V červnu proběhla poněkud nesměle i středoevroskými médii informace, že německý ministr zahraničí Heiko Maas navrhuje zrušit právo veta členských států při rozhodování na úrovni EU ve prospěch většinového hlasování.
Změna by se (prý) měla (zatím) týkat pouze oblasti zahraniční politiky, avšak zjevně jde o naznačení trendu. Ve střední Evropě se tomuto návrhu dostalo smělé podpory ze strany místních tzv. progresivních, nebo také inkluzivistických, politiků.
Konec vlastních zájmů
Maasův návrh o zhruba týden později na konferenci Globsec podpořila slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, předtím místopředsedkyně strany Progresívne Slovensko. Koncem června český europoslanec za Pirátskou stranu Marcel Kolaja (a předseda Pirátů Bartoš přímo při návštěvě Bruselu, pozn. PP) informoval o tom, že jeho strana také podporuje zrušení práva veta a zavedení většinového hlasování v Radě EU například v zahraniční a daňové politice.
Pirátská strana je hodnotovým ekvivalentem slovenských progresivců a všichni víme, jaké mají ambice vzhledem k parlamentním volbám na podzim.
Současný systém jednomyslného rozhodování na úrovni Rady navenek zachovává jistou konsensuální podstatu EU, kdy se pro přijetí rozhodnutí vyžaduje všeobecná shoda, resp. dohoda. I když v praxi se často menší státy podvolí převažujícímu postoji, stále mají možnost zatáhnout záchranou brzdu, tedy uplatnit právo veta.
Postupné opouštění tohoto modelu významně změní fungování EU a specifické nebo odlišné zájmy jednotlivých států či menšiny států nebudou muset být respektovány.
V zájmu jednotlivých členských států (i z pohledu těch, kteří stále nevidí vystoupení z EU jako nejlepší řešení - pozn. PP), zejména těch, které mají na určité otázky odlišné stanovisko než většina ostatních členských států, je neoslabovat právo veta. Jsou zde zkušenosti například z dob migrační krize v roce 2015. Prosazení Maasova návrhu a případné další rozšiřování principu většinového rozhodování by tak přineslo další systémový a významný pokles suverenity členských států Evropské unie.
Čtěte ZDE: 1948 a 2021: Opět dobrovolně s hlavou do chomoutu? Teplota vody v hrnci stoupá. Indikátor, kdo je tu co zač. Pokrokáři jsou nepoučitelní. Volby se blíží, moc alternativ nezbývá
Leccos se nemění
Není však žádným překvapením, že oslabit pozice vlastních států chtějí právě progresivní politické síly z východních členských států EU. Je zřejmé, že hodnotově mají blíže k západoevropským státem (resp. k jejich současnému směřování v hodnotových a civilizačních otázkách) než k velké části vlastního obyvatelstva, proto svou politiku snadněji prosadí přes většinové rozhodování na úrovni EU než politickým bojem v rámci vlastního státu.
Je to ironické. Toto jednání totiž připomíná kolaborantské síly z minulosti. Kde během druhé světové války neměly radikálně pro-německé a pro-nacistické politické frakce dostatečnou lidovou podporu, snažily se své politické cíle prosazovat přes tehdejšího geopolitického mocenského suveréna v prostoru střední Evropy - nacistické Německo.
Podobně se chovali i tzv. konzervativní komunisté v boji s reformními komunisty, když se dovolávali pomoci ze Sovětského svazu, například v nechvalně známém zvacím dopise z roku 1968.
Ironiické na tom je, že pro progresivisty jsou němečtí nacisté a jejich političtí souputníci synonymem pro největší zlo v dějinách, od kterého se nejhlasitěji distancují. Avšak jejich uvažování a tendence hrát ve prospěch ideologicky blízkého suveréna, to jsou věci, které se zjevně nemění.
Zdroj. Úpravy redakce PP.
