby se zabránilo klimatické krizi a využívání energie jako prostředku vydírání. Budeme stimulovat investice ve střední a východní Evropě a podporovat energetickou transformaci, energetickou účinnost a energetickou nezávislost Ukrajiny.“
Trojský kůň
Na první pohled by se zdálo, že Kyjev dostal, co chtěl. Zmínili se o něm v Berlíně i Washingtonu, zařadili ho mezi body německo-americké agendy a přislíbili mu investice do ukrajinské ekonomiky. K čemu ale došlo ve skutečnosti?
Podle polského experta Andrzeje Szczęsniaka dostala Ukrajina a zároveň i Polsko darem trojského koně. Koneckonců USA a Německo oznámily realizaci klimatické strategie, což znamená „přesvědčování“ dalších zemí, aby se zavázaly k šílené klimatické politice, kterou budou Berlín a Washington sledovat.
„Tato politika vyžaduje využívání řady nejmodernějších, a tudíž drahých technologií,“ říká polský odborník. „Pod rouškou kompenzace za rozhodnutí nezastavit výstavbu Severního proudu 2 tak byla Ukrajině a dalším zemím střední a východní Evropy nabídnuta „zelená expanze“, tj. přizpůsobení jejich území pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.“
Pro naše země je to klasický příklad dvojité prohry: nebudou mít ani levný plyn z Ruska, ani příjmy z tranzitu, ani vlastní energii vyráběnou v uhelných nebo jaderných elektrárnách. Za „zelenou energii“ se bude platit vysoká cena.
Jinými slovy, USA daly Německu zelenou, aby přivedlo Ukrajinu i Polsko k bankrotu tím, že jim vnutí novou „energeticky účinnou“ ekonomiku. V případě Kyjeva to bude velmi snadné. Ukrajinští ministři si prostě začnou chodit pro instrukce na německou ambasádu místo na americkou.
Čtěte ZDE: Tento způsob léta: Ve znamení ohlupování a manipulování. Dávkování strachu k zotročení. Selhání autorit a vědců? Reakce rozvrácené společnosti. Nepřátelé svobody jedou na plný plyn. Život je změna
Vládce Evropy
S Varšavou si bude muset Berlín trochu pohrát. Polská ekonomika je mnohem výkonnější než ukrajinská, nemluvě o sebevědomí polské vlády v čele se stranou Právo a spravedlnost (PiS), která se v řadě otázek staví proti svým německým protějškům.
V Polsku jsou si dobře vědomi hrozby „zelené energie“ z Berlína. Polský analytik Piotr Maciejczyk připomíná, že v roce 2020 mělo Polsko nejvyšší inflaci v celé EU. To nejhorší však teprve přijde.
„Očekává se rekordní nárůst cen tepla a energií, což se dotkne zejména nejchudších Poláků, kteří tvoří voličskou základnu současné vlády,“ zdůrazňuje Maciejczyk. Následování cílů stanovených v klimatické strategii německo-americké aliance by Polsko jednoduše zruinovalo a učinilo by z něj protektorát, jakým je současná Ukrajina.
Berlín se na změnu již připravuje. Německo, jemuž Američané přiřkli žezlo vládce Evropy, připouští, že by také nemuselo mít zájem rozvíjet kontakty s Ruskem, jako tomu bylo za Donalda Trumpa.
Ruská karta
Jak upozorňuje renomovaný německý expert Alexandr Rahr, v současném parlamentním klání není žádná německá strana nakloněna zlepšení vztahů s Ruskem, ačkoli podle průzkumů veřejného mínění jsou pro normalizaci vztahů a spolupráci minimálně dvě třetiny Němců. Navíc Alternativa pro Německo a Levice, které jsou považovány za nejnakloněnější Moskvě, se „očišťují“ od proruských politiků.
Tato situace může vyvolat otázku politické vyváženosti v Evropě. Pro Polsko to znamená, že bude muset přehodnotit svou dřívější protiruskou (a protiběloruskou) politiku, aby se vůbec zachovalo. Varšava musí zvážit, kdo jí může pomoci udržet energetickou nezávislost.
Ve skutečnosti může Polsku něco takového garantovat pouze Rusko. Ale pouze v případě, že Varšava přistoupí na novou dlouhodobou smlouvu s Ruskem o dodávkách plynu, která vyprší v roce 2022, a také pokud se rozhodne investovat do Baltské jaderné elektrárny a do výstavby energetického mostu mezi Kaliningradem a polskými regiony.
Moskva zase může mít z polské země prospěch, pokud jde o potlačení německé expanze v postsovětském prostoru a vytvoření německých základen na Ukrajině a v Pobaltí po odchodu USA z regionu.
Zdroj.
