V minulých dnech se v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ objevila řada výpadů proti Akci D.O.S.T. Jsme obviňováni z podpory stran či osob, jež údajně rozvracejí mravní řád ve společnosti podporou potratů a adopcí dětí homosexuálními páry. Považuji za nutné na tyto závažné výtky reagovat.
Část opozice vůči Akci D.O.S.T. přichází z okruhu přispěvatelů blogu Monarchia Catholica. Jeho šéfredaktor tvrdí, že současný režim je nelegitimní a že je tedy katolíkům přísně zapovězeno účastnit se voleb. Vzhledem k tomu, že svůj vyhraněný postoj nemůže opřít o přímé výroky církevního magisteria, vyvozuje jej z obecnějších zásad sociální nauky Církve. Jsem toho názoru, že mylně.
Je pravda, že na současné politické scéně není jediná strana, která by mohla být považována za stranu katolickou, a tedy ani strana, která by důsledně hájila křesťanský mravní řád ve společnosti. Naši kritici na základě této skutečnosti činí jednoduchý závěr: jít k volbám je hřích, protože volbou kterékoli ze stran volíme nelegitimní republikánský režim, liberalismus a mravní rozklad.
Povinnost zabránit nejhorší škodě
Tradiční sociální nauka Církve nic takového neučí. Předkoncilní morální teologové se naopak shodují v tom, že je-li v demokratickém systému, který Církev z principu neodmítá, možnost volby subjektu, který, ač není katolický, hájí základní principy přirozeného mravního řádu, a hrozí-li vítězství stran, jejichž program představuje pro společnost značné nebezpečí, je oprávněné volit ty strany, jež, ač samy v mnoha ohledech nedokonalé, mohou dané škodě zabránit!
Na adresu výše zmíněného blogu si dovolím ještě poznamenat, že to jsou jeho autoři, kteří se dostávají do konfliktu s křesťanskými mravy, konkrétně s 5. Božím přikázáním, a to když pohrdají vlastním národem, jehož historické úsilí o politické sebeurčení považují za zlo. Vzhledem k tomu, že autory blogu osobně znám, pak mohu dosvědčit, že jejich „monarchismus“ je ve skutečnosti jen zástěrkou k propagaci myšlenky, že se český národ má podřídit panským nárokům národa německého.
Co má český katolík společného s neonacistickým Witikobundem, Berndtem Posseltem či Panevropskou unií?
Ostatně je to zřejmé již ze stránek MC samotných. Předpokládám, že uvedení odkazů na jiné organizace je výrazem sympatií k těmto subjektům. Když už pánové Doležal a Sladký kádrují druhé katolíky a veřejně o nich prohlašují, že jsou pro svoji občanskou angažovanost automaticky exkomunikováni, mohli by doložit, jak jsou v souladu s jimi vyznávanými myšlenkami všechny ty landsmanšafty, jimiž se to na stránkách MC a ideově příbuzných „střelců“ jenom hemží?
Odnárodnění "monarchisté"
Co má český katolík společného s neonacistickým Witikobundem, Berndtem Posseltem či Panevropskou unií? Jak je možné, že jim vadí účast českých katolíků ve volbách, zatímco blahosklonně přehlížejí podíl jimi propagované Panevropské unie na politickém životě poválečné liberální Evropy? Té Panevropské unie, jejíž svobodozednářské a gnostické základy vybudoval hrabě Coudenhove-Kalergi, navrhující za prvního evropského prezidenta Tomáše G. Masaryka?
Pánové se hlásí k vnukovi bl. Karlu Habsburského jako ke svému panovníkovi, aniž by jim vadilo, že i on vždy posiloval „nelegitimní režim“ – natož v bývalém srdci habsburské monarchie – svou opakovanou aktivní účastí ve volbách? Našim odnárodněným monarchistům opravdu nevadí, že „náš císař a král“ Karel Habsburský ml. zasedal ausgerechnet (nemusím překládat, že?) v parlamentu evropském za rakouské lidovce? Neměli by jej místo patetické glorifikace dodatečně exkomunikovat?
Názory na stránkách MC jsou do té míry směšné a plné rozporů, že se jimi nehodlám dále zabývat.
Kritika působení Akce D.O.S.T. však přichází i od katolíků, jejichž názory neberu na lehkou váhu. Rád bych jim tedy objasnil, v čem se domnívám, že se při hodnocení Akce D.O.S.T. mýlí. Zároveň nevylučuji, že se mohu v některých úsudcích mýlit i já.
Václav Klaus a Michal Semín na diskusním večeru Akce D.O.S.T.
Václav Klaus a Jana Bobošíková
Rozumím-li jejich námitce správně, pak je Akci D.O.S.T. vyčítáno, že bývá spojována s osobami a stranami, s nimiž by katolík za žádných okolností spolupracovat neměl. Nejčastěji bývají uváděny dvě osoby – Václav Klaus a Jana Bobošíková, ze stran pak stávající volební blok Hlavu vzhůru!
Než se vyjádřím k meritu této námitky, rád bych zmínil pár slov o samotné Akci D.O.S.T. Její počátky se datují rokem 2007, kdy byl Petrem Bahníkem a mnou zformulován a následně publikován text Manifestu D.O.S.T. Zdálo se nám, že je třeba v zájmu zabránění prosazení tehdy projednávané radikální verze antidiskriminačního zákona, jenž by kriminalizoval politicky nekorektní názory a dalšího posilování svěrací kazajky jménem EU, obrátit se na všechny lidi dobré vůle a zdravého rozumu, katolíky i nekatolíky, aby hledali cesty, jak společnými silami sociálně inženýrským plánům kulturní levice úspěšně čelit.
Kladli jsme si otázku – je v silách našich katolických skupinek (ISJ, Lipový kříž apod.) přesvědčit významnou část české společnosti o letálním nebezpečí výše zmíněných procesů? Nebo je za daných okolností lepší hledat spojence i mimo vyhraněně katolický tábor, jehož velikost je negativně úměrná míře církevní krize posledních desetiletí, spolupracovat s lidmi, kteří, ač nemají dar víry, jsou v mnohém ohledu konzervativnější, než je většina moderních katolíků?
Zběsilá kampaň havlistů proti Akci D.O.S.T.
Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom zvolili první variantu, nikdy by se proti nám nerozpoutala ona zběsilá mediální kampaň, spojující havlisty, neomarxisty, profesionální lidskoprávníky, ideology genderu a další levičáky v jeden celek, zaštítěná lidmi jako Putna, Halík, Vlk či Liška. Opravdu si kritici Akce D.O.S.T. myslí, že kdybychom si vystačili s hrstkou lidí, jejichž občanská angažovanost začíná a končí u siláckých internetových diskusí, že by soudruzi bili na poplach?
Považuji za důležité zdůraznit, že v textu Manifestu není nic, co by odporovalo katolické sociální nauce či morálnímu učení Církve. Posuďte sami:
- Uznávám rodinu založenou na manželském svazku muže a ženy za základní výraz lidské sounáležitosti a odmítám snahy o její demontáž.
- Uznávám nestejnost a komplementaritu muže a ženy a odmítám shora řízený program bezpohlavní společnosti.
- Uznávám výsostné právo rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami a odmítám snahy o ideologizaci školních výchovně-vzdělávacích programů.
- Uznávám hodnotu právního státu a principu presumpce neviny a odmítám jakékoli pokusy o porušení tohoto principu i snahy vnést do české legislativy vágní, právně irelevantní termíny, např. „extremismus“.
- Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.
- Uznávám hodnotu autentického náboženství a odmítám jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle.
- Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti.
- Uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur a odmítám snahy o jejich umělou nivelizaci za účelem utvoření jediného multikulturního „světového názoru“.
- Uznávám nedotknutelnost soukromého vlastnictví a odmítám snahy o zpochybnění této nedotknutelnosti.
Jsem toho názoru, že s člověkem, jenž svým veřejně stvrzeným podpisem souhlasí s těmito body, mohu, alespoň v některých oblastech, s čistým svědomím spolupracovat.
Také bych si přál žít ve státě, jehož zákony i celkový duch by odpovídaly křesťanské morálce, za daných okolností je však takový ideál obtížně prosaditelný. Plyne z toho, že mám na občanský a politický život zcela rezignovat a spolu s vyznavači osvícenské a liberální K. und K. monarchie propadnout nekatolicky pasivnímu a sentimentálnímu snění, jež je pro blaho naší vlasti zcela neplodné? Určitě ne. Mohu-li v té dnešní dekadentně-liberální společnosti něco dobrého prosadit či nějakému novému zlu zabránit, jsem povinen se o to pokusit.
Spolupráce s lidmi dobré vůle
Jsem přesvědčen o tom, že jednu z největších hrozeb pro katolíky nejen v naší vlasti představuje politická integrace sekulárně humanistické a sociálně inženýrské EU, sloužící jako můstek ke globálnímu vládnutí otevřeně protikřesťanských sil. Je proto přirozené hledat spojence mezi těmi, kteří, třebas z jiných, i když také legitimních důvodů, tento neblahý vývoj rovněž odmítají. Mezi těmito spojenci, alespoň v oblastech, vymezených textem Manifestu D.O.S.T., jsou i Václav Klaus (mezi signatáři jsou i jeho blízcí spolupracovníci Petr Hájek a Ladislav Jakl), ale i, k překvapení mnohých, Jana Bobošíková. Z naší dosavadní spolupráce nijak neplyne, že jsme k nim nekritičtí a že se na všem shodneme. Přesto nevidím dostatečný důvod pro to, abychom odmítali s nimi spolupráci tam, kde sledujeme společný cíl.
Měli jsme jejich podporu, když jsme protestovali proti zavádění povinné sexuální výchovy do škol či pořádání homosexualistického festivalu Prague Pride. Co proti těmto zlům konali naši katoličtí odpůrci? Odpovím za ně – vůbec nic, mj. proto, aby si neohrozili výplaty od „nelegitimního režimu“, v jehož službách někteří pracují.
Bobošíková zaujala odmítavý postoj k sodomitům
Nyní pár slov k výtce, že Jana Bobošíková podporuje potraty a adopce dětí homosexuálními páry. Nevím o tom, že by propagovala potraty, jakkoli je nejspíš pravda, že by na současné potratové legislativě nic neměnila. Až začne potraty přímo propagovat a politicky stávající potratovou praxi dále rozšiřovat (jak v minulém volebním období činila TOP 09, kterou naši někteří „zásadoví“ odpůrci v diskusi na DaH považují za nejvhodnější možnou volbu), pak moji podmíněnou podporu ztratí. Odmítavý postoj k potratům má však Bobošíkové spolupracovnice Jana Wolfová, jejíž názor se od roku 2000, kdy pronesla svůj propotratový příspěvek na konferenci ve Sněmovně, změnil.
Je pravda, že Jana Bobošíková ještě v roce 2010 nic proti adopcím homopáry nenamítala. To však bylo ještě před podpisem Manifestu D.O.S.T. a vzájemných rozhovorech na toto téma. Dnes má na možnost adopce dvěma sodomity názor jednoznačně odmítavý, jak je ostatně zřejmé z diskuse se „zelenou“ političkou Kuchtovou.
Mohu jednoznačně sdělit, že pokud by dnes Jana Bobošíková homosexualistickou agendu podporovala, byla by jakákoli podpora z naší strany nemyslitelná. Považuji její názorový posun za autentický, ale pokud mne její budoucí výroky či postoje v této věci usvědčí z omylu, jsem za to připraven nést odpovědnost.
Přestože novináři do omrzení tvrdí, že Akce D.O.S.T. je součástí bloku Hlava vzhůru!, není tomu tak. Byli jsme připraveni aktivně vstoupit do volebního klání v případě, že se do čela volebního bloku postaví Václav Klaus. A to i proto, že by v něm byl konzervativní a křesťanský hlas zastoupen rozhodně více, než v kterékoli jiné straně, mající potenciál volebního úspěchu. Nemohu a nechci prozrazovat detaily ze zákulisí, snad jen tolik, že Akce D.O.S.T. neměla být jediný ideově konzervativní subjekt, který by se ve vedení nově vzniklého bloku angažoval. I to posilovalo naše přesvědčení o tom, že je vhodná chvíle do politiky vstoupit.
Podpora signatářů Manifestu D.O.S.T.
Jak všichni vědí, projekt v čele s Václavem Klausem nakonec – zatím – nevznikl. Jakkoli je tím blok Hlavu vzhůru! významně oslaben, stojí za to formou „průzkumu bojem“ zjistit, zda je v něm potenciál stát se zárodkem subjektu, jenž by byl i pro tradici věrné katolíky za daných okolností volitelný. Ačkoli nikdo z vedení Akce D.O.S.T. po zralé úvaze nekandiduje, máme na kandidátkách HV k dnešnímu dni 20 signatářů. Proto jsme vyzvali naše příznivce, aby jim v případě, že budou volit Hlavu vzhůru!, vyjádřili podporu formou kroužkování. Překročí-li HV pětiprocentní bariéru a kandidující „dosťáci“ získají dostatečný počet preferenčních hlasů, budou mít hodnoty, obsažené v Manifestu D.O.S.T., své obránce i mezi poslanci. Je to za daných okolností málo?
Komu se to zdá nedostatečné, nechť přijde s jiným a hlavně lepším řešením. A ať svá slova doprovodí činy. Tady a teď.
Duše a Hvězdy
